CS195306B2 - Zapojení pro měření množství tepla spotřebovaného v tepelném spotřebiči - Google Patents

Description

Vynález se týká zapojení pro měření množství tepla spotřebovaného v tepelném spotřebiči, opatřeného teplotním čidlem v přívodním potrubí a dalším teplotním čidlem ve zpětném potrubí, jimiž je tepelný spotřebič připojen na oběh proudového média, s počítačem proudového média a měřicím zařízením teplotního rozdílu mezi přívodním a vratným potrubím, na jejichž výstupu působí signál úměrný právě se vyskytujícímu teplotnímu rozdílu.

Zásadně je známo měření množství tepla mechanickými přístroji nebo pomocí elektronickýcli zařízení. Dosud známá zařízení však nedávají zcela uspokojivé výsledky, protože jak u mechanických přístrojů, tak i u elektronických zařízení se vyskytují značné nevýhody.

U mechanických počítačů se objem protékající teplonosné látky násobí rozdílem teplot a teplotným součinitelem, aniž by bylo třeba pomocné energie. Jako objemových počítadel se používá křídlových nebo Voltmanových počítadel, zatímco jako teplotní čidla přicházejí v úvahu rtuťová a bimetalová čidla anebo teplotní čidla působící na principu měření viskozity.

Takové mechanické přístroje však vyžadují obsluhu a ošetřování, podléhají opoz třebení, přitom jsou výrobně nákladné a vyznačují se malou přesností.

U elektronických přístrojů se vychází buď z měření objemu nebo z měření průtoku. Při měření objemu se elektrická veličina úměrná protékajícímu množství vody násobí v určitých časových intervalech rozdílem teplot a tepelným součinitelem, a výsledek se během doby integruje. Při měření průtoku se potom elektrická veličina úměrná protékajícímu množství vody násobí rozdílem teplot a tepelným součinitelem a výsledek se během doby integruje. V tomto případě se často používá odporových teploměrů nebo tepelných prvků jako teplotních čidel.

Elektronické přístroje lze dále odlišovat podle toho, zda měřicí signály se zpracovávají analogově nebo digitálně.

Při analogovém zpracování je třeba analogového integrátoru s analogovým násobením. Přitom je sice možná jednoduchá konstrukce, avšak potom nejsou ani linearita, ani přesnost uspokojivé, přičemž zároveň teplotní i dlouhodobé zjevy zkreslují výsledky měření, což vede také k chybám nulového hodu při integraci.

Při digitálním zpracování výsledků měření elektronických přístrojů je třeba dvou analogových digitálních měničů, jedné di195306

9 S 3 O 8 gitální násobičky a jednoho digitálního integrátoru. Při tomto vybavení lze dosáhnout uspokojivé linearity, vysoké přesnosti, teplotní závislosti, dlouhodobé stability a malé chyby nulového bodu. Nevýhodou takových přístrojů jsou však vysoké pořizovací náklady na příslušné konstrukční prvky.

Vynález má za úkol vytvořit způsob a zapojení v úvodu zmíněného druhu, které by umožnilo jednoduchým způsobem a s podstatně nižšími náklady měřit trvale a spolehlivě spotřebované množství tepla s jakoukoliv požadovanou přesností.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že vodoměr je vytvořen jako vysílač impulsů na vysílání impulsu pro předem nastavitelné dílčí množství, přičemž na vodoměr je zapojen první vstup impulsového generátoru a druhý vstup je spojen s měřicím zařízením sestávajícím z odporových teploměrů a diferenčního zesilovače, zatímco na výstupu z impulsového generátoru je připojeno vedení pro přenos impulsů, jejichž trvání je úměrné teplotním rozdílům mezi přívodním potrubím a vratným potrubím, přičemž k výstupu z impulsového generátoru je pomocí vedení připojeno integrační ústrojí pro délku jednotlivých impulsů.

Velkou výhodou zapojení podle vynálezu je, že stabilita po delší provozní dobu závisí prakticky již pouze na spolehlivosti zdroje vztažného napětí, nebo vztažného proudu, který je použit k tomu, aby byly zachyceny žádoucím způsobem impulsy vysílané impulsovým generátorem s přihlédnutím k právě se vyskytujícím teplotním rozdílům mezi přívodním a vratným potrubím, znásobené tepelným součinitelem.

Při uspořádání podle vynálezu se tedy vytvoří časově závislá veličina, totiž v průběhu času spotřebované množství tepla, jako produkt dvou na sobě nezávislých časově proměnlivých dílčích veličin a součinitele, totiž průtočného množství protékajícího média na jedné straně a rozdílu teplot protékajícího média v přívodním potrubí a vratném potrubí na straně druhé a konstantního středního tepla, přičemž však se stále evidují proměnlivé dílčí veličiny. Podle vynálezu je signál představující průtočné množství protékajícího média v podobě vzájemně stejných nebo velmi malých dílčích integrálů rozkládán v závislosti na čase do jednotlivých impulsů, které odpovídají velmi malým množstvím protékajícího média, dále každým jednotlivým impulsem se vyvolá ve své délce měnitelný impuls, jehož trvání či délka se nastavuje úměrně teplotnímu rozdílu měřenému při vzniku jednotlivých impulsů, násobenému tepelným součinitelem, a konečně se různě dlouhé zhodnocovací impulsy podle své délky integrují.

Podle výhodného dalšího význaku vynálezu je vytvořen korekční stupeň pro přeměnu výchozího signálu vodoměru na opravený signál podle vztahu lk rries ⁼ lineš [í 4- COnSt. (Ty Tr } ]

Provedením podle vynálezu lze podstatně zvýšit přesnost měření, protože se tímto způsobem přihlíží k závislosti měrného tepla vody a objemu na teplotě. Tak lze dosáhnout poměrně malými náklady na zapojení podle vynálezu značného zvýšení přesnosti měření, takže v porovnání k známým zařízením se dosahuje značného technického pokroku.

Podle dalšího obzvláště výhodného provedení vynálezu se předpokládá, že . každé odporové čidlo je opatřeno čtyřžílovým vedením, jehož jednotlivé žíly jsou zapojeny tak, že v sérii s každým odporovým čidlem leží součet dvojnásobných odporů jednotlivých žil každého měřicího vedení, přičemž každé odporové čidlo je připojeno přes dvojitý přepínač na jeden proudový zdroj a přepínač periodicky střídavě přivádí proud proudového zdroje do odporového čidla, zatímco proud druhého proudového zdroje do druhého odporového čidla a v následujícím časovém intervalu naopak.

Použití tohoto řešení předmětu vynálezu má velké výhody, a to že přesnost měření se stává prakticky nezávislou na délce vedení mezi odporovými čidly a měřicí elektronikou, takže při instalaci není třeba brát zřetel na okolnost, zda jsou nutná různě dlouhá vedení nebo zda za daných poměrů může být v důsledku velké délky vedení negativně ovlivněna přesnost měření. Tím se ovšem instalace podstatně zjednoduší.

Kromě toho podle vynálezu odpadá nutnost použít obzvláště stabilní a poměrně drahé konstrukční prvky.

Podle vynálezu se již ani nevyskytuje závislost citlivosti měření teplotního rozdílu na absolutní teplotě.

Rušivé vlivy na měřicí vedení, kterým se v četných případech nelze vyhnout, protože zdroje poruch bud nejsou známy, nebo je nelze odstranit nebo se vyskytnou dodatečně, nemohou podle vynálezu již ovlivnit nepříznivě výsledek měření. Zejména nestejné rušivé vlivy na měřicí vedení, které u známých zařízení jsou obzvláště závažné, lze podle vynálezu zcela vyloučit.

Podstata vynálezu je podrobněji vysvětlena na příkladných provedeních, přičemž na výkresu značí obr. 1 blokové schéma zapojení podle vynálezu pro počítadlo množství tepla předávaného do vodního oběhu, obr. .£ různé signální diagramy sloužící k vysvětlení činnosti zapojení z obr. 1, obr. 3 blokové schéma výhodného provedení předmětu vynálezu se zřetelem na korekční součinitel, obr. 4 a S schéma můstkového zapojení pro vysvětlení uspořádání sloužícího ke korekci délky vedení a obr. 6 výhodné provedení předmětu vynálezu pro korekci délky vedení.

Na obr. 1 je znázorněno schéma zapojení počítadla množství tepla, sloužícího k stálému měření tepla spotřebovaného v teβ.

pelném spotřebiči, který je připojen přívodním potrubím. 12 a vratným potrubím 14 na vodní oběh.

Do· přívodního potrubí 12- je jako teplotní, čidlo vložen odporový teploměr 16 a do· vratného potrubí 14 další odporový teploměr 18, které vysílají analogový elektrický signál· úměrný měřené teplotě.

Výchozí signál obou odporových teploměrů 16, 1.8 se přivádí do diferenčního zesilovače- 20, u něhož záleží méně- na zesilovacím činiteli,, který zásadně může být i roven jedné, spíše však je důležité, aby byl stále k disposici analogový signál úměrný rozdílu měřené teploty.

Kromě toho je. ve vratném potrubí 14 uspořácLán vodoměr 22, který vysílá na elektrické vedení 24 impulsy z, z nichž každý odpovídá předem nastavitelnému a zejména·. malému množství vody,, řádově jednomu krychlovému centimetru.

Im-pulsy z- jsou vedením 24 předávány, od vodoměru 22 na vstup do generátoru 26, který při obdržení impulsu z vyšle signál, jehož délka je měnitelná. Délka takových impulsů z je ovládána signálem, vedeným od diferenčního zesilovače 28 k dalšímu vstupu do generátoru 26. Výstup z diferenčního zesilovače 20 je vedením 28 spojen s dalším vstupem do generátoru 26, přičemž tento vstup lze označit jako· ovládací vstup, na němž se stéle projevuje právě měřený teplotní rozdíl mezi přívodním potrubím 12 a vratným potrubím 14. Jakmile impuls z od vodoměru 22 vyvolá v generátoru 26 impuls, potom tento impuls pomocí signálu teplotního rozdílu, který se v okamžiku vzniku projevuje na ovládacím vstupu do generátoru 26, se mění, popřípadě moduluje, a to takovým způsobem, aby délka impulsu byla úměrná signálu teplotního rozdílu. Pokud jde. o přístrojovou techniku,, lze to uskutečnit zejména výbojem lineárně se vybíjejícího kondensátorového obvodu, jehož kondensátorový náboj byl předem určen v závislosti na právě se vyskytujícím signálu teplotního rozdílu.

Tímto způsobem modulované impulsy b se od generátoru 26 předávají vedením 30 k vstupu do součinového hradla 32. Druhý vstup do tohoto součinového hradla 32 je spojen vedením 34 s vysokofrekvenčním taktovým oscilátorem 38, zatímco součinovým hradlem 32 propuštěné synchronisační impulsy p se vedou vedením 38 k impulsovému elektroměru 40.

Funkce zapojení znázorněného schématicky na obr. 1 je v dalším podrobněji vysvětlena podle obr. 2. V horním diagramu je na svislou osu vynesen analogový a časově závislý signál rozdílu teplot £T, jak je předáván diferenčním zesilovačem 20 a na vodorovnou ošu čas t. V dalším diagramu je znázorněno průtočné množství d vody ve vratném potrubí 14 v závislosti na čase t. Průtočné množství d se dělí již ve vodoměru 22 v podstatě v podobě vzájemně a

stejných, zejména velmi malých, dílčích množství, přičemž pokaždé, dosáhue-li se takového předem určeného dílčího množství, vodoměr 22 vyšle impuls z. Každý impuls z vyvolá v generátoru. 26, jak již uvedeno, délkově měnitelný impuls fa, jehož délka je úměrná velikosti signálu teplotného rozdílu v okamžiku vyvolání a. Impulsy b, naznačené v následujícím diagramu, jsou již odvozeny od signálu teplotného rozdílu, který se v okamžiku jejich vyslání projevoval rovněž aa generátoru 26.

Jakmile se jeden z impulsů b dostane k součinovému hradlu 32, toto. propouští synchronizační frekvenční impulsy taktového oscilátoru 36, a to tak dlouhou dobu, až impuls b skončí.

Synchronizační impulsy p, propuštěné součinovým hradlem 32', se potom stále sečítají v impulsovém elektroměru 40. Impulsy b, které jsou zpravidla nestejně dlouhé, se tak pomocí synchronizačních impulsů p integrují v závislosti na čase, tímže se jednoduše secítá počet synchronizačních impulsů p odpovídající délce právě se vyskytujícího signálu.

Přesnost dosažitelná uspořádáním podle obr. 1 je tedy závislá v podstatě na přesnosti vodoměru 22 a na stabilitě zapojení v generátoru 26, to znamená na dlouhodobé stabilitě zdroje napětí, popřípadě proudu, jaká bývá obvykle v generátoru 26.

Obvykle se jako teplonosná látka používá voda, jejíž měrně teplo c_p(T) a objem V(T) jsou funkcemi teplot. Předpokládáme-li pro uvedenou závislost lineární průběh, potom to neodpovídá skutečným poměrům a ovlivňuje to negativně přesnost měření. S uspořádáním, jaké je příkladně naznačeno na obr. 3, lze však dosáhnout podstatně vyšší přesnosti tím, že se bere zřetel na závislost měrného tepla a objemu vody na průběhu teploty a na nelinearitě použitých tepelných čidel v závislosti na teplotě.

Tepelnou energii předanou v tepelném výměníku a měřenou počítačem množství tepla lze, jak známo; vyjádřit tímto vztahem Q = v_R (T_v - T_R) Kr (T_v, T_r) = V_R. (T_v (Tv τ i ^CP ^lTK ^1RJ · Vr (Tj

Přitom značí

T_v absolutní teplotu teplonosné látky v přívodním potrubí a

T_R absolutní teplotu teplonosné látky ve vratném potrubí.

Vratný objem V_R je udáván měřicím přístrojem jako přesná měřená hodnota. Signály vycházející z tepelných čidel (Pt 100) je třeba opravit na nelinearitu podle DIN 43760. Nelinearita, vyjádřená korekčním činitelem K_R (T_v, T_R), vyplývá ze sdělení Fyzikálně technického ústavu (Physikalisch-technische Bundesanstalt) „Tabulky tepelných součinitelů K vody pro zkoušení počí8 tačů tepla“, PTB-Mitteilung 84 6/74 od Dr. H. Magdeburga.

Sloučení tří veličin ovlivňujících nelinearitu dává celkový korekční činitel K_ges, který nelze pro teploty vyskytující se u domovních vodoměrů vyjádřit takto

Q = V_R (Tv - T_R) . K_ges ·

Uspořádání znázorněné na obr. 3 pracuje v podstatě podle principu postupného sečítání pulsových skupin, přičemž do impulsního elektroměru, udávajícího výsledek měření, se přivádí impulsní skupiny s četností otáček objemového měřicího kolečka, přičemž počet impulsů na skupinu je úměrný měřenému rozdílu teplot T_v — T_R. Korekce ovlivňuje počet Z impulsů ve skupině tak, že nejdříve se vyskytující

Z = const. I_mes. (T_v — T_R) (1) se převádí do korigovaného počtu Z_k impulsů

Z_k = Z . K_ges = Z [1 + const. (T_v — T_Rj] Í2)

Přitom značí I_mes měřicí proud protékající teplotními čidly.

Toho se dosáhne příslušnou zpětnou vazbou přes měnič 50 proudového napětí, přičemž se sečítá proud (v podstatě Z), úměrný měřenému rozdílu teplot, o vhodné intenzitě s konstantním proudem I_mes protékajícím oběma odporovými teploměry 16,18, takže jejich signály při velkých teplotných rozdílech se neúměrně zvýší. Tímto způsobem zvětšený měřicí proud lk rnes — Imes [ 1 4 COnSt . (Ty · TrJ J (3) způsobí žádoucí korekturu, jak lze prokázat dosazením výrazu (3j do rovnice (1).

Korekční proud úměrný měřenému teplotnému rozdílu lze získat z napětí úměrného teplotnému rozdílu. Příslušný signál je k dispozici na výstupu z diferenčního zesilovače 51 jako stejnosměrné napětí. Alternativně lze použít také trojúhelníkového, popřípadě pilovitého integrovaného napětí měniče 52 počtu proudových impulsů, pracujícího podle principu dvojnásobné změny rychlosti.

V dalším je podle obr. 6 popsáno uspořádání, které lze použít s výhodou pro korekci délky vedení. Teplotný rozdíl v topných obvodech lze, zjistit pomocí dvou platinových obvodů pro měření množství tepla (například Pt 100, Pt 500, Pt 1000). Požaduje-li se přesnost větší než 0,1 °C, potom je třeba kromě dříve popsaného postupu ještě dalších opatření. Odporové teploměry 16, 18 v přívodním potrubí .12 a vratném potrubí 14 mají podle své tělesné teploty určitý odpor. Rozdílu hodnot těchto odporů úměrné napětí se vytváří vhodnou měřicí elektronikou. V podstatě se to uskutečňuje tak, že oběma odporovými teploměry 16, 18 protéká stejný stejnosměrný proud, přičemž příslušné úbytky napětí se zesilují a příslušné signály se od sebe odčítají.

U známého uspořádání se používá můstkového zapojení podle obr. 4. Měřitelný rozdíl napětí však nezávisí pouze na rozdílu odporů R_v — R_r, protože citlivost můstku se zmenšuje se stoupajícími teplotami v přívodním potrubí 12 a ve vratném potrubí 14.

U dalšího známého uspořádání se používá můstkového zapojení podle obr. 5. Zde lze dosáhnout přibližné závislosti odporů R_v — — R_r, a to při velkých hodnotách R = R‘ (R větší než R_r, R_v). Přitom se však kladou vysoké nároky na přesnost a zejména na shodu odpoEŮ R a R‘, mají-li se běžnými platinovými odporovými čidly (100 až 1000 ohmů) měřit teplotně rozdíly například 10° Celsia s přesností 0,1 °C. V tomto případě potom, jak je tomu prakticky při podlahovém topení, činí přípustná relativní chyba odporů R a R‘ 0,03 % a přípustné absolutní chyba přitom činí 1 %. Jsou-li však mezi měřicí elektronikou a měřicími čidly vzdálenosti několika metrů, vyskytnou se obtíže v přesnosti. Jednak se projevují na vedeních za určitých okolností různé rušivé vlivy od zdrojů poruch v blízkosti vedení, například elektrickými přístroji nebo jinými elektrickými vedeními, jenak zkreslují právě tak samotné odpory vedení a jejich teplotně změny měřenou hodnotu v neúnosné míře (0,3 ohmu odpovídá 1°C).

Při oddělených přípojkách proudu a napětí k měřicím čidlům však dochází k podstatně složitější můstkové konstrukci, protože vstupní body měřicích čidel nemají potom stejné napětí.

Podle obr. 6 slouží dva proudové zdroje 10, 102 známé kontrukce o střední stabilitě (asi 1 %) a rovnosti (asi 5 %) pro napájení odporových čidel 112, 113. Proudy jsou vedeny přes dva přepólovací spínače 3. Tyto přepólovací spínače 3 v podstatě sestávají ze vzájemně spřažených přepínačů, přičemž uspořádání je řešeno tak, že při jedné spínací poloze je proud veden od proudového zdroje 101 k odporovému čidlu 112, a proud od proudového zdroje 102 k odporovému čidlu 113, zatímco v druhé spínací poloze je proud veden od proudového zdroje 101 k odporovému čidlu 113 a proud od proudového zdroje 102 k odporovému čidlu 112. Oscilátor Osz vytváří pomocí známého děliče kmitočtu klíčovací poměr 1:1 s velkou přesností. Tím se dosáhne toho, že odporovým čidlem 112 během po sobě následujících a vždy stejných časových intervalech protéká proud z proudového zdroje 101, popřípadě 102 a odporovým čidlem 113 během stejných časových intervalů proud z proudového zdroje 102, popřípadě 101. V časovém průměru tedy oběma odporovými čidly 112, 113 protéká stejný proud (poloviční součet proudových zdrojů 101, 102 j.

Odpory 104 až 111 představují odpory vedení v přívodním potrubí 12 a vratném potrubí 14.

Uspořádáním, které je schematicky naznačeno na obr. 6, se citlivost obou odporových čidel 112, 113 stane přesně shodnou, aniž by bylo nutné použít zvláště stabilních prvků. Proudy z proudových zdrojů 101,102 k odporovým čidlům 112, 113 tečou měřicími vedeními a jejich schematicky označenými odpory 104 až 111. Aby tyto odpory 104 až 111 vedení nemohly způsobit žádné zkreslení, je ke každému odporovému čidlu 112, 113 provedeno čtyřžilové spojení, jehož jednotlivé žíly jsou zapojeny tak, že v sérii ke každému odporovému čidlu 112,

113 působí součet dvojnásobných odporů jednotlivých vodičů každého měřicího vedení. Protože tyto součty odporů vedení při stejném průřezu vedení a teplotách ve čtyřžilovém kabelu jsou pro obě odporová čidla 112, 113 shodné, nemají vliv na měřicí výsledky. Rušení od případných poruchových zdrojů působí na obou výchozích svorkách A, B přepínače stejným způsobem. Pokud se takové poruchy pomocí dále zapojených filtrů RC 114, 115, 116, 117 dostatečně neutlumí, potlačí se v každém případě diferenčním zesilovačem. Podle vynálezu se tudíž použitím proudových zdrojů 101, 102 k napájení odporových čidel 112, 113 vyloučí výhodným způsobem vliv absolutní teploty na měření teplotních rozdílů.

Claims (9)

1. Zapojení pro* měření množství tepla spotřeibovanéhoi v tepelném spotřebiči, opatřeného teplotným čidlem v přívodním, potrubí a dalším teplotným čidlem ve zpětném potrubí, jimiž je tepelný spotřebič připojen na oběh proudového média, s počítačem proudového média a měřicím zařízením teplotného rozdílu mezi přívodním a vratným potrubím., na jejichž výstupu působí signál úměrný právě se vyskytujícímu rozdílu teplot, vyznačený tím, že vodoměr (22) je vytvořen jako vysílač impulsů na vysílání impulsu pro předem nastavitelné dílčí množství, přičemž na vodoměr (22) je zapojen první vstup impulsového generátoru (26) a druhý vstup je spojen s měřicím zařízením sestávajícím z. odporových teploměrů (16, 18] a diferenčního zesilovače (20), zatímco na výstupu z Impulsového generátoru (26) je připojeno vedení (30) pro přenos Impulsů, jejichž trvání je úměrné teplotným rozdílům mezi přívodním potrubím (12) a vratným potrubím (14), přičemž k výstupu z impulsového generátoru (26) je pomocí vedení (30) připojeno integrační ústrojí pro délku jednotlivých impulsů.

2. Zapojení podle bodu 1, vyznačené tím, že na výstup z impulsového generátoru (26) je vedením (30) připojeno součinové hradlo (32), jehož druhý vstup je pomocí vedení (34) spojen s vysokofrekvenčním taktovým oscilátorem (36) a impulsový elektroměr (40) je vedením (38) spojen s výstupem součinového hradla (32).

3. Zapojení podle bodu 1 nebo 2, vyznačené tím, že vodoměr (22) je vytvořen křídlovým vodoměrem.

4. Zapojení podle bodu 1 nebo 2, vyznačené tím, že vodoměr (22) je vytvořen pístovým vodoměrem.

VYNÁLEZU

5. Zapojení podle bodů 1 až 4, vyznačené tím, že taktový oscilátor (36) je vytvořen krystalovým oscilátorem.

6. Zapojení podle bodů 1 až 5, vyznačené tím, že do přívodního potrubí (12) a do vratného potrubí (14) jsou zapojeny nejméně dva odporové teploměry (16, 18, popřípadě 112, 113).

7. Zapojení podle bodů 1 až 6, vyznačené tím, že zahrnuje korekční stupeň výchozího signálu (Imes) vodoměru (22) na opravený signál (Ikmes) podle vztahu ík mes ⁼ Imes [ 1 + COnSt . (Ty Tr) ] kde

T_v je absolutní teplota teplonosné látky v přívodním potrubí,

T_R je absolutní teplota teplonosné látky ve vratném potrubí.

8. Zapojení podle bodů 1 až 7, vyznačené tím, že každé odporové čidlo (112, 113) je opatřeno čtyřžilovým vedením, jehož jednotlivé žíly jsou zapojeny tak, že v sérii s každým odporovým čidlem (112, 113) leží součet dvojnásobných odporů jednotlivých žil každého měřicího vedení, přičemž každé odporové čidlo (112, 113) je připojeno přes dvojitý přepínač (103) na jeden proudový zdroj (Ϊ01, 102) a přepínač (103) periodicky střídavě přivádí proud proudového zdroje (101) do odporového čidla (112), zatímco proud druhého proudového zdroje (102) do druhého odporového čidla (113) a v následujícím časovém intervalu naopak.

9. Zapojení podle bodu 8, vyznačené tím, že na výstupních svorkách (A, B) přepínače (103) je připojen vždy jeden filtr RC (114, 115, 116, 117).