CZ473699A3 - Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu - Google Patents

Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu Download PDF

Info

Publication number
CZ473699A3
CZ473699A3 CZ19994736A CZ473699A CZ473699A3 CZ 473699 A3 CZ473699 A3 CZ 473699A3 CZ 19994736 A CZ19994736 A CZ 19994736A CZ 473699 A CZ473699 A CZ 473699A CZ 473699 A3 CZ473699 A3 CZ 473699A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
protein
polypeptide
proteins
cells
seq
Prior art date
Application number
CZ19994736A
Other languages
English (en)
Inventor
Jenny Valladeau
Odile Ravel
Elizabeth Esther Mary Bates
John Ford
Sem Saeland
Serge J. E. Lebecque
Original Assignee
Schering Corporation
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Schering Corporation filed Critical Schering Corporation
Priority to CZ19994736A priority Critical patent/CZ473699A3/cs
Publication of CZ473699A3 publication Critical patent/CZ473699A3/cs

Links

Landscapes

  • Peptides Or Proteins (AREA)
  • Micro-Organisms Or Cultivation Processes Thereof (AREA)

Abstract

Nukleové kyseliny, které kódují různé buněčné proteiny u savců včetně primátů, činidla, která se k nim vztahují včetně specifických protilátek a purifikované proteiny. Způsoby použití těchto činidel a diagnostické soupravy. Tyto proteiny jsou membránové proteiny dendritických buněk (DCMP), které vykazují podobnost s lektiny a asialoglykoproteinovými receptory. Fúzní proteiny, obsahující zmíněné polypeptidy, expresní vektor, obsahující zmíněnou nukleovou kyselinu a jeho hostitelská buňka

Description

TÉMĚŘ ČISTÝ NEBO REKOMBINANTNÍ POLYPEPTID DCMP1 A DCMP2, FÚZNÍ PROTEIN, VAZEBNÁ SLOUČENINA, NUKLEOVÁ KYSELINA, KÓDUJÍCÍ DCMP1 NEBO DCMP2, EXPRESNÍ VEKTOR, HOSTITELSKÁ BUŇKA PRO EXPRESNÍ VEKTOR A ZPŮSOB REKOMBINANTNÍ PŘÍPRAVY POLYPEPTIDŮ.
Toto podání nárokuje prioritu podle patentové přihlášky Provisional U.S. Patent Application USSN 60/053080, podané 9. července 1997, která je zde začleněna jako odkaz.
Oblast techniky
Předmětný vynález se zabývá prostředky, které se týkají genů, nalezených např. v lymfocytech tj. buňkách, které mají určitou funkci v imunitním systému. Tyto geny jsou užitečnými ukazateli a mohou mít určitou funkci při regulaci vývoje, při diferenciaci a/nebo ve fyziologii savčího imunitního systému. Přihláška konkrétně poskytuje nukleové kyseliny, proteiny, protilátky a způsoby jejich použití.
Dosavadní stav techniky
Cirkulující složka savčího oběhového systému zahrnuje různé typy buněk včetně červených a bílých krvinek erytroidních a myeloidních buněčných linií. Viz. např. Rapaport (1987) Introduction to Hematology (2. vydání) Lippincott, Philadelphia, PA; Jandl (1987) Blood: Textbook of Hematology, Little, Brown a Co., Boston, MA a Paul (1993) Fundamental Immunology (3. vydání) Raven Press, N. Y.
Dendritické buňky (DC) jsou antigen-zpracovávající nebo antigen-prezentující buňky a byly nalezeny ve všech tkáních těla. Viz. Steinman (1991) Annual Review of Immunology 9:271 ' až 296 a Banchereau a Schmitt (1994) Dendritic Cells in Fundamental and Clinical Immunology.
i < Plenům Press, NY. Tyto DC mohou být klasifikovány do různých kategorií včetně:
intersticiálních dendritických buněk srdce, ledviny, střeva a plíce, Langerhansových buněk v kůži a mukózních membránách; zapadajících dendritických buněk v brzlíkové dřeni a sekundární lymfoidní tkáni a dendritických buněk krve a lymfy. Ačkoliv dendritické buňky v každé z těchto částí jsou CD45+ leukocyty, které očividně vznikají v kostní dřeni, mohou 'vykazovat rozdíly, které souvisí se stádiem zralosti a mikroprostředím.
Tyto dendritické buňky účinně zpracovávají a prezentují antigeny např. T buňkám. Stimulují odezvy naivních a paměťových T buněk.
• · • ·
Primární a sekundární folikuly B-buněk obsahují foíikulámí dendritické buňky, které zachycují a dlouhou dobu zadržují neporušený antigen ve formě imunitních komplexů. Tyto dendritické buňky prezentují nativní antigen B buňkám a jsou pravděpodobně zahrnuty do afinitního zrání protilátek, do vytváření imunitní paměti a do udržování humorálních imunitních odpovědí.
Monocyty jsou fagocyty, které patří do mononukleámího fagocytového systému a účastní se cirkulace. Viz. Roitt Encvklopedia of Immunologv Academie Press, San Diego. Tyto buňky vznikají v kostní dřeni a jakmile se diferencují, zůstávají ve dřeni pouze krátkou dobu. Poté vstupují do cirkulace a mohou zde zůstat relativně dlouho např. několik dní. Monocyty mohou vstupovat do tkání a tělních dutin procesem, označovaným jako diapedéze, kde se diferencují na makrofágy a eventuálně dendritické buňky. Jako odezva na zánět se může počet monocytů v oběhu zdvojnásobit a mnoho z těchto zvýšených monocytů prochází diapedézou do místa zánětu.
Jako prezentace antigenů jsou označovány případy, kdy je proteinový antigen buňkou zachycen, zpracován antigen-prezentujícími buňkami (APC) a poté rozpoznán, čímž je zahájena imunitní odpověď. Jako nejaktivnější antigen-prezentující buňky byly charakterizovány makrofágy, které jsou přímými vývojovými produkty monocytů, dendritické buňky a určité B buňky.
Makrofágy byly zjištěny ve většině tkání a jsou vysoce aktivní při internalizaci různých proteinových antigenů a mikroorganismů. Mají vysoce vyvinutou endocytickou aktivitu a vylučují mnoho produktů, důležitých při zahájení imunitní odpovědi. Z tohoto důvodu se předpokládá, že mnoho genů, exprimovaných monocyty nebo indukovaných v důsledku aktivace monocytů, je pravděpodobně důležitých při porozuměmí, zpracování a prezentaci antigenů nebo při regulaci vznikající imunitní odpovědi.
Dendritické buňky a monocyty jsou však pokud jde o proteiny, které exprimují, ale i z hlediska mnoha jejich funkcí a mechanismů působení včetně jejich aktivovaných stavů, málo charakterizované. Konkrétně procesy a mechanismy, týkající se zahájení imunitní odpovědi, včetně zpracování a prezentace antigenů, zůstávají nejasné. Neznalost strukturálních, biologických a fyziologických vlastností těchto buněk omezuje jejich pochopení. Stavy, kdy dochází k neobvyklým regulacím, vývoji nebo fyziologii antigen-prezentujících buněk, zůstávají tedy nekontrolovatelné.
Podstata vynálezu
Předmětný vynález je zčásti založen na objevu různých genů pro membránové proteiny savčích dendritických buněk (Dendritic Cell Membrane Protein, DCMP), což je doloženo specifickými DCMP1 a DCMP2 provedeními.
Údaje, týkající se distribuce, naznačují širší buněčnou distribuci a data, týkající se £ struktury, naznačuji některou funkci. DCMP1 vykazuje podobnost se třídou lektinů a asialoglykoproteinovými receptory. Popsaná DCMP2 provedení vykazují významnou sekvenční podobnost s asialoglykoproteinovým receptorem makrofágové buňky. Předmětný vynález zahrnuje agonisty a antagonisty genových produktů např. mutace (muteiny) přirozených * sekvencí, fuzní proteiny, chemické mimetiky, protilátky a další strukturální a funkční analoga.
Předmětný vynález je také zaměřen na izolované geny, kódující proteiny předmětného vynálezu. Rovněž jsou poskytována různá použití těchto odlišných proteinových prostředků nebo prostředků, obsahujících nukleové kyseliny.
V konkrétních provedeních poskytuje předmětný vynález vazebnou sloučeninu, obsahující vazebné místo pro protilátku, která se specificky váže na protein DCMP1 nebo na polypeptid, vybraný z: Gly Val Ser Glu Leu Gin Glu His Thr Thr Gin Lys Ala His Leu Gly His
Cys Pro His Cys Pro Ser Val Cys Val Pro (zbytky 118 až 144 SEQ ID č: 4); Gin Val Ala Thr
Leu Asn Asn Asn Ala Ser Thr Glu Gly Thr Cys Cys (zbytky 166 až 181 SEQ ID č. 4) nebo Trp
Lys Pro Gly Gin Pro Asp Asn Trp Gin Gly His Gly Leu Gly (zbytky 263 až 277 SEQ ID č: 4).
V upřednostňovaných provedeních je ve vazebné sloučenině vazebné místo pro protilátku:
specificky imunoreaktivní s proteinem o SEQ ID č: 2 nebo 8, specificky imunoreaktivní s proteinem, který je složen ze zbytků 118 až 144 SEQ ID č: 4, vytvořené proti purifikovanému nebo rekombinantně připravenému lidskému proteinu DCMP1, vytvořené proti purifikovanému nebo rekombinantně připravenému lidskému proteinu, obsahujícímu sekvenci, složenou ze zbytků 118 až 144 ze SEQ ID č: 4, v monoklonální protilátce, Fab nebo F(ab)2 nebo vazebná t
sloučenina je: detekovatelně označená, sterilní nebo v pufrováném prostředku.
Předmětný vynález zahrnuje způsoby, používající tyto vazebné sloučeniny. Tyto způsoby zahrnují kontakt vazebné sloučeniny s biologickým vzorkem, který obsahuje antigen s cílem vytvořit komplex vazebná sloučenina: antigen. V určitých provedeních je biologický vzorek lidský a vazebnou sloučeninou je protilátka. Předmětný vynález rovněž poskytuje soupravu pro detekci, obsahující tuto vazebnou sloučeninu a instruktážní materiál, týkající se použití této vazebné sloučeniny pro detekcí nebo složku, poskytující separaci vazebné sloučeniny.
• ·
Předmětný vynález také poskytuje téměř čistý nebo izolovaný polypeptid, který se specificky váže na tyto vazebné sloučeniny. V různých provedeních polypeptid: obsahuje alespoň fragment, obsahující minimálně 14 aminokyselinových zbytků proteinu DCMP1 z primáta; obsahuje alespoň 14 aminokyselinových zbytků z řetězce aminokyselin 118 až 144 v SEQ ID č: 4; je rozpustný polypeptid; je detekovatelně označený; je ve formě sterilního prostředku; je pufrovaný prostředek; váže se na zbytek kyseliny sialové; je rekombinantnČ vyrobený nebo má přirozeně se vyskytující polypeptidovou sekvenci.
Jsou poskytována provedení nukleových kyselin včetně nukleové kyseliny, kódující výše uvedený polypeptid a to tehdy, jestliže je purifikována. Nukleová kyselina často: obsahuje alespoň 30 nukleotidů kódujícího podílu SEQ ID č: 1 nebo 7; obsahuje alespoň 30 nukleotidů * z nukleotidů 608 až 688 SEQ ID č: 3 nebo obsahuje alespoň 30 nukleotidů z nukleotidů 752 až
799 SEQ ID č: 3 nebo může obsahovat inzert, který selektivně hybridizuje snukleovou kyselinou, kódující výše definovaný polypeptid. Předmětný vynález rovněž poskytuje buňku, transfektovanou touto nukleovou kyselinou, která se např. skládá z částí SEQ ID č: 1,7, které kódují protein nebo z odpovídajících částí SEQ ID č: 3.
Předmětný vynález poskytuje způsoby, používající alespoň jedno vlákno těchto nukleových kyselin pro vytvoření duplexní nukleové kyseliny. Tyto způsoby zahrnují kontakt tohoto vlákna s komplementárním řetězcem, schopným specifického hybridizování, který je obsažen ve vzorku. V upřednostňovaných provedeních umožňuje tento způsob detekci duplexu nebo umožňuje histologickou lokalizaci duplexu.
Předmětný vynález také poskytuje způsoby použití popsaných vazebných prostředků, kde je zahrnut krok, během kterého dochází ke kontaktu vazebného prostředku se vzorkem, s cílem vytvořit komplex vazebný prostředek:antigen. V upřednostňovaných provedeních je vzorek biologický vzorek včetně tělní tekutiny; antigen je na buňce nebo antigen je dále purifikován.
Předmětný vynález dále zahrnuje způsoby použití těchto polypeptidů, zahrnující kontakt polypeptidů se vzorkem pro vytvoření komplexu vazebný prostředek.polypeptid.
á
V upřednostňovaných provedeních je polypeptid dále purifikován.
Jiný poskytovaný způsob je modulace fyziologie nebo funkce dendritické buňky, zahrnující krok, kdy dochází ke kontaktu buňky s popsaným vazebným prostředkem, s popsaným proteinem DCMP1 nebo s popsaným polypeptidem. Výsledkem funkce může být zahájení nebo pokračování imunitní odpovědi. Kontakt je většinou v kombinaci s antigenem, včetně buněčného povrchu, s MHC antigenem Třídy I nebo MHC antigenem Třídy Π.
·· ···· · · · · ·* ··· ···· · ···· · · · · • ·
Podrobný popis
Všechny zde citované odkazy jsou zahrnuty jako odkazy a to ve stejném rozsahu jako kdyby bylo u každé individuální publikace nebo patentové přihlášky specificky a individuálně označeno, aby byla zahrnuta jako odkaz.
I. Obecně
Předmětný vynález poskytuje DNA sekvence, kódující savčí proteiny, exprimované na dendritických buňkách (DC). Souhmý článek, týkající se dendritických buněk viz. Steinman (1991) Annual Review of Immunology 9:271 až 296 a Banchereau a Schmitt (1994) Dendritic Cells in Fundamental and Clinical Immunology, Plenům Press, NY. Tyto proteiny jsou označeny jako proteiny dendritických buněk (DC proteiny), protože jsou nalezeny na těchto buňkách a zdá se, že existuje určitá specifita v jejich expresi.
Specifická primátová např. lidská provedení těchto proteinů jsou poskytnuta níže. Rovněž existují protějšky u hlodavců např. myší. Níže uvedené popisy jsou pro účely příkladů zaměřeny na lidské DC geny, ale mimoto je možno je aplikovat na strukturálně např. sekvenčně podobná provedení z jiných zdrojů nebo savčích druhů včetně polymorfních nebo individuálních variant. Tyto budou zahrnovat např. proteiny, které vykazují relativně málo změn v sekvenci např. méně než asi 5 % a počet substitucí např. méně než 20, většinou méně než 15, výhodněji méně než 10 a nejvýhodněji méně než 5 substitucí včetně 4,3,2 nebo 1. Tyto také zahrnují verze, jejichž celá délka je zkrácena, jak je popsáno, a fuzní proteiny, obsahující podstatné úseky těchto sekvencí.
II. Definice
Termín „vazebný prostředek“ označuje molekuly, které se specificky vážou na tyto DC proteiny např. prostřednictvím interakce antigen-protilátka. Jiné sloučeniny, např. proteiny, se mohou rovněž specificky spojovat s příslušným proteinem. Většinou bude specifické spojení v podobě přirozené fyziologicky významné kovalentní nebo nekovalentní interakce proteinprotein a může zahrnovat členy multiproteinového komplexu včetně nosičových sloučenin nebo dimerizačních partnerů. Molekula může být polymer nebo chemické činidlo. Funkční analog může být protein se strukturálními modifikacemi nebo to může být zcela nepodobná molekula, např. taková, která má takový tvar molekuly, který interaguje s odpovídajícími interakčními determinantami. Varianty mohou sloužit jako agonisty nebo antagonisty proteinu viz např.
·· ··«· * · «· ·· ·· ··· ·«·· ··«« ···· · · · * · · · • ···· ······ • ···· ···« «······ ·· «··· ·· · ·
Goodman a kol. (1990) Goodman and Gilmans: The Pharmacological Bases of Therapeutics (8. vydání) Pergamon Press, Tarrytown, N.Y.
Termín „komplex vazebné činidlo.DC protein“, jak je zde používán, označuje komplex vazebného činidla a DC proteinu. Specifická vazba vazebného činidla znamená to, že vazebné činidlo má specifické vazebné místo, které rozpozná místo na poslušném DC proteinu. Např. protilátky, vyrobené proti DC proteinu, které rozpoznávající epitop na DC proteinu, jsou schopny specifickým navázáním vytvořit komplex protilátka:DC protein. Tvorba komplexu vazebné činidlo:DC protein většinou umožňuje měření tohoto DC proteinu ve směsi dalších )
proteinů a biologických látek. Termín „komplex protilátka.DC protein“ označuje komplex vazebné činidlo:DC protein, ve kterém je vazebným činidlem protilátka. Protilátka může být monoklonální, polyklonální nebo dokonce fragment protilátky, který váže antigen např. včetně fragmentů Fv, Fab nebo Fab2.
„Homologní“ sekvence nukleových kyselin, jsou-li porovnány, vykazují významnou podobnost. Standardní postupy pro zjišťování homologii nukleových kyselin zahrnují buď stanovení homologie pomocí srovnávání sekvencí a/nebo fylogenetických souvislostí, což je obecně používané v této oblasti techniky nebo jsou založeny na hybridizaci. Oba postupy srovnávání sekvencí a hybridizace jsou detailněji popsány níže.
„Izolovaná“ nukleová kyselina je nukleová kyselina např. RNA, DNA nebo směsný polymer, která je téměř separovaná od ostatních složek, které ji běžně doprovází např. proteiny a postranní genomové sekvence z původních druhů. Termín zahrnuje sekvenci nukleové kyseliny, která byla odstraněna z prostředí, kde se vyskytuje přirozeně a zahrnuje rekombinantní nebo klonované DNA izoláty, chemicky syntetizovaná analoga nebo analoga, biologicky syntetizovaná heterologními systémy. Téměř čistá molekula zahrnuje izolované formy molekuly. Obecně bude izolovaná nukleová kyselina homogenní prostředek molekul, ale v některých provedeních bude obsahovat minoritní heterogenitu. Tato heterogenita je většinou zjištěna na koncích polymeru nebo v podílech, které nejsou podstatné pro žádoucí biologickou íunkci nebo aktivitu.
Zde použitý termín „DCMP1 protein“ by měl, v případě, že je použit v souvislosti s proteinem, zahrnovat protein, mající takové aminokyselinové sekvence jako jsou ukázány v SEQ ID č: 2 nebo 8 nebo obsahující významný fragment tohoto proteinu. Tzn. polypeptid, který interaguje s příslušnými specifickými vazebnými komponentami DCMP1 proteinu. Tyto vazebné komponenty např. protilátky, se většinou vážou na DCMP1 protein s vysokou afinitou např. alespoň asi 100 nM, obvykle lepší než asi 30 nM, výhodněji lepší než asi 10 nM a nej výhodněji lepší než asi 3 nM.
• · ···· ·· · · ·· ·· • ♦ * · · · · · · · · ···· · · · · ·· · • ···· ······ • ···· ···· ······· · · ···· ·· · ·
Termín „DCMP2 formy“ označuje sekvence, poskytované v SEQ ID č: 4 a 10. V SEQ ID č: 3 a 4 byly poskytnuty nukleotid a odpovídající aminokyselinová sekvence proteinu primáta, např. lidského, který je příbuzný se členy lektin/asialoglykoproteinové rodiny, je označen
DCMP2 a je izolován z knihovny dendritických buněk. Dlouhá forma je stejná jako ta forma, kteráje uvedena, zatímco krátká forma postrádá sekvenci, odpovídající zbytkům 118 až 144.
Krátká forma se rovněž může lišit v nukleotidu 1064. To je podobné jako u monocytové formy j ASGPR, lišící se inzercí mezi zbytky 173 a 174 a zbytkem 270, viz tab. 1 a inzertem sekvence, kódující GEE, mezi nukleotidy 775 až 776. Jiná variantní forma je popsána v SEQ ID č: 9 a 10.
» t Zde používaný termín „polypeptid“ nebo „protein“ zahrnuje významný fragment nebo úsek zmiňovaného proteinu a zahrnuje řetězec aminokyselinových zbytků, který se skládá • alespoň z 8 aminokyselin, obecně alespoň z 10 aminokyselin, obecněji alespoň z 12 aminokyselin, často alespoň ze 14 aminokyselin, častěji alespoň ze 16 aminokyselin, typicky alespoň z 18 aminokyselin, většinou alespoň ze 20 aminokyselin, obvykle alespoň z 22 aminokyselin, obvykleji alespoň z 24 aminokyselin, výhodněji alespoň z 26 aminokyselin, nej výhodněji alespoň z 28 aminokyselin a v konkrétně upřednostňovaných provedeních alespoň ze 30 nebo více aminokyselin např. 35,40, 45, 50, 60, 70 atd..
Upřednostňovaná provedení vykazují pluralitu vzdálených např. nepřekrývajících se, úseků o dané délce. Pluralita bude většinou alespoň dvě, obvykleji alespoň tři a výhodněji 5, 7 nebo ještě větší. Zatímco jsou poskytovány minimální délky, mohu existovat delší úseky různých velikostí např. jeden o délce 7 a dva o délce 12. Úseky se mohou vztahovat buď k peptidům nebo k oligonukleotidům.
„Rekombinantní“ nukleová kyselina je většinou definována svou strukturou. Může to být nukleová kyselina, připravená vytvořením sekvence, obsahující fůzi dvou fragmentů, které jeden s druhým přirozeně nesousedí. Tato nukleová kyselina má sloužit jako možnost, jak vyloučit produkty přírody např. přirozeně se vyskytující mutantní formy.
f Určité formy jsou definovány způsobem výroby. Např. v souvislosti s produktem, vyrobeným určitým způsobem, zahrnuje tento způsob použití rekombinantních technik pro nukleové kyseliny, např. lidský zásah do nukleotidové sekvence, většinou výběr nebo výrobu.
Předmětný vynález tedy obsahuje např. nukleové kyseliny, obsahující sekvence, odvozené pomocí syntetických oligonukleotidů a produkty, připravené transformováním buněk vektorem, který se přirozeně nevyskytuje a který kóduje tyto proteiny. Toto se často dělá proto, aby byl nahrazen kodón u redundantního kodónu, který kóduje stejnou nebo konzervativní aminokyselinu, zatímco typicky je to zajišťováno začleněním nebo odstraněním sekvenčního rozpoznávacího místa, např. pro restrikční enzymy. Eventuálně je toto prováděno proto, aby byly ··· ···· · · · · ···· · · · · · · · • ···· ······ • · · · · ···· «······ · · ···· · · ·· spojeny úseky nukleových kyselin žádoucích funkcí s cílem vytvořit jediný genetický celek, obsahující žádoucí kombinaci funkcí, kterou nelze nalézt v běžně dostupných přirozených formách. Cílem těchto doplňkových manipulací jsou často rozpoznávací místa pro restrikční enzymy, ale úpravou mohou být začleněny další místně specifické cíle např. promotory, replikační místa pro DNA, regulační sekvence, kontrolní sekvence nebo další užitečné části např. segmenty primeru. Podobný přístup je určen pro rekombinantní např. fuzní polypeptid.
| Specificky zahrnuty jsou syntetické nukleové kyseliny, které v důsledku redundance genetického kódu, kódují polypeptidy, podobné fragmentům těchto antigenů a fuze sekvencí, pocházejících , z různých variant odlišných druhů.
„Rozpustnost“ je vyjádřena sedimentací, měřenou v jednotkách Svedberg, které jsou • měřítkem rychlosti sedimentace molekuly za konkrétních podmínek. Stanovení rychlosti sedimentace je klasicky prováděno v analytické ultracentrifuze, ale nyní je většinou prováděno ve standartní ultracentrifuze. Viz. Freifelder (1982) Physical Biochemistry (2.vydání) W.H. Freeman a Co., San Francisco, CA a Cantor a Schimmel (1980) Biophysical Chemistry části 1 až 3, W.H. Freeman a Co., San Francisco, CA. Jako hrubé stanovení je použit postup, kdy je vzorek, obsahující rozpustný polypeptid, odstředěn ve standartní ultracentrifuze při asi 50 000 rpm po dobu asi 10 min., přičemž rozpustné molekuly budou zůstávat v supematantu. Pro rozpustnou částici nebo polypeptid budou hodnoty typicky menší než 30 S, většinou menší než asi 15 S, obvykle menší než asi 10 S, obvykleji menší než asi 6 S a v konkrétních provedeních výhodněji menší než asi 4 S a nejvýhodněji menší než asi 3 S. Rozpustnost polypeptidu nebo fragmentu závisí na prostředí a na polypeptidu. Rozpustnost polypeptidu zhoršuje mnoho parametrů včetně teploty, elektrolytického prostředí, velikosti a molekulových charakteristik polypeptidu a povahy rozpouštědla. Teplota, při které je polypeptid používán, se většinou pohybuje v rozmezí od 4 °C do 65 °C. Obvykle je používaná teplota vyšší než asi 18 °C a obvykleji vyšší než asi 22 °C. Pro diagnostické účely bude teplota obvykle okolo teploty *
místnosti nebo vyšší, ale bude nižší než denaturační teplota jednotlivých součástí stanovení. Pro terapeutické účely bude teplota obvykle stejná jako teplota těla, většinou okolo 37 °C pro lidi, ale v určitých situacích může být teplota zvýšena nebo snížena in šitu nebo in vitro.
Velikost a struktura polypeptidu by obecně měla být stejná jako struktura v téměř stabilním fyziologickém aktivním stavu a obvykle nikoliv v denaturovaném stavu. Polypeptid může být spojen např. z důvodu rozpustnosti s dalšími polypeptidy za vzniku kvarterní struktury nebo může být spojen s lipidy nebo detergenty, čímž je přiblížen charakter interakcí, existujících v přirozené lipidové dvojvrstě.
·· ·«·· ·· ·· ·· ··
Q · · · ···· ···· 7 ···· ·· · · · · · • ···· ······ ········· ······· « · ···· ·· ··
Rozpouštědlo bude obvykle biologicky přijatelný pufr takového typu, který je používán pro ochranu biologických aktivit a bude obvykle podobný fyziologickému roztoku. Rozpouštědlo bude mít obvykle neutrální pH, většinou mezi 5 až 10 a výhodněji asi 7,5. V některých případech bude přidán detergent, většinou buď slabý nedenaturující detergent např. CHS (cholesterylhemisukcinát) nebo CHAPS (3-([3-cholamidopropyl]dimetyl-amonio)-lpropansulfonát) nebo v dostatečně nízké koncentraci detergentu. Toto je nezbytné proto, aby se £ zabránilo významnému narušení strukturálních nebo fyziologických vlastností proteinu.
„Téměř čistý“ většinou znamená to, že protein je izolován od ostatních kontaminujících , proteinů, nukleových kyselin nebo dalších biologických materiálů, pocházejících z organismu, který byl původním zdrojem. Čistota nebo „izolace“ může být stanovena standartními způsoby, * většinou na základě velikosti a běžně se bude pohybovat okolo alespoň 50 %, běžněji alespoň asi %, obecně alespoň asi 70 %, obecněji alespoň asi 80 %, často alespoň asi 85 %, častěji alespoň asi 90 %, výhodněji alespoň asi 95 %, nejvýhodněji alespoň asi 98 % a ve většině upřednostňovaných provedeních bude čistota alespoň 99 %. Často jsou přidávány nosiče nebo pomocné látky nebo formulace může být sterilní nebo může obsahovat složky pufru.
„Podstatná podobnost“ sekvencí nukleových kyselin v souvislosti s jejich porovnáváním znamená, že buď úseky nebo jejich komplementární vlákna, jsou-li porovnána a v případě, že jsou optimálně srovnány, s odpovídajícími nukleotidovými inzercemi a delecemi, mají identických alespoň asi 50 % nukleotidů, obecně alespoň 56 %, obecněji alespoň 59 %, běžně alespoň 62 %, běžněji alespoň 65 %, často alespoň 68 %, častěji alespoň 71 %, typicky alespoň 74 %, většinou alespoň 77 %, obvykle alespoň 80 %, obvykleji alespoň asi 85 %, výhodněji alespoň asi 90 %, nejvýhodněji alespoň asi 95 až 98 % nebo více a v konkrétních provedeních více než asi 99 % nukleotidů.
Podstatná podobnost existuje také v případě, že budou za selektivních hybridizačních podmínek hybridizovat úseky s řetězcem nebo jeho komplementem, většinou za použití sekvence, odvozené od SEQ Π) c: 1 nebo 7 nebo odpovídajících částí 3 a 9. Selektivní hybridizace se většinou bude vyskytovat tehdy, jestliže je zde alespoň asi 55 % podobnost v řetězci alespoň asi 30 nukleotidů, výhodně alespoň asi 65 % podobnost v řetězci alespoň asi 25 nukleotidů, výhodněji alespoň asi 75 % podobnost a nej výhodněji alespoň asi 90 % podobnost v řetězci asi 20 nukleotidů. Viz. Kanehisa (1984) Nuc. Acids Res. 12:203 až 213. Délka řetězce, kde je porovnávána podobnost, jak je popsáno, může být delší a v určitých provedeních bude v rámci řetězce alespoň asi 17 nukleotidů, obvykle alespoň asi 20 nukleotidů, obvykleji alespoň asi 24 nukleotidů, typicky alespoň asi 28 nukleotidů, většinou alespoň asi 40 nukleotidů, výhodněji • · • · alespoň asi 50 nukleotidů a nejvýhodněji alespoň asi 75 až 100 nebo více nukleotidů. Měřítko pro srovnávání DCMP1 neodpovídá měřítku pro DCMP2 provedení.
„Přísně regulované (stringentní) podmínky“, vztahující se k homologií nebo podstatné podobnosti v souvislosti s hybridizaci, budou přísně regulované kombinované podmínky, zahrnující sůl, teplotu, organická rozpouštědla a ostatní parametry, většinou ty, které jsou v hybridizačních reakcích kontrolovány. Kombinace parametrů je důležitější než jakýkoliv jednotlivý parametr. Viz. např. Wetmur a Davidson (1968) J, Mol. Biol, 31:349 až 370. Próba nukleové kyseliny, která se za přísně regulovaných podmínek váže na cílovou nukleovou kyselinu, je pro zmíněnou cílovou nukleovou kyselinu specifická. Tato próba je většinou delší než 11 nukleotidů a je v oblasti, specifikované sekvencí próby, dostatečně komplementární k cílové nukleové kyselině nebo je s ní identická, což je třeba proto, aby se cíl za přesných hybridizačních podmínek navázal.
Protějškové DCMP proteiny z jiných savčích druhů mohou být klonovány a izolovány mezidruhovou hybridizaci velmi podobných druhů. Víz např. níže. Protože podobnost mezi vzdáleně příbuznými druhy může být relativně nízká, je hybridizace relativně velmi blízkých druhů účelná. Příprava preparátu protilátky, který vykazuje nižší specifitu vůči druhu, může být užitečná při expresi při klonování.
Fráze „specificky se váže na protilátku“ nebo „specificky imunoreaktivní s“ znamená, v případě, že se jedná o protein nebo peptid, vazebnou reakci, která blíže určuje přítomnost proteinu za přítomnosti heterogenní populace proteinů a dalších biogických látek. Za podmínek, které jsou dány pro určité imunostanovení, se tedy specifikované protilátky vážou na konkrétní protein, zatímco na jiné proteiny ve vzorku se nijak podstatně nevážou. Specifická vazba na protilátku za těchto podmínek vyžaduje takovou protilátku, která vykazuje specifitu vůči konkrétnímu proteinu. Např. mohou být vybrány protilátky, připravené proti imunogenu, kterým je lidský DCMP1 protein s aminokyselinovou sekvencí uvedenou v SEQ ID č: 2 nebo 8 proto, aby byly získány protilátky, specificky imunoreaktivní s tímto DCMP proteinem a nikoliv s jinými proteiny. Tyto protilátky rozpoznají proteiny, vykazující vysokou podobnost s homologní m lidským DCMP1 proteinem.
III. Nukleové kyseliny
Tyto geny pro DCMP jsou selektivně exprimovány na dendritických buňkách. Upřednostňovaná provedení, jak jsou odhalena, budou užitečná ve standartních postupech pro izolaci genů z dalších druhů např. teplokrevných zvířat jako jsou ptáci a savci. Křížová • · hybridizace umožňuje izolaci podobných proteinů z různých jedinců, kmenů nebo druhů. Je dostupná řada různých přístupů jak úspěšně izolovat vhodný klon nukleové kyseliny, které jsou založeny na zde poskytnutých informacích. Studie, vycházející z hybridizace pomocí Southern blotu, by za vhodných hybridizačních podmínek měly identifikovat homologní geny v dalších druzích.
Purifikovaný protein nebo definované peptidy jsou užitečné pro vytvoření protilátek standartními způsoby, které jsou popsány níže. Aby byly vytvořeny polyklonální nebo monoklonální protilátky mohou být imunitnímu systému prezentovány syntetické peptidy nebo purifikovaný protein. Viz např. Coligan (1991) Current Protocols in Immunology Wiley/Greene, NY a Harlow a Lané (1989) Antibodies: A Laboratory Manual Cold Spring Harbor Press, NY, které jsou zde začleněny jako odkaz. DCMP antigenový vazebný prostředek může být také užitečný jako specifické vazebné činidlo a výhodou může být specifita jeho vazby např. při purifikaci DCMP proteinu.
Specifický vazebný prostředek může být použit pro testování expresní knihovny, vytvořené z linie buněk, která exprimuje příslušný DCMP protein. Je dostupná řada způsobů testování např. standartní detekování povrchově exprimovaného ligandu nebo pomocí afinitní techniky („panning“). Rovněž může být provedeno testování intracelulární exprese pomocí různých detekčních nebo imunofluorescenčních postupů. Vazebné prostředky mohou být použity pro afinitní purifikaci nebo vytřídění buněk, exprimujících antigen.
Tabulka 1: Seřazení primátových např. lidských členů lektin/ASGPR rodiny. ASGPRhl a ASGPRhž jsou jaterní asialoglykoproteinové receptory (viz SEQ ID č: 5 a 6); ASGPRm je ASGPR, odvozený od makrofága; DCMP2 má krátkou, dlouhou a variantní formu, SEQ ID č: 4 a 10; DCMP1 je uveden v SEQ ID č: 2 a 8).
ASGPRhl
ASGPRh2
ASGPRm
DCMP2B
DCMP21
DCMP2v
DCMP1 feature
MTKE. . YQDLQHLDNEESDHHQLRKGPPPPQPLLQRLCSGP................RLLLLSLG
MAKD . . FQDIQQLSSEENDHP . FHQGPPPAQPIAQRLCSMV................CFSLLALS
MTRT. . YENFQYLENKVKVQG. FKNGPLPLQSLLQRLRSGP................CHLLLSLG
MTRT. . YENFQYLENKVKVQG. FKNGPLPLQSLLQRLRSGP................CHLLLSLG
MTRT. . YENFQYLENKVKVQG. FKNGPLPLQSLLQRLRSGP................CHLLLSLG
MTRT. . YENFQYLENKVKVQG . FKNGPLPLQS.................................
MTSEITYAEVR...........FKNEFKSSGINTASSAASKERTAPHKSNTGFPKLLCASLLIFF **** +++++
ASGPRhl LSLLLLVWCVIGS . QNSQLQEELRGLRETFSNFTASTEAQVKGLSTQGGNVGRKMKSLESQLE.
« · · 4 • · ·
ASGPRh2
ASGPRm
DCMP2E
DCMP21
DCMP2v
DCMP1 feature
ASGPRhl
ASGPRH2
ASGPRm DCMP2G DCMP21 DCMP2v
DCMP1 feature
ASGPRhl
ASGPRh2
ASGPRm
DCMP2S
DCMP21
DCMP2v
DCMP1 feature
ASGPRhl
ASGPRh2
ASGPRm DCMP2E DCMP21 DCMP2v
DCMP1 feature
ASGPRhl
ASGPRh2
ASGPRm DCMP2E DCMP21 DCMP2v
DCMP1 feature
FNILLLWICVTGS .QSAQLQAELRSLKEAFSNFSSSTLTEVQAISTHGGSVGDKITSLGAKLE . LGLLLLVIICWG. FQNSKFQRDLVTLRTDFSNFTSNTVAEIQALTSQGSSLEETIASLKAEVEG LGLLLLVIICWG. FQNSKFQRDLVTLRTDFSNFTSNTVAEIQALTSQGSSLEETIASLKAEVEG LGLLLLVIICWG. FQNSKFQRDLVTLRTDFSNFTSNTVAEIQALTSQGSSLEETIASLKAEVEG . . LLLLVIICWG. FQNSKFQRDLVTLRTDFSNFTSNTVAEIQALTSQGSSLEETIASLKAEVEG LLLAISFFIAFVIFFQKYS . Q. . LLEKKTT. KELVHTTLE.... CVKKNMPVEETAWS.......
. KQQK.........................DLSEDHSSLLLHVKQFVSDLRSLSCQMAALQGNGS
- KQQQ.........................DLKADHDALLFHLKHFPVDLRFVACQMELLHSNGS
FKQERQA...........................VHSEMLLRVQQLVQDLKKLTCQVATLNNNGE
FKQERQA...........................VHSEMLLRVQQLVQDLKKLTCQVATLNNN. .
FKQERQAGVSELQEHTTQKAHLGHCPHCPS VCVPVHSEMLLRVQQLVQDLKKLTCQVATLNNN. . FKQERQA...........................VHSEMLLRVQQLVQDLKKLTCQVATLNNNGE
ER. . . .TCCPVNWVEHERSCYWFSRSGKAWADADNYCRLEDAHLVWTSWEEQKFVQHHIGPVNT QR. . . .TCCPVNWVEHQGSCYWFSHSGKAWAEAEKYCQLENAHLWINSWEEQKFIVQHTNPFNT EASTEGTCCPVNWVEHQDSCYWFSHSGMSWAEAEKYCQLKNAHLWINSREEQNFVQKYLGSAYT .ASTEGTCCPVNWVEHQDSCYWFSHSGMSWAEAEKYCQLKNAHLWINSREEQNFVQKYLGSAYT .ASTEGTCCPVNWVEHQDSCYWFSHSGMSWAEAEKYCQLKNAHLWINSREEQNFVQKYLGSAYT EASTEGTCCPVNWVEHQDSCYWFSHSGMSWAEAEKYCQLKNAHLWINSREEQNFVQKYLGSAYT .......CCPXNWKSFSSNCYFISTESASWQDSEKDCARMEAHLLVINTQEEQDFIFQNLQEESA
W.MGLHDQNGP. . WKWVDGTDYETGFKNWRPEQPDDWYGHGLGGGEDCA. .HFTDDGR WNDD
W.IGLTDSDGS. . WKWVDGTDYRHNYKNWAVTQPDNWHGHELGGSEDCV. .EVQPDGR. . .WNDD
W.MGLSDPEGA. . WKWVDGTDYATGFQNWKPGQPDDWQGHGLGGGEDCA. .HFHPDGR WNDD
W.MGLSDPEGA. . WKWVDGTDYATGFQNWKPGQPDNWQGHGLGGGEDCA. .HFHPDGR. . .WNDD W.MGLSDPEGA..WKWVDGTDYATGFQNWKPGQPDDWQGHGLGGGEDCA. .HFHPDGR. . .WNDD W.MGLSDPEGA. .WKWVDGTDYATGFQNWKPGQPDDWQGHGLGGGEDCA. .HFHPDGR. . .WNDD
YFVGLSDPEGQRHWQWVDQTPYNESSTFWHPREPSD.......PNERCWLNFRKSPKRWGWNDV
................................XXX..............................
VCQRPYRWVCETELDKASQEPPLL
FCLQVYRWVCEKRRNATGE...VA
VCQRPYHWVCEAGLGQTSQESH
VCQRPYHWVCEAGLGQTSQESH
VCQRPYHWVCEAGLGQTSQESH
VCQRPYHWVCEAGLGQTSQESH
NCLGPQRSVCEMMKIH.......L
Znaky: **+ intemalizační doména (doména EITYAEV je viděna v NK receptorů NKA); +++ transmembránová doména; ... lektinová doména C-typu; XXX doména, specifická pro sacharid. DCMP1 receptor je co se týče homologie nejpodobnější makrofágovému lektinu v lektinové doméně.
Sekvenční analýzy naznačují, že tyto DCMP jsou členy lektin/asialoglykoproteinové superrodiny receptorů. Peptidové úseky také mohou být použity pro navrhování a přípravu odpovídajících oligonukleotidů pro testování knihovny s cílem stanovit přítomnost podobného genu např. identické nebo polymorfní varianty nebo s cílem identifikovat DC. Genetický kód může být použit pro výběr odpovídajících oligonukleotidů, které lze použít jako próby při • « * · · · · ··«· « · · · · · · «··· • · · · · ······ * ········· ·····«· · * ···· · » 9 9 testování. V kombinaci s technikami polymerázové řetězové reakce (PCR) lze syntetické oligonuklotidy využít při výběru požadovaných klonů z knihovny.
Jako próby nebo primery budou rovněž použity komplementární sekvence. Na základě identifikace pravděpodobného aminokonce by měly být konkrétně užitečné další peptidy např. spojené se zakotveným vektorem nebo komplementární PCR techniky s poly-A nebo spolu s komplementární DNA jiných peptidů.
Techniky pro manipulaci nukleových kyselin v genech, kódujících tyto DC proteiny např. subklonování sekvencí nukleových kyselin, kódujících polypeptidy, do expresních vektorů, značení prób, DNA hybridizace apod. jsou obecně popsány v Sambrook a kol. (1989) Molecular Cloning - A Laboratory Manual (2. vydání) Sv. 1 až 3, Cold Spring Harbor Laboratory, Cold Spring Harbor Press, NY, který je zde začleněn jako odkaz a dále je uváděn jako „Sambrook a kol“. Viz také Coligan a kol. (1987 a periodické doplňky) Current Protocols in Molecular Biology Greene/Wiley. New York, NY, dále uváděné jako „Coligan a kol“.
Existují různé způsoby izolace DNA sekvencí, kódujících tyto DC proteiny. Např. DNA je z genomové nebo cDNA knihovny izolována pomocí značených oligonukleotidových prób, které mají sekvence identické se sekvencemi, které jsou zde uvedené nebo jsou k nim komplementární. Mohou být použity celé próby nebo mohou být oligonukleotidové próby vytvořeny na základě porovnání popsaných sekvencí sjinými proteiny a pomocí výběru specifických primerů.
Tyto próby mohou být použity přímo v hybridizačních stanoveních při izolaci DNA, kódující DC proteiny nebo mohou být navrženy próby pro použití v amplifikačních technikách jako je PCR.
Pro přípravu cDNA knihovny je z buněk, které exprimují DC protein, izolována mRNA. cDNA je připravena z mRNA a ligo vána do rekombinantního vektoru. Vektor je transfektován do rekombinantního hostitele, aby mohlo proběhnout rozmnožení, výběr a klonování. Způsoby přípravy a testování cDNA knihoven jsou velmi dobře známé. Viz Gubler a Hoffman (1983) Gene 25:263 až 269; Sambrook a kol. nebo Coligan a kol.
Pro genomickou knihovnu může být DNA extrahována z tkáně a buď mechanicky nastříhána nebo enzymově naštěpena na fragmenty o velikosti asi 12 až 20 kb. Fragmenty jsou poté separovány gradientovým odstředěním a klonovány v bakteriofágu λ. Tyto vektory a fágy jsou sbaleny in vitro, jak je popsáno např. v Sambrook a kol. nebo Coligan a kol.. Rekombinantní fágy jsou analyzovány hybridizací plaků jak je popsáno v Benton a Davis (1977) Science 196:180 až 182. Hybridizace kolonií je prováděna obecně popsaným postupem podle např. Grunstein a kol. (1975) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 72:3961 až 3965.
·· ·»4>· v r r* 44 ·· • *t 4 4 4 4 4 4 · 4 •44« · ® · « «« 4 • 444 4 4 9 4 * 4 4
4444 4944
4494 444 4 *“ 4444 »4 44 *
DNA, kódující DC protein, může být identifikována buď v knihovnách cDNA nebo v genomických knihovnách a to díky své schopnosti hybridizovat s próbami nukleových kyselin, které jsou zde popsané, např. při hybridizaci kolonií nebo plaků. Odpovídající oblasti DNA jsou izolovány standartními postupy, které jsou důvěrně známé odborníkům v dané oblasti techniky. Viz Sambrook a kol..
Pro přípravu DNA, kódující DC proteiny, mohou být rovněž použity různé způsoby amplifíkace cílových sekvencí jako je polymerázová řetězová reakce. Technologie polymerázové řetězové reakce (PCR) je používána pro amplifikaci sekvencí nukleových kyselin přímo z mRNA, z cDNA a z genomických nebo cDNA knihoven. Izolované sekvence, kódující DC proteiny, mohou být rovněž použity jako templáty pro amplifikaci PCR.
Při PCR jsou syntetizovány olionukleotidové primery, komplementární ke dvěma 5 oblastem v oblasti DNA, která má být amplifikována. Polymerázová řetězová reakce je poté provedena pomocí dvou primerů. Viz Innis a kol. (1990) PCR Protokols: Guide to Methods and Applications Academie Press, San Diego, CA. Primery mohou být vybrány buď pro amplifikaci celých oblastí, kódujících celý vybraný DC protein nebo pro amplifikaci menších požadovaných úseků DNA. Jakmile jsou tyto oblasti amplifikovány, mohou být sekvenovány a ze sekvencí, získaných standartními technikami, mohou být připraveny oligonukleotidové próby. Tyto próby mohu být použity pro izolaci DNA, kódujících jiné formy DC proteinů.
Oligonukleotidy, určené pro používání jako próby, jsou chemicky syntetizovány na pevné fázi, pomocí triesteru fosforamiditu. Tento postup byl poprvé popsán autory Beaucage a Carruthers (1983) Tetrahedron Lett. 22(20):1859 až 1862. Syntéza může probíhat pomocí automatického zařízení, jak je popsáno v Needham-VanDevanter a kol. (1984) Nucleic Acids Res. 12:6159 až 6168. Oligonukleotidy jsou purifikovány např. nativní elektroforézou v akrylamidovém gelu nebo aniontovou HPLC chromatografií, popsanou v Pearson a Regnier (1983) J. Chrom. 255:137 až 149. Sekvence syntetického oligonukleotidu může být ověřena chemickým degradačním způsobem podle Maxama a Gilberta, uvedeným v Grossman a Moldave (1980) Methods in Enzymology 65:499 až 560 Academie Press, New York.
Tento vynález poskytuje izolovanou DNA nebo fragmenty, kódující DC protein. Dále vynález poskytuje izolovanou nebo rekombinantní DNA, která kóduje biologicky aktivní protein nebo polypeptid, který je schopný za odpovídajících podmínek, např. přísně regulovaných, hybridizovat se zde popsanými sekvencemi DNA. Zmíněný biologicky aktivní protein nebo polypeptid může být přirozeně se vyskytující forma nebo rekombinantní protein nebo fragment a má takovou aminokyselinovou sekvenci jako je odhalená v SEQ ID č: 2,4,8 nebo 10. Upřednostňovaná provedení mohou být celé přirozené izoláty např. z primáta. V glykosylované • · * · · · · • · · · · · · • · · · · · • · · · · ···· ··· ·· ···· ·· ·» formě by měly mít proteiny větší velikosti. Dále tento vynález zahrnuje použití izolované nebo rekombinantní DNA nebo jejích fragmentů, které kódují proteiny, které jsou homologní s každým příslušným DC proteinem. Izolovaná DNA může mít příslušné regulační sekvence na 5 a 3' přesahujících koncích např. promotory, zesilující sekvence, poly-A přídavné signály a další.
IV. Příprava produktů genů DC
DNA, které kódují tyto DC proteiny nebo jejich fragmenty, mohou být získány chemickou syntézou, testováním cDNA knihoven nebo testováním genomických knihoven, připravených z různých linií buněk nebo vzorků tkání.
Tyto DNA mohu být exprimovány v řadě různých hostitelských buněk, kde dochází k syntéze celého proteinu nebo fragmentů, které mohou být použity např. pro vytvoření polyklonálních nebo monoklonální ch protilátek, pro vazebné studie, pro konstrukci a expresi modifikovaných molekul a pro studie struktury/funkce. Každý z těchto DC proteinů nebo jejich fragmentů může být exprimován v hostitelských buňkách, které jsou transformovány nebo transfektovány odpovídajícími expresními vektory. Tyto molekuly mohou být purifikovány tak, že neobsahují téměř žádné jiné proteiny nebo buněčné kontaminanty, než které pocházejí z rekombinantního hostitele a proto jsou, v případě, že jsou kombinovány s farmaceuticky přijatelným nosičem a/nebo ředidlem, konkrétně užitečné ve farmaceutických prostředcích. Antigen nebo jeho části mohou být exprimovány jako fuze s jinými proteiny.
Expresní vektory jsou většinou samoreplikující DNA nebo RNA konstrukty, obsahující žádoucí DC gen nebo jeho fragmenty, obvykle vhodně napojené na vhodné genetické kontrolní prvky, které jsou rozpoznávány ve vhodné hostitelské buňce. Tyto kontrolní prvky jsou schopné ovlivňovat expresi v hostitelské buňce. Specifický typ kontrolních prvků, nezbytný pro ovlivnění exprese, bude záviset na eventuální použité hostitelské buňce. Obecně mohou genetické kontrolní prvky zahrnovat prokaryotní promotorový systém nebo eukaryotní promotorový expresní regulační systém a většinou zahrnují transkripční promotor, příležitostný operátor pro regulaci zahájení transkripce, prvky zvyšující transkripci za účelem zvýšení exprese mRNA, sekvence, kódující vhodné ribozomální vazebné místo a sekvence, které ukončují transkripci a translaci. Obvykle expresní vektory rovněž obsahují počátek replikace, které umožňuje replikaci vektoru nezávisle na hostitelské buňce.
Vektory předmětného vynálezu obsahují DNA, které kódují různé DC proteiny nebo jejich fragmenty, většinou kódující např. biologicky aktivní polypeptid nebo protein. DNA může • · • · · • · · · · · být kontrolována virálním promotorem a může kódovat selekční značku. Předmětný vynález se dále zabývá použitím těch expresních vektorů, které jsou schopné exprimovat eukaryotní cDNA, kódující DC protein, v prokaryotické nebo eukaryotické hostitelské buňce, kde je vektor slučitelný s hostitelem a kde je eukaryotická cDNA, kódující protein, inzertována do vektoru tak, že během růstu hostitele, obsahujícího vektor, dochází k expresi zmíněné cDNA. Expresní vektory jsou obvykle určeny pro stabilní replikaci ve svých hostitelských buňkách nebo pro amplifikaci, aby byl zvýšen celkový počet kopií žádoucího genu, připadající na jednu buňku. Vždy není nezbytné požadovat, aby se expresní vektor replikoval v hostitelské buňce např. je možné pomocí vektorů, které neobsahují počátek replikace, který je rozpoznáván hostitelskou buňkou, ovlivnit přechodnou expresi proteinu nebo jeho fragmentů v různých hostitelích. Je také možné použít vektory, které rekombinací způsobují integraci DC genu nebo jeho fragmentů do hostitelské DNA nebo je možné integrovat promotor, který kontroluje expresi endogenního genu.
Vektory, které jsou zde použity, zahrnují plasmidy, viry, bakteriofágy, začlenitelné DNA fragmenty a jiné pomocné látky, které umožňují intergraci DNA fragmentů do genomu hostitele. Expresní vektory jsou specializované vektory, které obsahují genetické kontrolní prvky, které ovlivňují expresi připojených genů. Plasmidy jsou nejběžněji používanou formou vektoru, ale je možné použít všechny ostatní formy vektorů, které mají ekvivalentní funkci. Viz. např. Pouwels a kol. (1985 a doplňky) Cloning Vectors: A Laboratory Manual Elsevier, NY a Rodriquez a kol. (1988) Vectors: A Survev of Molecular Cloning Vectors and Their Uses Buttersworth, Boston, MA.
Mezi vhodné hostitelské buňky patří prokaryota, nižší eukaryota a vyšší eukaryota. Prokaryota zahrnují gramnegativní i grampozitivní organismy např. E. coli a B. subtilis. Nižší eukaryota zahrnují kvasinky např. S. cerevisiae a Pichia a druhy rodu Dictyostelium. Vyšší eukaryota zahrnují určité linie buněk tkáňových kultur, pocházejících ze zvířecích buněk a to jiných než savčích např. hmyzích a ptačích a savčích buněk např. lidských, primátových a buněk hlodavců.
Prokaryotické systémy hostitel-vektor zahrnují široké spektrum vektorů pro mnoho různých druhů. Pro začlenění ekvivalentních vektorů, použitých v jiných prokaryotech, jsou všeobecně používány E. coli a její vektory. Reprezentativní vektor pro amplifikaci DNA je pBR322 nebo vektory od něj odvozené. Mezi vektory, které mohou být použity, ale není to omezeno pouze na ně, pro expresi DC proteinů nebo fragmentů patří takové vektory, které obsahují lac promotor (pUC-série); trp promotor (pBR322-trp); Ipp promotor (pIN-série); lambda-pP nebo pR promotory (pOTS) nebo hybridní promotory jako je ptač (pDR540). Viz Brosius a kol. (1988) „Expression Vectors Employing Lambda-, trp-, lac- a Ipp-derived ·· ···· · · · · ···· · · · · · · · ··· · · ·· ·· · • · · · ···· ···· · · ···· · · ··
Promoters“ v Rodriquez a Denhardt Vectors: A Survev of Molecular Cloning Vectors and Their
Uses 10:205 až 236 Buttersworth, Boston, MA.
Nižší eukaryota např. kvasinky a Dictyostelium mohou být transformovány vektory, které obsahují sekvenci DC genu. Pro účely předmětného vynálezu je nejběžnějším nižším eukaryotickým hostitelem pekařská kvasinka Saccharomyces cerevisiae. Ta může být všeobecně použita jako reprezentant nižších eukaryot, ačkoliv je dostupná řada dalších druhů a kmenů. Kvasinkové vektory se většinou skládají zpočátku replikace (kromě integračního typu), selekčního genu, promotoru, DNA, kódující žádoucí protein nebo jeho fragmenty a sekvence pro ukončení translace, pro polyadenylaci a pro ukončení transkripce. Mezi expresní vektory, vhodné pro kvasinky, patří takové konstitutivní promotory jako je 3-fosfoglycerátkináza a různé další promotory genu pro glykolytické enzymy nebo takové indukovatelné promotory jako je promotor alkoholdehydrogenázy 2 nebo metalothioninový promotor. Vhodné vektory zahrnují deriváty následujících typů: samoreplikující, poskytující nízký počet kopií (jako je Yrp-série), samoreplikující, poskytující vysoký počet kopií (jako je Yep-série), integrační typy (jako je YIpsérie) nebo mini-chromozómy (jako je YCp-série).
Buňky tkáňových kultur vyšších eukaryotů jsou upřednostňované hostitelské buňky pro expresi DC proteinu. V principu je možno říci, že může být použita většina buněk tkáňových kultur vyšších eukaryotů ať již pochází z obratlovců nebo bezobratlích např. expresní systém hmyzího bakuloviru. Avšak pro dosažení vlastního kotranslačního i posttranslačního zpracování jsou upřednostňované savčí buňky. Transformace nebo transfekce a rozmnožování těchto buněk je rutinní záležitost. Mezi užitečné linie buněk patří HeLa buňky, linie ovariálních buněk čínského křečka (CHO), linie buněk ledvin mladého potkana (BRK), linie hmyzích buněk, linie ptačích buněk a linie opičích buněk (COS). Expresní vektory pro tyto buněčné linie obvykle zahrnují počátek replikace, promotor, místo pro zahájení translace, místa pro sestřih RNA (např. když je použita genomická DNA), polyadenylaČní místo a místo pro ukončení transkripce. Tyto vektory mohou také obsahovat selekční nebo amplifikační gen. Vhodnými expresními vektory mohou být plasmidy, viry nebo retroviry, nesoucí promotory, pocházející např. ze zdrojů jako je adenovirus, SV40, parvovirus, virus kravských neštovic nebo cytomegalovirus.
Reprezentativní příklady vhodných expresních vektorů jsou pCDNAl, pCD viz Okayama a kol. (1985) Mol, Cell Biol. 5:1136 až 1142, pMClneo Poly-A viz Thomas a kol. (1987) Cell 51:503 až 512 a bakulovirální vektor jako je pAC373 nebo pAC610.
V určitých případech není třeba, aby byly DC proteiny glykosylovány, aby byla během určitých měření vyvolána biologická odezva. Avšak často je žádoucí exprimovat DC polypeptid v systému, který poskytuje specifický nebo definovaný profil glykosylace. V tomto ········· ······· ·· ·»·· ·· · · případě bude obvyklý profil takový, jako je přirozeně poskytován expresním systémem. Profil je však možno modifikovat prostřednictvím vystavení polypeptidu např. v neglykosylované formě, odpovídajícím glykosylačním proteinům, které jsou součástí heterologního expresního systému. Např. DC gen může být transformován společně s jedním nebo více geny, které kódují savčí nebo jiné glykosylační enzymy. Dále je známo, že velký stupeň glykosylace může být škodlivý pro biologickou aktivitu DC proteinu a je možno provést rutinní testování a tím optimalizovat takový stupeň glykosylace, který uděluje proteinu optimální biologickou aktivitu.
DC protein nebo jeho fragment může být zkonstruován tak, že fosfatidylinositol (PI) je vázán na buněčnou membránu, ale je možno ho z membrán odstranit působením enzymu, který štěpí fosfatidylinositol např. fosfatidylinositolfosfolipáza C. Ta uvolňuje antigen v biologicky aktivní formě a umožňuje purifikaci postupy, které jsou v proteinové chemii standartně používány. Viz např. Low (1989) Biochem. Biophys. Acta 988:427 až 454; Tse a kol. (1985) Science 230:1003 až 1008; Brunner a kol. (1991) J, Cell Biol. 114:1275 až 1283 a Coligan a kol. (1996 a periodické doplňky) Current Protocols in Protein Science John Wiley & Sons, New York, NY.
Nyní, když byly tyto DC proteiny charekterizovány, mohou být běžnými postupy pro syntézu peptidů připraveny jejich fragmenty nebo deriváty. Toto zahrnuje postupy, popsané v Stewart a Young (1984) Solid Phase Peptide Synthesis Pierce Chemical Co. Rockford, EL; Bodanszky a Bodanszky (1984) The Practice of Peptide Synthesis Springer-Verlag, New York, NY a Bodanszky (1984) The Principles of Peptide Synthesis Springer-Verlag, New York, NY. Viz také Merrified (1986) Science 232:341 až 347 a Dawson a kol. (1994) Science 266:776 až 779. Mohou být použity např. azidový postup, postup, používající kyselý chlorid, postup, používající kyselý anhydrid, kombinovaný anhydridový postup, postup, používající aktivní ester (např. p-nitrofenylester, ester N-hydroxysukcinimidu nebo kyanometyl ester), karbodiimidazolový postup, oxidacně-redukční postup nebo postup, používající systém dicyklohexylkarbodiimid (DCCD)/aditivum. Výše zmíněné postupy je možno aplikovat na bázi pevné i kapalné fáze. Připravený protein a jeho fragmenty mohou být z reakční směsi izolovány a purifikovány způsoby, používané pro separaci peptidů, například extrakcí, precipitací, elektroforézou a různými formami chromatografií apod. Získané DC proteiny předmětného vynálezu mohou mít různý stupeň čistoty, který je dán požadovaným použitím. Purifikace může být doplněna známými technikami pro purifikaci proteinů nebo použitím zde popsaných protilátek nebo vazebných partnerů např. v imunoabsorbční afinitní chromatografii. Při imunoabsorbční afinitní chromatografii je nejdříve navázána protilátka na pevný nosič, následuje kontakt navázaných protilátek s rozpuštěným lyzátem vhodných buněk, s lyzáty jiných buněk, • · • · • « · * · · · · · ····«·· ·· · · ·· ·· · · exprimujících protein nebo s lyzáty nebo supematanty buněk, produkujících jako výsledek DNA technik protein viz níže.
U mnohočetných buněčných linií může být testováno, která z nich v porovnání s ostatními buňkami exprimuje zmíněný protein ve vysokých hladinách. Jsou testovány různé buněčné linie např. linie stromatických buněk myššího brzlíku TA4, a je vybrána taková, která je nejvhodnější z důvodu dobrých manipulačních vlastností. Přirozené proteiny DC buněk mohou být izolovány z přirozených zdrojů nebo mohou být získány expresí z buňky, transformované vhodným expresním vektorem. Exprimovaný protein je purifikován standartními postupy nebo tyto postupy mohou být kombinovány s upravenými postupy a to proto, aby byla purifikace z buněčných Iyzátů nebo supernatantů účinější. Pro tuto purifikaci mohou být použity FLAG nebo Hisé úseky.
V. Protilátky
Protilátky mohou být připraveny proti různým DC proteinům včetně individuálních, polymorfní ch, alelických, kmenových nebo druhových variant a proti jejich fragmentům, které jsou ve svých přirozeně se vyskytujících formách (celá délka) nebo v rekombinantních formách. Protilátky mohou také být připraveny proti aktivní nebo inaktivní formě DC proteinů. Rovněž mohou být použity anti-idiotypické protilátky.
a. Výroba protilátek
Pro výrobu protilátek, specificky reagujících s těmito DC proteiny, může být použita řada imunogenů. Pro výrobu monoklonálních nebo polyklonálních protilátek je upřednostňovaným imunogenem rekombinantní protein. Rovněž může být použit přirozeně se vyskytující protein v čisté nebo ne zcela čisté formě. Pro výrobu protilátek proti DC proteinům mohou být jako imunogen použity syntetické peptidy, připravené pomocí zde popsaných sekvencí lidského DC proteinu. Rekombinantní protein může být exprimován ve zde popsaných eukaryotických nebo prokaryotických buňkách a může být purifikován zde popsaným postupem. Produkt je poté injekčně aplikován zvířeti, které je schopno produkovat protilátky. Mohou být vytvořeny buď monoklonální nebo polyklonální protilátky, které jsou následně používány při imunochemickém měření proteinu.
Způsoby výroby polyklonálních protilátek jsou odborníkům vdané oblasti techniky známé. Ve stručnosti lze říci, že imunogen, výhodněji purifikovaný protein, je smíchán
4·· ···· ···· ···· · · · · · · · • ···« ······ f ········· ······· ·· ···· · · · · s adjuvants a touto směsí jsou imunizována zvířata. Imunitní odpověď zvířete na preparát imunogenu je monitorována v odebraných vzorcích krve a je stanovován titr reaktivity vůči sledovanému DC proteinu. V okamžiku, kdy jsou získány vhodně vysoké titry protilátky proti imunogenu, je zvíře vykrveno a jsou připravena antiséra. Je-li to třeba, je provedena další frakcionace antiséra s cílem zvýšit koncentraci protilátek, reaktivních s proteinem. Viz např. Harlow a Lané.
Monoklonální protilátky mohou být získány různými technikami, které odborníci v dané oblasti techniky znají. Stručně, buňky ze sleziny zvířat, imunizovaných žádoucím antigenem, jsou učiněny nesmrtelnými, což se běžně dělá fůzí s myelomovými buňkami. Viz např. Kohler a Milstein (1976) Eur. J. Immunol. 6:511 až 519, který je začleněn jako odkaz. Metody, které lze použít místo fuze s myelomovými buňkami, zahrnují transformaci Epstein Barr Virem, onkogeny nebo retroviry nebo jiné způsoby, známé vdané oblasti techniky. U kolonií, vznikajících pouze z nesmrtelných buněk, je testována přítomnost protilátek žádoucí specifity a afinity k antigenu. Výtěžek monoklonálních protilátek, vyrobených proti těmto buňkám může být různými technikami včetně aplikace do perinoteální dutiny hostitelů, náležících k obratlovcům, ještě zvýšen. Sekvence DNA, kódující monoklonální protilátku nebo její vazebný fragment, může být také izolována testováním knihovny DNA z lidských B buněk podle obecného protokolu, který je nastíněn v Huse a kol. (1989) Science 246:1275 až 1281.
Jsou-li zvířata imunizována konjugáty, které jsou složené z fragmentů a nosičových proteinů, jak je popsáno výše, mohou být vytvořeny protilátky, včetně vazebných fragmentů a jednořetězcových verzí, proti předem stanoveným fragmentům těchto DC proteinů. Monoklonální protilátky jsou připraveny z buněk, které vylučují žádoucí protilátku. U těchto protilátek může být testována schopnost vázat normální nebo poškozené DC proteiny nebo může být testována agonistická nebo antagonistická aktivita. Tyto monoklonální protilátky se obvykle vážou s Kd, jehož hodnota je alespoň asi 1 mM, obvykleji alespoň asi 300 μΜ, typicky alespoň 10 μΜ, většinou alespoň asi 30 μΜ, výhodněji alespoň 10 μΜ a nejvýhodněji alespoň asi 3 μΜ nebo lepší.
V některých případech je žádoucí připravit monoklonální protilátky z různých savčích hostitelů, jako jsou myš, hlodavci, primáti, lidé apod. Popis technik přípravy těchto monoklonálních protilátek je možno najít v např. Stites a kol. Basic and Clinical Immunology (4. vydání) Lange Medical Publications, Los Altos, CA a v odkazech, tam citovaných: Harlow a Lané (1988) Antibodies: A Laboratory Manual CSH Press; Goding (1986) Monoclonal Antibodies: Principles and Practice (2. vydání) Academie Press, New York, NY a konkrétně v Kohler a Milstein (1975) Nátuře 256:495 až 497, kde je diskutován jeden způsob přípravy • · • · · · * ··«··· • ···· · · · · ······· ·· · · ·· ·· ·· monoklonálních protilátek. Stručně shrnuto, tento způsob spočívá v tom, že je zvířeti aplikován imunogen, aby byla zahájena humorální imunitní odpověď. Poté co je zvíře usmrceno jsou buňky, odebrané z jeho sleziny, fúzovány s myelomovými buňkami. Výsledkem je hybridní buňka nebo „hybridom“, která je schopna se reprodukovat in vitro. Z hybridomové populace jsou poté izolovány jednotlivé klony, z nichž každý vylučuje jediný typ protilátek proti imunogenu. V tomto případě jsou jednotlivé druhy získaných protilátek produkty nesmrtelných a klonovaných jednotlivých B buněk z imunizovaného zvířete, vytvořené jako odezva na specifické místo, rozpoznané imunogenní látkou.
Mezi ostatní vhodné techniky patří selekce knihoven protilátek ve fágu nebo podobných vektorech. Viz např. Huse a kol. (1989) „ Generation of a Large Combinatorial Library of the Immunoglobulin Repertoire in Phage Lambda“, Science 246:1275 až 1281 a Ward a kol. (1989) Nátuře 341:544 až 546. Polypeptidy a protilátky předmětného vynálezu včetně chimérických a polidštěných protilátek mohou být použity po předchozí modifikaci nebo bez ní. Polypeptidy a protilátky budou Často značeny a to tím, že budou kovalentně nebo nekovalentně spojeny s látkou, která poskytuje detekovatelný signál. Existuje mnoho různých technik značení a konjugace a jsou uváděny ve vědecké nebo patentové literatuře. Mezi vhodné značky patří radionuklidy, enzymy, substráty, kofaktory, inhibitory, fluorescenční skupiny, chemiluminiscenční skupiny, magnetické částice apod. Patenty, které slouží jako návod jak tyto značky použít, jsou U.S. Patent č. 381 837; 3850752; 3939350; 3996345; 4277437; 4275149 a 4366241. Mohou být vyráběny rovněž rekombinantní imunoglobuliny. Viz Cabilly, U.S. Patent č. 4716567 a Queen a kol. (1989) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 86:10029 až 10033.
Protilátky předmětného vynálezu mohou být také použity při izolaci každého DC proteinu afinitní chromatografii. Mohou být připraveny kolony, kde jsou protilátky navázány na pevný nosič např. částice jako jsou agaróza, SEPHADEX a jiné. Lyzát buněk prochází kolonou, kolona je promyta a následuje aplikace rostoucích koncentrací slabého denaturačního činidla, v důsledku čehož dojde k uvolnění purifikovaného DC proteinu.
Protilátky mohou být také použity při testování expresních knihoven na konkrétní produkty exprese. Protilátky, používané v tomto postupu, budou obvykle označeny skupinou, která umožňuje snadnou detekci vazby antigenů a protilátky.
Protilátky proti DC proteinům mohou být použity při analýze nebo identifikaci specifických součástí buněčné populace, které exprimují příslušný protein. Na základě stanovení produktů exprese buněk, které exprimují DC proteiny, je možné diagnostikovat onemocnění např. stavy, kdy je ohrožena imunita, kdy jsou vyčerpány DC nebo kdy dochází k nadměrné produkci DC.
Protilátky, vytvořené proti každé DC, budou rovněž užitečné pri přípravě antiidiotypických protilátek. Ty budou užitečné pri detekci nebo diagnostikování různých imunologických stavů, souvisejících s expresí příslušných antigenů.
b. Imunostanovení
Konkrétní protein může být měřen pomocí různých imunometod. Souhrn imunologických postupů a imunostanovení je obecně uveden vStites a Terr (1991) Basic and Clinical Immunology (7. vydání). Imunostanovení předmětného vynálezu může být navíc realizováno v kterémkoliv uspořádání, která jsou shrnuta vMaggio (1980) Enzyme Immunoassay CRC Press, Boča Raton, Florida; Tijan (1985) „Practice and Theory of Enzyme Immunoassays“ Laboratory Techniques in Biochemistry and Molecular Biology. Elsevier Science Publishers B.V., Amsterdam a Harlow a Lané Antibodies. A Laboratory Manual, přičemž každá publikace je zde začleněna jako odkaz. Viz také Chán (1987) Immunoassay: A Practical Guide Academie Press, Orlando, FL; Price a Newman (1991) Principles and Practice of Immunoassays Stockton Press, NY a Ngo (1988) Non-isotopic Immunoassays Plenům Press, NY.
Imunostanovení pro měření těchto DC proteinů může být uskutečněno různými způsoby, které jsou odborníkům v dané oblasti techniky známé. Ve stručnosti, imunostanovení, kdy je měřen protein, může vycházet ze stanovení kompetitivní nebo nekompetitivní vazby. Při stanovení kompetitivní vazby soutěží analyzovaný vzorek se značeným analytem o specifická vazebná místa na zachytávacím činidle, které je vázáno na pevném povrchu. Výhodněji je zachytávací činidlo protilátka, která specificky reaguje s DC proteinem a která je produkována výše popsaným postupem. Koncentrace značeného analytu, vázaného na zachytávací činidlo, je nepřímo úměrná množství volného analytu ve vzorku.
Při stanovení kompetitivní vazby, soutěží DC protein, přítomný ve vzorku, se značeným proteinem o vazbu na specifické vazebné činidlo např. protilátku, která specificky reaguje s DC proteinem. Vazebné činidlo může být vázáno na pevný povrch, aby byla zlepšena separace vázaného značeného proteinu od nenavázaného značeného proteinu. Stanovení kompetitivní vazby může být provedeno i v kapalné fázi a pro separaci navázaného a nenavázaného značeného proteinu může být použita jakákoliv technika, známá v dané oblasti techniky. Po separaci je stanoveno množství navázaného značeného proteinu. Množství proteinu, přítomného ve vzorku, je nepřímo úměrné množství značeného navázaného proteinu.
Příležitostně může být provedeno homogení imunostanovení, kdy není potřeba začlenit separační krok. V těchto imunostanovení ch je značka na proteinu nahrazena navázáním proteinu ·· ···· · · ·· ·· ·· ··· ···· · · · · ···· · · · · ·· · • ·»·· ······ • · · · · ···· «·····« ·· ···· · · ·· na jeho specifické vazebné činidlo. Výsledkem této změny je snížení nebo zvýšení signálu, který vysílá značka, takže měření značky na konci imunostanovení umožňuje detekci nebo kvantifikaci proteinu.
Tyto DC proteiny mohou být rovněž kvantitativně stanoveny různými nekompetitivními imunometodami. Např. může být použito oboustranné, sendvičové imunostanovení, využívající pevnou fázi. V tomto typu stanovení je vazebné činidlo, které váže protein, např. protilátka, zachyceno na pevný nosič. Druhé vazebné činidlo pro protein, což může být také protilátka, a které se váže na protein v jiném místě, je označeno. Poté, co dojde k vazbě na obě místa proteinu, je nenavázané značené vazebné činidlo odstraněno a je měřeno množství značeného vazebného činidla, vázaného na pevnou fázi. Množství navázaného značeného vazebného činidla je přímo úměrné množství proteinu ve vzorku.
Pro stanovení přítomnosti DC proteinu ve vzorku může být použit Western blot. Je provedena elektroforéza např. vzorku tkáně, kde lze očekávat protein. Po elektroforéze, kdy dojde k separaci proteinů a po přenosu proteinů na vhodný pevný nosič jako je nitrocelulózová membrána, je pevný nosič inkubován s protilátkou, která reaguje s denaturovaným proteinem. Tato protilátka může být označena nebo může být taková, zeji lze detekovat následnou inkubací se sekundární značenou protilátkou, která se váže na primární protilátku.
Imunostanovení, popsaná výše, využívají stanovení značených složek. Značka může být v různých formách. Značka může být přímo nebo nepřímo navázána na žádoucí složku stanovení a to způsoby, které jsou dobře známé v dané oblasti techniky. Může být použita řada různých značek. Složka může být označena jakýmkoliv z několika způsobů. Mezi tradičně používané radioaktivní značky patří 3H, 125I, 35S, 14C nebo 32P. Mezi neradioaktivní značky patří ligandy, které se váží na značené protilátky, fluorofoiy, chemiluminiscenční činidla, enzymy a protilátky, které mohou sloužit jako člen specifického vazebného páru pro značený protein. Výběr značky závisí na požadované citlivosti, jednoduchosti napojení na sloučeninu, na požadavcích, týkajících se stability a na dostupném zařízení. Souhrn různých systémů pro značení nebo pro vytváření signálu, které mohou být použity, je uveden v U.S. Patentu č. 4391904, který je zde začleněn jako odkaz.
Protilátky, které reagují s konkrétním proteinem, mohou být také měřeny různými imunometodami. Souhrn imunologických postupů a imunostanovení, které je možno aplikovat při měření protilátek pomocí imunostanovení, je uveden v Stites a Terr Basic and Clinical Immunology (7. vydání); Maggio Enzyme Immunoassay a Harlow a Lané Antibodies, A Laboratory Manual.
Pro měření specifických proteinů může být použita rovněž řada různých uspořádání imunostanovení, separačních technik a značek, které jsou podobné těm, které jsou uvedeny výše.
VI. Purifikované DC proteiny
Nukleotidová a aminokyselinová sekvence pro DCMP1 z primáta, např. pro lidský DCMP1, jsou poskytovány v SEQ ID č: 1 a 2. Nukleotidová a aminokyselinová sekvence pro DCMP1 z hlodavce např. myši jsou poskytovány v SEQ ID č: 7 a 8. Nukleotidová a aminokyselinová sekvence pro DCMP2 z primáta, např. pro lidský DCMP2, jsou poskytovány v SEQ ID č: 3 a 4. Jiná varianta je popsána v SEQ ID č: 9 a 10. Podobné sekvence hepatického asialoglykoproteinu primáta jsou poskytovány v SEQ ID č: 5 a 6. Peptidové sekvence umožňují přípravu peptidů pro vytvoření protilátek, které by rozpoznávaly tyto úseky a umožňují přípravu oligonukleotidů, které kódují tyto sekvence.
VII. Fyzikální varianty
Tento vynález se také zabývá proteiny nebo peptidy, jejichž aminokyselinové sekvence vykazují podstatnou podobnost s aminokyselinovými sekvencemi SEQ ID č: 2 nebo 8 nebo s vybranými podíly SEQ ID č: 4 nebo 10. Varianty, vykazující např. 20 nebo méně, výhodněji 10 nebo méně a nej výhodněji 5 nebo méně substitucí, jsou také možné. V případech, kdy jsou substituce konzervativní, budou mít varianty stejnou imunogenní nebo antigenní podobnost nebo křížovou reaktivitu jako příslušný protein s přirozenou sekvencí. Přirozené varianty zahrnují individuální, alelické, polymorfní, kmenové nebo druhové varianty.
Podobnost aminokyselinových sekvencí nebo jejich identita je stanovena optimalizováním shod ve zbytcích a je-li to nezbytné zahrnutím mezer. To se změní tehdy, jsouli za tyto shody považovány konzervativní substituce. Konzervativní substituce většinou zahrnují substituce v následujících skupinách: glycin, alanin, valin, isoleucin, leucin; asparágová kyselina, glutamová kyselina; asparagin, glutamin; serin, threonin, lysin, arginin a fenylalanin, tyrosin. Homologní aminokyselinové sekvence zahrnují přirozené alelické a mezidruhové variace v každé příslušné proteinové sekvenci. Typické homologní proteiny nebo peptidy budou s aminokyselinovou sekvencí odpovídajícího DC proteinu vykazovat 50 až 100 % podobnost (jestliže mohou být začleněny mezery) až 75 až 100 % podobnost (jsou-li zahrnuty konzervativní substituce). Mírou totožnosti bude totožnost alespoň asi 50 %, obecně alespoň 60 %, obecněji alespoň 65 %, obvykle alespoň 70 %, obvykleji alespoň 75 %, výhodněji alespoň 80 % a • · · • · # * · · · · · · nejvýhodněji alespoň 80 % a v konkrétně upřednostňovaných provedeních alespoň 85 % a více. Viz také Needleham a kol. (1970) J, Mol. Biol. 48:443 až 453; Sankoff a kol. (1983) Time Warps, String Edits a Macromolecules: The Theory and Practice of Sequence Comparison
Kapitola 1, Addison-Wesley, Reading, MA a software od IntelliGenetics, Mountain View, CA od genetické počítačové skupiny University of Wisconsin Genetics Computer Group (GCG), Madison, WI.
Při porovnávání sekvencí většinou jedna sekvence vystupuje jako referenční sekvence, se kterou jsou testované sekvence srovnávány. Jestliže je použit algoritmus pro porovnávání sekvencí, jsou testovaná a referenční sekvence zadány do počítače, je-li to třeba jsou označeny souřadnice subsekvencí a jsou označeny parametry programu sekvenčního algoritmu. Algoritmus na porovnávání sekvencí poté na základě označených parametrů spočítá procenta totožnosti testovaných(é) sekvencí(e) vůči referenční sekvenci.
Pro porovnání může být provedeno optické srovnání sekvencí např. pomocí algoritmu, založeného na místní homologii podle Smith a Waterman (1981) Adv. Appl. Math. 2:482, pomocí algoritmu na seřazení homologii podle Needlman a Wunsch (1970) J. Mol, Biol. 48:443, výběrem podle podobnosti způsobem podle Pearson a Lipman (1988) Proč. Nati. Acad. Sci USA 85:2444, počítačovými zpracováními těchto algoritmů (GAP, BESTFIT, FASTA a TFASTA ve Wisconsin Genetics Software Package, Genetics Computer Group, 575 Science Dr., Madison, WI) nebo vizuálním porovnáním {viz obecně Ausubel a kol}.
Jedním příkladem užitečného algoritmu je PILEUP. PILEUP vytváří mnonásobné srovnání podobných sekvencí pomocí postupného srovnávání na základě dvojic s cílem ukázat vztah a procentuálně vyjádřenou totožnost sekvencí. Je také vytvořen strom nebo dendogram, ukazující vztahy, použité pro vytvoření tohoto uspořádání. PILEUP používá zjednodušený způsob postupného srovnávání podle Feng a Doolittle (1987) J, Mol. Evol. 35:351 až 360. Použitý způsob je podobný způsobu, který popsali Higgins a Sharp (1989) CABIOS 5:151 až 153. Program může srovnat až 300 sekvencí, z nichž každá má délku maximálně 5 000 nukleotidů nebo aminokyselin. Postup mnohonásobného srovnávání začíná srovnáním páru dvou nejpodobnějších sekvencí a vzniká seskupení dvou srovnaných sekvencí. Toto seskupení je poté srovnáváno s další nejpodobnější sekvencí nebo seskupením srovnaných sekvencí. Dvě seskupení sekvencí jsou srovnány jednoduchým prodloužením párového srovnání dvou jednotlivých sekvencí. Konečného srovnání je dosaženo sérií postupných párových srovnávání. Program je spuštěn označením specifických sekvencí a jejich aminokyselinových nebo nukleotidových souřadnic oblastí, kde je sekvence porovnávána a označením parametrů programu. Např. referenční sekvence může být porovnávána s dalšími testovanými sekvencemi proto, aby bylo stanoveno procento totožnosti sekvencí pomocí následujících nastavených parametrů: velikost mezery (3,00), délka mezery (0,1) a koncové mezery.
Jiným příkladem algoritmu, který je vhodný pro stanovení procenta identity sekvencí a pro stanovení podobnosti sekvencí je algoritmus BLAST, který popsali Altschul a kol. (1990) I Mol. Biol. 215:403 až 410. Software pro analýzu pomocí algoritmu BLAST je věřejně dostupný v National Center for Biotechnology Information (http:www.ncbi.nlm.nih.gov/). Tento algoritmus provádí nejdříve identifikaci sekvenčních párů s vysokou mírou podobnosti (HSP) tím, že identifikuje krátká slova o délce W v dotazované sekvenci, která, jsou-li porovnána se slovem o stejné délce, které se nachází v databázi sekvencí, se buď shodují nebo vyhovují jisté pozitivní prahové hodnotě T. Jako T je označována prahová hodnota blízkého slova (Altschul a kol.). Tato počáteční slova slouží pro zahájení hledání s cílem nalézt delší HSP, které je obsahují. Slova jsou poté prodloužena v obou směrech podél každé sekvence a to tak dlouho, až může být zvýšena celková míra srovnání. Prodloužení slov v obou směrech jsou zastavena, když: celková míra srovnání poklesne kvantitou X ze své maximální dosažené hodnoty; celková míra se vzhledem k akumulaci jednoho nebo více negativně skórujících srovnání blíží nule nebo níže nebo je-li dosaženo konce jedné nebo druhé sekvence. Parametry W, T a X algoritmu BLAST určují citlivost a rychlost srovnání. Program BLAST používá jako předem dané délku slova (W) 11, BLOSUM62 skórovací matici (viz Henikoff a Henikoff (1989) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 89:10915) srovnání (B) 50, pravděpodobnost (E) 10, M=5, N=4 a porovnání obou řetězců.
Kromě výpočtu procent totožnosti sekvencí provádí také algoritmus BLAST statistickou analýzu podobnosti mezi dvěma sekvencemi (viz např. Karlin a Altschul (1993) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 90:5873 až 5787). Jedním měřítkem podobnosti, které poskytuje algoritmus BLAST, je nejmenší celková pravděpodobnost (P(N)), která naznačuje pravděpodobnost, se kterou se mezi dvěma nukleotidy nebo aminokyselinovými sekvencemi vyskytne náhodná shoda. Např. nukleová kyselina je považována za podobnou referenční sekvenci tehdy, jestliže nejmenší celková pravděpodobnost je při porovnání testované nukleové kyseliny a referenční nukleové kyseliny menší než asi 0,1, výhodněji menší než asi 0,01 a nej výhodněji menší než asi 0,001.
Dalším náznakem toho, že jsou dvě sekvence nukleových kyselin polypeptidů téměř identické je to, že polypeptid, kódovaný první nukleovou kyselinou, vykazuje křížovou imunoreaktivitu s polypeptidem, kódovaným druhou nukleovou kyselinou, jak je popsáno níže. Polypeptid je tak většinou téměř identický s druhým polypeptidem např. tehdy, když se dva peptidy liší pouze konzervativními substitucemi. Jiným náznakem toho, že jsou dvě nukleové kyseliny téměř identické je to, že dvě molekuly hybridizují jedna s druhou za přísně regulovaných podmínek, jak je popsáno níže.
··« ···· ···· ···· · · · · « · « • · · · · «····· • ···· · · · · ······· ·· · · · · · · ··
Nukleové kyseliny, kódující savčí DC proteiny, budou za přísně regulovaných podmínek většinou hybridizovat se SEQ ID č: 1 nebo 7 nebo s odpovídajícími podíly SEQ 3. Např. nukleové kyseliny, kódující příslušné DC proteiny, budou většinou hybridizovat s nukleovou kyselinou o SEQ ID č: 1,7,3 nebo 9 za přísně regulovaných hybridizačních podmínek, ale i přesto poskytují malé falešné pozitivní hybridizační signály. Obecně jsou přísně regulované podmínky vybírány tak, aby teplota byla asi o 10 °C nižší než teplota tání (Tm) sekvence, která je hybridizována, definována je iontová síla a pH. Tm je teplota (při definované iontové síle a pH), při které 50 % cílové sekvence hybridizuje se zcela shodnou připravenou próbou. Přísně regulované podmínky budou většinou takové podmínky, při kterých je koncentrace soli v promývacím roztoku asi 0,02 M při pH 7 a teplota je alespoň asi 50 °C. Ostatní faktory včetně mimo jiného také složení báze a velikosti komplementárních vláken, přítomnosti organických rozpouštědel jako je formamid a rozsahu nesouhlasných bází, mohou hybridizací podstatně zhoršovat. Upřednostňované provedení bude zahrnovat nukleové kyseliny, které se budou na uvedené sekvence vázat v 50 % formamidu, v 20 až 50 mM NaCl a při 42 °C. Hybridizace za přísně regulovaných podmínek bude dávat alespoň 2 násobně rozdílné pozadí oproti pozadí, které je poskytováno bez použití přísně regulovaných podmínek, výhodněji alespoň 3 až 5 x rozdílné.
Izolovaná DNA DC genu může být snadno modifikována substitucemi nukleotidů, nukleotidovými delecemi, nukleotidovými inzercemi a převrácením nukleotidových řetězců. Výsledkem těchto modifikací jsou nové sekvence DNA, které kódují tyto DC antigeny, jejich deriváty nebo proteiny, které vykazují vysoce podobnou fyziologickou, imunogenní nebo antigenní aktivitu.
Modifikované sekvence mohou být použity pro přípravu mutantních antigenů nebo pro zvýšení exprese. Zvýšená exprese může zahrnovat amplifikaci genu, zvýšenou transkripci, zvýšenou translaci a jiné mechanismy. Tyto mutantní deriváty DC proteinů zahrnují předem určené nebo místně specifické mutace příslušného proteinu nebo jeho fragmentů. ,Mutantní DC protein“ obsahuje polypeptid, jinak splňující definici homologního DC proteinu, která je uvedena výše, ale který, má ať již v důsledku delece, substituce nebo inzerce, odlišnou aminokyselinovou sekvenci v porovnání se sekvencí DC proteinu, nalezeného v přírodě. Konkrétně „místně specifický mutantní DC protein“ obecně zahrnuje proteiny, vykazující významnou podobnost s proteinem, který má sekvenci SEQ ID č: 2 nebo 8.
Obecně bude mít varianta mnoho fyziochemických a biologických aktivit, např. antigenní nebo imunogenní, stejných jako zmíněné sekvence a v upřednostňovaných provedeních bude obsahovat podstatnou část nebo celou odhalenou sekvenci.
• · • · · · «
• · ·
Podobné postupy je možno aplikovat na různé DC proteiny, konkrétně na ty, nalezené v různých teplokrevných zvířatech např. primátech a savcích.
Ačkoliv jsou místa pro místně specifickou mutaci předem určené, mutanty nemusí být místně specifické. Mutageneze DC proteinu může být provedena inzercemi nebo delecemi aminokyselin. Aby se dospělo ke konečnému konstruktu, může být použita substituce, delece, inzerce nebo jakákoliv jejich kombinace. Inzerce zahrnují fuze amino nebo karboxy-konců. Libovolná mutageneze může být uskutečněna na cílovém kodónu a u exprimovaných mutantů může být poté testována žádoucí aktivita. Způsoby provedení substitučních mutací na předem určených místech DNA, která má známou sekvenci např. mutageneze pomocí Ml3 primerů nebo polymerázovou řetězovou reakcí (PCR) jsou velmi dobře známé v dané oblasti techniky. Viz také Sambrook a kol. (1989) a Ausubel a kol. (1987 a doplňky). Důsledkem mutací v DNA by nemělo být umístění kódující sekvence mimo čtěcí rámce a výhodněji nebude docházet k tvorbě takových komplementárních oblastí, které by mohly hybridizovat a produkovat sekundární struktury mRNA jako jsou smyčky nebo ostré ohyby.
Předmětný vynález rovněž poskytuje rekombinantní proteiny např. heterologní fuzní proteiny použitím úseků těchto proteinů. Heterologní fuzní protein je fůzí proteinů nebo úseků, které nejsou přirozeně běžně fúzovány stejným způsobem. Produktem fuze imunoglobulinu a příslušného DC polypeptidu je spojitá proteinová molekula, která má sekvence fúzované v typické peptidové spojení, je většinou vytvořená jako jediný produkt translace a vykazuje vlastnosti, pocházející od každého zdroje peptidu. Podobný způsob je aplikován na heterologní sekvence nukleových kyselin.
Dále mohou být nové konstrukty připraveny kombinací podobných fúnkčních domén z jiných proteinů. Např. domény nebo jiné úseky mohou být „vyměněny“ mezi odlišnými novými fúzními polypeptidy nebo fragmenty, většinou u podobných proteinů např. u lektinu nebo asialoglykoproteinových rodin. Výhodněji budou použity neporušené strukturní domény např. neporušené části Ig. Viz např. Cunningham a kol. (1989) Science 243:1330 až 1336 a O Dowd a kol. (1988) J, Biol, Chem. 263:15985 až 15992. Z fúnkčního spojení specifit, vážících protein a ostatních fúnkčních domén, budou tedy vznikat nové chimérické polypeptidy, vykazující nové kombinace specifit. Rovněž mohou být aplikovány mutageneze alaninu, výhodněji u zbytků, které jsou z hlediska struktury vně sekundární struktury, čímž bude vyloučena většina kritických zbytků, které obecně rozrušují terciární strukturu.
„Deriváty“ těchto DC antigenů zahrnují mutanty aminokyselinových sekvencí, glykosylační varianty a kovalentní nebo agregované konjugáty s jinými chemickými skupinami. Kovalentní deriváty mohou být připraveny připojením fúnkčních částí ke skupinám, které se • · ···· ·· · · ·· ·· • * « · · · · ···· ·«·· · · · · · · · • ···· ······ • · · · · · · · · ···· ··· ·· ···· ·· ·· nacházejí v postranních aminokyselinových řetězcích těchto DC proteinů nebo na N- nebo Ckonci, a to způsoby, které jsou v dané oblasti techniky dobře známé. Mezi tyto deriváty je možno zařadit, aniž by tím bylo zařazení limitováno, alifatické estery nebo amidy karboxylových konců nebo zbytků, obsahujících karboxylové postranní řetězce, O-acyl deriváty zbytků, obsahujících hydroxylové skupiny a N-acyl deriváty N-koncové aminokyseliny nebo zbytků, obsahujících aminoskupinu např. lysin nebo arginin. Acylové skupiny jsou vybírány ze skupiny alkylových skupin včetně běžných C3 až Cl 8 alkylů, čímž jsou tvořeny alkanoyl aroylové druhy. Kovalentní připojení k nosičovým proteinům může být důležité tehdy, když jsou imunogeními složkami hapteny.
Konkrétně jsou zahrnuty glykosylační alternativy např. vytvořené modifikováním průběhu glykosylace polypeptidu během jeho syntézy a zpracování nebo během dalších kroků, kdy je zpracováván. Konkrétně upřednostňované způsoby, jak toto provést, používají vystavení polypeptidu působení glykosylačních enzymů, pocházejících z buněk, které běžně tato zpracování realizují např. savčí glykosylační enzymy. Deglykosylační enzymy jsou rovněž sledovány. Rovněž jsou zahrnuty verze se stejnou primární aminokyselinovou sekvencí, které mají další minoritní modifikace včetně fosforylovaných aminokyselinových zbytků např. fosfotyrosin, fosfoserin nebo fosfothreonin nebo jiné skupiny včetně ribosylových skupin nebo zesíťovacích činidel. Jsou také zahrnuty proteiny, obsahující substituce, které by si měly udržovat významnou imunogenicitu pro přípravu protilátek, které rozpoznají protein o SEQ ID č: 2,4,8 nebo 10. Tyto proteiny budou v porovnání s odhalenou sekvencí obsahovat typicky substituce méně než 20 zbytků, většinou méně než 10 substitucí, výhodněji méně než 5 a nej výhodněji méně než 3. Jinak proteiny, které začínají a končí ve strukturních doménách si obvykle budou zachovávat antigenicitu a křížovou imunogenicitu.
Hlavní skupinu derivátů tvoří kovalentní konjugáty DC proteinů nebo jejich fragmentů s jinými proteiny nebo polypeptidy. Tyto deriváty mohou být syntetizovány v rekombinantní kultuře jako jsou N- nebo C-koncové fuze nebo použitím činidel, které jsou v dané oblasti techniky známé pro svou použitelnost v prokřížení proteinů, kdy se využívají jejich vedlejší reaktivní skupiny. Upřednostňovaná derivatizační místa proteinu pro zesíťovací činidla se nacházejí na volných amino skupinách, sacharidových částech a cysteinových zbytcích.
Rovněž jsou poskytovány fuzní polypeptidy těchto DC proteinů a jiných homologních nebo heterologních proteinů. Heterologní polypeptidy mohou být fůzemi mezi různými povrchovými značkami, za vzniku např. hybridního proteinu. Kromě toho mohou být heterologní fuze konstruovány tak, aby vykazovaly kombinaci vlastností nebo aktivit derivatizovaných proteinů. Typickými příklady jsou fuze oznamovatelského polypeptidu např. luciferázy s částí « « • · nebo doménou proteinu např. část pro vazbu receptorů, tak, že přítomnost nebo umístění fúzovaného proteinu může být snadno určeno. Viz např. Duli a kol., U.S. Patent č. 4859609. Jiní fuzní partneři jsou bakteriální β-galaktozidáza, trpE, Protein A, β-laktamáza, alfa amyláza, alkoholdehydrogenáza a α-feromon kvasinek. Viz např. Godowski a kol. (1988) Science 241:812 až 816.
Tyto polypeptidy mohou mít také aminokyselinové zbytky, které byly chemicky modifikovány fosforylací, sulfonací, biotinylací nebo přidáním nebo odstraněním dalších skupin, konkrétně těch, které mají molekulární tvar podobný fosfátovým skupinám. V některých provedeních budou modifikace sloužit jako užitečná značkovací činidla nebo budou sloužit jako purifikační cíle např. afmitní ligandy.
Předmětný vynález se také zabývá použitím jiných derivátů těchto DC proteinů než těch, které vznikly v důsledku změny v aminokyselinové sekvenci nebo při glykosylaci. Tyto deriváty mohou obsahovat kovalentní spojení s chemickými skupinami nebo jejich spojení za vzniku agregátu. Obecně tyto deriváty patří do 3 tříd: (1) soli, (2) kovalentní modifikace postranních řetězců nebo koncových zbytků a (3) adsorpční komplexy např. s buněčnými membránami. Tyto kovalentní nebo agregované deriváty jsou užitečné jako imunogeny, jako činidla při imunostanoveních nebo při purifikacích jako je afmitní purifikace ligandů nebo jiných vazebných ligandů. Např. pro použití při stanovení nebo purifikaci protilátek proti DC proteinu může být DC proteinový antigen známými způsoby imobilizován kovalentní vazbou na pevný nosič jako je Sepharosa, aktivovaná bromkyanem nebo adsorbován na polyolefínové povrchy, přičemž může, ale nemusí být použito prokřížení glutaraldehydem. Pro použití v diagnostických stanoveních mohou být také DC proteiny označeny detekovatelnou skupinou např. radiojodací s chloraminem T, kovalentně vázáným na cheláty kovů vzácných zemin nebo konjugováním na jinou fluorescenční skupinu. Purifikace těchto proteinů může být zlepšena použitím imobilizovaných protilátek.
Izolované geny pro DC protein umožňují transformaci buněk, kde nedochází k expresi odpovídajícího DC proteinu např. druhové typy nebo buňky, které postrádají odpovídající proteiny a vykazují negativní zpětnou aktivitu. U definovaných variant nebo u variant jediného druhu umožňuje exprese transformovaných genů izolaci antigenně čistých buněčných linií. Tento přístup umožňuje mnohem citlivější detekci a rozpoznání fyziologických účinků těchto DC proteinů. Subcelulámí části např. cytoplasty nebo části membrán mohu být izolovány a použity.
* · * · · · · · · · · · • 4 < ···· «
44·· · · · · *· « • ···· ······ • ···« ···· ···· ··· ·· ···· ·· ··
VIII. Komplexy vazebné činidlo: DC protein
DC protein, který se specificky váže nebo je specificky imunoreaktivní s protilátkou, vytvořenou proti definovanému imunogenu jako je imunogen, obsahující aminokyselinovou sekvenci SEQ ID č: 2,4,8 nebo 10, je imunochemicky stanoven. Imunostanovení používá polyklonální antisérum, které je vytvořeno proti proteinu o SEQ ID č: 2,4,8 nebo 10. Toto antisérum je vybráno tak, aby vykazovalo malou křížovou reaktivitu s jinými členy příbuzných rodin a než je provedeno imunostanovení, je jakákoliv tato křížová aktivita odstraněna imunoabsorbcí.
Aby byla připravena antiséra pro použití v imunochemickém stanovení, je protein o SEQ ID č: 2,4,8 nebo 10 izolován postupem, který je zde popsán. Např. rekombinantní protein může být připraven v linii savčích buněk. Inbrední kmen myši jako je balb/c je s použitím standartního adjuvants, jako je Freundovo adjuvants, imunizován příslušným proteinem. Při imunizaci je postupováno podle standartního protokolu pro imunizaci myši (viz Harlow a Lané). Jako imunogen může být také použit syntetický peptid, odvozený od zde odhalených sekvencí a konjugovaný na nosičový protein. Při imunostanovení např. imunostanovení na pevné fázi s imunogenem, imobilizovaným na pevný nosič, jsou spojená polyklonální séra titrována proti imunogennímu proteinu. Jsou vybrána polyklonální antiséra stitrem 104 a vyšším a je u nich pomocí imunostanovení, využívajícího kompetitivní vazbu jako je např. postup, popsaný v Harlow a Lané na stránkách 570 až 573, testována jejich křížová reaktivita s jinými příbuznými proteiny. Výhodněji jsou při tomto stanovení současně s daným DC proteinem použity dva odlišné příbuzné proteiny. Např. u lektinového proteinu jsou použity alespoň dva další členové rodiny proto, aby adsorbovali sdílené epitopy. Současně s DCMP1 jsou použity další dva členové této rodiny. Tito další členové mohou být připraveny jako rekombinantní proteiny a mohou být izolovány pomocí standartních technik, používaných v molekulární biologii a proteinové chemii, které jsou zde popsány.
Pro stanovení křížové reaktivity může být použito imunostanovení na základě kompetitivní vazby. Např. protein o SEQ ID č: 2 nebo 8 může být imobilizován na pevný nosič. Proteiny, přidané do stanovení, soutěží s antisérem o vazbu na imobilizovaný antigen. Schopnost výše uvedených proteinů soutěžit o vazbu na imobilizovaný protein je porovnávána s proteinem o SEQ ID č. 2 nebo 8. Procento křížové reaktivity pro výše uvedené proteiny je vypočítáno pomocí standartních výpočtů. Ta antiséra, jejichž křížová reaktivita s každým s výše uvedených proteinů je nižší než 10 %, jsou vybrána a shromážděna. Protilátky, které křížově reagují, jsou z antiséra odstraněny imunoabsorbcí výše uvedenými proteiny.
9 9 9 9 9 9 9 9 9 · 9 • t · · · · · · « » • 9 99 · · 9 9 99 9 ) 9 999 9 999 99 9 • 9 9 9 9 9 9 9 9
99 9 999 ·· 9999 99 99
Imunoabsorbovaná a spojená antiséra jsou poté použita při imunostanovení, využívajícího kompetitivní vazby, jak je popsáno výše, pro porovnání druhého proteinu s imunogenním proteinem (např. DC protein o SEQ ID č: 2 nebo 8). Aby bylo možno proteiny porovnat, je každý protein měřen v širokém rozsahu koncentrací a je stanoveno množství každého proteinu, které je potřebné pro 50 % inhibici vazby antiséra na imobilizovaný protein. Jestliže je množství druhého požadovaného proteinu nižší než dvojnásobek požadovaného množství proteinu o SEQ ID č. 2 nebo 8, pak je druhý protein označen za specificky se vážící na protilátku, vytvořenou proti imunogenu.
Je známo, že DC proteiny pravděpodobně tvoří rodinu homologních proteinů, které obsahují dva nebo více genů. Předmětný vynález neobsahuje zde odhalené aminokyselinové sekvence pouze pro konkrétní produkt genu jako je protein, patřící do rodiny lidských Ig, ale také pro další proteiny, jako jsou alelické, polymorfní, nealelické nebo druhové varianty. Je také známo, že termín „lidský DC protein“ zahrnuje nepřirozené mutace, způsobené záměrnou mutací běžnými rekombinantními technologiemi jako jsou jednobodová mutace nebo vystřihnuti krátkých úseků DNA, kódujících tyto proteiny nebo jako jsou střižné varianty z genu nebo substituce nebo přidání nových aminokyselin. Tyto minoritní změny musí zachovávat podstatnou imunoidentitu původní molekuly a/nebo její biologickou aktivitu. Tyto změny proto zahrnují proteiny, které jsou specificky imunoreaktivní s označeným přirozeně se vyskytujícím příslušným DC proteinem např. lidským DC proteinem o SEQ ID č: 4. Konkrétní proteinové modifikace, považované za minoritní, by měly zahrnovat konzervativní substituce aminokyselin s podobnými chemickými vlastnostmi, jak je popsáno výše pro každou rodinu proteinů jako celek. Optimálním uspořádáním proteinu s proteinem o SEQ ID č: 2 nebo 8 a použitím obvyklých imunostanovení, zde popsaných pro stanovní imunoidentity, lze určit proteinové prostředky vynálezu.
IX. Použití
Předmětný vynález poskytuje činidla, která budou nacházet použití v diagnostických aplikacích, což je zde popsáno, např. při obecném popisu vývojových abnormalit nebo níže při popisu diagnostických souprav. Konkrétně budou geny užitečné jako ukazatelé pro rozlišení buněčných typů včetně genomických buněčných aspektů, mRNA i průběhů exprese proteinu.
DC geny např. DNA nebo RNA mohou být použity jako součást forézních stanovení. Například poskytované nukleotidové sekvence mohou být označeny např. 32P nebo biotinem a použity pro bloty pro zjištění polymorfismu standartních restrikčních fragmentů, čímž je získán * · «V·· ·« 99 ·· · » « · · · 9 ···* • · · · · * 9 · « · « • · · · · ·»«««· » · 9*9 · · · >
····*« · · ··♦» ·· 9» měřitelný charakter, což pomáhá při rozlišení jednotlivců. Tyto próby mohou být použity v dobře známých forézních technikách jako např. u otisků prstů. Nukleotidové próby, vytvořené ze sekvencí DC, mohou být dále použity při stanoveních, určených pro detekci chromozomálních abnormalit in šitu.
Protilátky a další vazebná činidla zaměřená na DC proteiny nebo nukleové kyseliny mohou být použity pro purifikaci odpovídající molekuly DC proteinu. Jak je popsáno níže v příkladech, purifikace DC proteinů pomocí protilátky je možná. Protilátky a další vazebná činidla mohou být rovněž použita v diagnostice pro určení, zdali jsou složky DC přítomny ve vzorku tkáně nebo buněčné populace. K tomu se používají zde popsané dobře známé techniky. Možnost navázat vazebné činidlo na DC protein poskytuje způsoby jak diagnostikovat onemocnění, která souvisí se špatnou regulací exprese. Protilátky a další vazebná činidla mohou být užitečné jako histologické nebo forézní ukazatele. Jak je popsáno v níže uvedených příkladech, je exprese každého z těchto proteinů omezena na specifické typy tkání. Použitím próby, jako je protilátka nebo nukleová kyselina, která přesně odpovídá příslušnému DC proteinu, je možné rozlišit tkáně nebo typ buňky in šitu nebo in vitro.
Předmětný vynález také poskytuje činidla, která mohou mít významnou terapeutickou hodnotu. DC proteiny (přirozeně se vyskytující nebo rekombinantní), jejich fragmenty a protilátky proti nim současně se sloučeninami, které byly identifikovány jako sloučeniny, vykazující vazebnou afinitu kDC proteinu, mohou být použity při léčbě stavů, spojených s abnormální fyziologií nebo vývojem včetně abnormálního rozmnožování např. kancerózní stavy nebo degenerativní stavy. Abnormální rozmnožování, regenerace, degenerace a atrofie mohou být odpovídající terapeutickou léčbou pomocí zde poskytovaných prostředků zmírněny. Např. onemocnění nebo porucha, související s abnormální expresí nebo abnormálním projevem DC např. jako antigen prezentující buňky, je cílem pro agonisty nebo antagonisty proteinu. Proteiny pravděpodobně hrají roli v regulaci nebo vývoji krvetvorných buněk např. lymfoidních buněk, které zhoršují imunologické odezvy např. prezentaci antigenů a vznikající funkce efektoru.
Další stavy, spojené s abnormálním vývojem, jsou známé v takových typech buněk, u kterých bylo pomocí Nothem blotu zjištěno, že mají mRNA pro DC protein. Viz Berkow The Merck Manual of Diagnosis and Therapy. Merck & Co. Rahway, NJ a Thom a kol Harrison s Principles of Intemal Medicine. McGraw-Hill, NY. Vývojové a funkční abnormality např. imunitního systému, způsobují abnormality, významné z pohledu medicíny a stavy, které lze ovlivnit a tím lze zahájit prevenci nebo léčbu pomocí prostředků, které jsou zde poskytovány.
·· ·«*· ·· 90 ·< ·· »*s ·····*«« »·» · · 9 · t « 0
9*99··· ·· • · 0 · 0 909»
9··· 000 00 ·>·· 00 ··
Rekombinantní DC proteiny nebo protilátky by mohly být purifikovány a poté podávány pacientovi. Pro terapeutické použití mohou být tato činidla kombinována s dalšími aktivními nebo inertními přísadami např. ve vhodných farmaceuticky přijatelných nosičích nebo ředidlech např. adjuvants pro imunizaci, spolu s fyziologicky neškodnými stabilizátory a pomocnými látkami. Konkrétně mohou být použity v souvislosti s očkovací látkou, kde je antigen kombinován s jednou z těchto terapeutických verzí agonistů nebo antagonistů. Tyto kombinace mohou být sterilně filtrovány a umístěny do dávkovačích forem např. lyofilizaci v dávkovačích lahvičkách („vialkách“) nebo mohou být skladovány ve formě stabilizovaných vodných preparátů. Tento vynález také obsahuje použití protilátek nebo jejich vazebných fragmentů včetně forem, které nejsou komplementně vazebné.
Testování léků pomocí protilátek nebo receptoru nebo jejich fragmentů může identifikovat sloučeniny, mající vazebnou afinitu k těmto DC proteinům včetně izolace s nimi spojených složek. Následující biologická stanovení mohou být poté využita pro stanovení, zdali má sloučenina vlastní stimulační aktivitu a tudíž je blokátorem nebo antagonistou v tom smyslu, že blokuje aktivitu proteinu. Sloučenina, disponující vlastní stimulační aktivitou by měla přes protein aktivovat buňku a tím je vlastně agonista vtom, že stimuluje buňku. Předmětný vynález dále obsahuje terapeutické použití protilátek proti proteinům jako antagonistů.
Množství látek, nezbytné pro účinnou terapii bude záviset na mnoha různých faktorech včetně způsobů podávání, cílového místa, fyziologického stavu pacienta a na dalších podávaných lécích. Dávky by tedy měly být titrovány, aby byla optimalizována bezpečnost a účinnost. Dávky, používané in vitro, mohou většinou poskytovat užitečný návod co se týče množství pro podávání těchto látek in šitu. Na základě testování dávek, účinných pro léčbu konkrétních onemocnění, u zvířat bude možno dále předpokládat dávkování u lidí. Různé úvahy jsou popsány např, vGilman a kol. (1990) Goodman and Gilmafrs: The Pharmacological Bases of Therapeutics (8. vydání) Pergamon Press a (1990) Remington s Pharmaceutical Sciences (17. vydání) Mack Publishing Co., Easton, PA. V těchto odkazech i dále v textu jsou diskutovány způsoby podávání např. orální, intravenózní, intraperitoneální nebo intramuskulámí podávání, transdermální difúze a další. Mezi farmaceuticky přijatelné nosiče je možno zařadit vodu, fyziologický roztok, pufry a další sloučeniny, popsané např. v Merck Index. Merck & Co., Rahway, NJ. U odpovídajícího nosiče lze rozmezí dávek očekávat v množstvích nižších než je koncentrace 1 mM, většinou bude koncentrace nižší než asi 10 μΜ, obvykle nižší než asi 100 nM, výhodněji nižší než asi 10 pM (pikomolámí) a nej výhodněji nižší než asi 1 fM (femtomolární). Pro kontinuální podávání budou často využívány formulace nebo aparáty, kdy dochází k pomalému uvolňování.
• ' · · · · • · · · • · · · · • ·
DC proteiny, jejich fragmenty a protilátky proti nim nebo jejich fragmentům, antagonisty a agonisty mohou být podávány přímo léčenému hostiteli nebo v závislosti na velikosti sloučenin může být žádoucí navázat je před jejich aplikací na nosičové proteiny jako je ovalbumin nebo sérový albumin. Terapeutické formulace mohou být podávány v mnoha vhodných dávkovačích formulacích. Zatímco účinné přísady je možno podávat samostatně, je upřednostňováno, aby byly prezentovány jako farmaceutické formulace. Formulace většinou obsahují alespoň jednu účinou složku, jak je definována výše, spolu s jedním nebo více přijatelnými nosiči. Každý nosič by měl být přijatelný jak farmaceuticky tak i fyziologicky v tom smyslu, že je slučitelný s ostatními složkami a není pro pacienty škodlivý. Formulace zahrnují takové, které jsou vhodné pro orální, rektální, nazální nebo parenterální (včetně podkožní, intramuskulární, intravenózní a intradermální) podávání. Formulace mohou být obyčejně prezentovány v jednotkových dávkovačích formách a mohou být připraveny jakýmkoliv způsobem, který je dobře znám ve farmaceutické oblasti. Viz např. Gilman a kol. (1990) Goodman and Gilman s: The Pharmacological Bases of Therapeutics (8. vydání) Pergamon Press a (1990) Remington s Pharmaceutical Sciences (17. vydání) Mack Publishing Co., Easton, PA; Avis a kol. (1993) Pharmaceutical Dosage Forms: Parenteral Medications Dekker, NY; Lieberman a kol. (1990) Pharmaceutical Dosage Forms: Tablets Dekker, NY a Lieberman a kol. (1990) Pharmaceutical Dosage Forms: Disperse Systems Dekker, NY. Terapie předmětného vynálezu může být kombinována s dalšími chemoterapeutickými nebo chemopreventivními činidly nebo může být použita ve spojení s nimi.
Přirozeně se vyskytující i rekombinantní forma DC proteinů předmětného vynálezu jsou konkrétně užitečné jako součást souprav a stanovení, pomocí kterých je možno u sloučenin testovat vazebnou aktivitu k proteinům. V poslední době bylo vyvinuto několik způsobů automatického stanovení, které umožňují testování desítek tisíců sloučenin během krátké doby. Viz např. Fodor a kol. (1991) Science 251:767 až 773. Také byly vyvinuty chemické rozmanité knihovny, které popisují způsoby testování vazebné afinity pomocí mnoha sloučenin. Vývoj vhodných stanovení může být velmi ulehčen tím, že bude dostupné velké množství purifikovaných např. rozpustných verzí DC proteinu, jak je poskytováno v předmětném vynálezu.
Jakmile je protein strukturálně definován, mohou být často nalezeny antagonisty. Testování případných proteinových analogů je nyní možné díky vývoji vysoce automatizovaných stanovení, využívajících purifikované povrchové proteiny. Konkrétně budou pomocí zde popsaných testovacích technik objeveny nové antagonisty a agonisty. Předmětem konkrétního zájmu jsou sloučeniny, u kterých byla nalezena kombinovaná vazebná afinita pro • · • · • · • · • · ···· ···« ···· ·· · ···« ··· · · · · ·· · • ··· ···· • t * · «· «·«· ·· «· mnohočetné podobné buněčné povrchové antigeny např. sloučeniny, které mohou sloužit jako antagonisty pro druhové varianty DC proteinu.
Tento vynález je konkrétně užitečný pro testování sloučenin pomocí rekombinantního DC proteinu v řadě technik na testování léků. Mezi výhody použití rekombinantního proteinu při testování specifických ligandů patří: (a) vylepšený obnovitelný zdroj proteinu ze specifického zdroje; (b) potenciálně vyšší počet antigenů, připadajících na jednu buňku, které poskytují lepší signál, aby byl zvýšen poměr ve stanoveních a (c) specifita druhové varianty (teoreticky poskytující lepší biologickou specifitu a specifitu vůči onemocnění).
Jeden způsob testování léku využívá eukaryotických nebo prokaryotických hostitelských buněk, které jsou stabilně transformovány rekombinantními molekulami DNA, exprimujícími DC protein. Buňky, které exprimují tento protein mohou být izolovány od jakýchkoliv jiných buněk. Tyto buňky, buď živé nebo ve fixované formě, mohou být použity pro standartní stanovení vazby povrchového proteinu. Viz také Parce a kol. (1989) Science 246:243 až 247 a Owicki a kol. (1990) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 87:4007 až 4011, kde jsou popisovány citlivé způsoby detekce buněčných odezev. Kompetitivní stanovení je užitečné konkrétně v případě, kdy jsou buňky (zdroj DC proteinu) inkubovány s protilátkou, mající známou vazebnou afinitu k antigenu, jako je 125I-protilátka a s testovaným vzorkem, jehož vazebná afinita k vazebnému prostředku je měřena. Navázané a volné značené vazebné prostředky jsou poté odděleny a je zjištěn stupeň navázání proteinu. Množství testované navázané sloučeniny je nepřímo úměrné množství značené protilátky, vážící se na známý zdroj. Pro separaci navázané a volné látky, aby byl stanoven stupeň navázání, může být použito mnoho technik. Tento separační krok většinou může zahrnovat postup jako je adheze na filtry, následovaná promytím, adheze na plasty, následovaná promytím nebo odstředění buněčných membrán. Pro testování účinků léku na funkce, zprostředkované tímto DC proteinem, např. prezentaci antigenu nebo na funkce pomocných látek, mohou být také použity živé buňky.
Jiný způsob využívá jako zdroj DC proteinu membrány z transformovaných eukaryotických nebo prokaryotických hostitelských buněk. Tyto buňky jsou stabilně transformovány DNA vektory, které řídí expresi příslušného proteinu např. upravené membránově vázané formy. Membrány by v podstatě měly být připraveny z buněk a použity při stanovení navázání jako je kompetitivní stanovení, které je zmíněno výše.
Ještě jiný přístup je použít rozpuštěný nepurifikovaný nebo rozpuštěný purifikovaný DC protein z transformovaných eukaryotických nebo prokaryotických hostitelských buněk. Tento přístup počítá při stanovení „molekulárního“ navázání s výhodami jako je zvýšená specifita, možnost automatizace, vysoká kapacita testování léků.
• · ·
Jiná technika testování léků zahrnuje přístup, který poskytuje vysokou kapacitu testování sloučenin, majících vhodnou vazebnou afinitu k příslušnému DC proteinu a je detailně popsán v patentové přihlášce Geysen, European patent Application 84/03564, publikované 13. září 1984. Nejprve je na pevném substrátu, např. plastikové jehličky nebo nějaké jiné vhodné povrchy, syntetizován velký počet odlišných malých peptidových testovaných sloučenin viz např. Fodor a kol. Poté všechny jehličky reagují s rozpuštěným nepurifikováným nebo rozpuštěným purifikovaným DC proteinem a jsou promyty. Následujícím krokem je detekce navázané látky např. protilátky.
Jednou z možností jak stanovit, která místa interagují s jinými specifickými proteiny, je stanovení fyzikální struktury např. rentgenovou krystalografií nebo dvourozměrným NMR. Tyto budou poskytovat návod, které aminokyselinové zbytky tvoří molekulové kontaktní oblasti. Podrobný popis stanovení proteinové struktury je uveden např. v Blundell a Johnson (1976) Protein Crystallography Academie Press, NY.
X. Soupravy
Tento vynález se rovněž zabývá použitím DC proteinů, jejich fragmentů, peptidů a jejich fuzních poduktů v různých diagnostických soupravách a při detekci přítomnosti DC proteinu nebo zprávy o něm. Většinou bude souprava obsahovat složku, obsahující buď definovaný DC peptid nebo úsek genu nebo látku, např. protilátku, která rozpozná jeden nebo druhý.
Souprava, pomocí které je stanovena vazebná afinita testované sloučeniny k příslušnému DC proteinu, by měla většinou obsahovat testovanou sloučeninu, značenou sloučeninu např. protilátku se známou vazebnou afinitou pro protein, zdroj DC proteinu (přirozeně se vyskytující nebo rekombinantní) a prostředky, sloužící k separaci navázané a volné značené sloučeniny jako je např. pevná fáze pro imobilizaci DC proteinu. Jakmile jsou sloučeniny otestovány, mohou být ty, které vykazují vhodnou vazebnou afinitu k proteinu, zhodnoceny ve vhodných biologických stanoveních, které jsou dobře známé v dané oblasti techniky. Toto se provádí proto, aby bylo určeno, zdali při regulaci funkce DC pracují jako agonisty nebo antagonisty. Dostupné rekombinantní DC polypeptidy také poskytují dobře definované standardy pro kalibrování těchto stanovení.
Upřednostňovaná souprava pro stanovení koncentrace např. DC proteinu ve vzorku, by měla většinou obsahovat značenou sloučeninu se známou vazebnou afinitou k DC proteinu např.
protilátku, zdroj DC proteinu (přirozeně se vyskytující nebo rekombinantní) a prostředek pro • * separaci navázané formy od volné značené sloučeniny např. pevnou fázi pro imobilizaci DC proteinu. Běžně jsou v soupravě poskytovány součásti, obsahující látky a návody.
Protilátky včetně fragmentů, které vážou antigen, specifické pro příslušný DC protein nebo jeho fragmenty jsou užitečné v diagnostických aplikacích a to pro detekci přítomnosti zvýšených hladin proteinu a/nebo jeho fragmentů. Tato diagnostická stanovení mohou používat lyzáty, živé buňky, fixované buňky, imunofluorescenci, buněčné kultury, tělní tekutiny a dále mohou zahrnovat detekci antigenů v séru apod. Diagnostická stanovení mohou být homogenní (bez separačního kroku, kdy jsou odděleny volná látka a komplex antigen:DC protein) nebo heterogenní (s tímto separačním krokem). Existují různá komerční stanovení jako je radioimunoanalýza (RIA), heterogenní kompetitivní EIA s použitím imunosorbentu (ELISA), enzymová imunoanalýza (EIA), homogenní enzymová imunoanalýza (EMIT), imunoanalýza s fluorescenčně značeným substrátem (SLFIA) apod.. Např. mohou být použity neznačené protilátky a to tehdy, když je použita sekundární protilátka, která je označena a která rozpoznává protilátku proti DC proteinu nebo proti jeho konkrétnímu fragmentu. Podobné analýzy byly podrobně diskutovány v literatuře. Viz např. Harlow a Lané (1988) Antibodies: A Laboratory Manual, CSH Press, NY; Chán (1987) Immunoassay: A Practical Guide Academie Press, Orlando, FL; Price a Newman (1991) Principles and Practice of Immunoassay Stockton Press, NY a Ngo (1988) Nonisotopic Immunoassay Plenům Press, NY. Látky mohou být konkrétně užitečné pro diagnostikování populací DC v biologických vzorcích s cílem detekovat přebytek nebo nedostatek DC ve vzorku. Stanovení může být zaměřeno na histologickou analýzu biopsie nebo na stanovení DC v krvi nebo vzorku tkáně.
Antiidiotypické protilátky mohou být podobně využity při diagnostikování přítomnosti protilátek proti DC proteinu a tak mohou být používány jako diagnostické prostředky různých abnormálních stavů. Např. v důsledku nadměrné produkce DC proteinu může dojít k různým imunologickým reakcím, které mohou být diagnostickým prostředkem abnormálních fyziologických stavů, konkrétně stavů, souvisejících s rozmnožováním buněk, jako je maligní nádor nebo abnormální diferenciace.
Často jsou látky pro diagnostická stanovení dodávány v soupravách, Čímž lze optimalizovat citlivost stanovení. Pro předmětný vynález je v závislosti na povaze stanovení poskytován protokol a značka, značená nebo neznačená protilátka nebo receptor nebo značený DC protein. Tyto součásti jsou obvykle dodávány spolu s ostatními přídavnými látkami jako jsou pufry, stabilizátory, materiály, nezbytné pro vytvoření signálu jako jsou substráty pro enzymy apod. Výhodněji budou soupravy rovněž obsahovat návody pro použití a instrukce, týkající se likvidace použitého materiálu. Souprava většinou obsahuje složky pro každou užitečnou látku.
• ···· ···· ······· · · · · · · « * · ·
Látky jsou poskytovány jako suchý lyofilizovaný prášek, který může být rozpuštěn ve vodném médiu tak, aby byly získány koncentrace látek, vhodné pro stanovení.
Mnoho z výše zmíněných součástí testování léků a diagnostických stanovení mohou být použity bez modifikace nebo mohou být modifikovány v různých směrech. Například značení může být provedeno kovalentním nebo nekovalentním připojením skupiny, která přímo nebo nepřímo poskytuje detekovatelný signál. V řadě těchto stanovení mohou být značeny protein, testovaná sloučenina, DC protein nebo protilátka proti němu a to buď přímo nebo nepřímo. Mezi skupiny, které je možno použít pro přímé značení patří: radioznačky jako je 125I, enzymy (U.S. Pat. č. 3645090) jako je peroxidáza a alkalická fosfatáza a fluorescenční značky (U.S. Pat. č. 3940475, které jsou schopné monitorovat změnu intenzity fluorescence, změnu vlnové délky nebo fluorescenční polarizaci. Mezi možnosti nepřímého značení patří biotinylace jedné složky, následovaná navázáním na avidin, který je vázán na jednu z výše uvedených skupin značek.
Existuje také řada způsobů separace navázaného a volného proteinu nebo také navázané a volné testované sloučeniny. DC protein může být imobilizován na různé matrice a po imobilizaci následuje promytí. Vhodné matrice zahrnují plasty jako jsou mikrotitrační destičky pro ELISA, filtry a kuličky. Způsoby imobilizace DC proteinu na matrici zahrnují, aniž by tím však byly omezeny, přímou adhezi na plast, použití zachycující protilátky, chemické spojování a systém biotin-avidin. Posledním krokem v tomto přístupu je srážení komplexu protein/protilátka jedním z několika způsobů včetně těch, které využívají např. organická rozpouštědla jako je polyetylenglykol nebo soli jako je síran amonný. Další vhodné separační techniky zahrnují, aniž by tím však byly limitovány, způsob, využívající magnetických částic s protilátkou, značenou fluoresceinem, v/zRattle a kol. (1984) Clin, Chem. 30:1457 až 1461 a separaci pomocí magnetických částic, která je popsána v U.S. Pat. č. 4659678.
Způsoby spojení proteinů nebo jejich fragmentů s různými značkami jsou podrobně popsány v literatuře a tudíž zde nevyžadují podrobnější diskusi. Mnoho technik používá pro spojení pro vznik peptidových vazeb aktivované karboxylové skupiny, buď prostřednictvím použití karbodiimidu nebo aktivních esterů, pro tvorbu thioesterů reakci merkapto skupiny s aktivovaným halogenem jako je chloroacetyl nebo aktivovaný olefin jako je maleimid apod.
V těchto aplikacích nalézají použití rovněž fuzní proteiny.
Jiným diagnostickým aspektem předmětného vynálezu je použití oligonukleotidových nebo polynukleotidových sekvencí, vybraných ze sekvence příslušného DC proteinu. Tyto sekvence mohou být použity jako próby pro detekování hladiny zprávy ve vzorku od pacientů, u nichž je podezření na výskyt abnormálních stavů např. maligní nádor nebo imunitní problémy.
V literatuře byly podrobně popsány a diskutovány příprava RNA i DNA nukleotidových sekvencí, značení sekvencí i upřednostňované velikosti sekvencí. Oligonukleotidová próba by měla běžně mít alespoň 14 nukleotidů, obvykle alespoň asi 18 nukleotidů a velikost polynukleotidové próby by měla být do několika kilobází. Mohou být použity různé značky, nejběžněji radionuklidy, konkrétně 32P. Avšak mohou být použity rovněž jiné techniky jako je technika, používající pro začlenění do polynukleotidu biotinem modifikované nukleotidy. Biotin pak slouží jako místo pro navázání na avidin nebo protilátek, které mohou být značeny různými značkami jako jsou radionuklidy, fluorofory, enzymy apod. Také mohou být použity protilátky, které mohou rozeznat specifické duplexy včetně duplexů DNA, RNA, hybridů DNA-RNA nebo duplexů DNA-protein. Protilátky mohou být označeny a může být provedeno stanovení, kdy je duplex vázán na povrch, takže podle tvorby duplexu na povrchu může být detekována přítomnost protilátky, navázané na duplex. Próby k nové protisměrné („anti-sense“) RNA mohou být použity v jakékoliv odpovídající technice jako je hybridizace nukleových kyselin, testování plus a minus řetězců, rekombinační detekování a translace, ovlivňované hybridem (HRT a HART). Toto také zahrnuje amplifikační techniky jako je polymerázová řetězová reakce (PCR).
Diagnostické soupravy, pomocí nichž se kvalitativně nebo kvantitativně testuje přítomnost dalších značek, jsou rovněž obsaženy. Diagnóza nebo prognóza mohou záviset na kombinaci mnohočetných indikací, použitých jako ukazatelů. Proto soupravy mohou být použity pro testování kombinací těchto ukazatelů. Viz např. Viallet a kol. (1989) Progress in Growth Factor Res. 1:89 až 97.
XI. Izolace vazebného partnera
Jestliže je izolován jeden člen vazebného partnera specifické interakce, existují způsoby, jak izolovat druhého partnera. Viz Gearing a kol. (1989) EMBO J. 8:3667 až 3676. Například mohou být určeny způsoby značení povrchu DC proteinu, aniž by došlo k interferenci s navázáním na receptor. Například afinitní značka může být fúzována s amino nebo karboxykoncem ligandu. U expresní knihovny může být testováno specifické navázání na DC protein např. výběrem buněk nebo jinými testováními, jejichž cílem je detekovat subpopulace, které exprimují tuto vazebnou složku. Viz např. Ho a kol. (1993) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 90:11267 až 11271. Také může být použit afinitní způsob. Viz např. Seed a Aruffo (1987) Proč. Nati. Acad. Sci. USA 84:3365 až 3369. Může být také aplikován dvou-hybridový selekční systém, který vytváří s dostupnýmmi sekvencemi DC proteinu odpovídající konstrukty. Viz např. Fields a Song (1989) Nátuře 340:245 až 246.
• « • · · · • ···· ···· ««···«· «· « · · · ·· · ·
Při izolaci vazebných partnerů DC proteinu mohou být aplikovány techniky prokřížení proteinů s použitím značky. Toto by mělo umožnit identifikaci proteinů, které specificky interagují s odpovídajícím DC proteinem.
Široký rozsah tohoto vynálezu bude nejlépe pochopen s pomocí následujících příkladů, které však vynález nijak neomezují pouze na specifická provedení.
Příklady provedení vynálezu
I. Obecné metody
Rada z níže uvedných standartních metod je popsána nebo je na ně odkazováno např. v Maniatis a kol. (1982) Molecular Cloning, A Laboratory Manual Cold Spring Harbor Laboratory, Cold Spring Harbor Press, NY; Sambrook a kol. (1989) Molecular Cloning: A Laboratory Manual (2. vydání) Sv. 1 až 3, CSH Press, NY; Ausubel a kol., Biology Greene Publishing Associates, Brooklyn, NY nebo Ausubel a kol. (1987 a doplňky) Current Protocols in Molecular Biology Wiley/Green, NY; Innis a kol. (1990) PCR Protocols: A Guide to Methods and Applications Academie Press, NY.
Mezi způsoby purifikace proteinů patří např. srážení síranem amonným, chromatografie na kolonách, elektroforéza, odstřeďování, krystalizace a jiné. Viz např. Ausubel a kol. (1987 a periodické doplňky); Deutscher (1990) „Guide to Protein Purification“, Methods in Enzymology sv. 182 a další svazky této série; Coligan a kol. (1996 a periodické doplňky) Current Protocols in Protein Science Wiley/Greene.NY a firemní literatura, týkající se použití produktů purifikace proteinů např. Pharmacia, Piscataway, NJ nebo Bio-Rad, Richmond, CA. Kombinace s rekombinantními technikami umožňuje fůzi s odpovídajícími úseky např. FLAG sekvencí nebo ekvivalenty, které mohou být fúzovány přes sekvenci, kterou lze odstranit proteázou. Viz např. Hochuli (1989) Chemische Industrie 12:69 až 70; Hochuli (1990) „Purification of Recombinant Proteins with Metal Chelate Absorbent“ v Setlow Genetic Engineering. Principle and Methods 12:87 až 98, Plenům Press, NY a Crowe a kol. (1992) OIAexpress: The Iligh LeVel Expression & Protein Purification System QUIAGEN, lne., Chatsworth, CA.
Metody stanovení imunologické funkce jsou popsány např. v Coligan a kói. (1992 a periodické doplňky) Current Protocols in Immunology Wiley/Greene, NY. Viz také např. Pául (1993) Fundamental Immunology (3. vydání) Raven Press, NY.
Analýzy pomocí průtokové cytometrie (FACS) jsou popsány vMelamed a kol. (1990) Flow Cytometry and Sorting Wiley-Liss, lne., New York, NY; Shapiro (1988) Practical Flow • · ·«»· ·· · · · · ·»· · · · » · · » ···· · * · ·· • · · · · ····· • ···· ··· ······· · · ···· · ·
Cvtometry Liss, New York, NY a Robinson a kol. (1993) Handbook of Flow Cvtometry Methods Wiley-Liss, New York, NY.
II. Vytvoření dendritických buněk
Lidské CD34+ buňky byly získány následujícím způsobem. Viz např. Caux a kol. (1995) str. 1 až 5 v Banchereau a Schmitt Dendritic Cells in Fundamental and Clinical Immunology Plenům Press, NY. Periferní nebo krevní buňky chordy, někdy vybrané CD34+, byly * kultivovány v přítomnosti kmenového buněčného faktoru (SCF), GM-SCF a TNF-a v médiu RPMI 1640 bez endotoxinu (GIBCO, Grand Island, NY), které bylo doplněno následujícími s látkami: 10 obj. % tepelně inaktivované zárodečné hovězí sérum (FBS; Flow Laboratories,
Irvine, CA), 10 mM HEPES, 2 mM L-glutamin, 5x105 M 2-merkaptoetanol, penicilín (100 mg/ml). Toto médium je označováno jako kompletní médium.
CD34+ buňky byly namnoženy v baňkách o ploše 25 až 75 cm2 (Corning, NY), kam byly dány v koncentracích 2 χ 104 buněk/ml. Optimální podmínky byly udržovány tím, že tyto kultury byly v 5 a 10 dnu pasážovány do média, obsahujícího čerstvý GM-CSF a TNF-a (koncentrace buněk 1-3 χ 105 buněk/ml). V určitých případech byly buňky asi v 6 dni rozděleny pomocí průtokové cytometrie (FACS) pro expresi CDla.
V určitých případech byly buňky běžně sklízeny po 12 dnech kultivace, přičemž případné přichycené buňky byly získány zpět pomocí roztoku 5 mM EDTA. V jiných případech byly CDla+ buňky aktivovány pomocí resuspendování v kompletním médiu na koncentraci 5 χ 106 buněk/ml. Aktivace roztokem phorbol 12-myristát 13-octanu o koncentraci 1 mg/ml (PMA, Sigma) a ionomycinem o koncentraci 100 ng/ml (Calbiochem, La Jolla, CA) probíhala odpovídající dobu (např. 1 nebo 6 h) Tyto buňky byly dále množeny po dobu 6 dní a poté byla * pro přípravu cDNA knihovny izolována RNA.
III. Izolace RNA a sestavování knihovny
Celková RNA je izolována např. postupem, který používá gradient guanidin thiokyanát/CsCl, který je popsán v Chirgwin a kol. (1978) Biochem. 18:5294 až 5299.
Poly(A)+ RNA je také možno izolovat pomocí soupravy pro izolaci mRNA OLIGOTEX (QIAGEN). Dvouvláknová cDNA je vytvořena pomocí např. plasmidového systému pro syntézu cDNA SUPERSCRIPT (Gibco BRL, Gaithersburg, MD) a klonováním plasmidu. Vznikající • « dvouvláknová cDNA je jednosměrně klonována např. v pSportl a transfektována elektroporací do buněk ELECTROMAX DH10BTM (Gibco BRL, Gaithersburg, MD).
IV. Sekvenování
DNA, izolovaná z náhodně vybraných klonů nebo po subtraktivní hybridizaci pomocí neaktivovaných buněk, byly podrobeny standartní sekvenční analýze nukleotidů. Může být použita sekvenační souprava Taq Dideoxy Terminátor (Applied Biosystems, Foster City, CA). Značené DNA fragmenty jsou separovány v sekvenačním gelu odpovídajícího automatického sekvenátoru. Jinak může být izolovaný klon sekvenován postupem, popsaným např. v Maniatis a kol. (1982) Molecular Cloning, A Laboratory Manual, Cold Spring Harbor Laboratory, Cold Spring Harbor Press; Sambrook a kol. (1989) Molecular Cloning: A Laboratory Manual (2. vydání) sv. 1 až 3, CSH Press, NY; Ausubel a kol., Biology Greene Publishing Associates, Brooklyn, NY nebo Ausubel a kol. (1987 a dopňky) Current Protocols in Molecular Biology Greene/Wiley, New York. Dostupné jsou také chemické sekvenační metody např. sekvenování podle Maxama a Gilberta.
V. Rekombinantní gen DC
Poly(A)+ RNA je izolována z vhodné buněčné populace např. pomocí soupravy FastTrack mRNA (Invitrogen, San Diego, CA). Vzorky jsou podrobeny elektroforéze např. v 1 % agarózovém gelu, obsahujícím formaldehyd a jsou přeneseny na membránu GeneScreen (NEN Research Products, Boston, MA). Je provedena hybridizace např. při 65 °C v 0,5 M NaHPCL, pH 7,2, 7 % SDS, 1 mM EDTA a 1 % BSA (frakce V) s genovou cDNA DC, značenou 32P-dCTP, o koncentraci 107 cpm/ml. Po hybridizaci jsou filtry promyty 3 krát při 50 °C v roztoku 0,2 x SSC, 0,1 % SDS ajsou exponovány na film po dobu 24 h.
Rekombinantní gen může být použit pro vytvoření próby pro detekování zprávy. Inzert může být vyříznut a použit při detekcích, popsaných výše.
VI. Exprese proteinu, kódovaného genem DC, v E. coli
Pro přípravu konstruktu, obsahujícího otevřený čtecí rámec, výhodněji ve spojení s náležitým promotorem, selekcí a regulátorovými sekvencemi, je používána PCR. Vznikající expresní plasmid je transformován do odpovídajícího kmene E. coli, např. Topp5 (Stratagene, La • ·
Jolla, CA). Transformanty, rezistentní k ampicilinu (50 pg/ml), jsou pěstovány v médiu Luria Broth (Gibco) při 37 °C až do doby, kdy dosáhne absorbance při 550 nm hodnoty 0,7. Rekombinantní protein je indukován 0,4 mM isopropyl-bD-thiogalaktopyranosidem (Sigma, St. Louis, MO) a inkubace buněk pokračuje při 20 °C dalších 18 h.. Buňky z 1 1 kultury jsou odstředěny a resuspendovány např. ve 200 ml ledem chlazeného roztoku 30 % sacharózy, 50 mM Tris HCl pH 8,0, 1 mM etylediamintetraoctové kyseliny. Po 10 min v ledu je přidáno takové množství ledem chlazené vody, že konečný objem je 2 1. Po 20 min. v ledu jsou buňky odstředěny a supernatant je vyčeřen pomocí filtrace přes 5 μΜ Millipak 60 (Millipore Corp., Bedford, MA).
Rekombinantní protein je purifikován standartními purifikačními technikami např. různými iontově výměnnými chromatografiemi.
Rovněž mohou být použity imunoafmitní techniky s použitím protilátek, které jsou popsány níže. Afmitní metody mohou být použity tam, kde je epitop zapojen do expresního konstruktu.
VII. Mapování lidských genů DC
Izolace DNA, štěpení restrikčními enzymy, elektroforéza vagarózovém gelu, přenos Southern blotem a hybridizace jsou provedeny podle standartních technik. Viz Jenkins a kol. (1982) I Virol. 43:26 až 36. Bloty mohou být provedeny na nylonovou membránu Hybond-N (Amersham). Próba je označena 32P-dCTP, promytí je provedeno až do dosažení konečných hodnot např. 0,lX SSC, 0,1 % SDS, 65 °C.
S PCR také může být kombinován panel hybridních myšších somatických buněk BIOS Laboratories (New Haven, CT). Viz Fan a kol. (1996) Immunogenetics 44:97 až 103.
Chromozomální lokalizace u Stanford G3 panelu dávala jako nejbližší značku SHGC12041 s hodnotou pro vazbu (lod) 7,7. Tato značka, což je gen, kódující antigen M130, je umístěna na chromozómu 12pl3. Toto místo je hostitelem řady genů, kódujících receptory rodiny lektinů C-typu, zejména CD69 a rodiny receptorů NK.
VIII. Analýza jednotlivých variací
Pro vzorkování od jednotlivců je podle údajů, týkajících se distribuce vybrán hojně se vyskytující, snadno dostupný typ buněk. Pomocí PCR technik je analyzován obsah tohoto genu u široké populace jednotlivců. cDNA nebo jiné způsoby PCR jsou používány pro sekvenování odpovídajícího genu v různých jednotlivcích a jejich sekvence jsou porovnány. To naznačuje míru rozdílnosti mezi rasově rozdílnými nebo jinými populacemi, i stanovení toho, které zbytky je možno modifikovat, aniž by došlo k významnějšímu ovlivnění jejich funkce.
IX. Příprava protilátek
Rekombinantní DC proteiny jsou vyráběny expresí v E. coli, což je ukázáno výše, a jsou testovány jejich biologické aktivity. Přirozené zdroje proteinů mohou být také použity u vhodných purifikačních postupů. Protilátky mohou být použity při imunopurifikaci nebo při sledování separačních postupů. Pro imunizaci vhodných savců mohou být použity aktivní nebo denaturované proteiny s cílem připravit polyklonální sérum nebo monoklonální protilátky.
X. Izolace protějšků genů DC z primáta nebo hlodavce
Klony lidské cDNA, kódující tyto geny, jsou použity jako próby nebo pro navržení PCR primerů proto, aby byly nalezeny protějšky v různých druzích primáta např. šimpanze.
Bioinformatika vybírá pomocí předpovězené polypeptidové sekvence DCMP1 (tblastn algoritmus) z EST databází (GenBank dbEST) odpovídající myšší klony, kódující protein, který je homologní sDCMPl primáta. Byly nalezeny 4 klony, odpovídající této sekvenci: AA387662 Ko myššího embrya 115dpc; AA170532 z myšší sleziny; AA475012 z myšší mléčné žlázy a AA423158 myšší mléčné žlázy. Jeden z nich, AA170532, který byl na základě sekvenční analýzy definován jako celý klon, byl vybrán a byla u něj sekvenována DNA. Tento klon obsahuje charakteristické znaky podobné jako má DCMP1. Celý klon má velikost 1418 bp, vyjma poly-A sekvence a obsahuje 5'UTR o velikosti 278 bp. Stejně jako pro hDCMPl není obsažen domnělý startovní kodón před konsenzuální Kozák oblastí, ale tento kodón se nachází za stop kodónem, který je vupstream oblasti. 5 'UTR obsahuje sekvence, podobné signálům pro rychlou degradaci včetně tří konsenzuálních míst ATTTA. Je pozorována významná polyadenylační sekvence. Předpovězený polypeptid je dlouhý asi 238 zbytků a kóduje membránový protein typu II s ΙΤΓΜ doménou a s lektinovou doménou C-typu. Byla zjištěna 3 silná N-glykosylační místa. Srovnání tohoto a lidského proteinu ukazuje asi 54 % identitu, 65 % homologii celé sekvence. Zejména ITIM domény jsou vysoce konzervativní (13 z 15 zbytků je identických). Předmětem zájmu je konzervativní glutaminový motiv v blízkosti membrány (FQKYSQLLE) a cysteinový zbytek, který může být příležitostně začleněn do tvorby disulfidového můstku. Stejně také lektinové domény C-typu ukazují konzervativní bloky včetně • ···· ···· ······· · · ···· · · ··
EPS motivu. Rozdíly, pozorované mezi hDCMPl a lidskými jatemími lektiny, jsou pozorovány i vmyšší sekvenci, zejména nahrazení tryptofanu v pozici 119 a 163; glutaminu v pozici 177 a šeřinu místo tryptofanu v pozici 228. Tento klon se tedy jeví jako myšší homolog hDCMPl.
XI. Použití činidel pro analýzu buněčných populací
Detekce hladiny dendritických buněk, přítomných ve vzorku, je důležitá pro diagnostikování neobvyklých stavů onemocnění. Např. zvýšení počtu dendritických buněk v tkáni nebo lymfatickém systému může naznačovat přítomnost hyperlazie DC nebo odhojení tkáně nebo štěpu. Populace s malým počtem DC může naznačovat abnormální reakci na např. bakteriální nebo virovou infekci, což může vyžadovat odpovídající léčbu, vedoucí k normalizaci odezvy DC.
Pro stanovení počtu DC, přítomných ve směsi buněk např. PBMC, adherentních buněk apod. je použita průtoková cytometrie pomocí značených vazebných činidel, specifických pro povrchové DC proteiny, viz např. Melamed a kol. (1990) Flow Cytometry and Sorting WileyLiss, lne., New York, NY; Shapiro (1988) Practical Flow Cytometry Liss, New York, NY a Robinson a kol. (1993) Handbook of Flow Cytometry Methods Wiley-Liss, New York, NY. Vazebné činidlo je také používáno pro histologickou analýzu tkáňových vzorků, čerstvých nebo fixovaných, s cílem analyzovat infiltraci DC. Mohou být stanoveny rovněž odlišné buněčné populace a to při stanovení, během kterého dochází ke zničení buňky nebo v určitých stanoveních, kdy si buňky zachovávají životaschopnost.
Analýza přítomnosti rozpustných intracelulárních molekul je provedena např. s fluorescenčním vazebným činidlem, specifickým pro DC jak popisuje Openshaw a kol. (1995) J. Exp. Med. 182: 1357 až 1367. Také mohou být použity způsoby, fixující tkáň nebo buňky.
Hladiny transkriptů jsou kvantifikovány např. pomocí semikvantitativní PCR, popsané vMurphy a kol. (1993) J. Immunol, Methods 162:211 až 223. Primery jsou navrženy tak, že genomová DNA není detekována.
XII. Rozložení exprese
Analýza celé sekvence cDNA DCMP1 v databázi sekvencí odhalila profil exprese, omezený na určitý počet knihoven. Nejvyšší počet sekvencí (deset) byl zjištěn v knihovnách dendritických buněk, čtyři sekvence v knihovně osteoklastomických buněk a po jediné sekvenci v knihovnách makrofágů, vytvořených in vitro z monocytů, neurofilů aktivovaných LPS, • » chondrosarkomu, maligního nádoru tlustého střeva, T-buněk lymfomy, kožního nádoru a chronické synovitidy. V GenBank dbEST byly zjištěny čtyři klony: AA418441, odečtený z knihovny; AA446401, celý plod; AA677149, slezina jater plodu; CO1555, povahy lidského genu; AA380065, kožní nádor.
Analýza exprese DCMP1 pomocí RT-PCR u řady různých buněčných linií a čerstvě izolovaných buněk ukazovala, že exprese DCMP1 není detekována v TF1 (myeloidní prekurzor), Jurkat (linie T buněk), CHA (maligní nádor ledvin), MRC5 (fibroblasty plic zárodku), JY (linie B buněk), U937 (linie buněk myelo-monocytického lymfomu), ale je omezena na krvetvorné buňky. U čerstvě izolovaných buněk byla exprese pozorována v aktivovaných i neaktivovaných DC; v aktivovaných granulocytech; aktivované i neaktivované PBL a v nízkých hladinách byla pozorována v aktivovaných monocytech a aktivovaných B buňkách. Všechny aktivované vzorky byly buňky, ošetřené PMA/ionomycinem po dobu 1 a 6 h.
Další analýza ukazovala, že exprese DCMP1 závisí na aktivačním stavu buňky. Pro detekci exprese DCMP1 v různých stádiích aktivace byla také použita RT-PCR. B buňky, izolované z tenzilární tkáně, byly ošetřovány PMA/ionomycinem po dobu 1 nebo 6 h nebo byly 3,12 a 24 h společně kultivovány sL buňkami, exprimujícími CD40L. mRNA byla detekována v neaktivovaných buňkách. Ke ztrátě této exprese může dojít po 1 h působení systému PMA/ionomycin a po 3 h působení CD40L. Naopak žádná exprese nebyla v T buňkách zjištěna ani po inkubaci s anti-CD3/anti-CD28.
V buňkách, odvozených od CD34+, byla v přítomnosti M-CSF zjištěna velmi silná exprese DCMP1 v makrofázích, pocházejících z CD34+ progenitorových buněk. Nezdálo se, že by tato exprese měla být v důsledku působení PMA/ionomycin změněna. V DC, odvozených z CD34+ progenitorových buněk v přítomnosti GM-CSF a TNFa, bylo pozorováno, že se hladina mRNA liší podle časového průběhu kultury, přičemž vyšší množství mRNA byla detekována 12 den kultury. Po 48 h společné kultivace sL buňkami, nesoucími CD40L, byla exprese DCMP1 ztracena. U DC, in vitro vybraných 6 den pomocí FACS pro přítomnost značek CDla/CD14 a kultivovaných dále po dobu 6 dní, bylo detekováno více mRNA v subpopulaci CD 14 než v CDla. Tato exprese byla snížena působením PMA/ionomycinu.
V monocytech, izolovaných z krve, nebyla v neaktivovaných buňkách detekována žádná mRNA. Avšak exprese DCMP1 byla detekována po 6 h působení PMA/ionomycinu. VDC, získaných z monocytů pomocí GM-CSF a IL-4, byla zvýšena exprese DCMP1. Tato exprese by neměla být působením PMA/ionomycin změněna, ale mohla by být snížena společnou kultivací sL buňkami, exprimujícími CD40L. V případě DCMP1 byla exprese mRNA zcela ztracena během 24 h. Exprese lidského proteinu byla potvrzena pomocí detekce protilátkou.
• ·
DCMP1 byl exprimován v podskupinách DC, izolovaných ex vivo. Podskupiny DC, izolované z krve nebo tonzilární tkáně, byly charakterizovány na základě přítomnosti nebo nepřítomnosti integrinu CD 11c. Larson a Springer (1990) Immunol. Rev. 114:181 až 217. CD1 lc+ podskupina DC, izolovaná z krve (také známé jako GCDC) exprimuje DCMP1. Avšak po aktivaci prostřednictvím protilátky anti-CD40L nebo působení PMA/ionomycin nebyla detekována žádná mRNA. Naopak stejná podskupina buněk, izolovaných z tonzilární tkáně déle neexprimuje DCMP1. V případě CDllc-DC podskupiny je v buňkách, izolovaných z krve, zjištěna nízká hladina exprese. Tato exprese je vyšší v buňkách, izolovaných z tonzilární tkáně, ale opět je při aktivaci prostřednictvím anti-CD40 protilátky nebo působením PMA/ionomycin snížena. Langerhansovy buňky, izolované z kůže, exprimují DCMP1, zatímco okolní bazální buňky nikoliv.
XIII. DCMP1 z primáta
Sekvenční analýza naznačuje, že DCMP jsou členy lektin/asialoglykoproteinové superrodiny receptorů. Konkrétně hepatické a makrofágové lektiny jsou spojeny s internalizací proteinů a peptidů, které, mohou být důležité např. při přijetí a prezentaci antigenu dentritickými buňkami. DCMP1 obsahuje intemalizační motiv (YxxV) nebo motiv podobný ITIM (IxYxxV; zbytky 5 až 10 v SEQ ID č:2 a prodlouženější motiv začínající od zbytku 1 do zbytku 24). Toto naznačuje, že protein může být verze dendritické buňky z rodiny inhibičních receptorů (KIR, LIR apod.), které vysílají negativní signál pro inhibici buněčné funkce.
Domnělý otevřený čtecí rámec začíná okolo nukleotidu 242. Tento eventuální startovní kodón není ve shodné Kozák sekvenci, ale protože není uveden alternativním ATG a protože stop kodón existuje v upstream pozici 200, předpokládá se, že toto je start kódovaného proteinu. Z této sekvence byl předpovězen polypeptid, skládající se z asi 237 aminokyselin. Nebyl detekován žádný peptidový signál, ale domnělá transmembránová sekvence sahá od pozicí asi 386 do pozice 443. Tento klon kóduje membránový protein typu II s lektinovou doménou Ctypu. 3TJTR obsahuje řadu potenciálních signálů pro rychlou degradaci včetně tří opakování shodné sekvence ATTTA. Nebyl detekován žádný peptidový signál, ale pravděpodobné transmembránové sekvence se nacházejí od pozicí 45 do 62 nebo také 386 až 443. Tento klon kóduje membránový protein typu II s lektinovou doménou C-typu.
Polypeptid, předpovězený na základě sekvenční analýzy, má 49 aminokyselinových intracelulárních domén, které zahrnují motiv na bázi tyrosinu, umístěný ve středu zbytku 7. YXX(L/V) motivy tohoto původu byly ukázány jako takové, které v případě hepatických lektinů a DC23 (Fce Rlla) pracují jako intemalizační motivy. Tento typ domény byl ukázán jako typ, který pracuje jako aktivační (ITAM) nebo inhibiční (ITIM) motiv v molekulách jako je Ly49, NKG2A a rodina molekul KIR, podobných imunoglobulinům. Inhibice je zprostředkována doplněním SHP2/SHIP fosfatáz do shodné domény (W)XYXX(L/V). Prvních 15 aminokyselin DCMP1 vykazuje neměnnost vůči prodloužené ITIM doméně a zdá se, že inhibice buněčné funkce je jedním z vlastností DCMP1. Jediné potenciální N-glykosylační místo je přítomno v pozici asi 185.
Porovnání aminokyselinové sekvence lektinové domény C-typu u DCMP1 a ostatních proteinů, obsahujících lektinové domény C-typu ukázalo, že DCMP1 vykazuje největší homologií shepatickými lektiny a makrofágovými lektiny (viz tab. 1). Neměnné cysteinové zbytky svinutého lektinu C-typu jsou neměnné mezi členy této rodiny avšak může být pozorována řada odlišných znaků. Stejně jako jaterní lektiny má DCMP1 na počátku lektinové domény dvojitý cysteinový motiv. Funkce tohoto doplňkového cysteinu je neznámá, ačkoliv v lektinové doméně očividně není žádný další cystein, který může s tímto zbytkem tvořit disulfidový můstek. Je možné, že tento zbytek může být zahrnut do tvorby intermolekulámích disulfidových můstků, ačkoliv v DCMP 1 je v pozici 91 další cystein, který pravděpodobně vykonává tuto funkci. N-koncová část lektinové domény DCMP1 ukazuje nejvyšší neměnnost u jatemích lektinů a makrofágových lektinů. Doména, která váže vápník, je vDCMPl konzervativní a vykazuje nejvyšší homologií s CD23 včetně EPS motivu (zbytky 195 až 197), glutamátu (E) v pozici 201 a asparaginaspartátu (ND) v pozici 218 až 219. Tyto motivy prokazatelně neexistují v NK receptorech (NKGE zde ukázané) a CD94.
DCMP1 je membránový protein typu II s předpovězeným transmembránovým úsekem, nacházejícím se asi od zbytku 45 do 62. To se týká rodiny proteinů, která zahrnuje asialoglykoproteinové receptory, jaterní lektiny, CD69, CD72, CD23 a NK receptory. Tento protein obsahuje na karboxylovém konci (od zbytků 104 do 237) extracelulární Ca-dependentní lektinovou doménu C-typu, která vykazuje motivy, charakteristické pro specifitu cukerných zbytků. Viz tab. 1. Tyto proteiny se většinou váží na sacharidové zbytky glykoproteinů a jsou zahrnuty v primární imunitní odezvě. U několika členů této rodiny, zejména CD69, u NK receptorů a CD72 byl prokázáno, že přenášejí signál během buněčné aktivace včetně rozmnožování a indukce specifických genů.
DCMP1, stejně jako myšší KIR receptor lektinů C-typu, Ly49, obsahuje intemalizační motiv se zvýšenou homologií se skupinou inhibičních receptorů (ITIM doména, viz současné souhrnné publikace Vivier a Daeron (1977) Immunology Today 18:286 až 291 a Katz a Austen (1997) J. Immunol. 158:5065 až 5070). Tyto receptory, buď patřící do superrodiny imunoglobulinů (IgSF) nebo lektiny C-typu), přenášejí negativní signál přes SH2-doménu, obsahující fosfatázy např. SHIP, SHP-1 a SHP-2. Důkazy svědčí o tom, že tyto receptory se spojují s dalšími aktivačními receptory s cílem blokovat aktivační signály. Důkazy rovněž svědčí o tom, že ligandem pro tento typ molekuly je molekula IgSF. Jako příklady mohou být uvedeny molekuly MHC třídy I (rozpoznávné CD94/NK receptory a Ly-49) a FcgR (CD23; který rozpoznává IgG).
Cysteinový zbytek 91 je pravděpodobně začleněn v disulfídovém spojení s dalším polypeptidem, asi homo nebo heterodimerem.
PCR naznačuje, že gen je exprimován v aktivovaných dendritických buňkách a neaktivovaných dendritických buňkách. Detekovatelné signály nebyly zjištěny v žádných TF1 (linie krvetvorných buněk), Jurkat (linie T buněk), MRC5 (linie fibroblastových buněk sarkomu plic), JY (linie B buněk), U937 (linie pre-monocytových buněk) nebo CHA (buněčná linie karcinomu) buňkách. Pozitivní signály byly detekovány v čerstvě izolovaných aktivovaných nebo neaktivovaných PBL a granulocytech a pouze slabé signály v čerstvě izolovaných T buňkách, B buňkách, NK buňkách nebo monocytech.
Sekvenční analýza naznačuje expresi genu ve vzorcích, charakterizovaných jako dendritické buňky, aktivované neutrofily, makrofágy (aktivované GM-CSF), osteoklastom, kožní nádor, lymfom T-buněk, maligní nádor tlustého střeva, chronická synovitida a chrondrosarkom.
XIV. Protějšek DCMP1 u hlodavce
Tab. 2 ukazuje sekvenci protějškových sekvencí u hlodavce.
Tab. 2: Sekvence ukazuje homologii se dvěma EST myši, W33446 (viz SEQ ID č: 11) a AA170532 (viz SEQ ID č: 8), které kódují protějšek DCMP1 u myši (viz SEQ ID č: 8).
hDCMPl MTSEITYAEVRFKNEFKSSGINTASSAASKERTAPI«KSNTGFPKIiLCASL·
W33446 ............................................-.....
170532 MASEITYAEVKFKNESNSLHTYSESPAAPREKPIRDLRKPGSPSliLLTSL mDCMPl MASEITYAEVKFKNESNSLHTYSESPAAPREKPXRDLRKPGSPSLLLTSL hDCMPl
W33446
170532 mDCMPl
LIFFDLIAISFFIAFVIFFQKYSQLLE - KKTTKELVHTTIiECVKKNMPVE
............-.............E-KMIIKEIJrrrELECTKWASLLE
MIJ^LIxLLAITFLVAFIXyFQKYSQLLEEKKAAKNIll • · • · hDCMPl ETAWSCCPKNWKSFSSNCYFISTE - - SASWQDSEKDCARMEAHLLVINTQ W33 4 4 6 DKVWSCCPKDWKPFGS YCYFTSTD - LVASWNESKENCFHMGAHLWTHSQ mDCMPl DKVWSCCPKDWRLFGSHCYLVPTVSSSASWNKSEENCSRMGAHLWIQSQ hDCMPl EEQDFIFQNLQEESAYFVGLSDPEGQRHWQWVDQTPYNESSTFWHPREPS W33446 EEQ mDCMPl EEQDFITGILDTHAAYFIGLWD -TGHRQWQWVDQTPYEES XTFWHNGEPS hDCMPl DPNERCWLNFR-KSPKRWGWNDVNCLGPQRSVCEMMKIHL mDCMPl SGNEKCATIIYRWKT--GWGWNDISCSLKQKSVCPMKK1NL
XV. DCMP2 z primáta
DCMP2, domnělý asialoglykoproteinový receptor, je transmebránový protein typu II. Ve své extracelulámi oblasti má DCMP2 jednu doménu, která rozpoznává sacharid (CRD), která je charakteristická pro rodinu lektinů C-typu (Ca++ dependentní) (viz Drickamer a Taylor (1993) Ann. Rev, Cell Biol. 9:237 až 264. DCMP2 vykazuje značnou homologii se dvěma geny (HI a H2), které kódují podjednotky lidského jatemího asialoglykoproteinového receptorů. Stockert (1995) Phvsiol. Revs. 75:591 až 609. Tyto jatemí receptory reprezentují prototyp II typu členů rodiny lektinů C-typu. Jatemí ASGPR má vazebnou specifitu pro desialylované glykoproteiny s koncovými galaktosylovými zbytky a zprostředkovává jejich endocytózu do hepatocytů přes jamky, potažené klathrinem. Zejména znaky, spojené s oběma těmito funkcemi, jsou mezi hepatickými ASGPR a DCMP2 nezaměnitelné. DCMP2 tedy obsahuje intracelulámí motiv včetně tyrosinového zbytku v pozici 5, který souvisí kapacitou ligandu pro endocytózu. Viz Furher a kol. (1991) J, Cell Biol, 114:423 až 431. Dále má DCMP2 ve své doméně pro rozpoznání sacharidů sekvenci QPD (Gln-Pro-Asp), rozpoznávající galaktózu (Drickamer (1992) Nátuře 360:183 až 186).
Bylo izolováno několik variant klonů cDNA, kódující DCMP2, nej pravděpodobněji jako následek alternativního sestřihu. Podle toho jsou popsány tři varianty: krátká forma, dlouhá forma a třetí forma, označená jako DCMP2v. Viz SEQ ID č: 4 a 10, Tab. 1. Krátká a dlouhá forma se liší přítomností zvláštního inzertu 27 aa v extracelulámi oblasti krátké formy klonu. Krátká forma DCMP2 vykazuje v extracelulámi oblasti, v porovnání s nedávno klonovaným ASGPR, který byl získán z lidských makrofágů (M-ASGPR), rozdíly ve 4 zbytcích. Suzuki a kol. (1996) J, Immunol. 156:128 až 135.
V případě DCMP21 neobsahuje ASGPRm úsek, který odpovídá GVSELQEHTTQKAHLGHCPHCPSVCVP (zbytky 118 až 144 v SEQ ID č. 4) a obsahuje • · · · · · · · · ····*·· · · · · · · · · ·· inzert GEE (mezi zbytky 173 a 174 v SEQ ID č: 4). DCMP2s je totožný SDCMP21, až na nepřítomnost GVSELQEHTTQKAHLGHCPHCPSVCVP (zbytky 118 až 144 v SEQ ID č: 4) a až na rozdíl v sekvenci a to v nukleotidu 1064, kde místo G je A, čímž je kódován spíše asn než asp. DCMPv je podobný DCMPs, ale postrádá sekvenci LLQRLRSGPCHLLLSLGLG (zbytky 30 až 48 v SEQ ID č: 4), která odpovídá významnému podílu transmembránového segmentu a obsahuje inzert GEE (mezi zbytky 173 a 174 v SEQ ID č: 4), který byl zjištěn i v ASGPRm. Předmětem zájmu jsou rovněž oblasti, které se nacházejí okolo těchto rozdílů např. v rámci části epitopu např. 12 až 17 aminokyselina.
Je dostupná rekombinantní dlouhá forma proteinu DCMP2 a byly připraveny mABs (monoklonální protilátky). Z důvodu stabilní exprese dlouhé i krátké formy byla dále transfektována linie myšších buněk.
Gen byl původně izolován z CDlaDC (čistota asi 70 %), odvozených od CD34+ krvetvorných progenitorových buněk, kultivovaných v GM-CSF a TNFa (Caux a kol. (1992) Nátuře 360:258 až 261). Klon byl inzertován do vektoru pSportl (Notl/Sall restrikční místa).
PCR analýza naznačuje expresi genů pro DCMP2 v dendritických buňkách a možná velmi malou expresi v TF1 buňkách (linie krvetvorných buněk). Žádný detekovatelný signál nebyl zjištěn v případě Jurkat (linie T buněk), CHA (linie karcinomových buněk), MRC5 (linie buněk fibroblastového sarkomu plic) nebo JY (linie B buněk). Signál byl detekovatelný v čerstvě izolovaných neaktivovaných nebo aktivovaných (PMA a ionomycin) dendritických buňkách, granulocytech a neaktivovaných nebo aktivovaných PBL. Signál nebyl zjištěn vmonocytech, neaktivovaných nebo aktivovaných T buňkách nebo v neaktivovaných nebo aktivovaných B buňkách.
DC-ASPGR vykazuje významnou homologii s myšším protějškem lidského monocytového ASGPR (M-ASGPR). Homologie je výrazná (~ 60 %) u domény, rozpoznávající sacharid, která uděluje specifitu myššímu monocytovému ASGPR pro galaktózu a Nacetylgalaktosamin (GalNAc). Sáto a kol. (1992) J, Biochem 111:331 až 336. Je zde zahrnut QPD motiv, rovněž nalezený vHl a H2 podjednotkách hepatického ASGPR. Dále myšší monocytový ASGPR má ve své cytosolické doméně internalizační signál YENL.
Myšší M-ASGPR funguje jako receptor pro endocytózu galaktosylovaných glykoproteinů (Ozaki a kol (1992) J, Biol. Chem. 267:9229 až 9235) a umožňuje rozpoznávání maligních buněk tumoricidními makrofágy (Kawakami a kol. (1994) Jpn, J, Cancer Res. 85:744 až 749). V této souvislosti bylo zjištěno, že myšší M-ASGPR je exprimován v plicních metastatických uzlících myši, nesoucích metastatické ovariální nádorové buňky OV2944-HM-1 (Imai a kol. (1995) Immunol. 86:591 až 598). Sledovaný lidský M-ASGPR vykazuje významnou specifitu • * »*»♦ · ♦ · * • · ♦ ···· ··« ···· ·· · · ♦ · · • · · · · ···«·« • · · · · · ♦ · · ····♦·· · · ···· ·« ·· pro Tn antigen (Suzuki a kol. (1996) J, Immunol. 156:128 až 135, který nese svazek serinem nebo threoninem připojených koncových GalNAc a je spojen s lidskými karcinomy (Springer (1989) Mol. Immunol. 26:1 až 5 a 0mtoft a kol. (1990) Int. J. Cancer 45:666 až 672).
Na základě homologie sekvencí může být předpovězeno, že DCMPs také hraje roli jako endocytický receptor pro galaktosylované glykoproteiny. Dále, intemalizace ligandu přes manózový receptor, další transmebránový endocytický lektin C-typu, způsobuje vysoce účinnou prezentaci antigenu DC prostřednictvím cesty, zahrnující MHC třídy II. Cella a kol. (1997) Current Opinion Immunol. 9.T0 až 16. Analogicky je možné, že DCMPs hraje podobnou roli při směrování intemalizovaných ligandů do prezentace antigenu.
DCMP2 tak může být potenciálním, vysoce účinným cílem pro zavádění antigenů do DC, aby byla v terapii, fungující na bázi imunity, zvýšena prezentace T buňkám. K tomuto je možno se přiblížit pulzací DC in vitro galaktosylovanou formou antigenu nebo monoklonálními protilátkami proti DCMP2, navázanými na antigen. Účinnost prezentace in vitro může být stanovena prostřednictvím aktivace T-buněk, specifických pro antigen. Toto by mělo být vzhledem k podstatným terapeutických perspektivám tohoto přístupu zaměřeno na prezentaci antigenů, souvisejících s nádorem (TAA). Předmětem zájmu jsou konkrétně TAA spojené s maligním melanomem.
Dále specifita lidského M-ASGPR pro Tn antigen činí tento karcinomový TAA kandidátem volby pro zacílení DCMP2.
Nedávno bylo ukázáno, že exogenní antigen může být zpracován a prezentován v průběhu cesty přes MHC třídy I. Viz Porgador a Gilboa (1995) J, Exp. Med. 182:255 až 260; Paglia a kol (1996) J, Exp, Med. 183:317 až 322. V DC pravděpodobně vykonávají tuto funkci specializované receptory
Tyto receptory vDC mohou být zacíleny na pomoc při produkci TAA-specifických cytotoxických T buněk (CTL), což má velký terapeutický význam, protože jak se zdá, jsou CTL začleněny v indukci rejekce tumoru.
XVI. Intemalizace DCMP
DC, získané z CD34+ progenitorů, kultivovaných v GM-CSF a TNFa, byly ponechány při 4 °C s monoklonální protilátkou proti DCMP2 mAb nebo s protilátkou proti CD 13 jako kontrolou. Po následné inkubaci při 37 °C po dobu až asi do 20 min., byly analyzovány povrchově vázané protilátky. Intemalizace byla pozorována jako pokles fluorescence buněčného povrchu.
»
99 9 9 9 9 9 99 9 9
9 9 9 9 9 9 ···«
DCMP21 je rychle internalizován při 37 °C, ale nikoliv při 4 °C. Přibližně 60 % povrchové značky zmizí během asi 15 min. To ukazuje, že DCMP2 může hrát roli jako endocytický receptor, což je v souladu s přítomností internalizačního motivu (YENF) v jeho intracytoplazmatické doméně.
XVII. Izolace vazebného protějšku
DC protein může být, vzhledem ke specifitě jeho vazby, používán jako specifické vazebné činidlo, téměř stejně jako by byla použita protilátka. Vazebné činidlo je buď značené, jak je popsáno výše, např. fluorescencí nebo jinak, nebo může být imobilizován na substrát pro afinitní způsoby.
DC protein je použit pro testování buněčné linie, která vykazuje zmíněnou vazbu. Pro detekci nebo vytřídění intracelulárního nebo povrchově exprimováného ligandu jsou použity standartní detekční techniky nebo jsou pomocí afinitních technik testovány povrchy, exprimující transformované buňky. Testování intracelulární exprese je uskutečňováno různými detekčními nebo imunofluorescenčními postupy. Viz také Mc. Mahan a kol. (1991) EMBO J. 10:2821 až 2832.
Například: 0. den nejdříve potáhnout 2-komorová permanoxová sklíčka 1 ml fibronektinu na komoru o koncentraci 10 ng/ml v PBS, proces probíhá po dobu 30 min. při teplotě místnosti. Jedenkrát propláchnout PBS. Poté dát COS buňky o koncentraci 2 až 3x105 buněk na komoru do 1,5 ml růstového média. Inkubovat přes noc při 37 °C.
1. den každého vzorku připravit 0,5 ml roztoku, obsahujícího 66 mg/ml DEAE-dextranu, 66 mM chlorochinon a 4 mg DNA v séru bez DME. Pro každou sadu je připravena kontrola např. lidské receptor-FLAG cDNA v ředěních 1 a 1/200 a negativní imitace. Promýt buňky sérem bez DME. Přidat roztok DNA a inkubovat 5 h. při 37 °C. Odstranit médium a přidat na 2,5 min. 0,5 ml 10 % DMSO v DME. Odstranit a jednou promýt DME. Přidat 1,5 ml růstového média a inkubovat přes noc.
2. den vyměnit médium. 3. nebo 4. den jsou buňky fixovány a detekovány. Promýt buňky dvakrát Hankovým pufrovaným fyziologickým roztokem (HBSS) a fixovat 5 min. v 4 % roztoku paraformaldehyd (PFA)/glukóza. Promýt 3 x HBSS. Poté co byla všechna kapalina odstraněna mohou být sklíčka skladována při -80 °C. Pro každou komoru byly následujícím postupem provedeny inkubace v 0,5 ml. Přidat roztok HBSS/saponin (0,1 %) s 32 ml/ml 1 M NaN3 na dobu 20 min. Poté jsou buňky lx promyty roztokem HBSS/saponin. Přidat protein nebo komplex • · «··· · · ·· ·« · · ··· ··*· · A · · • »··· ···· ··· ··· ·· ···« ·· «« protein/protilátka k buňkám a inkubovat 30 min. Promýt buňky 2 x roztokem HBSS/saponin. Jeli to vhodné, přidat na 30 min první protilátku. Přidat sekundární protilátku proti myšší protilátce např. Vector anti-mouse, v ředění 1/200 a inkubovat po dobu 30 min. Připravit roztok pro ELISA např. roztok křenové peroxidázy Vector Elitě ABC horsereadish peroxidase a preinkubovat 30 min. Použít např. 1 kapku roztoku A (avidin) a 1 kapku roztoku B (biotin) na 2,5 ml roztoku HBSS/saponin. Promýt buňky dvakrát roztokem HBSS/saponin. Přidat ABC HRP roztok a inkubovat 30 min. Promýt dvakrát buňky HBSS, druhé promytí po dobu 2 min., kdy dojde k uzavření buňky. Poté přidat diaminobenzoovou kyselinu (DAB) na dobu 5 až 10 min.. Použít 2 kapky pufru plus 4 kapky DAB plus 2 kapky H2O2 na 5 ml destilované vody. Opatrně odstranit komoru a promýt sklíčko ve vodě. Vysušit na vzduchu několik minut, poté přidat 1 kapku Crystal Mount. Péct 5 min. při 85 až 90 °C.
Pro afinitní purifikaci nebo oddělení buněk, exprimujících receptor, jsou používány také další monocytová proteinová vazebná činidla. Viz např. Sambrook a kol. nebo Ausubel a kol..
Jinou strategií je testování mebránově vázaných receptorů afinitní technikou. Receptorová cDNA je konstruována postupem, popsaným výše. Ligand může být imobilizován a použit pro imobilizaci buněk. Imobilizace může být provedena použitím odpovídajících protilátek, které rozpoznají např. FLAG sekvenci monocytového proteinového fuzního konstruktu nebo použitím protilátek, vytvořených proti prvním protilátkám. Opakovatelné cykly selekce a amplifikace vedou ke získání odpovídajících klonů a k eventuální izolaci klonů, exprimujících ligand.
Expresní fágové knihovny mohou být testovány monocytovým proteinem. Odpovídající techniky značení např. protilátky proti FLAG, umožňují specifické značení odpovídajících klonů.
Může být vytvořeno mnoho modifikací a variací předmětného vynálezu, aniž by došlo k odchýlení od jeho podstaty a rozsahu, což bude patrné odborníkům v dané oblasti techniky. Specifická provedení, popsaná zde, jsou nabízena pouze formou příkladů a vynález je limitován pouze termíny v přiložených nárocích spolu s celým rozsahem ekvivalentů, ke kterým se tyto nároky vztahuji.
• v I » 9 9 9 9 ·« · « · 9 · · 9 » 9 9 • · 9 · » 9 9 · · »«•••9 · 9 9 9 9 9 99 99
VÝKLAD SEKVENCÍ
SEQ ID č: 1 je nukleotidová sekvence genu pro DCMP1 z rodiny C-lektinů u primáta SEQ ID č:2 je polypeptidová sekvence genu pro DCMP1 z rodiny C-lektinů u primáta SEQ ID č: 3 je nukleotidová sekvence genu pro DCMP2 z rodiny C-lektinů u primáta SEQ ID č: 4 je polypeptidová sekvence genu pro DCMP2 z rodiny C-lektinů u primáta SEQ ID č: 5 je polypeptidová sekvence jatemího ASGPRhl u primáta
SEQ ID č:6 je polypeptidová sekvence jatemího ASGPRh2 u primáta
SEQ ID č: 7 je nukleotidová sekvence genu pro DCMP1 z rodiny C-lektinů u hlodavce SEQ ID č: 8 je polypeptidová sekvence genu pro DCMP1 z rodiny C-lektinů u hlodavce SEQ ID č: 9 je varianta nukleotidové sekvence DCMP2 u primáta
SEQ ID č: 10 je varianta polypeptidové sekvence DCMP2 u primáta
SEQ ID č: 11 je peptidová sekvence z W33446 EST hlodavce.
SEZNAM SEKVENCÍ
OBECNÉ INFORMACE:
(i) PŘIHLAŠOVATEL:
(A) JMÉNO: Schering Corporation
(B) ULICE: 2000 Galloping Hill Road
(C) MĚSTO: Kenilworth
(D) STÁT: New Jersey
(E) ZEMĚ: USA
(F) SMĚROVACÍ CISLO: 07033
(G) TELEFON: (908) 298 - 5056
(H) TELEFAX: (908) 298 - 5388
(ii) NÁZEV VYNÁLEZU: Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a
DCMP2, fuzní protein, vazebná sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidů.
(iii) POČET SEKVENCÍ. 11 (iv) POČÍTAČOVÉ ÚDAJE:
(A) TYP MÉDIA. Floppy disk (B) POČÍTAČ. Power Macintosh (C) OPERAČNÍ SYSTÉM: 8.1.0 (D) SOFTWARE: Microsoft Word 6.0.1 (v) SOUČASNÁ APLIKAČNÍ DATA:
(A) ČÍSLO PŘIHLÁŠKY:
(B) DATUM PODÁNÍ.
(vi) DŘÍVĚJŠÍ APLIKAČNÍ DATA:
(A) ČÍSLO PŘIHLÁŠKY: US 60/053080 (B) DATUM PODÁNÍ: 9. července 1997 • « t ·«·· ···· ··«· ·» · · · * « • · · 0 · ···· ·»·· 00· ·· »»*· 0· ·· (2) INFORMACE O SEQ ID č: 1:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY.
(A) DÉLKA: 1104 párů bází (B) TYP: nukleová kyselina (C) VLÁKNO: jednoduché (D) TOPOLOGIE, lineární (ii) TYP MOLEKULY: cDNA (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMÉNO/KLÍČ. CDS (B) LOKALIZACE: 242 .952 (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 1:
TTCTCACTAT ACTGGTCCTG AGGAAAGGGC TTCTGTGAAC TGCGGTTTTT AGTTTTTATT 60
gtggttctta GTTCTCATGA gacccctctt gaggatatgt GCCTATCTGG TGCCTCTGCT 120
CTCCACTAGT TGAGTGAAAG GAAGGAGGTA ATTTACCACC ATGTTTGGTT CCTGTTTATA 180
AGATGTTTTA AGAAAGATTT GAAACAGATT TTCTGAAGAA AGCAGAAGCT CTCTTCCCAT 240
T ATG ACT TCG GAA ATC ACT TAT GCT GAA GTG AGG TTC AAA AAT GAA 286
Met Thr Ser Glu Ile Thr Tyr Ala Glu Val Arg Phe Lys Asn Glu 15 10 15
TTC Phe AAG Lys TCC Ser TCA Ser GGC Gly 20 ATC Ile AAC Asn ACA GCC Thr Ala TCT TCT GCA GCT TCC AAG GAG 334
Ser 25 Ser Ala Ala Ser Lys 30 Glu
AGG ACT GCC CCT CTC AAA AGT AAT ACC GGA TTC CCC AAG CTG CTT TGT 382
Arg Thr Ala Pro Leu Lys Ser Asn Thr Gly Phe Pro Lys Leu Leu Cys
35 40 - 45
GCC TCA CTG TTG ATA TTT TTC CTG CTA TTG GCA ATC TCA TTC TTT ATT 430
Ala Ser Leu Leu Ile Phe Phe Leu Leu Leu Ala Ile Ser Phe Phe Ile
50 55 60
GCT TTT GTC ATT TTC TTT CAA AAA TAT TCT CAG CTT CTT GAA AAA AAG 478
Ala Phe Val Ile Phe Phe Gin Lys Tyr Ser Gin Leu Leu Glu Lys Lys
65 70 75
ACT ACA AAA GAG CTG GTT CAT ACA ACA TTG GAG TGT GTG AAA AAA AAT 526
Thr Thr Lys Glu Leu Val His Thr Thr Leu Glu Cys Val Lys Lys Asn
80 85 90 95
ATG CCC GTG GAA GAG ACA GCC TGG AGC TGT TGC CCA AAG AAT TGG AAG 574
Met Pro Val Glu Glu Thr Ala Trp Ser Cys Cys Pro Lys Asn Trp Lys
100 105 110
TCA TTT AGT TCC AAC TGC TAC TTT ATT TCT ACT GAA TCA GCA TCT TGG 622
Ser Phe Ser Ser Asn Cys Tyr Phe Ile Ser Thr Glu Ser Ala Ser Trp
115 120 125 «· ···· a ·, · · a · a * ' · «··· ♦ * · · ' · • · · · · 9 9 9 ‘ * 9
CAA GAC Gin Asp AGT GAG AAG GAC Asp TGT Cys GCT Ala 135 AGA Arg ATG GAG GCT CAC CTG Leu CTG GTG Leu Val 670
Ser 130 Glu Lys Met Glu Ala His 140
ATA AAC ACT CAA GAA GAG CAG GAT TTC ATC TTC CAG AAT CTG CAA GAA 718
Ile Asn Thr Gin Glu Glu Gin Asp Phe Ile Phe Gin Asn Leu Gin Glu
145 150 155
GAA TCT GCT TAT TTT GTG GGG CTC TCA GAT CCA GAA GGT CAG CGA CAT 766
Glu Ser Ala Tyr Phe Val Gly Leu Ser Asp Pro Glu Gly Gin Arg His
160 165 170 175
TGG CAA TGG GTT GAT CAG ACA CCA TAC AAT GAA AGT TCC ACA TTC TGG 814
Trp Gin Trp Val Asp Gin Thr Pro Tyr Asn Glu Ser Ser Thr Phe Trp
180 185 190
CAT CCA CGT GAG CCC AGT GAT CCC AAT GAG CGC TGC GTT GTG CTA AAT 862
His Pro Arg Glu Pro Ser Asp Pro Asn Glu Arg Cys Val Val Leu Asn
195 200 205
TTT CGT AAA TCA CCC AAA AGA TGG GGC TGG AAT GAT GTT AAT TGT CTT 910
Phe Arg Lys Ser Pro Lys Arg Trp Gly Trp Asn Asp Val Asn Cys Leu
210 215 220
GGT CCT CAA AGG TCA GTT TGT GAG ATG ATG AAG ATC CAC TTA 952
Gly Pro Gin Arg Ser Val Cys Glu Met Met Lys Ile His Leu
225 230 235
TGAACTGAAC ATTCTCCATG AACAGGTGGT TGGATTGGTA TCTGTCATTG TAGGGATAGA 1012
TAATAAGCTC TTCTTATTCA TGTGTAAGGG AGGTCCATAG AATTTAGGTG GTCTGTCAAC 1072
TATTCTACTT ATGAGAGAAT TGGTCTGTAC AT 1104 (2) INFORMACE O SEQ ID č: 2:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 237 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: protein (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 2:
Met Thr Ser Glu Ile Thr Tyr Ala Glu Val Arg Phe Lys Asn Glu Phe
1 5 10 15
Lys Ser Ser Gly Ile Asn Thr Ala Ser Ser Ala Ala Ser Lys Glu Arg
20 25 30
Thr Ala Pro Leu Lys Ser Asn Thr Gly Phe Pro Lys Leu Leu Cys Ala
40 45
Ser Leu Leu Ile Phe Phe Leu Leu Leu Ala Ile Ser Phe Phe Ile Ala 50 55 60 • · • · · ·
Phe 65 Val Ile Phe Phe Gin 70 Lys Tyr Ser Gin Leu Leu 75 Glu Lys Lys Thr 80
Thr Lys Glu Leu Val His Thr Thr Leu Glu Cys Val Lys Lys Asn Met
85 90 95
Pro Val Glu Glu Thr Ala Trp Ser Cys Cys Pro Lys Asn Trp Lys Ser
100 105 110
Phe Ser Ser Asn Cys Tyr Phe Ile Ser Thr Glu Ser Ala Ser Trp Gin
115 120 125
Asp Ser Glu Lys Asp Cys Ala Arg Met Glu Ala His Leu Leu Val Ile
130 135 140
Asn Thr Gin Glu Glu Gin Asp Phe Ile Phe Gin Asn Leu Gin Glu Glu
145 150 155 160
Ser Ala Tyr Phe Val Gly Leu Ser Asp Pro Glu Gly Gin Arg His Trp
165 170 175
Gin Trp Val Asp Gin Thr Pro Tyr Asn Glu Ser Ser Thr Phe Trp His
180 185 190
Pro Arg Glu Pro Ser Asp Pro Asn Glu Arg Cys Val Val Leu Asn Phe
195 200 205
Arg Lys Ser Pro Lys Arg Trp Gly Trp Asn Asp Val Asn Cys Leu Gly
210 215 220
Pro Gin Arg Ser Val Cys Glu Met Met Lys Ile His Leu
225 230 235
(2) INFORMACE O SEQ ID č: 3:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 1458 párů bází (B) TYP: nukleová kyselina (C) VLÁKNO: jednoduché (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: cDNA (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMÉNO/KLÍČ: CDS (B) LOKALIZACE: 257.. 1204 (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMÉNO/KLÍČ: misc-znak (B) LOKALIZACE: 608 (D) OSTATNÍ INFORMACE: / pozn. = „krátká forma nemá nukleotidy 608 až 673“ • · • · • · (ix) CHARAKTERISTICKY ZNAK:
(A) JMENO/KLÍČ: misc-znak (B) LOKALIZACE: 775 (D) OSTATNÍ INFORMACE: / pozn. = „ASGPRm (tab. 2) má inzert sekvence, kódující GEE, mezi nukleotidy 775 až 776“ (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMENO/KLÍČ: misc-znak (B) LOKALIZACE: 1064 (D) OSTATNÍ INFORMACE: / pozn. = ,/iukleotid 1064 DCMP2s může být A, který by měl ve zbytku č. 270 kódovat asn spíše než asp“ (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 3:
GTTGAGGAGA TGGGATGTCC CAGATGATAG GGCTCCTGGG ATTTCAGACC CAAGACCAGC ' 60
AGGACTCCAG TCACCTCTAC CCCAGCTGTC CAGGACACAG CGCTCCCAAC TCTGAGTGAC 120
GTCCCACCTC TGGTCCTTGC AGCACAACCA ACGTGGGAAT CACACCCTCC AGACCTCCCA 180
CAGCTCCACC CCAGACTGGG CGCCGGCCCT GCCTCCATTT CAGCTGTGAC AACCTCAGAG 240
CCGTGTTGGC CCAAGC ATG ACA AGG ACG TAT GAA AAC TTC CAG TAC TTG 289
Met Thr Arg Thr Tyr Glu Asn Phe Gin Tyr Leu
10
GAG AAT AAG GTG AAA GTC
Glu Asn Lys Val 15 Lys Val
CAG TCC CTC CTG CAG CGT
Gin Ser Leu 30 Leu Gin Arg
TCC CTG GGC CTC GGC CTG
Ser Leu 45 Gly Leu Gly Leu
TTC CAA AAT TCC AAA TTT
Phe 60 Gin Asn Ser Lys Phe 65
TTT AGC AAC TTC ACC TCA
Phe Ser Asn Phe Thr 80 Ser
TCC CAG GGC AGC AGC TTG
Ser Gin Gly Ser 95 Ser Leu
GTG GAG GGT TTC AAG CAG
Val Glu Gly 110 Phe Lys Gin
GAA CAC ACT ACG CAG AAG
Glu His Thr Thr Gin Lys
CAG GGG TTT AAA AAT GGG
Gin Gly Phe 20 Lys Asn Gly
CTC CGC TCT GGG CCC TGC
Leu Arg 35 Ser Gly Pro Cys
CTG CTG CTG GTC ATC ATC
Leu 50 Leu Leu Val Ile Ile 55
CAG AGG GAC CTG GTG ACC
Gin Arg Asp Leu Val 70 Thr
AAC ACT GTG GCG GAG ATC
Asn Thr Val Ala 85 Glu Ile
GAA GAA ACG ATA GCA TCT
Glu Glu Thr 100 Ile Ala Ser
GAA CGG CAG GCA GGG GTA
Glu Arg 115 Gin Ala Gly Val
GCA CAC CTA GGC CAC TGT
Ala 130 His Leu Gly His Cys 135
CCA CTT CCT CTC 337
Pro Leu Pro Leu
CAT CTC CTG CTG 385
His Leu Leu Leu
TGT GTG GTT GGA 433
Cys Val Val Gly
CTG AGA ACA GAT 481
Leu Arg Thr Asp
CAG GCA CTG ACT 529
Gin Ala Leu Thr
CTG AAA GCT GAG 577
Leu Lys Ala Glu
105
TCT GAG CTC CAG 625
Ser Glu Leu Gin 120
CCC CAC TGC CCA 673
Pro His Cys Pro
125 • · • · • ·
61 • · 1 • • • · · · · • · • • · • · • · • · • · • • · · · • · · · • · · · • · · ·
TCT GTG TGT GTC CCA GTT CAT TCT GAA ATG CTC CTG CGA GTC CAG CAG 721
Ser Val Cys Val Pro Val His Ser Glu Met Leu Leu Arg Val Gin Gin
140 - 145 150 155
CTG GTG CAA GAC CTG AAG AAA CTG ACC TGC CAG GTG GCT ACT CTC AAC 769
Leu Val Gin Asp Leu Lys Lys Leu Thr Cys Gin Val Ala Thr Leu Asn
160 165 170
AAC AAT GCC TCC ACT GAA GGG ACC TGC TGC CCC GTC AAC TGG GTG GAG 817
Asn Asn Ala Ser Thr Glu Gly Thr Cys Cys Pro Val Asn Trp Val Glu
175 180 185
CAC CAA GAC AGC TGC TAC TGG TTC TCT CAC TCT GGG ATG TCC TGG GCC 865
His Gin Asp Ser Cys Tyr Trp Phe Ser His Ser Gly Met Ser Trp Ala
190 195 200
GAG GCT GAG AAG TAC TGC CAG CTG AAG AAC GCC CAC CTG GTG GTC ATC 913
Glu Ala Glu Lys Tyr Cys Gin Leu Lys Asn Ala His Leu Val Val Ile
205 210 215
AAC TCC AGG GAG GAG CAG AAT TTT GTC CAG AAA TAT CTA GGC TCC GCA 961
Asn Ser Arg Glu Glu Gin Asn Phe Val Gin Lys Tyr Leu Gly Ser Ala
220 225 230 235
TAC ACC TGG ATG GGC CTC AGT GAC CCT GAA GGA GCC TGG AAG TGG GTG 1009
Tyr Thr Trp Met Gly Leu Ser Asp Pro Glu Gly Ala Trp Lys Trp Val
240 245 250
GAT GGA ACA GAC TAT GCG ACC GGC TTC CAG AAC TGG AAG CCA GGC CAG 1057
Asp Gly Thr Asp Tyr Ala Thr Gly Phe Gin Asn Trp Lys Pro Gly Gin
255 260 265
CCA GAC GAC TGG CAG GGG CAC GGG CTG GGT GGA GGC GAG GAC TGT GCT 1105
Pro Asp Asp Trp Gin Gly His Gly Leu Gly Gly Gly Glu Asp Cys Ala
270 275 280
CAC TTC CAT CCA GAC GGC AGG TGG AAT GAC GAC GTC TGC CAG AGG CCC 1153
His Phe His Pro Asp Gly Arg Trp Asn Asp Asp Val Cys Gin Arg Pro
285 290 295
TAC CAC TGG GTC TGC GAG GCT GGC CTG GGT CAG ACC AGC CAG GAG AGT 1201
Tyr His Trp Val Cys Glu Ala Gly Leu Gly Gin Thr Ser Gin Glu Ser
300 305 310 315
1254
CAC TGAGCTGCCT TTGGTGGGAC CACCCGGCCA CAGAAATGGC GGTGGGAGGA His
GGACTCTTCT CACGACCTCC TCGCAAGACC GCTCTGGGAG AGAAATAAGC ACTGGGAGAT 1314
TGGAAGCACT GCTAACATTT TGAATTTTTT TCTCTTTAAT TTTAAAAAGA TGGTATAGTG 1374
TTCTTAAGCT TTTATTTTTT TTCCAACTTT TGAAAGTCAA CTTCATGAAG GTATAATTTT 1434
TACATAATAA AAATGCACTC ATTT
1458 • · · • · · · · · (2) INFORMACE O SEQ ID č: 4:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 316 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: protein (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 4:
Met Thr Arg Thr Tyr Glu Asn Phe Gin Tyr Leu Glu Asn Lys Val Lys
1 5 10 15
- Val Gin Gly Phe Lys Asn Gly Pro Leu Pro Leu Gin Ser Leu Leu Gin
20 25 30
Arg Leu Arg Ser Gly Pro Cys His Leu Leu Leu Ser Leu Gly Leu Gly
35 40 45
Leu Leu Leu Leu Val Ile Ile Cys Val Val Gly Phe Gin Asn Ser Lys
50 55 60
Phe Gin Arg Asp Leu Val Thr Leu Arg Thr Asp Phe Ser Asn Phe Thr
65 70 75 80
Ser Asn Thr Val Ala Glu Ile Gin Ala Leu Thr Ser Gin Gly Ser Ser
85 90 95
Leu Glu Glu Thr Ile Ala Ser Leu Lys Ala Glu Val Glu Gly Phe Lys
100 105 110
Gin Glu Arg Gin Ala Gly Val Ser Glu Leu Gin Glu His Thr Thr Gin
115 120 125
Lys Ala His Leu Gly His Cys Pro His Cys Pro Ser Val Cys Val Pro
130 135 140
* Val His Ser Glu Met Leu Leu Arg Val Gin Gin Leu Val Gin Asp Leu
145 150 155 160
Lys Lys Leu Thr Cys Gin Val Ala Thr Leu Asn Asn Asn Ala Ser Thr
- 165 170 175
Glu Gly Thr Cys Cys Pro Val Asn Trp Val Glu His Gin Asp Ser Cys
t 180 185 190
Tyr Trp Phe Ser His Ser Gly Met Ser Trp Ala Glu Ala Glu Lys Tyr
195 200 205
Cys Gin Leu Lys Asn Ala His Leu Val Val Ile Asn Ser Arg Glu Glu
210 215 220
Gin Asn Phe Val Gin Lys Tyr Leu Gly Ser Ala Tyr Thr Trp Met Gly
225 230 235 240
Leu Ser Asp Pro Glu Gly Ala Trp Lys Trp Val Asp Gly Thr Asp Tyr
245 250 255
Ala Thr Gly Phe Gin Asn Trp Lys Pro Gly Gin Pro Asp Asp Trp Gin 260 265 270 • · * • · · · · ·
Gly His Gly Leu Gly Gly Gly Glu
275 280
Gly Arg 290 Trp Asn Asp Asp Val 295 Cys
Glu Ala Gly Leu Gly Gin Thr Ser
305 310
Asp Cys Ala His Phe 285 His Pro Asp
Gin Arg Pro Tyr 300 His Trp Val Cys
Gin Glu Ser His
315 (2) INFORMACE O SEQ ID č: 5:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 291 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (C) VLÁKNO: nerelevantní (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: peptid (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 5:
Met 1 Thr Lys Glu Tyr 5 Gin Asp Leu Gin His 10 Leu Asp Asn Glu Glu 15 Ser
Asp His His Gin Leu Arg Lys Gly Pro Pro Pro Pro Gin Pro Leu Leu
20 25 30
Gin Arg Leu Cys Ser Gly Pro Arg Leu Leu Leu Leu Ser Leu Gly Leu
35 40 45
Ser Leu Leu Leu Leu Val Val Val Cys Val Ile Gly Ser Gin Asn Ser
50 55 60
Gin Leu Gin Glu Glu Leu Arg Gly Leu Arg Glu Thr Phe Ser Asn Phe
65 70 75 80
Thr Ala Ser Thr Glu Ala Gin Val Lys Gly Leu Ser Thr Gin Gly Gly
85 90 95
Asn Val Gly Arg Lys Met Lys Ser Leu Glu Ser Gin Leu Glu Lys Gin
100 105 110
Gin Lys Asp Leu Ser Glu Asp His Ser Ser Leu Leu Leu His Val Lys
115 120 125
Gin Phe Val Ser Asp Leu Arg Ser Leu Ser Cys Gin Met Ala Ala Leu
130 135 140
Gin Gly Asn Gly Ser Glu Arg Thr Cys Cys Pro Val Asn Trp Val Glu
145 150 155 160
His Glu Arg Ser Cys Tyr Trp Phe Ser Arg Ser Gly Lys Ala Trp Ala
165 170 175
Asp Ala Asp Asn Tyr Cys Arg Leu Glu Asp Ala His Leu Val Val Val 180 185 190
64 • • • · · · • · • · · • • • · · · · • · • • · • • • · • · • · • · • · • · • · • · • • • • · · · • · • • · • • ·
Thr Ser Trp Glu Glu Gin Lys Phe Val Gin His His Ile Gly Pro Val
195 200 205
Asn Thr Trp Met Gly Leu His Asp Gin Asn Gly Pro Trp Lys Trp Val
210 215 220
Asp Gly Thr Asp Tyr Glu Thr Gly Phe Lys Asn Trp Arg Pro Glu Gin
225 230 235 240
Pro Asp Asp Trp Tyr Gly His Gly Leu Gly Gly Gly Glu Asp Cys Ala
245 250 255
His Phe Thr Asp Asp Gly Arg Trp Asn Asp Asp Val Cys Gin Arg Pro
260 265 270
Tyr Arg Trp Val Cys Glu Thr Glu Leu Asp Lys Ala Ser Gin Glu Pro
275 280 285
Pro Leu Leu 290 (2) INFORMACE O SEQ ID č: 6:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 287 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (C) VLÁKNO: nerelevantní (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: peptid (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 6:
Met Ala 1 Lys Asp Phe 5 Gin Asp Ile Gin Gin Leu 10 Ser Ser Glu Glu 15 Asn
Asp His Pro Phe His Gin Gly Pro Pro Pro Ala Gin Pro Leu Ala Gin
20 25 30
Arg Leu Cys Ser Met Val Cys Phe Ser Leu Leu Ala Leu Ser Phe Asn
35 40 45
Ile Leu Leu Leu Val Val Ile Cys Val Thr Gly Ser Gin Ser Ala Gin
50 55 60
Leu Gin Ala Glu Leu Arg Ser Leu Lys Glu Ala Phe Ser Asn Phe Ser
65 70 75 80
Ser Ser Thr Leu Thr Glu Val Gin Ala Ile Ser Thr His Gly Gly Ser
85 90 95
Val Gly Asp Lys Ile Thr Ser Leu Gly Ala Lys Leu Glu Lys Gin Gin
100 105 110
Gin Asp Leu Lys Ala Asp His Asp Ala Leu Leu Phe His Leu Lys His
115 120 125
Phe Pro Val Asp Leu Arg Phe Val Ala Cys Gin Met Glu Leu Leu His
130 135 140
Ser Asn Gly Ser Gin Arg Thr Cys Cys Pro Val Asn Trp Val Glu His • · • ·
145 150 155 160
Gin Gly Ser Cys Tyr 165 Trp Phe Ser His Ser 170 Gly Lys Ala Trp Ala 175 Glu
Ala Glu Lys Tyr 180 Cys Gin Leu Glu Asn 185 Ala His Leu Val Val 190 Ile Asn
Ser Trp Glu 195 Glu Gin Lys Phe Ile 200 Val Gin His Thr Asn 205 Pro Phe Asn
Thr Trp 210 Ile Gly Leu Thr Asp 215 Ser Asp Gly Ser Trp 220 Lys Trp Val Asp
Gly 225 Thr Asp Tyr Arg His 230 Asn Tyr Lys Asn Trp 235 Ala Val Thr Gin Pro 240
Asp Asn Trp His Gly 245 His Glu Leu Gly Gly 250 Ser Glu Asp Cys Val 255 Glu
Val Gin Pro Asp 260 Gly Arg Trp Asn Asp 265 Asp Phe Cys Leu Gin 270 Val Tyr
Arg Trp Val 275 Cys Glu Lys Arg Arg 280 Asn Ala Thr Gly Glu 285 Val Ala
(2) INFORMACE O SEQ ID Č: 7:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 1418 párů bází (B) TYP: nukleová kyselina (C) VLÁKNO: jednoduché (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: cDNA (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMÉNO/KLÍČ: CDS (B) LOKALIZACE: 279..992 (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMENO/KLÍČ: misc-znak (B) LOKALIZACE: 1348 (D) OSTATNÍ INFORMACE: / pozn. = „poly-A doplňkový motiv“ (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 7:
CTATCCCCCA CTTTGCAGTA CTTGCATATC TTGCTGAGTG GGTTTGAGGG CTACAATTCT 60
TATTTTCTTA TGTTAAGAGG TTGCATTTCC CTTATCTCGC CCTGGTGATT CTATGCTGTG 120
GTTTCTTGTT CTCATCTCGT TTATCCTAGT GAGACATGTC TCTTCTTTCA TACAACTGTG 180
CAATATGACA ACTTATCACA GTGATTGGTT CTCATATACT ATAGAGCCTT AGAGAAGGAA 240
CAAGGCTCTC TTCTGACGGA GGAAGATTTT TTCTTGAT ATG GCT TCA GAA ATC
293
341 ··*·· : :· : 66 ·”. · · : .·
Met Ala Ser Glu Ile 1 5
ACT TAT GCA GAA GTG AAG TTC AAG AAT GAA TCC AAC TCC TTG CAC ACC
Thr Tyr Ala Glu Val 10 Lys Phe Lys Asn Glu 15 Ser Asn Ser Leu His 20 Thr
TAC TCA GAA TCT CCT GCA GCT CCČ AGA GAG AAA CCT ATC CGT GAT CTA
Tyr Ser Glu Ser 25 Pro Ala Ala Pro Arg 30 Glu Lys Pro Ile Arg 35 Asp Leu
AGA AAG CCT GGT TCC CCC TCA CTG CTT CTT ACA TCC CTG ATG CTA CTT
Arg Lys Pro 40 Gly Ser Pro Ser Leu 45 Leu Leu Thr Ser Leu 50 Met Leu Leu
CTC CTG CTG CTG GCA ATC ACA TTC TTA GTT GCT TTT ATC ATT TAT TTT
Leu Leu 55 Leu Leu Ala Ile Thr 60 Phe Leu Val Ala Phe 65 Ile Ile Tyr Phe
CAA AAG TAC TCT CAA CTT CTT GAA GAA AAA AAA GCT GCA AAA AAT ATA
Gin 70 Lys Tyr Ser Gin Leu 75 Leu Glu Glu Lys Lys 80 Ala Ala Lys Asn Ile 85
ATG CAC AAT GAA TTG AAC TGC ACA AAA AGT GTT TCA CCC ATG GAA GAC
Met His Asn Glu Leu 90 Asn Cys Thr Lys Ser 95 Val Ser Pro Met Glu 100 Asp
AAA GTC TGG AGC TGT TGC CCA AAG GAT TGG AGG CTA TTT GGT TCC CAC
Lys Val Trp Ser 105 Cys Cys Pro Lys Asp 110 Trp Arg Leu Phe Gly 115 Ser His
TGC TAC TTG GTT CCC ACA GTT TCT TCA TCA GCA TCT TGG AAC AAG AGT
Cys Tyr Leu 120 Val Pro Thr Val Ser 125 Ser Ser Ala Ser Trp 130 Asn Lys Ser
GAG GAG AAC TGC TCC CGC ATG GGT GCT CAT CTA GTG GTG ATC CAA AGC
Glu Glu 135 Asn Cys Ser Arg Met 140 Gly Ala His Leu Val 145 Val Ile Gin Ser
CAG GAA GAG CAG GAT TTC ATC ACT GGG ATC TTG GAC ACT CAT GCT GCT
Gin 150 Glu Glu Gin Asp Phe 155 Ile Thr Gly Ile Leu 160 Asp Thr His Ala Ala 165
TAT TTT ATA GGG TTG TGG GAT ACA GGC CAT CGG CAA TGG CAA TGG GTT
Tyr Phe Ile Gly Leu 170 Trp Asp Thr Gly His 175 Arg Gin Trp Gin Trp 180 Val
GAT CAG ACA CCA TAT GAA GAA AGT ATC ACA TTC TGG CAC AAT GGT GAG
Asp Gin Thr Pro 185 Tyr Glu Glu Ser Ile 190 Thr Phe Trp His Asn 195 Gly Glu
CCC AGC AGT GGC AAT GAA AAA TGT GCT ACA ATA ATT TAC CGT TGG AAG
Pro Ser Ser 200 Gly Asn Glu Lys Cys 205 Ala Thr Ile Ile Tyr 210 Arg Trp Lys
ACT GGA TGG GGC TGG AAC GAT ATC TCT TGC AGT CTT AAA CAG AAG TCA
Thr Gly 215 Trp Gly Trp Asn Asp 220 Ile Ser Cys Ser Leu 225 Lys Gin Lys Ser
389
437
485
533
581
629
677
725
773
821
869
917
965
GTT TGT CAG ATG AAG AAA ATA AAC TTA TGAATCACTC ATTCTTCATG 1012
Val Cys Gin Met Lys Lys Ile Asn Leu 230 235
GGCATTCGAT TCATTGTTAT CCAACCATTA CACAGACACC TGGGAAATTC TACAGGTTCA 1072
CAGAATTTAA GTGGGCAGCA AATGGTTATG CATACACTGG CCCACATATA TCCTTGTGCA 1132
TTTACCCACC TACTCTGTCA TAAAATGAAC TTTCATTGAG AATTTTCTAT ATACCACAGA 1192
GTATACAGAG TCCCTTATGG ACACACATGG AACTTTTTGC CATCTTGTTT ACTCATGCCA 1252
TTGTATGATA GGTTCTCTTG ACCTATCTGT TTCTGTTTCT CTGTTGTTTT TTTAATGTCT 1312
TTGGATTTAT TGACATTAAA TTGAGAAGTA AAATTATAAA TATTTAAGTG TCTGGATTGA 1372
TACACACAGA TATGTACTAT GAAATATAAT TAAATATTTA CTGTCC 1418
(2) INFORMACE O SEQ ID č: 8:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 238 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: protein (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 8:
Met Ala Ser Glu Ile Thr Tyr Ala Glu Val Lys Phe Lys Asn Glu Ser 15 10 15
Asn Ser Leu His Thr Tyr Ser Glu Ser Pro Ala Ala Pro Arg Glu Lys 20 25 30
Pro Ile Arg Asp Leu Arg Lys Pro Gly Ser Pro Ser Leu Leu Leu Thr 35 40 45
Ser Leu Met Leu Leu Leu Leu Leu Leu Ala Ile Thr Phe Leu Val Ala 50 55 60
Phe Ile Ile Tyr Phe Gin Lys Tyr Ser Gin Leu Leu Glu Glu Lys Lys 65 70 75 80
Ala Ala Lys Asn Ile Met His Asn Glu Leu Asn Cys Thr Lys Ser Val 85 90 95
Ser Pro Met Glu Asp Lys Val Trp Ser Cys Cys Pro Lys Asp Trp Arg 100 105 110
Leu Phe Gly Ser His Cys Tyr Leu Val Pro Thr Val Ser Ser Ser Ala 115 120 125
Ser Trp Asn Lys Ser Glu Glu Asn Cys Ser Arg Met Gly Ala His Leu 130 135 140
68 • · • • • • · · • · · • · • · · · • · · · • • • • · · • · »· · • · • • • · « · · · • • • • · • ·
Val Val Ile Gin Ser Gin Glu Glu Gin Asp Phe Ile Thr Gly Ile Leu
145 150 155 160
Asp Thr His Ala Ala Tyr Phe Ile Gly Leu Trp Asp Thr Gly His Arg
165 170 175
Gin Trp Gin Trp Val Asp Gin Thr Pro Tyr Glu Glu Ser Ile Thr Phe
180 185 190
Trp His Asn Gly Glu Pro Ser Ser Gly Asn Glu Lys Cys Ala Thr Ile
195 200 205
Ile Tyr Arg Trp Lys Thr Gly Trp Gly Trp Asn Asp Ile Ser Cys Ser
210 215 220
Leu Lys Gin Lys Ser Val Cys Gin Met Lys Lys Ile Asn Leu
225 230 235 (2) INFORMACE O SEQ ID č: 9:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY.
(A) DÉLKA: 1370 párů bází (B) TYP: nukleová kyselina (C) VLÁKNO: jednoduché (D) TOPOLOGIE.· lineární (ii) TYP MOLEKULY. cDNA (ix) CHARAKTERISTICKÝ ZNAK:
(A) JMÉNO/KLÍČ: CDS (B) LOKALIZACE: 273 .1091 (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 9:
AAAGCATGGT CTCTGTGTGT TCTAATCCCT GTTCATTCTC ATTTACTGTC CCTGGGATTT 60
CAGATCCAAG ACCAGCAGGA CTCCAGTCAC CTCTACCCCA GCTCTCCAGG ACACAGCGCT 120
CCCAACTCTG AGTGACGTCC CACCTCTGGT CCTTGCAGCA CAACCAACGT GGGAATCACA 180
CCCTCCAGAC CTCCCACAGC TCCACCCCAG ACTGGGCGCC GGCCCTGCCT CCATTTCAGC 240
TGTGACAACC TCAGAGCCGT GTTGGCCCAA GC ATG ACA AGG ACG TAT GAA AAC 293
Met 1 Thr Arg Thr Tyr 5 Glu Asn
TTC CAG TAC TTG GAG AAT AAG GTG AAA GTC CAG GGG TTT AAA AAT GGG 341
Phe Gin Tyr Leu Glu Asn Lys Val Lys Val 10 15 Gin Gly Phe 20 Lys Asn Gly
CCA CTT CCT CTC CAG TCC CTC CTG CTG CTG GTC ATC ATC TGT GTG GTT 389
Pro Leu Pro Leu Gin Ser Leu Leu Leu Leu 25 30 Val Ile Ile 35 Cys Val Val
GGA TTC CAA AAT TCC AAA TTT CAG AGG GAC CTG GTG ACC CTG AGA ACA 437
Gly Phe Gin Asn Ser Lys Phe Gin Arg Asp Leu Val Thr Leu Arg Thr
45
GAT Asp TTT AGC AAC TTC ACC TCA AAC ACT Thr
Phe Ser Asn Phe 60 Thr Ser Asn
ACT TCC CAG GGC AGC AGC TTG GAA GAA
Thr Ser Gin Gly Ser Ser Leu Glu Glu
75 80
GAG GTG GAG GGT TTC AAG CAG GAA CGG
Glu Val Glu Gly Phe Lys Gin Glu Arg
90 95
CTC CTG CGA GTC CAG CAG CTG GTG CAA
Leu Leu Arg Val Gin Gin Leu Val Gin
105 110
CAG GTG GCT ACT CTC AAC AAC AAT GGT
Gin Val Ala Thr Leu Asn Asn Asn Gly
120 125
ACC TGC TGC CCC GTC AAC TGG GTG GAG
Thr Cys Cys Pro Val Asn Trp Val Glu
140
TTC TCT CAC TCT GGG ATG TCC TGG GCC
Phe Ser His Ser Gly Met Ser Trp Ala
155 160
CTG AAG AAC GCC CAC CTG GTG GTC ATC
Leu Lys Asn Ala His Leu Val Val Ile
170 175
TTT GTC CAG AAA TAT CTA GGC TCC GCA
Phe Val Gin Lys Tyr Leu Gly Ser Ala
185 190
GAC CCT GAA GGA GCC TGG AAG TGG GTG
Asp Pro Glu Gly Ala Trp Lys Trp Val
200 205
GGC TTC CAG AAC TGG AAG CCA GGC CAG
Gly Phe Gin Asn Trp Lys Pro Gly Gin
220
GGG CTG GGT GGA GGC GAG GAC TGT GCT
Gly Leu Gly Gly Gly Glu Asp Cys Ala
235 240
TGG AAT GAC GAC GTC TGC CAG AGG CCC
Trp Asn Asp Asp Val Cys Gin Arg Pro
250 255
GGC CTG GGT CAG ACC AGC CAG GAG AGT
Gly Leu Gly Gin Thr Ser Gin Glu Ser
265 270
• · · · • *
50 • · • « • • ·· • · · • · « · · · • · · · • • • 9 · · • · • · · • · • • '· · • · · · , · * • • . · 1 · · 55 ·· ·· • · · · • · · · • · · · • · · · ·· ··
GTG GCG GAG ATC CAG GCA CTG 485
Val 65 Ala Glu Ile Gin Ala 70 Leu
ACG ATA GCA TCT CTG AAA GCT 533
Thr Ile Ala Ser Leu 85 Lys Ala
CAG GCA GTT CAT TCT GAA ATG 581
Gin Ala Val His 100 Ser Glu Met
GAC CTG AAG AAA CTG ACC TGC 629
Asp Leu Lys 115 Lys Leu Thr Cys
GAG GAA GCC TCC ACT GAA GGG 677
Glu Glu 130 Ala Ser Thr Glu Gly 135
CAC CAA GAC AGC TGC TAC TGG 725
His 145 Gin Asp Ser Cys Tyr 150 Trp
GAG GCT GAG AAG TAC TGC CAG 773
Glu Ala Glu Lys Tyr 165 Cys Gin
AAC TCC AGG GAG GAG CAG AAT 821
Asn Ser Arg Glu 180 Glu Gin Asn
TAC ACC TGG ATG GGC CTC AGT 869
Tyr Thr Trp 195 Met Gly Leu Ser
GAT GGA ACA GAC TAT GCG ACC 917
Asp Gly 210 Thr Asp Tyr Ala Thr 215
CCA GAC GAC TGG CAG GGG CAC 965
Pro 225 Asp Asp Trp Gin Gly 230 His
CAC TTC CAT CCA GAC GGC AGG 1013
His Phe His Pro Asp 245 Gly Arg
TAC CAC TGG GTC TGC GAG GCT 1061
Tyr His Trp Val 260 Cys Glu Ala
CAC TGAGCTGCCT TTGGTGGGAC 1111
His • * · · • · · · * · * ·
CACCCGGCCA CAGAAATGGC GGTGGGAGGA GGACTCTTCT CACGACCTCC TCGCAAGACC 1171
gctctgggag AGAAATAAGC ACTGGGAGAT TGGAAGCACT GCTAACATTT TGAATTTTTT 1231
TCTCTTTAAT TTTAAAAAGA TGGTATAGTG TTCTTAAGCT TTTATTTTTT TTCCAACTTT 1291
TGAAAGTCAA CTTCATGAAG GTATAATTTT TACATAATAA AAATGCACTC ATTTAAAGAG 1351
TAAAAAAAAA AAAAAAAAA 1370
(2) INFORMACE O SEQ ID č: 10:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 273 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: protein (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 10:
Met 1 Thr Arg Thr Tyr 5 Glu Asn Phe Gin Tyr 10 Leu Glu Asn Lys Val 15 Lys
Val Gin Gly Phe Lys Asn Gly Pro Leu Pro Leu Gin Ser Leu Leu Leu
20 25 30
Leu Val Ile Ile Cys Val Val Gly Phe Gin Asn Ser Lys Phe Gin Arg
35 40 45
Asp Leu Val Thr Leu Arg Thr Asp Phe Ser Asn Phe Thr Ser Asn Thr
50 55 60
Val Ala Glu Ile Gin Ala Leu Thr Ser Gin Gly Ser Ser Leu Glu Glu
65 70 75 80
Thr Ile Ala Ser Leu Lys Ala Glu Val Glu Gly Phe Lys Gin Glu Arg
85 90 95
Gin Ala Val His Ser Glu Met Leu Leu Arg Val Gin Gin Leu Val Gin
100 105 110
Asp Leu Lys Lys Leu Thr Cys Gin Val Ala Thr Leu Asn Asn Asn Gly
115 120 125
Glu Glu Ala Ser Thr Glu Gly Thr Cys Cys Pro Val Asn Trp Val Glu
130 135 140
His Gin Asp Ser Cys Tyr Trp Phe Ser His Ser Gly Met Ser Trp Ala
145 150 155 160
Glu Ala Glu Lys Tyr Cys Gin Leu Lys Asn Ala His Leu Val Val Ile
165 170 175
Asn Ser Arg Glu Glu Gin Asn Phe Val Gin Lys Tyr Leu Gly Ser Ala 180 185 190 <·» * · · • · · · · · ·
Tyr Thr Trp 195 Met Gly Leu Ser Asp 200 Pro Glu Gly Ala Trp 205 Lys Trp Val
Asp Gly 210 Thr Asp Tyr Ala Thr 215 Gly Phe Gin Asn Trp 220 Lys Pro Gly Gin
Pro 225 Asp Asp Trp Gin Gly 230 His Gly Leu Gly Gly 235 Gly Glu Asp Cys Ala 240
His Phe His Pro Asp 245 Gly Arg Trp Asn Asp 250 Asp Val Cys Gin Arg 255 Pro
Tyr His Trp Val Cys Glu Ala Gly Leu Gly Gin Thr Ser Gin Glu Ser
260 265 270
His (2) INFORMACE O SEQ ID č: 11:
(i) SEKVENČNÍ CHARAKTERISTIKY:
(A) DÉLKA: 75 aminokyselin (B) TYP: aminokyselina (C) VLÁKNO: nerelevantní (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: peptid (xi) POPIS SEKVENCE: SEQ ID č: 11:
(xi) SEQUENCE DESCRIPTION: SEQ ID NO:11:
Glu 1 Lys Met Ile Ile 5 Lys Glu Leu Asn Tyr Thr Glu Leu Glu Cys Thr
10 15
Lys Trp Ala Ser Leu Leu Glu Asp Lys Val Trp Ser Cys Cys Pro Lys
20 25 30
- Asp Trp Lys Pro Phe Gly Ser Tyr Cys Tyr Phe Thr Ser Thr Asp Leu
35 40 45
r Val Ala Ser Trp Asn Glu Ser Lys Glu Asn Cys Phe His Met Gly Ala
50 55 60
His Leu Val Val Ile His Ser Gin Glu Glu Gin
70 75 »9 * · 9 · · · * · · · **
9« · 9 · » · » · 9
9999 9 9 9 9 » · 9

Claims (9)

PATENTOVÉ NÁROKY ?i/
1) řetězec alespoň 17 aminokyselin z DCMP2v, jak je popsán v SEQ ID č: 10 a
1) Gly Val Ser Glu Leu Gin Glu His Thr Thr Gin Lys Ala His Leu Gly His Cys His Cys Pro Ser Val Cys Val Pro (zbytky 118 až 144 v SEQ ID č:4);
1. Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1, vyznačující se tím, že vykazuje alespoň asi 85 % identitu se sekvencí SEQ ID č:2 nebo 8.
2) postrádá úsek alespoň 12 aminokyselin zFKNGPLPLQS LLQRLRWGPC HLLLWLGLGL LLLVIIC (zbytky 20 až 56 v SEQ ID č:4).
2) Gin Val Ala Thr Leu Asn Asn Asn Ala Ser Thr Glu Gly Thr Cys Cys (zbytky 166 až 181 v SEQ ID č:4) nebo
2. Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP2, vyznačující se tím, že obsahuje:
a) polypeptid, vybraný z:
3. Fúzní protein, vyznačující se tím, že obsahuje polypeptid podle nároku 1 nebo 2.
3) Trp Lys Pro Gly Gin Pro Asp Asn Trp Gin Gly His Gly Lu Gly (zbytky 263 až 277 v SEQ ID č:4) nebo
b) sekvenci, vykazující:
4. Vazebná sloučenina, vyznačující se tím, že se specificky váže na polypeptid podle nároku 1 nebo 2.
5. Vazebná sloučenina podle nároku 4, vyznačující se tím, že to je protilátka nebo fragment protilátky.
6. Nukleová kyselina, vyznačující se tím, že kóduje polypeptid podle nároku 1 nebo 2.
7. Expresní vektor, vyznačující se tím, že obsahuje nukleovou kyselinu podle nároku 6.
8. Hostitelská buňka, vyznačující se tím, že obsahuje vektor podle nároku 7.
• * • * • · ·· *«ι· • · « • · · · • « « ·
9. Způsob rekombinantní přípravy polypeptidu, vyznačující se tím, že zahrnuje kultivaci hostitelské buňky podle nároku 8 za takových podmínek, kdy je polypeptid exprimován.
CZ19994736A 1998-07-08 1998-07-08 Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu CZ473699A3 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ19994736A CZ473699A3 (cs) 1998-07-08 1998-07-08 Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ19994736A CZ473699A3 (cs) 1998-07-08 1998-07-08 Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ473699A3 true CZ473699A3 (cs) 2000-08-16

Family

ID=5468368

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ19994736A CZ473699A3 (cs) 1998-07-08 1998-07-08 Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu

Country Status (1)

Country Link
CZ (1) CZ473699A3 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US7691373B2 (en) Isolated mammalian membrane proteins; related agents
US5576423A (en) Antibodies to the slam protein expressed on activated T cells
JP2009000115A (ja) 単離された哺乳動物単球細胞遺伝子;関連する試薬
US5770387A (en) Antibodies to mammalian NK antigens and uses
EP1064371A2 (en) Isolated mammalian membrane protein genes and related reagents
US6361939B1 (en) Isolated mammalian dendritic cell genes; related reagents
US6399065B1 (en) Methods for modulating SLAM-expressing T cells
US20030162955A1 (en) Isolated mammalian membrane protein genes; related reagents
CZ473699A3 (cs) Téměř čistý nebo rekombinantní polypeptid DCMP1 a DCMP2, fúzní protein, vazebná ■ sloučenina, nukleová kyselina, kódující DCMP1 nebo DCMP2, expresní vektor, hostitelská , buňka pro expresní vektor a způsob rekombinantní přípravy polypeptidu
CA2715850A1 (en) Isolated dendritic cell membrane protein genes
WO1997020046A1 (en) Dnam, an nk antigen and adhesion molecule of the immunoglobulin superfamily
MXPA00000356A (en) Isolated dendritic cell membrane protein genes
MXPA97003956A (en) Purified genes that codify antigens of surface of mammali cells, proteins and antibody

Legal Events

Date Code Title Description
PD00 Pending as of 2000-06-30 in czech republic