CZ32945U1

CZ32945U1 - Zařízení pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek

Info

Publication number: CZ32945U1
Application number: CZ2019-36178U
Authority: CZ
Inventors: Pavel Mašín; Vladislav Knytl; Helena Maternová
Original assignee: DEKONTA, a.s.
Priority date: 2019-05-09
Filing date: 2019-05-09
Publication date: 2019-06-12

Description

Oblast techniky

Technické řešení se týká oblasti čištění vod, konkrétně zařízení pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, jako jsou zejména farmaceutické látky.

Dosavadní stav techniky

V současné době narůstá v komunálních splaškových vodách podíl mikropolutantů perzistentních organických látek, mezi které patří rozličné farmaceutické látky, látky skupiny endokrinních disruptorů apod. Tyto látky jsou v klasické mechanicko-biologické čistírně odpadních vod neboli COV odstraňovány s nedostatečnými účinnostmi, a/nebo se pouze sorbují v aktivovaném kalu a jeho skládkováním se zpět uvolňují do životního prostředí a povrchových či podzemních vod.

Závažnost těchto polutantů spočívá zejména v jejich schopnosti negativně ovlivňovat hormonální systémy živých organismů, narušovat pohlavní orgány a reprodukční systémy a ovlivňovat centrální nervovou soustavu neboli CNS, kdy jsou vázány na receptory přenašečů nervových vzruchů apod. Tyto látky se navíc díky vysoké hodnotě rozdělovacího koeficientu oktanol/voda Kow ochotně zakoncentrovávají v tukových tkáních a postupují v řetězci potravní pyramidy od jednodušších živočichů k vrcholům potravní pyramidy, na které stojí člověk. Na některých čistírnách odpadních vod dosahují koncentrace vybraných farmaceutických látek, jako je diclofenak, gabapentin, carbamazepin, hydrochlorthiazid, sulfomethoxazol apod., hodnot řádově v jednotkách mikrogramů na litr. Rovněž v rámci evropské legislativy se připravuje sledování vybraných ukazatelů indikujících obsahy těchto látek. Odstraňování farmaceutických látek z odpadní vody lze provádět pomocí kořenových čistíren odpadních vod. Velkou nevýhodou těchto čistíren je obrovská rozloha potřebná pro obyvatele. Další z možností je adsorpce na vhodném adsorbentu, jejíž nevýhoda spočívá zejména v časté nutnosti výměny adsorbentu, čímž se náklady na čištění odpadních vod zvyšují.

Jednou z možností odstraňování nežádoucích látek v procesu čištění odpadních vod je využití fotochemické oxidace. Metoda fotochemické oxidace H2O2/UV představuje proces pokročilých oxidačních technologií AOP neboli Advanced oxidation process, kdy jsou z peroxidu vodíku, dávkovaného do znečištěné vody generovány působením UV záření hydroxylové radikály ( OH), které reagují s organickými kontaminanty. Hydroxylové radikály představují jedno z nejsilnějších oxidačních činidel. Proces fotochemické oxidace byl patentován již v roce v roce 1993, je to tedy známá metoda. Fotochemická oxidace je většinou prováděna v zařízení pracujícím ve vsádkovém uspořádání, kdy voda cirkuluje ze zásobní nádrže přes fotochemický reaktor, tedy ozařovanou zónu a poté je vracena zpět do nádrže. Z tohoto vyplývá jasné omezení vsádkového zařízení, a to je malý objem čištěné vody s maximální denní kapacitou do 5 m³. Další nevýhody těchto zařízení spočívají zejména v komplikované výměně UV výbojek při poruše, případně při nutnosti použití výbojky o vyšším výkonu. Odstraňování farmaceutických látek metodou fotochemické oxidace se však neprovádí.

Úkolem tohoto technického řešení je odstranit nedostatky výše uvedených známých řešení a vytvořit zařízení pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek, které by efektivně a s nízkými náklady na provoz dekontaminovalo vody s obsahem uvedených látek.

- 1 CZ 32945 U1

Podstata technického řešení

Vytčený úkol je vyřešen pomocí zařízení pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek podle tohoto technického řešení. Zařízení dle navrženého řešení je určeno pro kontinuální průtok čištěné vody, kdy vzhledem k vysoké intenzitě, resp. výkonu UV záření jsou mikropolutanty účinně rozkládány už při krátké době zdržení čištěné vody v zařízení. Podstata tohoto technického řešení spočívá v tom, že zařízení zahrnuje alespoň dva fotochemické reaktory, kde první fotochemický reaktor je opatřen vstupem znečištěné vody a výstupem čištěné vody, které jsou uspořádané na protilehlých koncích prvního fotochemického reaktoru, druhý fotochemický reaktor je opatřen vstupem čištěné vody napojeným na výstup čištěné vody a výstupem vyčištěné vody, které jsou uspořádané na protilehlých koncích druhého fotochemického reaktoru. Každý z fotochemických reaktorů je opatřen alespoň jednou UV výbojkou uspořádanou uvnitř fotochemického reaktoru a alespoň jedním dávkovačem oxidačního činidla.

Ve výhodném provedení je každý fotochemický reaktor vytvořený jako válec, jehož plášť je vodorovně orientovaný s podlahou a podstavy válce jsou vytvořené jako odnímátelné revizní příruby.

Každý z fotochemických reaktorů je s výhodou opatřen třemi UV výbojkami emitujícími záření o vlnové délce 254 nm a/nebo 185 nm a/nebo 365 nm a orientovanými vodorovně v ose pláště fotochemického reaktoru. UV výbojky jsou uložené v ochranných křemenných trubicích pro zajištění vodotěsnosti. Minimální množství zářivého toku energie o vlnové délce 254 nm, v ose nezavodněného fotochemického reaktoru, vztažené na jednotku plochy, musí být 2500 pW/cm². Tím dochází k účinnému rozkladu dávkovaného oxidačního činidla v reakční zóně fotochemického reaktoru. Současně dochází ke sterilizaci vody a zabránění množení nežádoucích patogenních mikroorganismů. Pomocí radiometru lze snadno kontrolovat výkon UV výbojek, pokles výkonu indikuje zanášení křemenných trubic, případně konec životnosti UV výbojek. Ve fotochemickém reaktoru lze vyměňovat UV výbojky emitující záření o vlnové délce 253,9 nm za UV výbojky emitujících jiné vlnové délky - např. za výbojku emitující záření o vlnové délce 185 nm nebo výbojku emitující záření o vlnové délce 365 nm. Krátkovlnné záření o vlnové délce 185 nm je výhodné pro přímé generování hydroxylových radikálů z vody, dochází k úsporám v dávkování oxidačního činidla, nevýhodou však je menší penetrace záření ve sloupci čištěné vody. Vlnovou délku záření lze střídat podle typu polutantu, zejména pokud by nějaké farmaceutické látky působily jako optický filtr při vlnové délce 254 nm, pak lze s výhodou použít právě vlnovou délku 185 nm. Vlnovou délku 365 nm, lze použít v kombinaci s oxidem titaničitým T1O2, kdy by byl vnitřní povrch fotochemického reaktoru ošetřen tenkou vrstvou T1O2. V každém fotochemickém reaktoru mohou být dle potřeby zapojené UV výbojky emitující záření jiné vlnové délky, tedy v jednom fotochemickém reaktoru se mohou střídat UV výbojky emitující záření o vlnové délce 254 nm a 185 nm.

Zařízení dále ve výhodném uspořádání zahrnuje dvě sestavy tri vodicích kroužků, které jsou uspořádané na každém konci fotochemického reaktoru. Vodicí kroužky jsou uspořádány symetricky ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku a každým vodicím kroužkem prochází jedna UV výbojka. Toto uspořádání zajišťuje optimální dotaci i využitelnost dopadajícího UV záření do čištěné vody. V případě poruchy UV výbojek je lze jednoduše z fotochemického reaktoru vyjmout a vyměnit za nové, funkční a současně je zde možnost výměny UV výbojky o jiném výkonu. Další výhodou je snadná výměna a mechanické čištění křemenných trubic.

Dávkovač aerosolu oxidačního činidla je v jednom výhodném uspořádání vytvořen jako vstup oxidačního činidla na bázi vody nasycené ozonem a je uspořádán v plášti fotochemického reaktoru. Dávkovač kapalného oxidačního činidla je v jiném výhodném uspořádání vytvořen jako vstup oxidačního činidla na bázi roztoku H2O2 nebo Na2S20s a je uspořádán na vstupu znečištěné vody a vstupu čištěné vody. V jiném příkladu provedení je dávkovač oxidačního činidla vytvořen jako vstup oxidačního činidla na bázi vody nasycené ozonem a je uspořádán v plášti

-2CZ 32945 U1 fotochemického reaktoru. Jako oxidační činidlo lze tedy využít roztok peroxidu vodíku H2O2 nebo peroxodisíranu sodného Na2S20s nebo vodu nasycenou ozonem vytvořenou procesem ozonizace. Všechna oxidační činidla podléhají účinnému rozkladu na hydroxylové radikály, volba oxidačních činidel závisí na konkrétním zastoupení mikropolutantů, tedy farmaceutických látek, a průtoku vody, době zdržení apod. Je možná také kombinace dávkování H2O2 a ozonizace. Při použití ozonizace se malý podíl vyčištěné vody vrací jako vratný proud zpět, v injektoru se smísí s ozonem a takto obohacená voda se vrací do fotochemického reaktoru.

Zařízení s výhodou zahrnuje čtyři fotochemické reaktory. Ty jsou uspořádány v nosném dvoupatrovém rámu. Dva propojené fotochemické reaktory jsou ve výhodném provedení umístěny v horním patře nosného rámu a další dva propojené fotochemické reaktory jsou umístěny ve spodním patře. Nosný dvoupatrový rám lze vzhledem k výšce snadno obsluhovat. Dvojice fotochemických reaktorů mohou být sestaveny sériově za sebou nebo paralelně nebo kombinovaně. V každém sériovém uspořádání může být vzhledem k tlakové ztrátě nejvýše šest dvojic fotochemických reaktorů. Každá dvojice fotochemických reaktorů je navržena na maximální průtok čištěné vody 2 1/s. Zařízení může být dále kapacitně zvětšeno tak, že lze kombinovat sériové a paralelní uspořádání fotochemických reaktorů, v sérii může být propojeno až šest fotochemických reaktorů. Zařízení je tedy modulární, lze vedle sebe smontovat více nosných rámů a sériově či paralelně rozvětvit fotochemické reaktory pro tok vody.

Výhody zařízení pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek podle tohoto technického řešení spočívají zejména vtom, že efektivně a s nízkými náklady na provoz odstraňuje z odpadní vody uvedené látky.

Objasnění výkresů

Uvedené technické řešení bude blíže objasněno na následujících vyobrazeních, kde:

obr. 1 znázorňuje pohled na fotochemický reaktor, obr. 2 znázorňuje řez fotochemickým reaktorem, obr. 3 znázorňuje detail řezu revizní příruby, obr. 4 znázorňuje pohled na zařízení pro dekontaminaci odpadní vody.

Příklad uskutečnění technického řešení

Zařízení _l_ pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek podle tohoto technického řešení se skládá ze čtyř fotochemických reaktorů A, B, C, D, jak je znázorněno na obr. 4. Fotochemické reaktory A, B, C, D jsou uspořádány v nosném dvoupatrovém rámu 17, v jehož horním patře jsou uspořádány fotochemické reaktory A, B a spodním patře jsou uspořádány fotochemické reaktory C, D. Jednotlivé fotochemické reaktory A, B, C, D jsou vzájemně propojeny pomocí kompenzátorů 16, které umožňují snadné propojení mnoha fotochemických reaktorů A, B, C, D v sérii a vyrovnávají dilatace materiálu a zaručují celkovou těsnost zařízení T V jiném uspořádání by došlo k velkému pnutí materiálu a fotochemické reaktory A, B, C, D by nebylo možné přírubovými spoji k sobě stáhnout. Fotochemické reaktory A, B, C, D jsou tvořeny bezešvou rourou z nerezové oceli tř. AISI 316 Ti s vybroušením vnitřního povrchu na hodnotu Ra <0,8, což zajišťuje maximální odrazivost UV záření.

Fotochemické reaktory A, B, C, D jsou vytvořeny jako válce, jejichž pláště jsou vodorovně orientované s podlahou nosného dvoupatrového rámu 17. Na obr. 1 je znázorněn první

-3 CZ 32945 U1 fotochemický reaktor A, jehož podstavy jsou opatřeny revizními přírubami 2, které umožňují pohodlné mechanické čištění celého vnitřního povrchu fotochemického reaktoru A. Revizními přírubami 2 procházejí ochranné křemenné trubice 4, v nichž jsou uloženy UV výbojky 5. Křemenné trubice 4 zajišťující ochranu UV výbojek 5 dále eliminují kontakt UV výbojky 5 s vodou. Zde jsou použity UV výbojky 5 emitující záření o vlnové délce 254 nm a každá o výkonu 200 W. Křemenné trubice 4 procházejí aretačními přírubami 3, a jsou dotěsněny pomocí dvou za sebou umístěných těsnících O-kroužků 14, které jemně obepínají křemenné sklo a zajišťují těsnost až do tlaku 5 bar. Detail těsnění fotochemického reaktoru A je znázorněno na obr. 3. Křemenné trubice 4 mají tloušťku stěny 3 mm a jsou navržené na tlak 7 bar. Pro bezpečnou manipulaci jsou křemenné trubice 4 uloženy v sestavě 15 vodicích kroužků „tzv. brýlích“, které zajišťují držení křemenné trubice 4 při demontáži a opětovné montáži revizních přírub 2. Sestavy 15 vodicích kroužků jsou umístěné na obou koncích válce fotochemického reaktoru A a zabraňují vypadnutí křemenných trubic z fotochemického reaktoru A po sejmutí revizních přírub 2. Rez fotochemickým reaktorem A je znázorněn na obr. 2. Všechny fotochemické reaktory A, B, C, D jsou uspořádány stejným způsobem.

Znečištěná voda je vedena vstupem 6 do pláště fotochemického reaktoru A boční přírubou, prochází vnitřním prostorem pláště fotochemického reaktoru A a dále je vedena výstupem 18 čištěné vody, který je uspořádaný diagonálně na opačné straně fotochemického reaktoru A, než je vstup 6 znečištěné vody. Čištěná voda vycházející z výstupu 18 čištěné vody z prvního fotochemického reaktoru A je dále vedena vstupem 19 čištěné vody do druhého fotochemického reaktoru B. Výstup 18 čištěné vody a vstup 19 čištěné vody jsou vzájemně spojeny kompenzátorem 16 pro vyrovnání axiálních a radiálních dilatací mezi prvním fotochemickým reaktorem A a druhým fotochemickým reaktorem B. Čištěná voda prochází vnitřním prostorem pláště fotochemického reaktoru B a dále je vedena výstupem 7 vyčištěné vody ven ze zařízení 1. Obdobným způsobem jsou k sobě připojeny i třetí fotochemický reaktor C a čtvrtý fotochemický reaktor D ve spodním patře nosného dvoupatrového rámu 17.

Na vstupu 6 znečištěné vody je uspořádán dávkovač oxidačního činidla pro dávkování roztoku oxidačního činidla na bázi roztoku H2O2 nebo Na2S20s vstupem 8 oxidačního činidla, jehož množství je přesně řízeno elektronickým ventilem. Oxidační činidlo je dávkováno z nezobrazené zásobní nádrže vhodným dávkovacím čerpadlem. Do fotochemického reaktoru A je rovněž možné zavádět vodu obohacenou ozonem vstupem 12. V případě fotoozonizace je malá část vyčištěné vody s průtokem 350 až 600 1/hod jako vratný proud vedena zpět do fotochemického reaktoru A přes injektor, kde se sytí ozonem. Do pláště fotochemického reaktoru A je vstupem 9 zaveden luminometr, pro kontrolu intenzity UV záření, čímž je identifikováno zanášení křemenných trubic 4, konkrétně pokrývání povlaky a délka životnosti UV výbojek 5. Provoz fotochemického reaktoru A vyžaduje periodické proplachy roztokem kyseliny fosforečné H3PO4, pro odstranění povlaků Fe, Mn a dalších nežádoucích úsad, který je zaváděn do vstupu 13. Proplachy roztokem kyseliny fosforečné zajišťují periodické omývání křemenných trubic 4. Fotochemický reaktor A je umístěn na nohách 11 a v mírném sklonu asi 5° pro snadné vypouštění vody v případě údržby. Každý fotochemický reaktor A, B, C, D je opatřen odvzdušňovacím ventilem 10 pro nastavení vhodného tlaku uvnitř pláště.

Příklad 1

Příklad 1 popisuje proces fotochemického čištění vod z ČOV pomocí H2O2. Proces terciárního čištění odpadních vod vypouštěných z mechanicko-biologické ČOV byl dle tohoto technického řešení proveden v kontinuálním režimu. Pozornost byla věnována na odstraňování pěti vybraných analytů farmaceutických látek. Pozornost byla zaměřena na sledování dlouhodobé účinnosti procesu fotochemického čištění vody v závislosti na dávkování H2O2. Kontaminovaná voda procházela fotochemickým reaktorem A a fotochemickým reaktorem B vstupem 6 znečištěné vody a dvojici fotochemických reaktorů A, B opouštěla výstupem 7 vyčištěné vody. Do fotochemického reaktoru A byl dávkovacím čerpadlem dávkován roztok 35 %ního H2O2 přes elektromagnetický ventil, vstupem 8. Byl upravován výkon čerpadla a množství dávkovaného

-4CZ 32945 U1

H2O2. Průtok čištěné vody byl 1 0001/hod, doba zdržení čištěné vody byla 270 s. Ve fotochemickém reaktoru A byly použity UV výbojky 5 emitující UV záření o vlnové délce 254 nm o výkonu 200 W. Tlak vody byl 2,5 bar. Intenzita zářivého toku změřená luminometrem byla 1 800 až 2 900 pW/cm². Vzorky byly periodicky odebírány v týdenních intervalech, kdy bylo rovněž upravováno dávkování H2O2. Po 14 dnech byl proveden proplach fotochemického reaktoru A roztokem 10% H3PO4, čímž došlo k omytí vnějších povrchů křemenných trubic, které jsou v kontaktu s čištěnou vodou. Vzorkování vstupní vody bylo provedeno ve vstupu 6 znečištěné vody do fotochemického reaktoru A a na výstupu 7 vyčištěné vody z fotochemického reaktoru B. Základní technologická a analytická data pilotního testu jsou shrnuta v tabulce na obr. 5.

Příklad 2

Příklad 2 popisuje proces fotochemického čištění vod z ČOV pomocí Na2S20s. Proces terciárního čištění vod vypouštěných z mechanicko-biologické ČOV byl dle tohoto technického řešení proveden v kontinuálním režimu. Pozornost byla věnována na odstraňování pěti vybraných analytů farmaceutických látek. Pozornost byla zaměřena na krátkodobé sledování účinnosti procesu fotochemického čištění vody v závislosti na koncentraci, resp. dávkování peroxodisíranu sodného Na2S20s. Kontaminovaná voda procházela prvním fotochemickým reaktorem A vstupem 6 znečištěné vody a opouštěla fotochemický reaktor B výstupem 7. Do dvojice fotochemických reaktorů A, B byl dávkovacím čerpadlem dávkován roztok Na2S20s o koncentraci 14 g/1 přes elektromagnetický ventil, vstupem 8. Výkon čerpadla byl upravován tak, aby koncentrace Na2S20s v čištěné vodě byly 12,5; 25; 50 mg/1. Průtok čištěné vody byl

000 Vhod, doba zdržení čištěné vody byla 270 s. Ve fotochemických reaktorech A, B byly použity UV výbojky 5 emitující UV záření o vlnové délce 253,9 nm o výkonu 200 W. Tlak vody byl 2,5 bar. Intenzita zářivého toku změřená luminometrem byla 1 800 až 2 900 pW/cm². Vzorky byly periodicky odebírány lx denně. Byla použita vstupní znečištěná voda ze zásobní nádrže o objemu 20 m³, proto bylo provedeno vzorkování vstupní znečištěné vody na vstupu 6 do fotochemického reaktoru A, tedy pouze na počátku, a pak byly odebírány vzorky na výstupu 7 vyčištěné vody. Základní technologická a analytická data pilotního testu jsou shrnuta v tabulce na obr. 6. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při koncentraci Na2S20s 50 mg/1, kdy narostla koncentrace síranů ve vyčištěné vodě o 20 mg/1, což jakost vody takřka neovlivňuje.

Příklad 3

Příklad 3 popisuje proces fotochemického čištění vod z ČOV pomocí fotoozonizace účinkem O3/UV. Proces terciárního čištění vod vypouštěných z mechanicko-biologické ČOV byl dle tohoto technického řešení proveden v kontinuálním režimu. Pozornost byla věnována na odstraňování pěti vybraných analytů farmaceutických látek. Pozornost byla zaměřena na krátkodobé sledování účinnosti procesu fotochemického čištění vody v závislosti na době zdržení, tedy průtoku odpadní vody při fotochemické ozonizaci. Kontaminovaná voda procházela prvním fotochemickým reaktorem A, tak, že před vstupem 12 oxidačního činidla procházela injektorem, do něhož byl zaváděn ozón z generátoru ozonu, a pak fotochemický reaktor B opouštěla výstupem 7. Průtok ozonu do injektoru byl 3 1/min, celkové množství ozonu bylo 8 g/hod. Ozon byl dispergován ve formě směsi mikrobublin až makrobublin, přičemž nejúčinnější byly mikrobubliny z důvodu velikého povrchu. Tlak vody byl dle jejího průtoku před injektorem 3,5 až 5,5 bar a za injektorem 0,25 bar, voda pak odcházela do otevřeného žlabu. Průtok čištěné vody byl měněn v rozsahu 200 až 600 1/hod, čímž se měnila doba zdržení čištěné vody (1 350 s až 450 s). Ve fotoreaktoru byly použity zářivky 5 emitující UV záření o vlnové délce 253,9 nm o výkonu 200 W. Intenzita zářivého toku změřená luminometrem byla 1 800 až

900 pW/cm². Vzorky byly periodicky odebírány po 4 hod. Byla použita vstupní znečištěná voda ze zásobní nádrže o objemu 20 m³, proto bylo provedeno vzorkování vstupní znečištěné vody na vstupu 6 do fotochemického reaktoru, tedy pouze na počátku, a pak byly odebírány vzorky vyčištěné vody na výstupu 7 z fotochemického reaktoru B. Základní technologická a analytická data pilotního testu jsou shrnuta v tabulce na obr. 7.

-5 CZ 32945 U1

Průmyslová využitelnost

Zařízení pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek podle tohoto technického řešení je průmyslově využitelné pro čištění vod znečištěných nebezpečnými mikropolutanty v kontinuálním provozním, případně vsádkovém režimu.

NÁROKY NA OCHRANU

Claims

1. Zařízení (1) pro dekontaminaci odpadní vody s obsahem mikropolutantů, zejména farmaceutických látek, vyznačující se tím, že zahrnuje alespoň dva fotochemické reaktory (A, B), kde první fotochemický reaktor (A) je opatřen vstupem (6) znečištěné vody a výstupem (18) čištěné vody, které jsou uspořádané na protilehlých koncích prvního fotochemického reaktoru (A), druhý fotochemický reaktor (B) je opatřen vstupem (19) čištěné vody napojeným na výstup (18) čištěné vody a výstupem (7) vyčištěné vody, které jsou uspořádané na protilehlých koncích druhého fotochemického reaktoru (B), přičemž každý z fotochemických reaktorů (A, B) je opatřen alespoň jednou UV výbojkou (5) uspořádanou uvnitř fotochemického reaktoru a alespoň jedním dávkovačem oxidačního činidla.

2. Zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že fotochemický reaktor (A, B) je vytvořený jako válec, jehož plášť je vodorovně orientovaný a podstavy jsou vytvořené jako odnímatelné revizní příruby (2).

3. Zařízení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že fotochemický reaktor (A, B) je opatřen třemi UV výbojkami (5) emitujícími záření o vlnové délce 254 nm a/nebo 185 nm a/nebo 365 nm a orientovanými vodorovně v ose pláště fotochemického reaktoru (A, B), přičemž UV výbojky (5) jsou uložené v ochranných křemenných trubicích (4).

4. Zařízení podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že dále zahrnuje dvě sestavy (15) tri vodicích kroužků uspořádané na každém konci fotochemického reaktoru (A, B), přičemž vodicí kroužky jsou uspořádané ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku a každým vodicím kroužkem prochází jedna UV výbojka (5).

5. Zařízení podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že dávkovač oxidačního činidla je vytvořen jako vstup (8) oxidačního činidla na bázi roztoku H2O2 nebo Na2S20s a je uspořádán na vstupu (6) znečištěné vody a vstupu (19) čištěné vody.

-6CZ 32945 U1

6. Zařízení podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že dávkovač oxidačního činidla je vytvořen jako vstup (12) oxidačního činidla na bázi vody nasycené ozonem a je uspořádán v plášti fotochemického reaktoru (A, B, C, D).

5

7. Zařízení podle některého z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že zahrnuje čtyři fotochemické reaktory (A, B, C, D).

8. Zařízení podle některého z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že dále zahrnuje nosný dvoupatrový rám (17), v jehož horním patře jsou uspořádány dva propojené fotochemické ío reaktory (A, B) a spodním patře jsou uspořádány dva propojené fotochemické reaktory (C, D).

5 výkresů

Seznam vztahových značek:

zařízeni revizní příruba aretační příruba křemenná trubice

UV výbojka vstup znečištěné vody výstup vyčištěné vody dávkovač oxidačního činidla na bázi roztoku H2O2 nebo Na2S20s vstup pro luminometr odvzdušňovací ventil noha fotochemického reaktoru dávkovač oxidačního činidla na bázi vody nasycené ozonem vstup roztoku H3PO4 těsnící O-kroužek sestava tří vodicích kroužků kompenzátor nosný dvoupatrový rám výstup čištěné vody vstup čištěné vody první fotochemický reaktor druhý fotochemický reaktor třetí fotochemický reaktor čtvrtý fotochemický reaktor.