CZ31926U1 - Střešní plášť - Google Patents

Description

Oblast techniky

Technické řešení se zaměřuje na řešení vícevrstvého střešního pláště zahrnujícího účinné zateplení převážně dvouplášťových šikmých střech.

Dosavadní stav techniky

Pro zateplení šikmých střešních plášťů se využívá nejčastěji minerální izolace, která je umístěna mezi dřevěnou nosnou konstrukci postupným vkládáním mezi nosné prvky. Ty jsou ve většině případů tvořeny krokvemi a sádrokartonovým roštem.

Celková skladba střešního pláště se skládá vždy z několika vrstev, které tvoří difúzně otevřené nebo difuzně uzavřené střešní systémy. To znamená, že střešní plášť je ze strany interiéru opatřen tzv. parobrzdnou nebo parotěsnou fólií, která má vysoký faktor difúzního odporu a brání tak pronikání vlhkosti do střešního pláště. Snižuje se tak množství odváděných vodních par přes izolační vrstvu (minerální izolace a další), která by při průchodu většího množství vodní páry a po její následné přeměně na vodu, díky nízkým vnějším teplotám, zcela ztratila svoji izolační schopnost. Vrstva parozábrany či parotěsné fólie rovněž tvoří i vzduchotěsnou vrstvu daného objektu. Při této konstrukci střešního pláště a výše jmenovaných fólií, je izolační a vzduchotěsná schopnost obvodového pláště závislá na správném a jejich dokonalém provedení. Realizace této vrstvy je však často nadlidský výkon díky členitosti, složitosti různých konstrukčních napojení či slepení a není téměř reálné dosáhnout 100% výsledku. Takto provedené obvodové pláště se často stávají časem zcela izolačně nefunkční.

Alternativní řešení spočívá ve využití modernějších technologií izolačních materiálů, které se dají aplikovat jako izolační materiál do konstrukce střešního pláště. Jedná se o difuzně otevřenou pěnu s minimální nasákavostí, která zároveň tvoří i vzduchotěsnou vrstvu při tlakovém rozdílu mezi vnitřním a vnějším prostředí do 60 Pa.

Z výše uvedeného vyplývají hlavní nevýhody tohoto řešení:

Necelistvá izolace

Problematické řešení komplikovaných detailů i z důvodu špatné dostupnosti

Pokud nebude provedena dokonale parotěsná či parobrzdná vrstva., což vždy rozhoduje lidský faktor. Vlhkost, kterou produkujeme v interiéru, pronikne do izolační vrstvy, která se přemění v zimních měsících na kondenzát a přímo ovlivní funkčnost tepelné izolace. To má za následek ztrátu izolační schopnosti střešního pláště, změnu objemu (sesedání izolace), vznik plísní a v konečném důsledku může způsobit i samotnou degradaci nosného dřevěného konstrukčního systému.

Parotěsné a parobrzdné vrstvy jsou přímo závislé na vzduchotěsnosti obálky, pokud se vyskytnou nějaké netěsnosti, tak nedochází pouze ke zvýšenému difuznímu toku ale i k větší spotřebě tepla pro vytápění a snížení efektivnosti rekuperační jednotky.

Podstata technického řešení

Výše uvedené nevýhody stávajících šikmých střešních plášťů budov odstraňuje technické řešení difúzně otevřeného střešního pláště, které je vhodné zejména pro budovy se sedlovými střechami. Střešní plášť je složen z nejméně dvou, k sobě těsně přiléhajících vrstev s rozdílným difúzním odporem. Difuzní odpor materiálů střešního pláště vůči prostupu vodních par se posuzuje prostřednictvím koeficientu μ. Čím je hodnota koeficientu μ větší, tím větší je odpor materiálu

- 1 CZ 31926 U1 proti průchodu vodních par. Jednotlivé vrstvy střešního pláště musí být, ze strany interiéru směrem k exteriéru, řazeny tak, aby vrstva u interiéru měla hodnotu koeficientu difuzního odporu μ největší a každá další vrstva ve směru k exteriéru měla, vůči vrstvě předchozí, hodnotu koeficientu difuzního odporu μ nižší. Respektováním tohoto pravidla se zamezí akumulaci a přeměně vodních par, při jejich prostupu střešním pláštěm, na vodu. Například hodnota koeficientu difuzního odporu μ u difúzně otevřené fólie činí 100, u minerální vaty pak 1,5. Při použití izolace ve formě vysoce expanzní měkké pěny jsou hodnoty koeficientu μ následující: Difúzní fólie (μ = 100), vysoce expanzní měkká pěna (difuzně otevřená) μ = 3,3. Pokud je vysoce expanzní měkká pěna nastříkána na kontaktní difúzní fólii, snižuje se její difuzní odpor vůči propustnosti par z hodnoty μ =100 na hodnotu až μ = 8,1, což vede ještě k lepší propustnosti vodní páry z objektu. Tato, difúzně otevřená, skladba střešního pláště tedy umožňuje prostup vodních par koncentrovaných uvnitř budov do exteriéru (do venkovního prostředí). Na tyto vodní páry jsou navázány oxidy uhlíku, dusíku a dalších látek, které v souhrnu určují kvalitu vzduchu v interiéru (v místnosti). Potřebu odvodu vodních par z interiéru, přes střešní plášť, do exteriéru je možno demonstrovat na následujících údajích. Vzduch v interiéru, který má teplotu 20 °C a relativní vlhkost 50 % je lOx více nasycen vodní párou než chladný vzduch o teplotě -15 °C a relativní vlhkosti 50 %. Pokud by došlo k popsanému ochlazení na vnitřní straně obvodového pláště budovy, vytvořilo by se na vnitřním povrchu střešního pláště velké množství kondenzátu a docházelo by ke vzniku hub a plísní. Technické řešení využívá přirozeného tlaku vodních par v interiéru, tyto páry odvádí, přes střešní plášť, vně objektu, do exteriéru, aniž by došlo k jejich kondenzaci uvnitř střešního pláště. Tímto řešením se snižuje nutná intenzita větrání, což vede k úspoře nákladů za vytápění, neboť více jak 70 % z celkových ztrát objektu je způsobeno větráním (zákonem daná výměna vzduchu na prostor či člověka).

Popisované technické řešení střešního pláště, které představuje difúzně otevřený systém, nahrazuje tradiční izolant (například minerální vatu) za difúzně otevřenou pěnu s minimální nasákavostí, která splní podmínky na vzduchotěsnost objektu bez parotěsné fólie. Díky své technologii tvoří tato izolace kompaktní a celistvou vrstvu beze spojů a spár. Tepelná izolace se aplikuje přímo na místo určení, kde dochází při smíšení dvou složek k vysoké expanzi a následnému tvrdnutí materiálu. Pěnová izolace zvyšuje diametrálně svůj objem, který umožňuje zaizolovat i ty nejkomplikovaněji detaily. Pro správnou funkci difuzně otevřeného střešního pláště je nutné řadit jednotlivé vrstvy materiálů střešního pláště tak, že na straně interiéru byla vrstva s nejvyšším faktorem difuzního odporu, přičemž hodnota faktoru difuzního odporu jednotlivých vrstev, směrem do exteriéru klesá, a to z důvodu zajištění bezproblémového toku vodní páry směrem k exteriéru. Respektováním tohoto pravidla se zamezí nadměrné akumulaci vodní páry ve střešním souvrství. Skladba s difúzně otevřenou izolací na bázi polyuretanu s nízkou nasákavostí umožňuje prostup vodních par koncentrovaných uvnitř budov do exteriéru (do venkovního prostředí). Na tyto vodní páry jsou navázány oxidy uhlíku, dusíku, formaldehydu a dalších látek, které určují kvalitu vnitřního prostředí. Potřebu odvodu vodních par z interiéru, přes střešní plášť do exteriéru je možné demonstrovat na následujících údajích. Cílem tohoto systémového řešení je propojení více kvalitních výrobků od různých dodavatelů, které zvýší životnost celé konstrukce, kvalitu vnitřního prostředí, požadovanou požární odolnost či atraktivní vzhled. Systémové řešení střešního pláště, které vejde ve známost jako LIKO-ROOF, představuje optimální řešení vícevrstvých střešních plášťů.

Objasnění výkresů

Další výhody a účinky z uspořádání střešního pláště jsou patrny z připojených výkresů, kde značí obr. 1 - příčný řez skladbou střešního pláště, obr. 2 - axonometrický řez střešním pláštěm budov.

Příklad uskutečnění technického řešení

Příklad (viz obr. 1, obr. 2) představuje jedno z možných technických řešení střešního pláště.

-2CZ 31926 Ul

Střešní plášť, vhodný zejména pro budovy se šikmou střechou, je složen z, k sobě těsně přiléhajících, nejméně čtyř vrstev s rozdílným difuzním odporem, přičemž vrstva na straně interiéru má největší difuzní odpor a každá další vrstva ve směru k exteriéru má, vůči vrstvě předchozí, difuzní odpor nižší. Jednotlivé vrstvy střešního pláště k sobě přiléhají a jsou řazeny, ve směru od interiéru k exteriéru následovně: vnitřní pohledová sádrokartonová deska 1, parobrzdná fólie 2, izolační pěna 4, měkká difúzně otevřená pěna 5 a kontaktní difúzně otevřená fólie 7. Mezi parobrzdnou fólii 2 a izolační pěnu 4 může být vložen sádrokartonový rošt 3. Střešní laťování 9 se střešními taškami 10 je podepřeno soustavou podélných latí 8 spočívajících na nosné dřevěné konstrukci 6, přičemž mezi podélnými latěmi 8 a nosnou dřevěnou konstrukcí 6 se nachází kontaktní difúzně otevřená fólie 7.

Sestavení střešního pláště probíhá následovně: Po dokončení tesařských prací proběhne pokládka kontaktní difúzně otevřené fólie 7 (pojistné hydroizolace) na bázi polyesteru. Po montáži kontaktní difuzně otevřené fólie 7 se prikotví podélné latě 8, které jsou podloženy neznázoměnou těsnící páskou z důvodu zamezenízatečení vody kolem hřebíkových spojů, jimiž jsou podélné latě 8 připevněny, k nosné dřevěné konstrukci 6. Následuje montáž střešního laťování 9, přičemž osová vzdálenost střešních latí je odvozena o typu použité střešní tašky 10. Po dokončení tesařských a pokrývačských prací se vyhotoví (ze strany interiéru) sádrokartonový rošt 3 (není podmínkou pro aplikaci tepelné pěnové izolace). Následuje aplikace izolační pěny 4 a měkké difúzně otevřené pěny 5, která se nanáší přímo na kontaktní difúzně otevřenou fólii 7. Potřebná tloušťka je navržena na základě požadavků dle tepelné normy ČSN 730540, a to podle požadovaného energetického standardu. Po dokončení aplikace pěnové izolace 4, 5, v případě vyššího zatížení, je provedena montáž parobrzdné fólie 2. Po dokončení kontroly zateplení a případně parotěsné vrstvy je možno přistoupit k montáži vnitřní podhledové sádrokartonové desky 4, která je zvolena dle nároků na vnitřní prostředí vyšší vlhkostí, požární odolnost konstrukce, akustiku a kvalitu ovzduší vnitřního prostředí pomocí desky ActivAir, která dokáže snížit koncentraci formaldehydu.

Průmyslová využitelnost

Střešní plášť dle tohoto technického řešení najde uplatnění při stavbě střech budov zejména šikmých sedlových střech.

NÁROKY NA OCHRANU

Claims (4)

1. Střešní plášť, vhodný zejména pro budovy se šikmou střechou s nosnou dřevěnou konstrukcí (6), vyznačující se tím, že střešní plášť je složen z, k sobě těsně přiléhajících, nejméně čtyř vrstev s rozdílným difuzním odporem, přičemž vrstva na straně interiéru má největší difuzní odpor a každá další vrstva ve směru k exteriéru má, vůči vrstvě předchozí, difuzní odpor nižší.

2. Střešní plášť podle nároku 1, vyznačující se tím, že jednotlivé vrstvy střešního pláště k sobě přiléhají a jsou řazeny, ve směru od interiéru k exteriéru, v pořadí vnitřní pohledová sádrokartonová deska (1), parobrzdná fólie (2), izolační pěna (4), měkká difuzně otevřená pěna (5) a kontaktní difuzně otevřená fólie (7).

3. Střešní plášť podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že mezi parobrzdnou fólii (2) a izolační pěnu (4) je vložen sádrokartonový rošt (3).

-3 CZ 31926 U1

4. Střešní plášť podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že na nosné dřevěné konstrukci (6) je umístěna soustava podélných latí se střešním laťováním (9) a se střešními taškami (10), přičemž mezi podélnými latěmi (8) a nosnou dřevěnou konstrukcí (6) se nachází kontaktní difuzně otevřená fólie (7).