CZ20002267A3 - Telekomunikační systém - Google Patents

Abstract

Telekomunikační systém zahrnujíc! propojovací mechanismus pro předávání signalizačních událostí mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem uvnitř telekomunikačního systému, který dále zahrnuje: signalizační prvek uvnitř ústředního terminálu pro příjem první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu a pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první signalizační zprávy pro kódování první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu; signalizační řídící program uvnitř účastnického terminálu pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a pro odkazováni na uvedenou uloženou sadu zpráv pro dekódování první signalizační zprávy pro určení první signalizační události. Signalizační řídící programje uspořádán pro příjem druhé signalizační události pro vysílání do ústředního terminálu a pro kódování druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv, dále je uspořádán parametr této předem určené signalizační zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ druhé signalizační události. Signalizační prvek je uspořádán pro dekódování, s odkazem na uloženou sadu zpráv, předem určené signalizační zprávy přijaté z účastnického terminálu pro určení druhé signalizační události.

Description

Telekomunikační systém

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká obecně telekomunikačních systémů a zejména technik pro vysílání signalizačních informací mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem telekomunikačního systému.

Dosavadní stav techniky

V typickém telekomunikačním systému může být účastnický terminál umístěn v budově účastníka pro zpracování hovorů k a od tohoto účastníka. Jedna nebo více linek může být vytvořeno od účastnického terminálu pro podporu jedné nebo více položek telekomunikačního vybavení umístěného v budově zákazníka. Navíc může být vytvořen ústřední terminál pro řízení množství účastnických terminálů a zejména pro správu hovorů mezi účastnickým terminálem a dalšími komponenty telekomunikační sítě.

Obvykle budou mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem vysílány určité signalizační informace pro zajištění, že příchozí a odchozí hovory jsou zpracovávány správně. Pro zvýšení účinnosti telekomunikačního systému je žádoucí mít možnost minimalizovat množství signalizačních informací, které musí být přenášeno mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem, aby se provedly potřebné signalizační funkce pro vytvoření a správu příchozích a odchozích hovorů.

Protože počet uživatelů telekomunikačních 'sítí se stále zvyšuje, existuje rovněž stále se zvyšující požadavek na tyto sítě, aby byly schopné podporovat více uživatelů. Jak » φ Φ « φφ φφ • ·'<

φφφφ • φ · φ φ φ φ φ φ φ φ « φφφφ • φφφ φφ φφ jsou vyvíjeny techniky pro umožnění takovýmto systémům podporovat více a více účastnických terminálů a tudíž více uživatelů, je zcela zřejmé, že požadavky na šířku pásma na komunikačních cestách spojujících ústřední terminál a účastnický terminál se rovněž zvyšují, což dále zvyšuje potřebu mít účinné techniky pro zpracování signalizačních informací, které musí být předávány mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem pro správu hovorů.

Je tudíž cílem předkládaného vynálezu navrhnout θ techniku pro účinné zpracování signalizačních informací předávaných,mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem telekomunikačního systému.

Podstata vynálezu

Z hlediska prvního aspektu předkládaný vynález navrhuje telekomunikační systém zahrnující propojovací mechanismus (rozhraní) pro předávání signalizačních událostí mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem uvnitř telekomunikačního systému, přičemž tento propojovací mechanismus zahrnuje: signalizační prvek uvnitř ústředního terminálu pro příjem první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu a pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první signalizační zprávy pro kódování první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu;

signalizační řídící program (správce signalizace) uvnitř účastnického terminálu pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a pro odkazování na uvedenou uloženou sadu zpráv pro dekódování první signalizační zprávy pro určení první signalizační události; přičemž signalizační θ řídící program je uspořádán pro příjem druhé signalizační

9 • 9 • · 9 9 » 9 9 » 9 9 99 » 9 9 « ► 9 9 « «9 99 události pro vysílání do ústředního terminálu a pro kódování druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv,; přičemž je uspořádán parametr této předem určené signalizační zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ druhé signalizační události; a přičemž signalizační prvek je uspořádán pro dekódování, s odkazem na uloženou sadu zpráv, předem určené signalizační zprávy přijaté z účastnického terminálu pro určení druhé signalizační události.

Podle předkládaného vynálezu může být uložená sada zpráv definována pro reprezentování všech potřebných signalizačních událostí, které může být nutné komunikovat mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem. Definováním uložené sady zpráv je počet bitů, požadovaný pro definování každé zprávy, relativně malý, což napomáhá snížení nároků na šířku pásma požadovaného pro signalizaci.

Navíc bylo zjištěno, že existuje obecně více omezení šířky pásma na vzestupné komunikaci od účastnického terminálu k ústřednímu terminálu, protože na vzestupné komunikaci jsou často používány menší duplexní rychlosti, než jaké jsou používány na sestupné komunikaci. Pro odstranění tohoto problému je podle předkládaného vynálezu definována předem určená signalizační zpráva, která může být použita pro kódování množství různých signalizačních událostí, které může být nutné přenášet z účastnického terminálu do ústředního terminálu, přičemž je uspořádán parametr této předem určené signalizační zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ signalizační události. Použitím předem určené signalizační zprávy a ne množství samostatných signalizačních zpráv, může být signalizační zpráva definována s použitím • 9 «

9 9

9 9

9 9 «9 99 • · · 9· • 9 9·· · • · · 9 4 9 · 9 9 »

9· ·· «99 * méně bitů, což dále snižuje nároky na šířku pásma požadovaného pro vzestupnou komunikaci pro signalizační účely. To je užitečné, protože ve výhodných provedeních je často více signalizačních informací vysíláno na vzestupné než na sestupné komunikační cestě, a tak redukce šířky pásma, dosažená použitím předem určené signalizační zprávy, pomáhá odstranit speciální nároky na šířku pásma, které vyplývají ze vzestupných signalizačních informací.

Ve výhodných provedeních má předem určená signalizační zpráva, použitá pro kódování druhé signalizační události, množství polí parametrů a signalizační řídící program je uspořádán pro použití tohoto množství polí parametrů pro reprezentování množství uvedených druhých signalizačních událostí uvnitř předem určeně signalizační 15 zprávy.

Prostřednictvím tohoto přístupu může být dosaženo dalších úspor šířky pásma, protože není nezbytné vydávat předem určenou signalizační zprávu pro každou položku signalizační informace. Namísto toho může být signalizačním řídícím programem přijímáno mnoho položek signalizační informace, přičemž signalizační řídící program může být potom uspořádán pro začlenění těchto mnoha položek signalizační informace do jedné předem určené signalizační zprávy, což vytváření efektivní využití dostupné šířky pásma pro další 25 snížení nároků na šířku pásma požadovaného pro signalizační účely.

Melo by být zcela zřejmé, že signalizační prvek uvnitř ústředního terminálu může mít množství různých forem.

Ve výhodných provedeních vynálezu ale tento signalizační prvek zahrnuje: signalizační port uspořádaný pro příjem první « v • ··· • * · · • · • · 1 » 4 • Β « I ·· ·· signalizační události a s odkazováním na uloženou sadu zpráv pro generování první signalizační zprávy; a signalizační multiplexor uspořádaný pro zajištění vysílání první signalizační zprávy do účastnického terminálu.

Ve výhodných provedeních je s ústředním terminálem sdruženo množství účastnických terminálů, přičemž každý účastnický terminál je uspořádán pro zajištění jedné nebo více telekomunikačních linek pro spojení položek telekomunikačního vybavení s účastnickým terminálem; přičemž ústřední terminál obsahuje signalizační multiplexor pro každý účastnický terminál sdružený s ústředním terminálem, a každý signalizační multiplexor má se sebou sdružený signalizační port pro každou telekomunikační linku, která může být podporována odpovídajícím účastnickým terminálem.

Ve výhodných provedeních vynálezu tudíž budou signalizační události, příslušející určité telekomunikační lince určitého účastnického terminálu, zpracovávány určitým signalizačním portem sdruženým se signalizačním multiplexorem zajištěným pro tento účastnický terminál.

Výhodně pro příchozí hovor do určité telekomunikační linky účastnického terminálu je odpovídající signalizační port uspořádán pro přijetí nastavovací signalizační události a pro generování nastavovací zprávy obsahující jako parametr identifikátor telekomunikační linky, do které je směrován příchozí hovor, přičemž signalizační řídící program je uspořádán pro dekódování této nastavovací zprávy pro určení nastavovací signalizační události, a pro zpracování nastavovací signalizační události uvnitř účastnického terminálu pro zajištění, že telekomunikační vybavení, spojené

I » · ι ft 4 4 ι ft 4 4 I » 4 4 4 ·· · * 4 4 • 4 444 · · I ♦ 4 4 ι ·· s touto určitou telekomunikační linkou, generuje indikaci příchozího hovoru.

Indikace příchozího hovoru může mít jakoukoliv vhodnou formu a bude obvykle záviset na typu telekomunikačního vybavení připojeného k telekomunikační lince. Pokud je telekomunikačním vybavením telefon, pak indikace příchozího hovoru bude obvykle zahrnovat spuštění telefonního zvonku. Ve výhodných provedeních mohou být vysílány další signalizační zprávy z ústředního terminálu do účastnického terminálu pro řízení trvání každého vyzvánění telefonu.

Ve výhodných provedeních, když je akceptován příchozí hovor v účastnickém terminálu, je generována přihlašovací signalizační událost, indikující, že příchozí hovor je spojen, a signalizační řídící program reaguje na tuto přihlašovací signalizační událost pro vytvoření předem určené signalizační zprávy s parametrem této předem určené signalizační zprávy, který identifikuje, že příchozí hovor je spojen.

Obvykle bude přihlašovací signalizační událost generována účastnickým terminálem v odezvě na připojenou položku telekomunikačního vybavení přijímajícího příchozí hovor, jako například když uživatel zvedne sluchátko telefonu.

Počet položek pro telekomunikační vybavení podporované jedním účastnickým terminálem se může měnit v závislosti na množství faktorů, jako je dostupná šířka pásma pro spojení mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem. Ve výhodných provedeních ale je zajištěna jedna • 0 * 0 0

0 000 ·0 0

0 0 · • 0 00 • · 0 ··

0 0 0

0 0 nebo více telekomunikačních linek účastnickým terminálem pro připojení položek telekomunikačního vybavení k účastnickému terminálu, přičemž signalizační řídící program je zajištěn uvnitř účastnického terminálu pro každou telekomunikační linku podporovanou účastnickým terminálem a přičemž tento signalizační řídící program je uspořádán pro určení z parametru první signalizační zprávy telekomunikační linky, do které je tato první signalizační událost směrována, a pro předání dekódované první signalizační události do odpovídajícího signalizačního procesoru.

Výhodně je parametrem první signalizační události, použité signalizačním řídícím programem pro určení telekomunikační linky, do které je tato první signalizační událost směrována, číslo linky, které identifikuje linku, do které je první signalizační událost směrována.

Pro odchozí hovor z účastnického terminálu je signalizační řídící program výhodně uspořádán pro generování předem určené signalizační zprávy s. parametrem této předem určené signalizační zprávy, který indikuje nastavovací signalizační událost, přičemž signalizační prvek je uspořádán pro dekódování předem určené signalizační zprávy s odkazováním na uvedenou uloženou sadu zpráv pro generování signalizační události pro zpracování ústředním terminálem.

Navíc, když je odchozí hovor akceptován v ústředním terminálu, pak ve výhodných provedeních je nastavovací potvrzovací signalizační událost, indikující, že odchozí hovor je spojen, přijímána signalizačním prvkem a tento signalizační prvek reaguje na tuto nastavovací potvrzovací

3Q signalizační událost pro vytvoření spojovací zprávy pro reprezentování nastavovací potvrzovací signalizační události, • * · · · • · · · · • · * · • fl ·· · • · 1 • 9 · • · 9

9 9 přičemž signalizační řídící program je uspořádán pro dekódování spojovací zprávy pro vytvoření signalizační události potvrzující, že odchozí hovor je spojen.

Během činnosti telekomunikačního systému je často potřebné periodicky testovat určité prvky uvnitř telekomunikačního systému, přičemž tyto testovací procedury rovněž často vyžadují přenos testovacích informací mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem. Jako u signalizačních informací je rovněž žádoucí minimalizovat množství testovacích informací, které musí být předávány mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem pro provedení těchto požadovacích testovacích rutin (podprogramů procedur),

Ve výhodných provedeních je tudíž signalizační prvek dále uspořádán pro příjem první testovací události pro vysílání do účastnického terminálu a je uspořádán pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první testovací zprávy pro kódování první testovací události pro vysílání do účastnického terminálu.

Navíc je signalizační řídící program uvnitř účastnického terminálu výhodně uspořádán pro příjem první testovací zprávy a pro odkazování na uvedenou sadu uložených zpráv pro dekódování první testovací zprávy pro určení první testovací události.

Navíc ve výhodných provedeních může být signalizační řídící program uspořádán pro příjem druhé testovací události pro vysílání do ústředního terminálu a pro kódování této druhé testovací události jako předem určené testovací zprávy z uvedené uložené sady zpráv, přičemž je uspořádán parametr * · ··· • 4 4 · ·

4 4 4

44 · ♦ · · · · · 4 • 4 · 4 4 • 4 4 4 předem určené testovací zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ druhé testovací události.

Podle shora uvedeného výhodného provedení předkládaného vynálezu je uložená sada zpráv definována pro reprezentování nejen všech potřebných signalizačních událostí, které může být nutné komunikovat mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem, ale rovněž všech potřebných testovacích událostí. Definováním uložené sady zpráv je počet bitů, požadovaných pro definování každé zprávy, relativně malý, což napomáhá snížení požadavků na šířku pásma potřebného pro testování.

Ve výhodných provedeních předem určená testovací zpráva, použitá pro kódování druhé testovací události, má množství polí parametrů, přičemž signalizační řídící program je uspořádán pro použití tohoto množství polí parametrů pro reprezentování množství uvedených testovacích událostí uvnitř předem určené testovací zprávy. Prostřednictvím tohoto přístupu mohou být realizovány další úspory šířky pásma, protože není potřebné vydávat předem určenou testovací zprávu pro každou položku testovací informace.

Výhodně telekomunikační systém dále zahrnuje testovací procesor uvnitř účastnického terminálu, do kterého je signalizační řídící program uspořádán pro předávání první testovací události pro zpracování tímto testovacím procesorem. Ve výhodných provedeních je na jeden účastnický terminál zajištěn jeden testovací procesor, ačkoliv více než jeden testovací procesor by mohl být zajištěn, pokud by to bylo žádoucí.

φ · φ · • φ · φ φ φ φ φ φ φ φ · φφ φφ φ

• «V • · φφφ • · · · φ φ φ φ φφ φφ φφ φ

Předkládaný vynález může být použit v jakémkoliv typu telekomunikačního systému, například v drátovém telekomunikačním systému nebo v bezdrátovém telekomunikačním systému. Ve výhodných provedeních jsou ale ústřední terminál a účastnický terminál spojeny bezdrátovou linkou a ústřední terminál a účastnický terminál zahrnují linkové spojovací mechanismy pro vytvoření bezdrátové linky pro příchozí a odchozí hovory.

Z hlediska druhého aspektu předkládaný vynález navrhuje ústřední terminál pro telekomunikační systém podle prvního aspektu předkládaného vynálezu, ve kterém jsou signalizační události předávány mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem, přičemž ústřední terminál zahrnuje:

signalizační prvek pro příjem první signalizační události pro 15 vysílání do účastnického terminálu a pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první signalizační zprávy pro kódování první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu, přičemž signalizační prvek je dále uspořádán pro dekódování, s odkazem na uloženou sadu zpráv,

0 signalizačních zpráv přijatých z účastnického terminálu pro generování signalizačních událostí pro zpracování ústředním terminálem.

Z hlediska třetího aspektu předkládaný vynález navrhuje účastnický terminál pro telekomunikační systém podle 25 prvního aspektu předkládaného vynálezu, ve kterém jsou mezi účastnickým terminálem a ústředním terminálem předávány signalizační události, přičemž účastnický terminál zahrnuje:

signalizační řídící program pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a pro odkazování na uloženou 30 sadu zpráv pro dekódování první signalizační zprávy pro »

• · ··· · · · · · · ···· · **··· • · · · * · * · * * ·· »· ··· ··· ·· ·« určení první signalizační události pro zpracování účastnickým terminálem; přičemž signalizační řídící program je dále uspořádán pro příjem druhé signalizační události pro vysílání do ústředního terminálu a pro kódování druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv, přičemž je uspořádán parametr této předem určené signalizační zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ signalizační události.

Z hlediska čtvrtého aspektu předkládaný vynález navrhuje způsob zpracování signalizačních událostí předávaných mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem telekomunikačního systému, přičemž tento způsob zahrnuje kroky: uspořádání signalizačního prvku uvnitř ústředního terminálu, který reaguje na přijetí první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první signalizační zprávy; kódování v signalizačním prvku první signalizační události jako uvedené první signalizační zprávy; vysílání první signalizační zprávy do účastnického terminálu; uspořádání signalizačního řídícího programu uvnitř účastnického terminálu pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a s odkazy na uvedenou uloženou sadu zpráv pro dekódování první signalizační zprávy pro určení první signalizační události; přijetí v signalizačním řídícím programu druhé signalizační události pro vysílání do ústředního terminálu; kódování v signalizačním řídícím programu druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv a' vytvoření, jako parametru předem určené signalizační zprávy, informace identifikující typ druhé signalizační události; a dekódování • * · ·· * 9 9 4 9

4 9 4

94 • »4 · • · · ·

4 9 4 >

9 9 4 ·· »4 v signalizačním prvku s odkazy na uloženou sadu zpráv předem určené signalizační zprávy přijaté z účastnického terminálu pro určení druhé signalizační události.

Předkládaný vynález bude v následujícím popisu podrobněji popsán pouze prostřednictvím příkladu za pomoci výhodných provedení vynálezu ve spojení s odkazy na připojené výkresy.

Přehled obrázků na výkresech

Obr.l znázorňuje schematický přehled příkladu bezdrátového telekomunikačního systému, ve kterém může být využit předkládaný vynález;

Obr. 2 znázorňuje schematickou ilustraci příkladu účastnického terminálu telekomunikačního 15 systému podle obr. 1;

Obr. 3 znázorňuje schematickou ilustraci příkladu ústředního terminálu telekomunikačního systému podle obr. 1;

0br.3A znázorňuje schematickou ilustraci modemového roštu ústředního terminálu telekomunikačního systému podle obr. 1;

Obr.4 znázorňuje ilustraci příkladu frekvenčního schématu pro telekomunikační systém podle ²⁵ obr. 1;

Obr. 5 znázorňuje blokové schéma ilustrující prvky přístupového koncentrátoru a ústředního terminálu, použitých pro správu hovorů do a z účastnických terminálů podle výhodných provedení předkládaného vynálezu;

*···* · · · · · » ····· · ***«· *··· · · · · · · ·· ·· ··· ··· ·· ··

Obr.6 znázorňuje blokové schéma ilustrující hlavní prvky použité ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu pro směrování hovorů do a z účastnického terminálu;

Obr.7 znázorňuje blokové schéma ilustrující hlavní komponenty použité pro zpracování signalizačních procedur uvnitř účastnického terminálu pro příchozí a odchozí hovory;

Obr.8A až obr. 8C jsou interakční (dialogové) diagramy ilustrující jeden příklad signalizačních událostí probíhajících během nastavování příchozího hovoru do účastnického terminálu;

0br.9A až obr. 9C jsou interakční diagramy ilustrující jeden příklad signalizačních událostí probíhajících během nastavování odchozího hovoru z účastnického terminálu;

Obr.10 znázorňuje tabulku sepisující zprávy obsažené uvnitř sady zpráv, použité ve výhodných provedeních vynálezu pro reprezentování signalizačních událostí komunikovaných mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem; a

Obr.11 znázorňuje tabulku sepisující zprávy obsažené uvnitř sady zpráv, použité ve výhodných provedeních vynálezu pro reprezentování testovacích událostí komunikovaných mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem.

• · ··· 9 · · · · ·

9 9 9 ® ® 9 9 9 9 9

9 9 9 φ ® φ φ φ 9 ·· φφφ φφφ φφ φφ

Příklady provedení vynálezu

Předkládaný vynález může být použit v jakémkoliv typu telekomunikačního systému, například v drátovém telekomunikačním systému nebo v bezdrátovém telekomunikačním ⁵ systému. Navíc předkládaný vynález může být použit pro řízení signalizace jakéhokoliv vhodného typu telekomunikačního signálu, například telefonního signálu, video signálu nebo datových signálů, jako jsou signály používané pro přenos dat po internetu, a pro podporu nových technologií, jako jsou ¹⁰ širokopásmové technologie a technologie videa na vyžádání.

Pro účely popisu výhodného provedení předkládaného vynálezu bude ale uvažován bezdrátový telekomunikační systém, který je použit pro zpracování telefonních signálů, jako jsou POTS (nekódovaná běžná telefonní služba) signály.

Před popisem výhodného provedení předkládaného vynálezu bude nejprve ve spojení s odkazy na obr. 1 až obr. 4 diskutován příklad takového bezdrátového telekomunikačního systému, ve kterém může být předkládaný vynález využit.

Obr. 1 je schematický přehled příkladu bezdrátového telekomunikačního systému 1. Tento telekomunikační systém zahrnuje jednu nebo více obslužných oblastí 12, 14 a 16, z nichž každá je obsluhována příslušným ústředním terminálem (CT) 10, který vytváří rádiové (vysokofrekvenční) spojení s účastnickými terminály (ST) 20 uvnitř odpovídající oblasti. Oblast, která je pokryta ústředním terminálem 10 se může měnit. Například ve venkovské oblasti s nízkou hustotou účastníků by obslužná oblast 12 mohla pokrýt plochu s poloměrem 15 až 20 km. Obslužná oblast 14 v městském prostředí, ve kterém je vysoká hustota účastnických terminálů * * * ·· « · V V V

0 000 0 · 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 000000

0 0 0 0 0 0000 ·· ·· 000 000 00 00

20, by mohla pokrýt plochu pouze s poloměrem řádově 100 m. V předměstské oblasti se střední hustotou účastnických terminálů 20 by obslužná oblast 16 mohla pokrýt plochu s poloměrem řádově 1 km. Mělo by být ale zcela zřejmé, že plocha pokrytá určitým ústředním terminálem 10 může být zvolena tak, aby vyhovovala místním požadavkům očekávané nebo skutečné hustoty účastníků, místním geografickým podmínkám a podobně, a není omezena na příklady ilustrované na obr. 1. Navíc pokrytí nemusí být, a obvykle také nebude, kruhové svojí plochou v důsledku požadavků na konstrukci antény, geografických podmínek, staveb a podobně, které ovlivní rozložení přenášených signálů.

Ústřední terminály 10 pro odpovídající obslužné oblasti 12, 14, 16 mohou být vzájemně spolu spojeny prostřednictvím spojů (nebo linek) 13, 15, 17, které je propojují, například, s veřejnou komutovanou telefonní sítí (PSTN) 18.. Tyto spoje mohou zahrnovat běžnou telekomunikační technologii využívající měděné vodiče, optická vlákna, satelity, mikrovlny a podobně.

Bezdrátový telekomunikační systém podle obr. 1 je založen na vytvoření pevných rádiových spojů (linek) mezi účastnickými terminály 20 v pevných místech uvnitř obslužné oblasti (například 12., 14, 16) a ústředním terminálem 10 pro tuto obslužnou oblast. Tyto bezdrátové rádiové spoje jsou vytvářeny přes předem stanovené frekvenční kanály, přičemž frekvenční kanál obvykle sestává z jedné frekvence pro vzestupné signály od účastnického terminálu k ústřednímu terminálu a z další frekvence pro sestupné signály od ústředního terminálu k účastnickému terminálu.

»»· ··«« ···« • * ··· · « · · · · • ·· ·« · «*··«* • ♦· · · · ···· ·· ·· ··· ··· ·« ··

V důsledku omezení šířky pásma není praktické, aby každý jednotlivý účastník měl svůj vlastní přidělený frekvenční kanál pro komunikaci s ústředním terminálem. Byly tudíž vyvinuty techniky pro umožnění datovým položkám týkajícím se různých bezdrátových spojů či linek (to jest různých ST-CT komunikací), aby byly vysílány současně na stejném frekvenčním kanálu bez vzájemného rušení. Jedna taková technika zahrnuje použití techniky vícenásobného přístupu s kódovým dělením (CDMA), přičemž na data určená k vysílání na určitém frekvenčním kanálu může být aplikována sada ortogonálních kódů, takže datové položky týkající se různých bezdrátových spojů jsou kombinovány s různými ortogonálními kódy z této sady. Signály, na které byl aplikován ortogonální kód, mohu být považovány za signály vysílané přes odpovídající ortogonální kanál uvnitř určitého frekvenčního kanálu.

Jedním způsobem provozu takového bezdrátového telekomunikačního systému je provoz v režimu pevného přidělení, ve kterém určitý ST je přímo sdružen s určitým ortogonálním kanálem určitého frekvenčního kanálu. Hovory do a z položek telekomunikačního vybavení připojeného k tomuto

ST budou vždy zpracovávány tímto ortogonálním kanálem na tomto určitém frekvenčním kanálu, přičemž ortogonální kanál je vždy dostupný a přidělený tomuto určitému ST.

Jak se ale počet uživatelů telekomunikačních sítí neustále zvyšuje, jsou zde stále se zvyšující nároky na tyto sítě, aby byly schopné podporovat více a více uživatelů. Pro zvýšení počtu uživatelů, který může být podporován jedním ústředním terminálem, je alternativním způsobem provozu takového bezdrátového telekomunikačního systému režim ··· «· *« · »» · • · ··· · · · · · · «···« · «*·«* · ···· · · ·*·· ·· *· ·*· ·· ·· ·· přidělení na vyžádání, ve kterém je s ústředním terminálem sdružen větší počet ST, než je pro provoz dostupných nosných ortogonálních kanálů. Tyto ortogonální kanály jsou potom přidělovány určitým ST na žádost podle potřeby. Tento přístup znamená, že jedním ústředním terminálem může být podporován mnohem větší počet ST, než je možné v režimu pevného přidělení, přičemž přesný podporovaný počet závisí na úrovni služby oznamovacího tónu, kterou vyžaduje poskytovatel služby. Ve výhodných provedeních podle předkládaného vynálezu je každý účastnický terminál 20 vytvořen s přístupem na základě žádostí ke svému ústřednímu terminálu 10, takže počet účastníků, který může být obsluhován, překračuje počet dostupných bezdrátových spojů (linek).

Obr. 2 ilustruje příklad uspořádání pro účastnický terminál 20 pro telekomunikační systém podle obr. 1. Obr. 2 zahrnuje schematickou reprezentaci zákaznické budovy 22. Zákaznická rádiová jednotka (CRU) 24 je namontována na zákaznické budově 22. Tato zákaznická rádiová jednotka 24 zahrnuje plochou deskovou anténu 23 nebo podobně. Zákaznická rádiová jednotka 24 je namontována v takovém miste na zákaznické budově 22., nebo na sloupu a podobně, a v orientaci takové, že plochá desková anténa 23 uvnitř zákaznické rádiové jednotky 24 směřuje ve směru 26 k ústřednímu terminálu 10 pro obslužnou oblast, ve které je tato zákaznická rádiová

5 jednotka 24 umístěna.

Zákaznická rádiová jednotka 24 je spojena přes vývodní vedení 28 s jednotkou 30 zdroje napájení (PSU) uvnitř zákaznické budovy 22. Tato jednotka 30 zdroje napájení je spojena s místním napájecím zdrojem pro zajištění napájení pro zákaznickou rádiovou jednotku 24 a jednotku 32 síťového • 4 4 ·

4 4 4

4 4 4 4

4· 4 • 4 44»

4 4 4 4 « 4 4 4

44 φ terminálu (NTU). Zákaznická rádiová jednotka 24 je rovněž spojena přes jednotku 30 zdroje napájení s jednotkou 32 síťového terminálu, která je dále spojena s telekomunikačním vybavením v zákaznické budově 22. například s jedním nebo více telefony 34., faksimilními zařízeními 36 a počítači 38,. Telekomunikační vybavení je reprezentováno tak, že je uvnitř jedné zákaznické budovy. Tak to ale samozřejmě nemusí být vždy, protože účastnický terminál 20 výhodně podporuje vícenásobné linky, takže několik účastnických linek může být podporováno jedním účastnickým terminálem 20. Účastnický terminál 20 může být rovněž uspořádán tak, aby podporoval analogovou á číslicovou telekomunikaci, například analogovou komunikaci při rychlostech 16, 32 nebo 64 kbit/s nebo číslicovou komunikaci podle standardu ISDN BRA.

Obr. 3 je schematickou ilustrací příkladu ústředního terminálu telekomunikačního systému podle obr. 1. Společný rám 40 vybavení zahrnuje množství roštů 42., 44, 46 pro vybavení, včetně roštu 42 vysokofrekvenčního slučovače a výkonového zesilovače (RFC), roštu 44 napájecího zdroje (PS) a množství (ve znázorněném příkladu čtyř) modemových roštů 4 6 (MS). Rošt 42 vysokofrekvenčního slučovače umožňuje modemovým roštům 46. aby pracovaly paralelně. Pokud je vytvořeno 'n' modemových roštů 46, pak rošt 42 vysokofrekvenčního slučovače slučuje a zesiluje výkon 'n' přenášených signálů, přičemž 25 , . , každý přenášený signál je z odpovídajícího jednoho z n modemových roštů 46, a zesiluje a rozděluje přijímané signály 'n' čestně, takže oddělené signály mohou být předávány příslušným modemovým roštům 44. Rošt 44 napájecího’· zdroje zajišťuje spojení s místním zdrojem napájení a jištění pro 30 různé komponenty ve společném rámu 40 vybavení. Dvousměrné • · ··· • · · ♦ • * · · ·· · ··· • · · · · « * * · · · »»· ·· »· propojení je mezi roštem 42 vysokofrekvenčního slučovače a hlavní anténou 52 ústředního terminálu, jako je všesměrová anténa, namontovaná na sloupu 50 ústředního terminálu.

Tento příklad ústředního terminálu IQ je spojen přes 5 dvoubodový mikrovlný spoj s místem, ve kterém je vytvořeno rozhraní s veřejnou komutovanou telefonní sítí 18, schematicky znázorněnou na obr. 1. Jak je zmiňováno výše, jiné typy spojení (například, měděnými vodiči nebo optickými vlákny) mohou být rovněž použity pro spojení ústředního terminálu IQ s veřejnou komutovanou telefonní sítí 18.. V tomto příkladu jsou modemové rošty 46 spojeny přes vedení 47 s mikrovlnným terminálem 48 (MT). Mikrovlnné linky 49 vedou od tohoto mikrovlnného terminálu 48 k dvoubodové mikrovlnné anténě 54 namontované na sloupu 50 pro základní spojení s 15 veřejnou komutovanou telefonní sítí 18.

Osobní počítač, pracovní stanice nebo podobně mohou být použity jako místní řídící jednotka 56 (SC) pro podporu ústředního terminálu 10. Tato místní řídící jednotka 56 může být spojena s každým modemovým roštem 46 ústředního terminálu přes, například, spoje 55 rozhraní RS232. Místní řídící jednotka 56 může potom zajišťovat podpůrné funkce, jako je lokalizace chyb, alarmů a stavů a konfigurace ústředního terminálu 10. Místní řídící jednotka 56 bude obvykle podporovat jeden ústřední terminál 10, ačkoliv pro podporu 25 množství ústředních terminálů 10 by mohlo být do sítě propojeno množství místních řídících jednotek 56.

Jako alternativa ke spojům 55 rozhraní standardu RS232, které vedou k místní řídící jednotce 56, by namísto

3Q toho mohly být od desky 228 k přepojovacímu uzlu 60 základního řídícího systému 58 (EM) vytvořeny datové spoje, • · ··· · · · · · · • · · · · · ····· • · · · · · « · · · ·· ·· ··· ··· ·· »· jako jsou spoje 57 rozhraní X.25 (znázorněné čárkovanými čarami na obr. 3). Základní řídící systém 58 může podporovat množství distribuovaných ústředních terminálů 10 spojených prostřednictvím odpovídajících spojů s přepojovacím uzlem 60.

Základní řídící systém 58 umožňuje, aby potenciálně velký počet (například až 1000 nebo dokonce více než 1000) ústředních terminálů 10 byl integrován do řídící sítě. Základní řídící systém 58 je uspořádán ve spojení s výkonnou pracovní stanicí 62 a může zahrnovat množství počítačových terminálů 64 pro síťové inženýry a řídící personál.

Obr. 3A ilustruje různé části modemového roštu 46. Vysílací/přijímací vysokofrekvenční jednotka 66 (RFU například realizovaná na kartě v modemovém roštu) generuje modulované vysokofrekvenční signály se středními výkonovými úrovněmi a regeneruje a zesiluje vysokofrekvenční signály základního pásma pro účastnické terminály. Tato vysokofrekvenční jednotka 66 je spojena s analogovou kartou 68 (ΑΝ), která provádí převody A-D/D-A, filtraci v základním

0 pásmu a vektorové součty 15 přenášených signálu z modemových karet 70 (MC). Tato analogová jednotka 68 je spojena s množstvím (obvykle s 1 až 8) modemových karet 70. Modemové karty 70 provádějí zpracování signálů v základním pásmu pro vysílané a přijímané signály do/z účastnických terminálů 20. 25

To může zahrnovat konvoluční kódování s 1/2 rychlostí a x 16 rozšíření s kódy mnohostranného přístupu s kódovým dělením (CDMA) na vysílaných signálech, a obnovu synchronizace, zúžení a opravu chyb na přijímaných signálech. Každá modemová karta 70 v prezentovaném příkladu má dva modemy a ve 30 výhodných provedeních je použito osmi modemových karet na

9

9

9 999 · 9 9 9

9 9 9 «9

999 ··

9 9 9

9 99 rošt a tedy šestnáct modemů na rošt. Ovšem za účelem začlenění redundance tak, aby modem mohl být nahrazen v účastnické lince když nastane chyba, se obecně užívá pouze 15 modemů na jednom modemovém roštu 16. Šestnáctý modem je potom používán jako záloha, která může být zapojena do činnosti, když dojde k selhání jednoho z ostatních 15 modemů. Modemové karty 70 jsou spojené s podřízenou jednotkou 74., která ukončuje spojení s hostitelskou veřejnou komutovanou telefonní sítí 18 (například přes jedno z vedení 47) a zpracovává signalizaci telefonní informace k účastnickým terminálům přes jeden z 15 ze 16 modemů. Navíc každý modemový rošt 46 zahrnuje řadič 72 roštu, který je použit pro správu činnosti celého modemového roštu a jeho dceřinných síťových pod-prvků (NSE). Řadič roštu (SC) je vytvořen se sériovým portem RS232 pro spojení s místní řídící jednotkou 56 nebo s deskou 228. Řadič roštu komunikuje řídící a datové informace přes propojovací asynchronní sběrnici přímo s dalšími prvky modemového roštu. Další síťové pod-prvky jsou připojeny přes modemové karty.

Bezdrátová telekomunikace mezi ústředním terminálem a účastnickými terminály 20 by mohla být realizována na různých frekvencích. Obr. 4 ilustruje jeden možný příklad frekvencí, které by mohly být použity. V tomto prezentovaném příkladu je určeno, aby bezdrátový telekomunikační systém 25 pracoval v pásmu 1,5 až 2,5 GHz. Přesněji je určeno, aby tento prezentovaný příklad pracoval v pásmu definovaném v

ITU-R (CCIR) doporučení F.701 (2025 až 2110 MHz, 2200 až 2290

MHz). Obr. 4 ilustruje frekvence použité pro vzestupné spojení od účastnických terminálů 20 k ústřednímu terminálu 30 a pro sestupné spojení od ústředního terminálu 10 k • φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φ φφ φφ

ΦΦΦ ·ΦΦ φ * φ φ φ φ φ φ · φ φ φ φ φφ φφ účastnickým terminálům 20.. Je zjevně patrné, že centrálně kolem frekvence přibližně 2155 MHz je vytvořeno 12 vzestupných a 12 sestupných rádiových (vysokofrekvenčních) kanálů o šířce 3,5 MHz každý. Prostor mezi přijímacími a vysílacími kanály překračuje požadovaný minimální odstup 70 MHz.

V prezentovaném příkladu každý modemový rošt podporuje 1 frekvenční kanál (to jest jednu vzestupnou frekvenci plus odpovídající sestupnou frekvenci) s technikami, jako je vícenásobný přístup s kódovým dělením (CDMA), použitými pro umožnění, aby na množství ortogonálních kanálů uvnitř každého frekvenčního kanálu bylo současně podporováno množství bezdrátových linek k účastnickým terminálům.

Obvykle rádiový provoz z určitého ústředního terminálu 10 bude zasahovat do oblasti pokryté sousedním ústředním terminálem 10. Pro zamezení nebo alespoň pro snížení problémů s rušením způsobeným provozem v

2Q přiléhajících oblastech bude jakýmkoliv daným ústředním terminálem 10 používán pouze omezený dostupných frekvencí. To je podrobněji diskutováno v GB-A-2,301,751, který rovněž poskytuje další detaily o CDMA kódování/dekódování a o fázích signálového zpracování použitého v účastnických terminálech a ústředním terminálu pro správu komunikací CDMA mezi těmito terminály.

Shora uvedený popis poskytl přehled o vhodném bezdrátovém telekomunikačním systému, ve kterém může být využit předkládaný vynález. Níže nyní budou diskutovány

3Q techniky využité ve výhodných provedeních předkládaného

4 4 4 4

4 4 4 4 4

4 444 * · 4 4 * *

4444 > 4 «444

44 ««α 444 44 44 vynálezu pro správu hovorů do nebo z účastnických terminálů bezdrátového telekomunikačního systému.

Jak bylo zmiňováno v popisu výše, v režimu činnosti přidělení na vyžádání může být podporování mnohem více ST, než je provozních nosných kanálů pro zpracování bezdrátových spojení linek) s těmito ST, přičemž přesné podporované číslo závisí na úrovni služby oznamovacího tónu, jakou vyžaduje poskytovatel služby.

Použití režimu přidělení na vyžádání ale komplikuje rozhraní mezi ústředním terminálem a přepínačem (ústřednou) veřejné komutované telefonní sítě (PSTN). U rozhraní na straně přepínače musí CT zajišťovat služby k přepínači tak, jako by všichni účastníci byli připojeni s přímou službou, ačkoliv v aktuálním okamžiku právě nemusejí rezervovat 15 rádiový frekvenční kanál. Bez ohledu na to, zda ST je rezervován či ne k přepínači, musí mít všichni účastníci přístup v rozhraní k přepínači. Bez určité formy koncentrace je zjevné, že by bylo nutné zajistit velký počet rozhraní k přepínači. Většina přepínačů PSTN ale stále ještě využívá nekoncentrovaná rozhraní, například V5.1 nebo CAS, a pouze relativně málo využívá koncentrovaná rozhraní, jako je TR303 nebo V5.2.

Pro zamezení tomu, aby každý ústřední terminál musel 25 zajišťovat tak velký počet rozhraní k přepínači, je navrženo využití přístupového koncentrátoru, který vysílá signály do a přijímá signály z ústředního terminálu s využitím koncentrovaných rozhraní, ale zároveň udržuje nekoncentrované rozhraní k přepínači, přičemž pro konverzi signálů z

3Q koncentrovaného formátu do nekoncentrovaného formátu a obráceně jsou uvnitř přístupového koncentrátoru využity • 4 4 4 4 •4 4 444 4»·

4 4 4 4 4 4 •4 444 444 44 44 • 444 funkce konverze protokolu a mapování. Takový přístupový koncentrátor je ilustrován na obr. 5, který ilustruje prvky přístupového koncentrátoru a ústředního terminálu, použité pro správu hovorů.

Osoby v oboru znalé by měly snadno nahlédnout, že ačkoliv je přístupový koncentrátor 100 ilustrován na obr. 5 jako samostatná jednotka vzhledem k ústřednímu terminálu 10, což je zároveň výhodná realizace předkládaného vynálezu, je rovněž samozřejmě možné, aby funkce tohoto přístupového koncentrátoru byly zajištěny uvnitř ústředního terminálu 10 v situacích, ve kterých je to považováno za vhodné.

Jak je ilustrováno na obr. 5, přístupový koncenťdBBSÉ 100 má množství podřízených jednotek 110, zde označovaných jako XTU (propojovací podřízené jednotky), které zajišťují nekoncentrované rozhraní s přepínačem telekomunikační sítě. Když je přes cestu 200 z přepínače telekomunikační sítě přijímán příchozí hovor, pak XTU 110 přijímající tento hovor je uspořádána pro určení z informace sdružené s tímto příchozím hovorem, pro kterou linku účastnického terminálu je příchozí hovor určen, a potom pro použití této informace pro přístup do databáze 150 sdružené s tímto XTU 110 za účelem vyjmutí všech potřebných informací o této lince účastnického terminálu pro umožnění hovoru, aby byl směrován skrz přístupový koncentrátor do ústředního terminálu a potom přes bezdrátové spojení do účastnického terminálu.

Ve výhodných provedeních jsou XTU 110 spojeny s přepínačem telekomunikační sítě přes linky El. Počet požadovaných El linek bude záviset na počtu linek účastnických terminálů, podporovaných bezdrátovým telekomunikačním systémem, přičemž každá linka účastnického • 9 ««· 9 9 <*««

99 9« « 9*999 9

99«« 9 9 9999 «9 99 «99 999 99 99 terminálu má přidělený časový úsek na předem určeném jednom z

El spojení.

Jakmile již byla XTU 110 z databáze 150 vybrána potřebná informace, je potom XTU 110 uspořádána pro kontakt s podřízenou jednotkou 120 uvnitř přístupového koncentrátoru

100, která je zde označována jako CTU 120 (koncentrátorova podřízená jednotka), pro vyžádání správy hovoru uvnitř CTU

120 pro určení vhodné cesty pro směrování hovoru přes propojovací rovinu mezi XTU 110 a CTU 120, přes propojovací cestu mezi přístupovým koncentrátorem 100 a ústředním terminálem 10 a přes bezdrátové spojení (linku) mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem, do kterého je hovor určen. Mechanismus použitý správcem (řídícím programem) hovorů ve výhodných provedeních pro určení cesty pro 15 směrování hovoru mezi'přístupovým koncentrátorem^ ústředním terminálem a účastnickým terminálem bude podrobněji diskutován níže ve spojení s odkazy na obr. 6. Navíc je detailní popis této techniky uveden v GB-A-2,326,310 (UK patentová přihláška č. 9712168.5) podané 11.6.1997.

Ve stručnosti ale tento správce hovorů výhodně vytváří hovorový objekt pro reprezentování hovoru a potom ukládá informace vyjmuté z databáze 150 jednotkou XTU jako atributy tohoto hovorového objektu. Navíc správce hovorů výhodně používá určité prvky uvnitř přístupového 2 5 koncentrátoru a ústředního terminálu pro určení, zda je dostupný rádiový úsek pro přenos hovoru mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem. V tomto popisu termín rádiový úsek označuje prvky šířky pásma, na které je pod-rozdělen každý frekvenční kanál, přičemž tyto rádiové úseky jsou přidělovány určitým hovorům podle požadavků.

• 9 999 * · 9 9 9 9 *···· 9 9 * 9 9 9 9 • · 9 · · « · 9 · « «9 99 «φφ *99 ·· ··

Jakmile již byl hovoru přidělen rádiový úsek, správce hovorů uvnitř CTU 120 způsobí, že adresovaný účastnický terminál bude vyzván pro rezervování bezdrátového spojení na tomto rádiovém úseku. Jakmile již účastnický terminál rezervoval bezdrátové spojení (línku) na správném rádiovém úseku, pak správce hovorů způsobuje, že nosné časové úseky budou přiděleny na spojích koncentrované cesty propojení mezi přístupovým koncentrátorem 100 a ústředním terminálem 10, a na koncentrované propojovací rovině mezi XTU 110 a CTU 120 v přístupovém koncentrátoru 100 .

Propojovací rovina a propojovací cesta jsou označovány jako koncentrované, protože zajištěný počet časových úseků je menší než skutečný počet účastnických terminálů podporovaných systémem. Nosný časový úsek je tudíž 15 přidělován dynamicky a podle požadavků. Oproti spojení El mezi XTU 110 a přepínačem ústředny, kde data týkající se určité linky účastnického terminálu budou vždy přítomná v určitém časovém úseku určité linky El, se data pro určitou linku účastnického terminálu tedy mohou objevit na jakémkoliv volném nosném časovém úseku na propojovací rovině a propojovací cestě, protože tyto časové úseky jsou přidělovány dynamicky v době inicializace hovoru.

Jakmile shora popisovaný proces proběhne, pak hovor může být směrován z XTU 110 přes propojovací rovinu do CTU 25

120 a odtud přes propojovací cestu do podřízené jednotky 130 uvnitř jednoho z modemových roštů ústředního terminálu, se kterým účastnický terminál vytvořil bezdrátové spojení, přičemž tato podřízená jednotka 130 je zde označována jako

DTU 130 (podřízená jednotka přiřazování žádostí). Jak je 30 diskutováno dříve ve spojení s obr. 3a, jsou data potom • ···· · · · ·· » ····· · ***·«« • · · · * · ···· ·· ·· ··» ··· ·· ·· směrována přes modemovou kartu 70, analogovou kartu 68, vysílací/přijímací RF jednotku 66 a potom přes rošt 42 vysokofrekvenčního slučovače před vyslání z antény ústředního terminálu do účastnického terminálu přes bezdrátové spojení (linku).

Shora uvedený popis diskutoval obecnou techniku použitou pro směrování příchozího hovoru z přepínače (ústředny) telekomunikační sítě do určitého ústředního terminálu. Podobný proces je využit v obráceném směru pro odchozí hovory z účastnického terminálu do přepínače. V tomto případě, když účastnický terminál kontaktuje ústřední terminál pro vytvoření odchozího hovoru, pak, jakmile je vytvořeno rádiové spojení, DTU 1330 uvnitř vhodného modemového roštu ústředního terminálu přistupuje k databázi 180 pro vyjmutí potřebných informací (například časový úsek ID spojení El) pro umožnění hovoru, aby byl směrován přes propojovací cestu a propojovací rovinu do správné El linky do přepínače. Vyjmuté informace jsou potom vysílány s nastavovací zprávou do CTU 120 pro umožnění vytvoření hovorového objektu.

Obr. 6 ilustruje podrobněji prvky použité pro směrování hovorů z přepínače do účastnického terminálu a obráceně. Pro příchozí hovor je prvním krokem to, že příchozí hovor je přijat propojovacím portem 210 obsaženým uvnitř XTU 110 přístupového koncentrátoru a správce 220 hovorů uvnitř CTU 120 je potom upozorněn na hovor.

Správce 220 hovorů potom vysílá zprávu do správce (řídícího programu) 230 rádiového spojení, která požaduje po správci 230 rádiového spojení, aby identifikoval rádiový úsek, který má být použit pro přenos hovoru. V ústředním • φ ··· • φ · · · • φ φ φ ·· ·· φ

• φ • * Φ·Φ φφφ fe • « · · • φ φ * · φ · φ φ φφ ·· terminálu 10 je zajištěno množství podřízených rádiových jednotek 240 uvnitř DTU 130. přičemž ve výhodném provedení vynálezu je zajištěna jedna podřízená rádiová jednotka 240 pro každý modemový rošt a tudíž pro každý frekvenční kanál, zajištěný ústředním terminálem. Správce 230 rádiového spojení identifikuje rádiový úsek žádostí či dotazem každé z podřízených rádiových jednotek 240 v roštech, schopných přenést hovor do adresovaného účastnického terminálu, na rádiový úsek. Každá podřízená rádiová jednotka 240 je dále dotazována (žádána), dokud není nalezen vhodný rádiový úsek, přičemž adresovaná podřízená rádiová jednotka 240 vysílá zprávu do správce 230 rádiového spojení, která informuje správce 230 rádiového spojení o vhodném rádiovém úseku, který může být použit pro hovor, pokud takový rádiový úsek existuje uvnitř frekvenčního kanálu spravovaného touto podřízenou rádiovou jednotkou.

Když podřízená rádiová jednotka 240 indikuje správci 230 rádiového spojení, že je pro hovor dostupný rádiový úsek, kontaktuje tato podřízená rádiová jednotka 240 rovněž správce (řídící program) rádiového portu, který je sdružen se zvoleným rádiovým úsekem. Ve výhodných provedeních je pro každý rádiový úsek zajištěn jeden správce, (řídící program)

250 rádiového portu.

Po přijetí zprávy z podřízené rádiové jednotky 240 je 25 správce 250 rádiového portu uspořádán pro vlastní konfiguraci tak, aby byl schopen přijímat zprávu rezervační žádosti z účastnického terminálu na svém přidruženém rádiovém úseku.

Jakmile již správce 230 rádiového spojení přijal· z 30 podřízení rádiové jednotky 240 identifikaci rádiového úseku, který má být použit pro přenos hovoru, informuje správce 220 • · ·99 • *9 9 9 • · · 9

99

999 • 9» • · 9 9

9 9 9 · 9 9

99 hovorů o tom, že rádiový úsek již byl určen. Správce 220 hovorů potom instruuje správce 230 rádiového spojení, aby vyzval adresovaný účastnický terminál pro rezervaci bezdrátového spojení na zvoleném rádiovém úseku. Správce 230 rádiového spojení potom informuje všechny podřízené rádiové jednotky 240 sdružené s frekvenčními kanály, které mohu být použity pro kontakt s účastnickým terminálem, a tyto podřízené rádiové jednotky jsou uspořádány pro instruování všech správců 250 rádiových portů, sdružených s rádiovými úseky těchto frekvenčních kanálů, aby tyto správci rádiových portů vysílaly vyzývací zprávu do účastnického terminálu 20.

Jeden z ortogonálních kanálů uvnitř každého frekvenčního kanálu je výhodně označen jako řídící kanál hovorů a tudíž jeden ze správců 250 rádiových portů bude 15 sdružen s tímto řídícím kanálem hovorů.

Když účastnický terminál nejí účasten v hovoru na určitém provozním kanálu, je výhodně uspořádán pro poslech na řídícím kanálu hovorů, což umožňuje, aby byly vysílány řídící zprávy do účastnického terminálu a rovněž podle výhodných provedení předkládaného vynálezu to umožňuje účastnickému terminálu přijímat informace o příchozích hovorech určených pro tento účastnický terminál.

Tudíž, obecně řečeno, vysílání vyzývací zprávy na 25 řídícím kanálu hovorů přidruženým správcem 250 rádiového portu bude postačující pro informování adresovaného účastnického terminálu 20 o rádiovém úseku, který by měl rezervovat pro vytvoření bezdrátového spojení meziústředním terminálem a účastnickým terminálem pro příchozí hovor. V

3Q některých případech ale adresovaný účastnický terminál již bude účasten v hovoru na jiném provozním kanálu (nebo kromě • · ··· · · · · · · ··** · *·*»·· ··· · · » · · · ·· ·· ··· ··· ·· ·· toho v komunikaci s CT pro řídící účely, jako je stahování (zavádění) softwaru), a tudíž již nebude naslouchat na (sledovat) řídící kanál hovorů. Přesto nicméně, neboť více než jedna položka telekomunikačního vybavení může být podporována jednotlivým účastnickým terminálem, je stále ještě možné, že tento příchozí hovor bude spojen bez ohledu na to, že jedna položka telekomunikačního vybavení je již účastna v hovoru. Ve výhodných provedeních tudíž všechny ze správců rádiových portů, sdružených s rádiovými úseky, které mohou být využity pro kontakt s adresovaným účastnickým terminálem, jsou uspořádány pro vyslání vyzývací zprávy, což zajišťuje, že účastnický terminál 20 přijme vyzývací zprávu a bude pracovat správně.

Vyzývací zprávy vysílané správci 250 rádiových portů jsou přijímané podřízenými jednotkami 260 rádiových portů uvnitř účastnického terminálu. Obecně bude jedna podřízená jednotka 270 rádiového portu na účastnický terminál 20. Podřízená jednotka 260 rádiového portu bude potom informovat logiku 270 ST, že byla přijata žádost o rezervování určitého

0 rádiového úseku. Logika 270 ST znázorněná na obr. 6 zajišťuje funkce obsažené v mikrořadiči ST. Logika 270 ST potom vrátí zprávu žádosti o přístup do podřízené jednotky 260 rádiového portu, která instruuje podřízenou jednotku 260 rádiového portu, aby vydala zprávu žádosti o rezervování do správce 250 2 5 rádiového portu uvnitř ústředního terminálu 10 sdruženého s identifikovaným rádiovým úsekem. Jakmile již toto bylo provedeno, podřízená jednotka 260 rádiového portu vstoupí do stavu ve kterém očekává, že ji bude udělen přístup k bezdrátovému spojení.

* · ··* · · · · · ϊ !! ί » * ····· • · · · · · · · · ·· ·· ··· ·♦· ·« ··

Jakmile správce 250 rádiového portu, sdružený s přiděleným rádiovým úsekem, již přijal zprávu žádosti o rezervování, ověřuje, že tato zpráva žádosti o rezervování byla přijata od správného účastnického terminálu 20 a potom vysílá zprávu do podřízené jednotky 260 rádiového portu, udělující účastnickému terminálu přístup k rádiovému úseku, a bude rovněž vysílat potvrzovací zprávu rezervace přes podřízenou rádiovou jednotku 240 a správce 230 rádiového spojení do správce 220 hovorů.

V tomto okamžiku, správce 230 rádiového spojení přidělí nosné časové úseky na spojích (linkách) koncentrovaného rozhraní mezi přístupovým koncentrátorem 100 a ústředním terminálem 10. Ve výhodných provedeních správce rádiového spojení ukládá pevné mapování mezi rádiovými úseky a nosnými časovými úseky přidělenými správcem rádiového spojení, takže jakmile správce rádiového spojení zná rádiový úsek rezervovaný účastnickým terminálem, přidělí předem určený nosný časový úsek. Jakmile již toto bylo provedeno, bude spojen příchozí hovor a hovor potom může pokračovat.

Pro odchozí hovory je výhodně použita následující procedura. Správce 250 rádiového portu, sdružený s řídícím kanálem hovorů, je uspořádán pro periodické vysílání volného seznamu do účastnických terminálů 20, který indikuje ty rádiové úseky, které jsou dostupné pro rezervování účastnickými terminály pro odchozí hovory. Správcové (řídící programy) 250 rádiových portů, sdružené s rádiovými úseky identifikovanými ve volném seznamu, jsou upozorněny, takže se mohou konfigurovat tak, aby byly v dosažitelném (přístupném) stavu, ve kterém jsou připraveny přijímat zprávy žádostí o rezervování z účastnických terminálů. Když podřízená jednotka ♦ 444 9 4 4 · · · • * 9 · 4 4 4 * 4 4 4 4 >444 * * 4··· ·· ·· 44* 444 44 44

260 rádiového portu přijímá volný seznam, vysílaný na řídícím kanálu hovorů, upozorní logiku 270 účastnického terminálu.

Pokud logika 270 účastnického terminálu potom detekuje stav přihlašování (vyvěšení), indikující, že 5 uživatel připojené položky telekomunikačního vybaveni si přeje provést odchozí hovor, pak logika 27Q účastnického terminálu bude informovat podřízenou jednotku 260 rádiového portu o rádiovém úseku, který byl zvolen z volného seznamu a který má být použít pro vytvoření odchozího hovoru.

Podřízená jednotka 260 rádiového portu potom upozorní správce 250 rádiového portu, sdruženého se zvoleným rádiovým úsekem, vydáním zprávy žádosti o rezervování do správce rádiového portu. Zpráva žádosti o rezervování identifikuje ST přející se provést odchozí hovor. Správce 250 rádiového portu potom bude informovat správce 230 rádiového spojení přes podřízenou rádiovou jednotku 240 o rezervování rádiového úseku účastnickým terminálem 20.. Navíc správce 250 rádiového portu vydá zprávu o udělení přístupu do podřízené jednotky 260 rádiového portu.

Logika 270 ST potom vysílá přihlašovací zprávu do podřízené jednotky 260 rádiového portu, která ji předává dále do správce 220 hovorů přes správce 250 rádiového portu. Jako v případě příchozího hovoru, správce 230 rádiového spojení potom přiděluje nosný kanál pro přenos hovoru mezi přístupovým koncentrátorem 100 a ústředním terminálem 10.

Potom bude spojen odchozí hovor.

Po tomto popisu technik použitých ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu pro přidělování rádiových úseků příchozím a odchozím hovorům pro vytvoření bezdrátového *

• φ φφφ • φ φ * φ φ · φ φ « ·· φφφ • «φφφ φ φ φ φ φ φ φ φφφφ •ΦΦ φφ φφ spojení pro tyto příchozí a odchozí hovory, budou nyní podrobněji popsány techniky použité pro zpracování signalizačních procedur pro tyto příchozí a odchozí hovory ve spojení s odkazy na obr. 7, který je blokovým schématem ilustrujícím hlavní prvky použité ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu pro provádění takovýchto signalizačních funkcí.

Během vytváření bezdrátového spojení na určitém rádiovém úseku, správce 250 rádiového portu, sdružený s tímto rádiovým úsekem, bude komunikovat s podřízenou jednotkou 260 rádiového portu účastnického terminálu přes vstupně/výstupní (1/0) porty 430 a 440. Během této doby signalizační multiplexor (SIGMUX) 420 uvnitř ústředního terminálu (jeden SIGMUX je zajištěn pro každý účastnický terminál podporovaný ústředním terminálem) a relé 450 uvnitř účastnického terminálu blokované pro zabránění přenosu jakékoliv signalizační informace přes I/O porty 430, 440 mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem.

Jakmile'ale již bylo bezdrátové spojení vytvořeno, správce 250 rádiového portu vyšle signál do SIGMUX 420 pro umožnění tomuto SIGMUX, aby multiplexoval signalizační zprávy pro vysílání přes bezdrátové spojení (linku) do účastnického terminálu 20. Navíc podřízená jednotka 260 rádiového portu vyšle signál do relé 450 pro umožnění tomuto relé, aby předalo signalizační informaci mezi 1/0 portem 440 a správcem (řídícím programem) POTS 460.

Uvnitř ústředního terminálu 10 je zajištěn, signalizační port (SIGPORT) 400 pro každou účastnickou linku, která může být podporována uvnitř účastnického terminálu.

Pokud tedy účastnický terminál 20 může podporovat 16 linek,

Φ Φ 9 9 4 4

ΦΦΦ ΦΦΦ ΦΦ ΦΦ pak 16 portů SIGPORT bude sdruženo s odpovídajícím SIGMUX 420 v ústředním terminálu. Každý SIGPORT 400 je uspořádán pro příjem signalizačních událostí určených pro odpovídající linku účastnického terminálu z množství dalších prvků uvnitř ústředního terminálu, přičemž tyto signalizační události indikují do SIGPORT 400, že je třeba generovat signalizační zprávu pro vysílání do účastnického terminálu 20. SIGPORT 400 má přístup k sadě 410 zpráv, obsahující seznam všech zpráv, které mohou být vytvořeny portem SIGPORT 400 pro reprezentování signalizačních událostí přijímaných z dalších prvků ústředního terminálu. Ve výhodných provedeních tato sada 410 zpráv, zahrnující uloženou sadu zpráv, které mohou být použity pro vyvolání kterékoliv z množství signalizačních procedur nebo sekvencí, které může být potřebné provést v ST 20.

Jakmile již SIGPORT určil, s odkazem na sadu zpráv 410, která zpráva by měla být vysílána do ST 20, pak tento SIGPORT 400 generuje tuto zprávu a předává ji do SIGMUX 420, který kombinuje tuto zprávu do sestupného signálu určeného k vysílání z CT 10 do ST 20. Tento sestupný signál je potom předán do I/O portu 430 pro vysílání přes bezdrátové spojení 435 do l/O portu 440 uvnitř ST.

SIGPORT 400 je ve výhodných provedeních rovněž uspořádán pro příjem testovacích událostí, které mohou být vydávány testovacím technickým pracovníkem pro provedení testovacích funkcí spojení (linky) a podobně. Ve výhodných provedeních sada 410 zpráv rovněž obsahuje uloženou sadu testovacích zpráv použitých pro reprezentování těchto testovacích událostí. Když SIGPORT 4QQ určuje, že přijímaná událost je testovací událost, například, prostřednictvím · 4 4 4 4

4 * 4 4 44

4 4 4 4 4

444 ·44 44 44 » · 4*4

I · 4 » · » ♦ 4 4

44 odkazu na atributy testovací události, pak odkazuje na sadu 410 zpráv pro určení vhodné testovací zprávy pro reprezentování této testovací události, generuje tuto testovací zprávu a předává ji do SIGMUX 420 pro kombinování do sestupného signálu, který má být vysílán z CT 10 do ST 20,. Jako u signalizačních zpráv, tento sestupný signál je potom předáván do I/O portu 430 pro vysílání přes bezdrátové spojení 435 do 1/0 portu 440 uvnitř ST.

Jak bylo diskutováno dříve, v důsledku použití ortogonálních kódů a podobně bude I/O port 440 v ST 20 rozeznávat pouze tu část sestupného signálu, která je určena pro tento určitý ST 20. Navíc, protože prostřednictvím této fáze podřízená jednotka 260 rádiového portu uvolní relé 450, pak je toto relé 450 schopné přenosu jakýchkoliv signalizačních a testovacích zpráv přijatých I/O portem 440 do správce 460 POTS.

Ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu je pro každou POTS linku do položky telekomunikačního vybavení spojeného s ST 20 zajištěn POTS linkový signalizační (PLSIG) procesor 480. Navíc je na jeden ST 20 zajištěn jeden POTS linkový testovací (PLTEST) procesor 490. Správce 460 POTS má přístup k sadě 470 zpráv, přičemž tato sada zpráv výhodně obsahuje shodnou sadu zpráv, jako je sada zpráv obsažená uvnitř sady 410 zpráv ústředního terminálu 10 Odkazováním na tuto sadu 470 zpráv je správce 460 POTS schopen dekódovat přijímané zprávy pro určení signalizační nebo testovací události reprezentované touto zprávou. Ve výhodných provedeních zpráva obsahuje atribut identifikující číslo ST linky, které se zpráva týká. Pokud zpráva reprezentuje testovací událost, pak tato událost je jednoduše předána do »· t « 9 9 » »999 » 9 9 9 9 » »9*9 ·»» 9» 99 • 9 9 • 9 ··*

9 9 9 9 « • * · 9 9 • 9 9» 999

PLTEST procesoru 490. Protože ale je zde výhodně jeden PLSIG procesor 480 pro každou linku POTS vybavení ST, pak pro signalizační událost je použit atribut čísla linky správcem 460 POTS pro určení, do kterého určitého PLSIG procesoru 480 je signalizační událost směrována.

Tudíž vzhledem k odkazu na sadu 470 zpráv a informacím uvnitř zprávy, jako je atribut čísla linky, je správce 460 POTS schopen určit, zda zpráva reprezentuje signalizační událost určenou pro PLSIG procesor 480 nebo testovací událost určenou pro PLTEST procesor a, pokud zpráva reprezentuje signalizační událost, do kterého určitého PLSIG procesoru 480 je tato signalizační událost určena. Správce 460 POTS je tudíž uspořádán pro směrování signalizačních událostí do vhodného PLSIG procesoru 480 nebo pro směrování l⁵ testovacích událostí do PLTEST procesoru 490.

Za předpokladu, že zpráva reprezentuje signalizační událost, pak PLSIG procesor 480 odpovídající určité POTS lince, do které je tato událost směrována, bude přijímat tuto signalizační událost. Každý PLSIG procesor 480 obsahuje kontextovou informaci identifikující tento určitý PLSIG procesor a rovněž stav POTS linky sdružené s tímto PLSIG procesorem. S použitím této kontextové informace je PLSIG procesor 480 uspořádán pro odkazování na sekvenční sadu 500 obsahující sadu signalizačních sekvencí, které mohou být prováděny ve spojení s určitou POTS linkou ST. Tato sekvenční sada 500 může být definována celkově pro jakoukoliv linku uvnitř ST 20 nebo alternativně aktuální sekvenční sada 500 může být definována pro každou linku. V tomto posledně uvedeném případě bude každý PLSIG procesor 480 uvnitř ST uspořádán pro přístup k odlišné sekvenční sadě 500.

• * · · · · a · · · ·* ·· ··· ··· ·· aa

Sekvenční sada 500 je výhodně vyhledávací tabulkou, která obsahuje sadu signalizačních událostí a pro každou událost identifikuje signalizační sekvenci, která by byla provedena po přijetí této události. Ve výhodných provedeních se ale aktuální vztahy mezi událostmi a sekvencemi mohou měnit v závislosti na stavové informaci uložené uvnitř PLSIG procesoru 480. Ve skutečnosti tudíž sekvenční sada 500 může zahrnovat množství vyhledávacích tabulek, jednu pro každý odlišný stav, které mohu být uloženy PLSIG procesorem 480. V takových případech je PLSIG procesor 480 uspořádán pro použití kontextové informace uložené v něm a signalizační události přijaté ze správce 460 POTS, aby odkazoval na sekvenční sadu 500 identifikující vhodnou vyhledávací tabulku uvnitř sekvenční sady 500 a potom pro vyjmutí ukazatele na sekvenci identifikovanou vyhledávací tabulkou, která odpovídá signalizační události.

Jakmile již byl tento proces proveden, vrací PLSIG procesor 480 aktuální kontextovou informaci a ukazatel na sekvenci, identifikovaný přes PLSIG procesor 480, do správce 460 POTS.

Správce 460 POTS je uspořádán tak, aby obsahoval makroprocesor (překládač makroinstrukcí) 520, který má přístup k instrukční sadě 530 pro vykonání jakékoliv ze sekvencí, uložených uvnitř sekvenční sady 500 Po přijetí sekvenčního ukazatele a kontextové informace z PLSIG procesoru 480, správce 460 POTS je uspořádán pro přidělení makroprocesoru 520 k tomuto PLSIG procesoru 480 a pro předání makroprocesoru 520 sekvenčního ukazatele a kontextové informace. Makroprocesor 520 potom vyjme určitou identifikovanou sekvenci ze sekvenční sady 500 a identifikuje » · ♦ ► 0 000 ► · · 0 * > 0 0 0

0· ► 0 0 1 0 0 Φ0 instrukční sadu v této určité sekvenci. Potom makroprocesor 520 vykoná sekvenci vyjmutí z instrukční sady 530 instrukcí tvořících uvedenou sekvenci a vykonáním těchto instrukcí ve vhodném pořadí. V závislosti na příslušné sekvenci to může mít za následek vyslání určitých signalizačních událostí z PLSIG procesoru 480 do správce 460 POTS pro způsobení generování zprávy pro předání přes relé 450 a I/O port 440 pro vysílání přes bezdrátové spojení 435 do ústředního terminálu.

Vedle přijímání událostí přímo ze správce 460 POTS může každý PLSIG procesor 480 rovněž přijímat signalizační události z jednoho nebo více ST hardwarových budičů 550, které jsou spojené s určitými položkami ST hardwaru 540. ST hardwarové budiče 550 tudíž mohou detekovat stavy nebo podmínky, jako je přechod ST hardwaru 540 do stavu přihlašování'', ve kterém jsou uživatelem ST hardwaru 540 zadávána čísla a podobně, a mohou reagovat na tyto události prostřednictvím generování signalizačních událostí pro vysílání do PLSIG procesoru 480. Jako předtím tyto události způsobí, že PLSIG procesor 48Q provede vyhledávací proces uvnitř sekvenční sady 500., aby vyjmul ukazatel na určitou sekvenci, která musí být vykonána uvnitř účastnického terminálu v důsledku těchto událostí. Tato informace bude potom předána do správce 460 POTS, který přiřadí makroprocesor 520 k PLSIG procesoru 480 a makroprocesorem 520 potom bude provedena tato určitá sekvence.

Jak bylo zmiňováno výše, správce 460 POTS může rovněž přijímat testovací zprávy z ústředního terminálu, přičemž tyto zprávy jsou použity pro vyvolání určitých testovacích sekvencí bud’ na periodickém nebo náhodném základě tak, aby se • · • · • · Β • · · β · ·· ·· ··· Β testovalo, zda POTS linky pracují správně. PO přijetí takovýchto zpráv bude správce 460 POTS odkazovat na sadu 470 zpráv, aby dekódoval zprávu a po určení, že tato zpráva reprezentuje testovací událost, předá tuto testovací událost do PLTEST procesoru 490. Jak bylo zmiňováno dříve, ve výhodných provedeních je pouze jeden PLTEST procesor 490 zajištěn pro každý účastnický terminál 20. Mělo by ale být osobám v oboru znalým zcela zřejmé, že může být zajištěn jakýkoliv počet PLTEST procesorů 490 v závislosti, například, na úrovni testování, která je požadována uvnitř systému.

Když PLTEST procesor 490 přijímá testovací událost, pak přistupuje k sekvenční sadě 510, aby určil sekvenci, která by měla být vykonána v důsledku této událostí. Na rozdíl od sekvenční sady 500 sdružené s každým PLSIG 15 procesorem 480 sekvenční sada 510 obvykle není závislá na stavu a tudíž tato sekvenční sada 510 může být realizována jako jednoduchá vyhledávací tabulka. Jako u procesu prováděného PLSIG procesorem 480 je PLTEST procesor 490 uspořádán pro vrácení do správce 460 POTS ukazatele na

0 vhodnou sekvenci, kterou je třeba provést v důsledku přijetí určité testovací události. Potom správce 460 POTS přiřadí makroprocesor 520 k PLTEST procesoru 490 a tato testovací sekvence bude vykonána s odkazem na instrukce v instrukční sadě 530.

Navíc PLTEST procesor 490 může být spojen s testovacími hardwarovými budiči 570, které jsou dále spojeny s různými položkami testovacího hardwaru 560. To zajišťuje alternativní cestu, prostřednictvím které mohou být testovací události přijímány PLTEST procesorem 490. Testovací událostí jsou ovšem přijímány, což má za následek vyjmutí sekvence ze * · · · • 9 9·· * · 9 « «

9 9 9

9· · • 9 9

9 9

9 9

9 9 9 9 ·9· ·· 99 sekvenční sady a potom její provedení makroprocesorem 520, což může mít dále za následek vrácení určitých výsledků testovacích událostí do správce 460 POTS pro způsobení generování zprávy pro předání přes relé 450 a I/O port 440 pro vysílání přes bezdrátové spojení 435 do ústředního terminálu 10.

Ve výhodných provedeních je na ST pouze jeden makroprocesor 520, přičemž tento makroprocesor je vlastněn správcem 460 POTS a přiřazován k určitým PLSIG procesorům 480 nebo PLTEST procesorům 490 podle požadavků, osobám v oboru znalým by ale mělo být zcela zřejmé, že není žádný požadavek na to, aby byl použit pouze jeden makroprocesor 520 a pokud je to vhodné může být použito více než jen jednoho makroprocesoru, aby se, například, zlepšila rychlost zpracování.

Mělo by být rovněž uvedeno, že podle výhodných provedení vynálezu má makroprocesor 520 přístup k jedné instrukční sadě 530 obsahující uloženou sadu instrukcí, které mohu být použity pro definování všech z různých signalizačních a testovacích sekvencí uvnitř sekvenčních sad 500. a 510. Tato uložená sada instrukcí je přizpůsobena zejména pro provádění signalizačních a testovacích procedur.

Prostřednictvím shora popisovaného přístupu jak sada zpráv definujících zprávy přenášené mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem tak i instrukční sada definující instrukce proveditelné makroprocesorem 520 mohou být zajištěny prostřednictvím relativně malé sady zpráv a instrukcí, které jsou nezávislé na jakémkoliv určitém telekomunikačním protokolu a které jsou tudíž nezávislé na zemi použití. Potom mohou být sekvenční sady 500 a 510 * * « • · · • ♦ · • ·· definovány pro každý určitý telekomunikační protokol a tudíž pro každé určité požadavky v dané zemi, přičemž každá sekvence v sekvenční sadě je stále ještě definována s použitím základní uložené sady instrukcí a stále ještě sdružena s určitou zprávou uvnitř sady zpráv. Tento přístup zajišťuje obzvláště účinný způsob manipulace s a zpracování různých signalizačních a testovacích procedur, které musí být prováděny účastnickým terminálem 20.

Následující seznam ilustruje instrukce obsažené 1θ uvnitř instrukční sady 530 ve výhodných provedeních vynálezu:

Instrukce společné pro signalizaci a testování

ALARM - použita pro vydání výstrahy do správce výstrah a pro ukončení sekvence.

CALL_STATE - ukládá hodnotu nového stavu v registru stavu hovorů signalizačního nebo testovacího procesoru.

END - ukončuje sekvenci.

EXIT - ukončuje sekvenci, všechny do vyrovnávacích 2Q pamětí uložené výsledky jsou vyslány do CT.

GOTO - vykonává operaci Go To (jdi na).

LINEFEED - programuje řádkové posunutí informace předávané v operandu A.

PUSH_RESULT_STACK - ukládá ve zásobníku výsledků 25 hodnotu adresovanou operandem A.

STORE_DIGIT - ukládá číslo v následujícím volném místě vyrovnávací paměti výsledků a následujícím volném místě zásobníku volaných čísel.

• · · • · ·4· • · · · ♦ • * · » ·· 4· • · · *

Φ · · 4 • · · 4 4 • · · 4

STOP_TIMEOUT - zastavuje časovač časového odpojení signalizačního nebo testovacího procesoru.

TEST_EQ - porovnává dvě hodnoty v operandech A a B s využitím rovnosti s testovacím operátorem.

TEST_NEQ - porovnává dvě hodnoty v operandech A a B s využitím nerovnosti s testovacím operátorem.

TES_LE - porovnává dvě hodnoty v operandech A a B s využitím funkce méně než nebo rovnosti s testovacím

IQ operátorem.

TEST_LT - porovnává dvě hodnoty v operandech A a B s využitím funkce méně než testovací operátor.

TEST_GE - porovnává dvě hodnoty v operandech A a B s využitím funkce větší než nebo rovnosti s testovacím 15 operátorem.

TEST_GT - porovnává dvě hodnoty v operandech A a B s využitím funkce větší než testovací operátor

Instrukce pro testování linky

ABORT_TEST - bezprostředně přerušuje testovací sekvenci linky a provádí příkazy LINEFEED a RESET_RELAYS.

ADD - sčítá čísla X a Y, přičemž zdroj čísel X a Y je definován operandem A.

ADC - sčítá čísla X a Y a přičítá stav stavového příznaku, přičemž zdroj čísel X a Y je definován operandem A.

ADC_READ - iniciuje snímání analogo-číslicového převodníku.

RELAY - aktivuje nebo deaktivuje testovací relé linky.

4 4 4

4* 44

4 4·· * · 4 4 · * 4 φ φ

44

444 ···

RESET_RELAYS - resetuje všechna testovací relé linek do jejich klidového stavu.

SUB - odečítá číslo X od čísla Y, přičemž zdroj čísel

X a Y je definován operandem A.

SBC - odečítá s přenosem číslo X od čísla Y, přičemž zdroj čísel X a Y je definován operandem A.

TEST_DIAL_TCNE - nastavuje stavový příznak do stavu detektoru oznamovacího tónu.

TEST_HOOK_SWITCH - nastavuje stavový příznak do stavu přihlašovacího spínače.

TIMER_READ - ukládá do zásobníku výsledků současnou hodnotu uloženou ve zvoleném časovači.

TIMER START - spouští časovač, který může být použit 15 ~ pro měření délky doby, dokud nedojde k události.

TIMER_TEST - nastavuje stavový příznak, pokud je hodnota časovače větší nebo rovnající se testovací hodnotě časovače.

WAIT_MSEC - pozastaví provádění příkazů po pevně daný interval.

WAIT_SEC - pozastaví provádění příkazů po pevně daný interval.

Instrukce pro signalizaci

ABORT - bezprostředně ukončuje příkazovou sekvenci.

CPE_TONE - aplikuje jeden tón nebo kombinaci tónu na lince.

DIALLING_MODE - modifikuje příznak režimu volby.

• * 4 44 4

444 4 • · · · 4 4 »444 4 ·· 44 4>4 4 * · * 4 ·4#

4 4 4

4 4 4

44

RADIO_ACCES - vydává běžné nebo prioritní žádosti o rádiový přístup a žádost o uvolnění rádiového přístupu.

TEST_DIAL_MODE - nastavuje stavový příznak do stavu příznaku režimu volby.

TEST_PRIORITY_NUMBER - nastavuje stavový příznak, pokud dochází ke shodě prioritních čísel.

Pro ilustraci, jak jsou z těchto instrukcí vytvářeny sekvence, je níže uveden příklad nastavovací sekvence SETUP, prováděné během vytváření hovoru:

P c	Instrukce	Operand A	Operand B	Index zásobníku výsledků	Popis
1	LINEFEED	ISA_A0	0	0	Nastaví SLIC na obrácení aktuálního toku
2	LINEFEED	RINGING	ISA_A1	0	Nastaví SLIC na vyzvánění
3	PUSH_ RESULT_ STACK	ALERTING	SIGNALLING _ID	1
4	CALL_STATE	INCOMING_ CALL_ RECEIVED	0	1	nastaví režim hovoru na zpracování příchozího hovoru
5	EXIT			0	Vyšle obsah vyrovnávací paměti výsledků

« · ♦·

Φ Μ · · • Φ Φ ·

ΦΦ ·· • · · · • · Φ · · • · · Φ • ·· ··

Instrukce LINEFEED je začleněna tak, že pokud zvonek má být ještě aktivní po uplynutí vyzváněcího pulzu časovače, pak LINEFEED se vrátí z RINGING (vyzvánění) do posledního zaznamenaného řádku.

Tato sekvence SETUP se vztahuje na zprávu Call Setup, obsahující dva parametry, které jsou umístěny ve vstupním zásobníku.

Parami == kód LINEFEED

IQ Param2 == maximální trvání vyzváněcího pulzu.

Po prodiskutování prvků zajišťovaných v účastnickém terminálu pro zpracování signalizačních a testovacích událostí ve výhodných provedeních vynálezu, bude nyní ve podrobněji diskutována sekvence signalizačních událostí, generovaná propojovacím portem 210 přístupového koncentrátoru 100 do signalizačního procesoru 480 účastnického terminálu 20 pro vytvoření příchozího hovoru ve spojení s odkazy na obr.

8A až obr. 8C, které jsou interakčními schématy ilustrujícími interakci různých prvků uvnitř přístupového koncentrátoru, ústředního terminálu a účastnického terminálu. Pro příklad ilustrovaný na obr. 8A až obr. 8C se předpokládá, že signalizační procesor 480 je ve vyčkávacím (IDLE) stavu před vytvořením příchozího hovoru.

Nejprve, pro příchozí hovor, propojovací port 210 přijímá obsazovací zprávu (SEIZE) přes linku El z ústředny (přepínače), přičemž tato zpráva SEIZE indikuje přítomnost příchozího hovoru. Ve výhodných provedeních má tato zpráva

SEIZE vlastně formu opakovaného vzoru bitů a její poloha v časových úsecích linky El identifikuje propojovací nosný 30 kanál. Jak bylo zmiňováno dříve při diskuzi ve spojení s obr.

• 9 φφφ • · φ · · · 9 φ • 9 ·φ φ • 9 9 φ • · · φ

9 Φ φ ·· ΦΦ

5, každá linka účastnického terminálu má přidělený nosný kanál na lince El a tudíž propojovací nosný kanál identifikuje linku účastnického terminálu, do které je směrován příchozí hovor.

Propojovací port 210 reaguje na obsazovací zprávu SEIZE vydáním volání funkce SetupReqO do CONCCALL objektu 610 CONCCALL objekt 610 je vlastně vytvořen na každém konci propojovací roviny spojující XTU 110 a CTU 120, přičemž tyto CONCCALL objekty 610, 615 ukončují tří-vrstvý protokol

Ιθ použitý pro komunikaci přes propojovací rovinu. Ve výhodných provedeních vynálezu je vrstva 2 protokolu založena na standardu Q.921 a vrstva 1 je vysokoúrovňovou datovou spojovací řídící (HDLC) vrstvou. Pro rozlišení mezi CONCCALL objekty je jeden označován jako CONCCALL NET objekt 610, což j_e CONCCALL objekt nejblíže k telekomunikační síti, se kterou propojovací port komunikuje, zatímco druhý CONCCALL objekt je označován jako CONCCALL USR objekt 615, což je CONCCALL objekt na straně účastníka, nebo uživatele, systému.

Volání funkce SetupReqO obsahuje atributy identifikující linku účastnického terminálu, do které je směrován příchozí hovor, a modemové rošty ústředního terminálu, které účastnický terminál může rezervovat, přičemž tyto informace byly vyjmuty z vhodné databáze 150 přístupné pro XTU 110.

Pro signalizační účely je zajištěn společný pevný signalizační kanál přes propojovací rovinu a přes propojovací cestu a signalizační události jsou komunikovány přes pevný signalizační kanál pře zprávy, přičemž stejná sada zpráv je definována pro komunikaci jak přes propojovací rovinu tak i přes propojovací cestu. Po přijetí volání funkce SetupReqO * 9 • · ··♦ • · 9 9 • 9# 9

9« · 4 • 9 | • · a

9« 9« tudíž CONCCALL objekt 610 vytváří zprávu DA_SETUP, použitou pro přenos informací obsažených ve volání funkce SetupReqO, přes propojovací rovinu do CONCCALL USR objektu 615. Zde je tato DA_SETUP zpráva dekódována pro generování volání funkce

UsrSetupInd() pro předání do hovorového objektu 620 správce hovorů (CMGRCALL). Atributy volání funkce UsrSetupInd() jsou naprosto shodné s atributy volání funkce SetupReqO, vydaného propojovacím portem 210.

CMGRCALL objekt 620 je vytvořen správcem 220 hovorů ⁰ pro zpracování signalizačních událostí určitého hovoru a tudíž bude tento CMGRCALL objekt 620 existovat pro každý hovor aktuálně zpracovávaný přístupovým koncentrátorem 100. Každý vytvořený CMGRCALL objekt je identifikován identifikátorem ST a číslem linky, odpovídající lince účastnického terminálu, do které je příchozí hovor směrován.

CMGRCALL objekt 620 je uspořádán po přijetí volání funkce UsrSetupInd() pro vydání volání funkce AllocateO do správce 230 rádiového spojení, které instruuje správce θ rádiového spojení pro přiřazení (přidělení) rádiového úseku pro příchozí hovor. Pro snížení složitosti obrázků není na obr. 8A ilustrován vlastní proces prováděný správcem 230 rádiového spojení, protože ten byl již podrobněji diskutován v popisu výše ve spojení s odkazy na obr. 6. Jakmile již správce 230 rádiového spojení přijal indikaci z podřízené rádiové jednotky 240, že radiový úsek je dostupný pro přidělení pro příchozí hovor, pak je správce rádiového spojení uspořádán pro vydání volání funkce AllocateAck() do CMGRCALL objektu 620. V tomto okamžiku CMGRCAll objekt 620 vysílá volání funkce InviteToAcquire() do správce 230 rádiového spojení, které potom způsobí, že správce 230 • ♦ φφφ φ φφφφφ φ • φφφ φ φφ ·· φφφ φ · φ * φ φ · φ φ φ φ φ φφφφ φφφ ·Φ φφ rádiového spojení zajistí, aby účastnický terminál byl vyzván pro rezervování bezdrátového spojení na určeném rádiovém úseku. Opět platí, že tento proces byl již diskutován v předcházejícím popisu ve spojení s odkazy na obr. 6. Jakmile již účastnický terminál rezervoval rádiový úsek, vydává správce 230 rádiového spojení volání funkce AcquisitionAck() do CMGRCALL objektu 620 pro potvrzení, že bezdrátové spojení již bylo vytvořeno. Dále je správce 230 rádiového spojení v tomto okamžiku uspořádán pro přiřazení nosného kanálu propojovací roviny, přes který mohou procházet data příchozího hovoru, přičemž tato informace je rovněž dodána do CMGRCALL objektu 620. Nosný kanál propojovací roviny, přidělený správcem 230 rádiového spojení pro propojovací rovinu, určuje, který nosný kanál je použit pro propojovací cestu, přičemž ve výhodném provedení je mezi propojovací rovinou a nosnými kanály propojovací cesty pevný vzájemný vztah.

CMGRCALL objekt 620 je potom uspořádán pro vydání volání funkce CallProcReq() do CONCCALL USR objektu 615, přičemž toto volání funkce rovněž obsahuje indikaci o nosném kanálu propojovací roviny, který je přidělen správcem rádiového spojení. Toto volání funkce způsobuje, že CONCCALL USR objekt 615 generuje DA_CALL PROCEEDING zprávu pro vysílání přes propojovací rovinu do CONCCALL NET objektu 610.

přičemž tato zpráva rovněž obsahuje detaily o nosném kanálu propojovací roviny, který byl přidělen pro příchozí hovor.

CONCCALL NET objekt 610 potom dekóduje DA_CALL PROCEEDING zprávu a generuje volání funkce CallProcInd() pro vysílání do propojovacího portu 210 a identifikující přidělený nosný kanál propojovací roviny. Propojovací port • 0 000

0 0 0 0

0 0 0

00

0

0 »

000 000 * * I 0 0 0 0 0 0

210 reaguje na toto volání funkce generováním volání funkce ConnectBch pro vysílání do digitálního přepínače 600, přičemž toto volání funkce identifikuje propojovací nosný kanál zajištěná v obsazovací zprávě SEIZE z ústředny a nosný kanál propojovací roviny, přidělený správcem rádiového spojení pro příchozí hovor.

Digitální přepínač 600 reaguje na toto volání funkce spojením identifikovaného propojovacího nosného kanálu s přiděleným nosným kanálem propojovací roviny, čímž zajišťuje cestu pro příchozí hovor.

V okamžiku, ve kterém CMGRCALL objekt 620 vydává volání funkce CallProcReq() do CONCCALL USR objektu 615, je rovněž uspořádán pro vydání volání funkce SetupReqO do dalšího CONCCALL NET objektu 630, přičemž tento CONCCALL NET objekt ukončuje rozhraní třetí vrstvy, které existuje přes propojovací cestu mezi CTU 120. přístupového koncentrátoru 100 a DTU 130 ústředního terminálu 10,.

CMGRCALL objekt 620 byl reprodukován na obr. 8B pro 2Q zjevnou ilustraci, že volání funkce SetupReqO pochází z

CMGRCALL objektu 620 a je určeno pro CONCCALL NET objekt 630. Obr. 8B rovněž znázorňuje volání funkce UserSetupIndO přicházející do CMGRCALL objektu 620, ale pro jednoduchost byla vypuštěna všechna mezilehlá volání funkcí, ilustrovaná na obr. 8A.

Jak bylo zmiňováno v popisu dříve, stejná sada zpráv je použita pro přenos přes propojovací cestu, jako je použita pro přenos přes propojovací rovinu. CONCCALL NET objekt 630 tudíž reaguje na volání funkce SetupReqO vydáním DA_SETUP zprávy do odpovídajícího CONCCALL USR objektu 635 uvnitř DTU • · φφφ φ · φφφφ φφφφφ · φφφφφφ φφφφ φ φ φφφφ φφ φφ φφφ φφφ φφ φφ

130 na druhém konci propojovací cesty. CONCCALL USR objekt

635 dekóduje tuto DA_SETUP zprávu a generuje volání funkce

SetupIndO pro předání do SIGPORT 400. Jak bylo zmiňováno v předcházejícím popisu, je ve výhodných provedeních vynálezu zajištěn jeden SIGPORT 400 pro každou linku účastnického terminálu a protože počáteční volání funkce SetupReqO, vydané propojovacím portem 210 je identifikováno linkou účastnického terminálu, může CONCCALL USR objekt 635 zajistit, že volání funkce SetupIndO, které vydává, je směrováno do vhodného SIGPORT 400.

Jak bylo diskutováno dříve ve spojení s odkazy na obr. Ί, po přijetí signalizačních událostí je SIGPORT 400 uspořádán pro přístup k sadě 410 zpráv, definující zprávy, které mohu být předávány přes bezdrátové spojení mezi 15 ústředním terminálem a účastnickým terminálem. Mělo by být uvedeno, že tato sada 410 zpráv je ve výhodných provedeních vynálezu odlišná do sady zpráv, použité pro propojovací rovinu a propojovací cestu.

V tomto případě tudíž SIGPORT 400 reaguje na přijetí volání funkce SetupIndO přístupem k sadě 410 zpráv a určením, že nastavovací (SETUP) zpráva by měla být vysílána do účastnického terminálu. SIGPORT 400 tedy generuje SETUP zprávu a vysílá ji do SIGMUX 420, přičemž tato SETUP zpráva obsahuje jako atributy číslo linky, do které je signalizační událost směrována, a dva další parametry Pl a P2. Tyto dva parametry jsou použity při provádění signalizační sekvence určené příslušným signalizačním procesorem 480 a informace obsažené uvnitř těchto dvou parametrů se bude měnit v závislosti na stavu procesu hovoru. Za předpokladu ale, že signalizační procesor je ve vyčkávacím (IDLE) stavu v • * φφφ φ · · · · » •φφφφ φ · · φ · φ • φ I φ φ φ φφφφ φ· 'φφ φφφ φφφ φφ φφ okamžiku nastavování hovoru, budou parametry PÍ a P2 obsažené v SETUP zprávě identifikovat kód přiváděči kód linky respektive maximální trvání vyzváněcího pulzu pro telekomunikační vybavení připojené na lince.

Jak je ilustrováno na obr. 8C, SIGMUX 420 potom vydává SETUP zprávu pro vysílání přes bezdrátové spojení do účastnického terminálu. Tato SETUP zpráva je přijímána správcem 460 POTS uvnitř účastnického terminálu, který potom přistupuje k sadě 470 zpráv (identická se sadou 410 zpráv) pro dekódování SETUP zprávy. Správce 460 POTS rovněž vyjímá informaci o čísle linky ze SETUP zprávy, aby určil signalizační procesor 480, do kterého je nastavovací signalizační událost směrována. Potom také vydává volání funkce Setup() do tohoto příslušného signalizačního procesoru 15

480, které obsahuje hodnoty parametrů PÍ a P2.

Transportní mechanismus tří-vrstvového protokolu je použit pro komunikování přes bezdrátové spojení mezi SIGPORT 400 a signalizačním procesorem 480, přičemž SIGPORT 400 a signalizační procesor 480 ukončují tří-vrstvový protokol. Ve výhodných provedeních vynálezu je vrstva 2 protokolu založena na standardu Q.921 a vrstva 1 je vysokoúrovňovou datovou spojovací řídící (HDCL) vrstvou. Vrstva 2 a vrstva 1 protokolu jsou ve výhodných provedeních vynálezu zajištěny uvnitř I/O portů 430 a 440.

Signalizační procesor 480 bude reagovat na volání funkce Setup() vydáním vhodným signálů do hardwarových budičů

550 účastnického terminálu tak, aby se způsobilo spuštění zvonku telekomunikačního vybavení.

• · ··· 9 · 9 9 · 9 ····* * 9 · 9 9 9 φ • 999 9 9 9 9 9 9

9· ·· 9·· ··· 99 99

Jakmile již toto bylo provedeno, vydá signalizační procesor 480 volání funkce SendlnfoReply() do POTSMGR 460, které žádá tento POTSMGR o vydání zprávy INFOREPLY. Tato INFOREPLY zpráva je obecného typu zprávy použité na vzestupné signalizační komunikaci mezi účastnickým terminálem a ústředním terminálem, přičemž parametr této obecné INFOREPLY zprávy je použit pro indikaci typu signalizační události odpovědné za vydání INFOREPLY zprávy. Zajištěním jedné předem určené signalizační zprávy, jako je INFOREPLY zpráva, pro vzestupné signalizační komunikace mezi účastnickým terminálem a ústředním terminálem může být dosaženo úspor v šířce pásma požadovaného pro takového signalizační zprávy, protože pro definování zprávy je vyžadováno méně bitů. Navíc je INFOREPLY zpráva uspořádána tak, že může mít množství parametrů, přičemž každý parametr identifikuje odlišnou signalizační událost, což umožňuje kombinování množství signalizačních událostí do jedné INFOREPLY signalizační zprávy, čímž lze dosáhnout dokonce ještě větších úspor v šířce pásma.

Volání funkce SendlnfoReply(), vydané signalizačním procesorem obsahuje parametr identifikující ALERTING (upozorňující) signalizační událost, přičemž tato signalizační událost identifikuje, že položka telekomunikačního vybavení již byla upozorněna na přítomnost příchozího hovoru. Po přijetí tohoto volání funkce

5

SendlnfoReply{) POTSMGR 460 odkazuje na sadu 470 zprav, aby zkonstruoval INFOREPLY zprávu obsahující jako parametry této INFOREPLY zprávy číslo linky, se kterou je sdružen signalizační procesor 480 a indikaci, že signalizační událost reprezentovaná touto INFOREPLY zprávou je ALERTING 30 signalizační událost.

· ··· • · · · · • »· · ·· ·· • · • · • * ··· ··· • ; · · • · · · · • * ♦ Β ·· ··

Po přijetí INFOREPLY zprávy v SIGMUX 420. je tento SIGMUX uspořádán pro odkazování na sadu 410 zpráv pro určení z INFOREPLY zprávy informaci o čísle linky tak, aby určil, do kterého SIGPORT 420 směrovat INFOREPLY zprávu. Po provedení těchto akcí SIGMUX 420 předává INFOREPLY zprávu do SIGPORT 400, který odpovídá určenému číslu linky.

Jak je znázorněno na obr. 8B, SIGPORT 400 potom vydává volání funkce AlertingReq() do CONCCALL USR objektu 635 pro žádost tohoto CONCCALL objektu 635 o vydání DA_ALERTING zprávy přes propojovací cestu do přístupového koncentrátoru 100.

Tato DA_ALERTING zpráva je potom přijata CONCCALL NET objektem 630 uvnitř CTU 120 a dekódována pro vytvoření volání funkce NetAlertinglnd () , vyslaného do. CMGRCALL objektu 620. Jak je ilustrováno na obr. 8A, CMGRCALL objekt 620 potom vydává volání funkce AlertingReq() do CONCCALL USR objektu 615, které způsobí, že tento CONCCALL USR objekt vydá DA_ALERTING zprávu do CONCCALL NET objektu 610 uvnitř XTU 110. CONCCALL NET objekt 610 potom vydává volání funkce Alertinglnd() do propojovacího portu 210, čímž upozorňuje propojovací port 210 na to, že položka telekomunikačního vybavení, připojená k identifikované lince, již byla upozorněna na přítomnost příchozího hovoru.

Ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu volání funkce Setup, vydané do signalizačního procesoru 480, jak bylo popsáno výše, zapne zvonek. Výhodně jsou ale vysílány další zprávy odpovídající každé hraně vyzyáněcího pulzu, což zapíná a vypíná zvonek v předem stanovených intervalech. Pro dosažení tohoto, vydává propojovací port 210 volání funkce InfoReqO do CONCCALL NET objektu 610 pro φ

φφφ ! **· • · «

Φ · Μ |

Φ » Φ ♦ · Φ

Φ · Φ Φ »

ΦΦΦ ΦΦ φφ způsobení vyslání DA-INFOLINEFEED zprávy do CONCCALL USR objektu 615. Tento CONCCALL USR objekt 615 potom konvertuje tuto zprávu na volání funkce Info(), obsahující parametry přiváděčiho kódu linky a trvání. CMGRCALL objekt 620 přijímá toto volání funkce Info{) a potom generuje volání funkce InfoReqO do CONCCALL NET objektu 630 pro způsobení předání DA_INFOLINEFEED zprávy do CONCCALL USR objektu 635 uvnitř DTU 130.

CONCCALL USR objekt 635 dekóduje tuto zprávu pro generování volání funkce Info() do SIGPORT 400 odpovídajícího lince, a potom, jak je ilustrováno na obr. 8C, SIGPORT 400 odkazuje na sadu 410 zpráv, aby určil, že INFO_LINEFEED zpráva by měla být vyslána do účastnického terminálu. Ten potom generuje INFO_LINEFEED zprávu identifikující jako parametry číslo línky a parametry Pl a P2, které poskytují přiváděči kód linky a trvání informace.

SIGMUX 420 přijímá INFO_LINEFEED zprávu a potom vydává tuto INFO_LINEFEED zprávu do POTSMGR 460, který dekóduje tuto zprávu s odkazem na sadu 470 zpráv a předává volání funkce InfoLinefeed() do vhodného signalizačního procesoru 480. Signalizační procesor 480 potom identifikuje vhodnou sekvenci, která má být provedena makroprocesorem 520, přičemž provádění této sekvence způsobí, že zvonek položky telekomunikačního vybavení bude vypínán a zapínán v předem stanovených intervalech. Tento proces vydávání volání funkce InfoReqO z propojovacího portu 210 je opakován, dokud není položkou telekomunikačního vybavení generována přihlašovací signalizační událost nebo dokud se osoba provádějící příchozí hovor nerozhodně, že hovor nebude přijat a tudíž dokud hovor neukončí.

V · ··· V « · 4 4 * 4 4

4 4 4 4 φ •4 44 444 44·

Za předpokladu, že hovor je v účastnickém terminálu přijat, signalizační procesor 480 přijme přes ST hardwarové budiče 550 přihlašovací signalizační událost a bude reagovat na tuto událost vydáním volání funkce SendlnfoReply() do

POTSMGR 460, která žádá POTSMGR, aby vydal INFOREPLY zprávu.

V tomto případě bude parametr v tomto volání funkce identifikovat, že signalizační událost, která má být reprezentována zprávou INFOREPLY, je (spojovací) CONNECT signalizační událost indikující že hovor již byl přijat.

θ POTSMGR 460 potom bude generovat INFOREPLY zprávu s odkazem na sadu 470 zpráv a vysílá, že tuto INFOREPLY zprávu do SIGMUX 420, přičemž parametry této INFOREPLY zprávy jsou použity pro identifikováni čísla linky a zahrnují jako atribut indikaci, že reprezentovaná signalizační událost je

CONNECT signalizační událost. To způsobí, že SIGMUX 420 určí informaci o čísle linky z této zprávy a potom předá INFOREPLY zprávu (bez informace o čísle línky) do vhodného SIGPORT 400, který potom vydává volání funkce ConnectReqO do CONCCALL USR objektu 635, které žádá CONCCALL USR objekt 635, aby vydal ⁰ DA_CONNECT zprávu.

Tato DA_CONNECT zpráva je potom vyslána přes propojovací cestu do CONCCALL NET objektu 630 v CTU, což má za následek, že je vydáno volání funkce ConnectlndO do

CMGRCALL objektu 620, přičemž tento CMGRCALL objekt 620 potom 5 vydává volání funkce ConnectReqO do CONCCALL USR objektu 615.

CONCCALL USR objekt 615 potom vydá DA_CONNECT zprávu do CONCCALL NET objektu 610 přes propojovací rovinu, což q způsobí, že bude vydáno volání funkce ConnectlndO do propojovacího portu 210. Propojovací port 210 potom vydá

9·· « w v,» · 9 4

9 9 • ·

9 9 * 9 9 • 9 4··

499 99 >· přihlašovací zprávu do ústředny pro upozornění ústředny, že hovor již byl přijat. Navíc ještě SIGPORT 400 kromě vydání volání funkce ConnectReqO do CONCCALL USR objektu 635 ve výhodných provedeních vynálezu rovněž vydává CONNECT_ACK zprávu do SIGMUX 420. SIGMUX 420 potom předává tuto

CONNECT_ACK zprávu do POTSMGR pro potvrzení, že spojovací událost přijatá signalizačním procesorem 480 již byla vyslána do ústředny. Po přijetí CONNECT_ACK zprávy tedy POTSMGR 460 směruje volání funkce ConnectAckí) do signalizačního procesoru 480, který potom vstupuje do (aktivního) ACTIVE stavu. V tomto okamžiku je hovor spojen a může začít datový provoz, jako je přenos hovorových dat.

Během příchozího hovoru může uživatel zadávat číslice pro vyvolání doplňkových služeb. V takové situaci, jak je ilustrováno na obr. 8C je z odpovídajícího ST hardwaru 540 signalizačním procesorem 480 přijímána číslicová signalizační událost, což způsobuje, že signalizační procesor 480 vydává volání funkce SendlnfoReply() do POTSMGR 460, které jako atribut tohoto volání funkce obsahuje číslici zadanou uživatelem. POTSMGR 460 potom odkazuje na sadu 470 zpráv pro generování INFOREPLY zprávy obsahující jako parametry číslo linky telekomunikačního vybavení odpovědného za Číslicovou signalizační událost a číslici zadanou uživatelem. Ve výhodných provedeních vynálezu může být více samostatných

5 číslic obsaženo v jedné signalizační události přijímané signalizačním procesorem 480, přičemž v tomto případě tyto číslice budou kombinovány do jedné INFOREPLY zprávy vyslané z POTSMGR 460 do SIGMUX 420. SIGMUX 420 potom určuje' informaci o čísle linky z této INFOREPLY zprávy a předává INFOREPLY

5θ zprávu do vhodného SIGPORT 400.

’ » »»· w φφφφφ φ φ φ φ φ φ •Φ φφ ···

SIGPORT 400 přijímá INEOREPLY zprávu a generuje volání funkce InfoReqO do CONCCALL USR objektu 635, které jako parametr obsahuje číslici (číslice) specifikovanou uvnitř volání funkce RcvInfoO. To způsobuje, že CONCCALL USR objekt 635 generuje DA_DIGIT zprávu pro předání do CONCCALL NET objektu 630 uvnitř CTU 120, který potom dekóduje tuto zprávu pro generování volání funkce RcvInfoO pro předání do CMGRCALL objektu 620.

CMGRCALL objekt 620 potom generuje volání funkce

InfoReq do CONCCALL USR objektu 615, což způsobuje vyslání

DA_DIGIT zprávy přes propojovací rovinu do CONCCALL NET objektu 610. CONCCALL NET objekt 610 potom dekóduje tuto

DA_DIGIT zprávu pro generování volání funkce RcvInfoO pro předání do propojovacího portu 210. V tomto okamžiku může být 15 číslice (nebo více číslic) předána z propojovacího portu pres vhodné El spojení do ústředny.

Po prodiskutování sekvence signalizačních událostí během vytváření příchozího hovoru bude nyní ve spojení s odkazy na obr. 9A až obr. 9C podrobněji diskutována sekvence signalizačních událostí při vytváření odchozího hovoru.

Za předpokladu, že signalizační procesor 480 pro určitou telekomunikační linku je ve stavu vyčkávání (IDLE) a položka telekomunikačního vybavení, připojená k této lince, potom přechází do přihlašovacího stavu pro inicializaci odchozího hovoru, pak signalizační procesor 480 bude reagovat na přihlašovací signalizační událost přijatou z odpovídajícího hardwarového budiče 550 vydáním volání funkce EstablishReq() do POTSMGR 460.

• * • 9 • · 9 99 • · 9 · • · · 9 ·· 99 ··· 999

9

Signalizační procesor 480 potom vstoupí do stavu AWAITING RÁDIO ACCES (očekávání rádiového přístupu).

POTSMGR 460 potom kontaktuje podřízenou jednotku 260 rádiového portu pro vyvolání procesu popisovaného v popisu dříve ve spojení s odkazy na obr. 6, který má být použit pro rezervování rádiového úseku na bezdrátovém spojení (lince) pro odchozí hovor. Jakmile již toto bezdrátové spojení bylo vytvořeno, pak je POTSMGR 46Q uspořádán pro vydání volání funkce Establishlnd() do signalizačního procesoru 480. To potom způsobuje, že signalizační procesor 4 8 0. vydává volání funkce SendlnfoReply() do POTSMGR pro žádost POTSMGR o vydání INFOREPLY zprávy přes bezdrátové spojení, přičemž parametr tohoto volání funkce identifikuje, že tato INFOREPLY zpráva by měla být použita pro reprezentování Setup (nastavovací) signalizační události. Jakmile jíž bylo volání funkce

SendlnfoReply() vydáno signalizačním procesorem 480, vstupuje tento signalizační procesor 480 do stavu OUTGOING CALL INITIATED (odchozí hovor iniciován).

INFOREPLY zpráva následně vydaná POTSMGR 460 bude indikovat jako parametry číslo linky, sdružené se signalizačním procesorem 480, a indikaci, že tato INFOREPLY zpráva reprezentuje Setup signalizační událost, přičemž SIGMUX 420 určuje informaci o čísle linky z této INFOREPLY zprávy a potom směruje INFOREPLY zprávu do SIGPORT 400, který je sdružen s touto určitou telekomunikační linkou.

Jak je znázorněno na obr. 9B, bude SIGPORT 400 reagovat na INFOREPLY zprávu vydáním volání funkce SetupReq do CONCCALL USR objektu 635. čímž žádá CONCCALL USR objekt

635 o vydání DA_SETUP zprávy přes propojovací cestu do CTU

120 v přístupovém koncentrátoru 100.

> «ti

0 0 0 « • · · « ·· 00

0 0 ·

0 0 0 0 • <0 0

00 • Μ · ·φ

CONCCALL NET objekt 630 v CTU 120 dekóduje tuto DA_SETUP zprávu pro generování volání funkce SetupIndO do CMGRCALL objektu 620. V tomto okamžiku CMGRCALL objekt 620 používá správce 230 rádiového spojení pro přidělení nosného kanálu propojovací roviny, který má být použit pro přenos datového provozu sdruženého s tímto odchozím hovorem. To je dosaženého tím, že CMGRCALL objekt 620 vydává volání funkce AllocateBearer() do správce 230 rádiového spojení, který potom uvnitř volání funkce BearerlndO, vráceného do CMGRCALL objektu 620, zajišťuje indikaci o nosném kanálu propojovací roviny, který byl přidělen pro datový provoz.

CMGRCALL objekt 620 potom vydává volání funkce SetupReqO do CONCCALL USR objektu 615 pro způsobení, že DA_SETUP zpráva bude přenesena přes propojovací rovinu do ¹⁵ CONCCALL NET objektu 610 uvnitř vhodné XTU 110. Tato DA_SETUP zpráva obsahuje indikaci o nosném kanálu propojovací roviny, který je přidělen správcem 230 rádiového spojení. CONCCALL NET objekt 610 potom dekóduje tuto DA_SETUP zprávu pro generování volání funkce SetupIndO do propojovacího portu . . .

210, které obsahuje indikaci o nosném kanalu propojovací roviny, který byl přidělen. V tomto okamžiku je propojovací port uspořádán pro vydání volání funkce ConnectBchO do digitálního přepínače 600 pro způsobení, že digitální přepínač spojí propojovací nosný kanál sdružený s telekomunikační linkou s nosným kanálem propojovací roviny, přiděleným správcem 230 rádiového spojení, a upozorní propojovací port 210 přes volání funkce SetupIndO .

Navíc propojovací port vydává OFF-HOOK (přihlašovací) signál do ústředny přes vhodnou El linku pro indikaci, že má být vytvořen odchozí hovor.

• φ φφφ ΦΦ· φ φ φ φφ • φ φ φ φ • φ φ φ φφ φφ

Opět ve spojení s odkazy na obr. 9A může být patrné, že SIGPORT 400 vydává nejen volání funkce SetupReqO po přijetí INFOREPLY (SETUP) zprávy, ale rovněž vrací SETUP_ACK zprávu do SIGMUX, která obsahuje jako parametr číslo linky telekomunikační linky sdružené se SIGPORT 400 To způsobí, že SIGMUX 420 směruje SETUP_ACK zprávu do POTSMGR 460, který potom dekóduje tuto zprávu pro generování volání funkce SetupAckO pro vyslání do signalizačního procesoru 480. Po přijetí volání funkce SetupACkO signalizační procesor 480 vstupuje do stavu OUTGOING OVERLAP SENDING (vysílání odchozího přesahu).

Jakmile je ve stavu OUTGOING OVERLAP SENDING, je signalizační procesor 480 uspořádán pro přijetí číslicových signalizačních událostí identifikujících číslici nebo číslice ^5 telefonního čísla vybavení, do kterého je odchozí hovor směrován Pokaždé, když je číslicová signalizační událost přijata v signalizačním procesoru 480. vydává tento signalizační procesor 480 volání funkce SendlnfoReply() do POTSMGR 460, které obsahuje jako atributy tohoto volání funkce číslici nebo číslice zadané uživatelem. POTSMGR 460 potom odkazuje na sadu 470 zpráv pro generování INFOREPLY zprávy obsahující jako parametry číslo linky telekomunikačního vybavení odpovědného za číslicovou signalizační událost a číslici (číslice) zadanou uživatelem.

,

Ve výhodných provedeních vynálezu, jak bylo zmiňováno výše ve spojeni s odkazy na obr. 8A až obr. 8C, může být více číslic kombinováno do jedné INFOREPLY zprávy. Po přijetí INFOREPLY zprávy je SIGMUX 420 uspořádán pro určení informace o čísle linky a pro předání INFOREPLY zprávy do vhodného SIGPORT 400.

• · • · • « ··· ··· * · ·· ’ · · ' ’ · · 1 ·· ··

SIGPORT 400 přijímá tuto INFOREPLY zprávu a generuje volání funkce InfoReqO pro předání do CONCCALL USR objektu 635, které identifikuje číslici (číslice) obsaženou v INFOREPLY zprávě. To způsobuje, že CONCCALL USR objekt 635 vydává DA_DIGIT zprávu do CONCCALL NET objektu 630, který potom dekóduje tuto zprávu pro generování volání funkce Rcvlnfo{) pro přenos do CMGRCALL 620, které obsahuje jako parametr číslici (číslice) definovanou v DA_DIGIT zprávě.

CMGRCALL objekt 620 potom vydává volání funkce InfoReqO do CONCCALL USR objektu 615, který potom generuje DA_DIGIT zprávu pro přenos do CONCCALL NET objektu 610, což způsobí, že CONCCALL NET objekt vydává volání funkce Rcvlnfoí) do propojovacího portu 210, které identifikuje číslici (číslice). Tato číslicová informace je potom vydána přes vhodnou El linku do ústředny.

Když cílové telekomunikační vybavení odpoví na hovor, ústředna vydá (obsazovací) SEIZE zprávu do propojovacího portu 210. To způsobí, že propojovací port 210 vydá volání funkce ConnectReq() do CONCCALL NET objektu 610 pro způsobení vyslání DA_CONNECT zprávy přes propojovací rovinu do CONCCALL USR objektu 615. Zde bude tato zpráva dekódována pro generování volání funkce Connectlnd() pro přenos do CMGRCALL objektu 620, který potom generuje volání funkce ConnectReq(} pro vyslání do CONCCALL NET objektu 630. Zde je toto volání funkce přeměněno na DA_CONNECT zprávu pro vyslání přes propojovací cestu do CONCCALL USR objektu 635, který potom vydává volání funkce SetupConfirm() do SIGPORT 400, které potvrzuje, že nastavovací procedura je dokončena.

SIGPORT 400 potom odkazuje na sadu 410 zpráv pro určení, že by do účastnického terminálu měla být vyslána •

* · · 4 4 ¹ · · 4 ·· ·4 • 4 • 4 ♦ ·· *44 » · ♦ 4 » * · * » · 4 4 ·· 44 (spojovací) CONNECT zpráva, a podle toho také vydává tuto CONNECT zprávu do SIGMUX 420, přičemž tato zpráva identifikuje jako parametr Číslo linky telekomunikačního vybavení, do kterého je spojovací signalizační událost směrována. Jak je znázorněno na obr. 9A, SIGMUX 420 potom směruje CONNECT zprávu přes bezdrátové spojení (linku) do POTSMGR 460, který potom generuje volání funkce ConnectO do signalizačního procesoru 480.

Ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu je potom signalizační procesor 480 uspořádán pro vydání volání funkce SendlnfoReply() do POTSMGR 460, které indikuje jako parametr tohoto volání funkce, že INFOREPLY zpráva by měla být použita pro reprezentování CONNECT_ACK signalizační zprávy (signalizační zpráva potvrzující spojení) . Podle toho tedy POTSMGR 460 generuje INEOREPLY zprávu obsahující jako parametry číslo linky a indikaci, že se jedná os CONNECT_ACK signalizační zprávu. SIGMUX 420 potom určuje informaci o čísle linky a předává tuto INFOREPLY zprávu do vhodného SIGPORT 400 pro potvrzení do SIGPORT 400, že signalizační procesor 480 již přijal (spojovací) CONNECT signalizační událost. V tomto okamžiku je odchozí hovor spojen.

Pro úplnost znázorňuje obr. 10 tabulku uvádějící zprávy obsažené v sadách 410 a 470 zpráv ve výhodných provedeních vynálezu pro reprezentování různých signalizačních událostí komunikovaných mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem. Předpona STPOTS__SIG v této tabulce identifikuje, že zprávy jsou signalizační zprávy a ne testovací zprávy. Tabulka rovněž indikuje parametry, které mohou být obsaženy v každé zprávě, což jsou, jak bylo zmiňováno v předcházejícím popisu, hodnoty sdružené s • 9 9 9

9 9 9

9 9 9 9

9 9 9

9· 99 • · 9 9 • 9 9·· • · 9 « _φ • 9 9 9

Ι· ·Ι » parametry Pl a Ρ2 v závislosti na stavu procesu volání. Navíc tabulka poskytuje stručný popis každé zprávy a směr, kterým je tato zpráva vysílána.

Jak bylo zmiňováno v předcházejícím popisu ve spojení s odkazy na obr. 7, obsahují sady 410 a 470 zpráv podle výhodných provedení vynálezu rovněž zprávy týkající se testovacích procedur prováděných uvnitř účastnického terminálu. Tyto testovací procedury mohou být vyvolávány množstvím způsobů. Například obsluhující technický pracovník může vydávat testovací příkazy z řídícího programu (správce) prvku telekomunikačního vybavení do řadiče modemového roštu, jako je řadič roštu v XTU 110. Potom může být nastaven pseudo hovor z propojovacího portu 210 do účastnického terminálu, využívající například signalizační sekvence diskutované v popisu výše ve spojení s odkazy na obr. 8A až obr. 8C. Ve výhodných provedeních předkládaného vynálezu jsou stejné zprávy použity přes propojovací rovinu a propojovací cestu, jako jsou použity pro signalizaci, ale obsahují začleněnou informaci identifikující testovací událost podnícenou technickým pracovníkem. SIGPORT je potom uspořádán pro přístup k sadě 410 zpráv pro určení testovací zprávy, která má být vyslána přes bezdrátové spojení do účastnického terminálu pro reprezentování testovací události.

Obr. 11 znázorňuje tabulku uvádějící zprávy obsažené uvnitř sad 410 a 470 zpráv ve výhodných provedeních vynálezu pro reprezentování různých testovacích událostí komunikovaných mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem. Předpona SPOTS_LT v tabulce identifikuje, že zprávy jsou testovacími zprávami linky a ne signalizačními zprávami. Jako u obr. 10 tabulka na obr. 11 rovněž indikuje • · · · • · · ··♦

4 4 • 4 4 4 ·

4 4 4

4* 44 parametry, které mohou být obsaženy uvnitř každé zprávy, poskytuje stručný popis každé zprávy a indikuje směr, kterým je každá zpráva vysílána.

Ačkoliv v předcházejícím popisu bylo popsáno určité provedení předkládaného vynálezu, mělo by být zcela zřejmé, že vynález není omezen na toto popsané provedení a že v rozsahu připojených patentových nároků může být učiněno mnoho modifikací a doplnění základního provedení.

Claims (20)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Telekomunikační systém zahrnující propojovací mechanismus pro předávání signalizačních událostí mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem uvnitř 5 telekomunikačního systému, vyznačující se tím, že propojovací mechanismus zahrnuje:

   signalizační prvek uvnitř ústředního terminálu pro příjem první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu a pro odkazování na uloženou sadu

   10 , , zpráv pro určení první signalizační zprávy pro kočovaní první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu;

   signalizační řídící program uvnitř účastnického terminálu pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a pro odkazování na uvedenou uloženou sadu zpráv

   15 , .

   pro dekódování první signalizační zprávy pro určeni první signalizační události;

   přičemž signalizační řídící program je uspořádán pro příjem druhé signalizační události pro vysílání do ústředního terminálu a pro kódování druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv, přičemž je uspořádán parametr této předem určené signalizační zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ druhé signalizační události; a přičemž signalizační prvek je uspořádán pro dekódování, 25 s odkazem na uloženou sadu zprav, předem určené signalizační zprávy přijaté z účastnického terminálu pro určení druhé signalizační události.
2. 2. Telekomunikační systém podle nároku 1, vyznačující se tím, že předem určená signalizační práva, použitá pro kódování druhé signalizační události, má množství polí • V

   Φ Φ

   Φ Φ

   Φ Φ φ φ ·Φ·

   Φ Φ Φ 9 9 • > Φ Φ «ΦΦΦ Φ

   Φ *

   *

   Φ parametrů, a signalizační řídící program je uspořádán pro použití tohoto množství polí parametrů pro reprezentování množství uvedených signalizačních událostí uvnitř předem určené signalizační zprávy.
3. 3. Telekomunikační systém podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že signalizační prvek zahrnuje:

   signalizační port uspořádaný pro příjem první signalizační události a s odkazem na uloženou sadu zpráv pro generování první signalizační zprávy; a signalizační multiplexor uspořádaný pro zajištění vysílání první signalizační zprávy do účastnického terminálu.
4. 4. Telekomunikační systém podle nároku 3, vyznačující se tím, že:

   ]_5 s ústředním terminálem je sdruženo množství účastnických terminálů, přičemž každý účastnický terminál je uspořádán pro zajištění jedné nebo více telekomunikačních linek pro připojení položek telekomunikačního vybaveni k účastnickému terminálu;

   2o přičemž ústřední terminál obsahuje signalizační multiplexor pro každý účastnický terminál sdružený s ústředním terminálem; a každý signalizační multiplexor má se sebou sdružen signalizační port pro každou telekomunikační linku, která

   25 může být podporována odpovídajícím účastnickým terminálem.
5. 5. Telekomunikační systém podle nároku 4, vyznačující se tím, že pro příchozí hovor do určité telekomunikační linky účastnického terminálu je odpovídající signalizační port uspořádán pro přijetí nastavovací signalizační události a pro generování nastavovací zprávy obsahující jako parametr identifikátor telekomunikační linky, do které je směrován příchozí hovor, přičemž signalizační řídící program je uspořádán pro dekódování této nastavovací zprávy pro určení nastavovací signalizační události, a pro zpracování

   -- -- · ♦ · * • · · · · · • ······ • · · · · ··· -·· ·· ·· nastavovací signalizační události uvnitř účastnického terminálu pro zajištění, že telekomunikační vybavení, spojené s touto určitou telekomunikační linkou, generuje indikaci příchozího hovoru.
6. 6. Telekomunikační systém podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že když je akceptován příchozí hovor v účastnickém terminálu, je generována přihlašovací signalizační událost, indikující, že příchozí hovor je spojen, a signalizační řídící program reaguje na tuto přihlašovací signalizační událost pro vytvoření předem určené signalizační zprávy s parametrem této předem určené signalizační zprávy, který identifikuje, že příchozí hovor je spojen.
7. 7. Telekomunikační systém podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že dále zahrnuje:

   jednu nebo více telekomunikačních linek zajištěných účastnickým terminálem pro připojení položek telekomunikačního vybavení k účastnickému terminálu;

   signalizační řídící program uvnitř účastnického terminálu pro každou telekomunikační linku podporovanou účastnickým terminálem;

   přičemž tento signalizační řídící program je uspořádán pro určení z parametru první signalizační zprávy telekomunikační linky, do které je tato první signalizační událost směrována, a pro předání dekódované první • ···* 4

   4* 4 4 4 · •*44 4 ·♦ 4» ·*·

   - T ^w » · » * 4 4 4 4

   4 4 4 4 * 4 • 4 4 4 4

   444 ·4 44 signalizační události do odpovídajícího signalizačního procesoru.
8. 8. Telekomunikační systém podle nároku 7, vyznačující se tím, že parametrem první signalizační zprávy je číslo linky, identifikující telekomunikační linku, do které je první signalizační událost směrována.
9. 9. Telekomunikační systém podle kteréhokoliv z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že pro odchozí hovor z účastnického ]_q terminálu je signalizační řídící program uspořádán pro generování předem určené signalizační zprávy s parametrem této předem určené signalizační zprávy, který indikuje nastavovací signalizační událost, přičemž signalizační prvek je uspořádán pro dekódování předem určené signalizační zprávy

   15 s odkazováním na uvedenou uloženou sadu zpráv pro generování signalizační události pro zpracování ústředním terminálem.
10. 10. Telekomunikační systém podle nároku 9, vyznačující se tím, že když je odchozí hovor akceptován v ústředním terminálu, je nastavovací potvrzovací signalizační událost, indikující, že odchozí hovor je spojen, přijímaná signalizačním prvkem a tento signalizační prvek reaguje na tuto nastavovací potvrzovací signalizační událost pro vytvoření spojovací zprávy pro reprezentování nastavovací potvrzovací signalizační události, přičemž signalizační

    25 „, , , , řídící program je uspořádán pro dekódování spojovací zprávy pro vytvoření signalizační události potvrzující, že odchozí hovor je spojen.
11. 11. Telekomunikační systém podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že signalizační prvek je uspořádán pro přijetí první testovací události pro • · · · «· · ·· ·♦· ··· ·· ·· vysílání do účastnického terminálu a je uspořádán pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první testovací zprávy pro kódování první testovací události pro vysílání do účastnického terminálu.
12. 12. telekomunikační systém podle nároku 11, vyznačující se tím, že signalizační řídící program uvnitř účastnického terminálu je uspořádán pro přijetí první testovací zprávy a pro odkazování na uvedenou uloženou sadu zpráv pro dekódování první testovací zprávy pro určení první testovací události.
13. 13. Telekomunikační systém podle nároku 11 nebo 12, vyznačující se tím, že signalizační řídící program je uspořádán pro příjem druhé testovací události pro vysílání do ústředního terminálu a pro kódování této druhé testovací

    15 události jako předem určené testovací zprávy z uvedené uložené sady zpráv, přičemž je uspořádán parametr předem určené testovací zprávy, který obsahuje informaci identifikující typ druhé testovací události.
14. 14. Telekomunikační systém podle nároku 13, vyznačující se

    2 0 tím, že předem určená testovací zpráva, použitá pro kódování druhé testovací události, má množství polí parametrů, přičemž signalizační řídící program je uspořádán pro použití tohoto množství polí parametrů pro reprezentování množství uvedených testovacích událostí uvnitř předem určené testovací zprávy.
15. 15. Telekomunikační systém podle kteréhokoliv z nároků 12 až 14, vyznačující se tím, že dále zahrnuje testovací procesor uvnitř účastnického terminálu, do kterého je signalizační řídící program uspořádán pro předávání první testovací události pro zpracování tímto testovacím procesorem.

    000

    0 0 000

    0 0 0 ·

    0 0 0 0

    0· 00 «00 W 0 0 0 0

    0 0 ·· 0

    0 0 0 0
16. 16. Telekomunikační systém podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že ústřední terminál a účastnický terminál jsou spojeny bezdrátovou linkou a ústřední terminál a účastnický terminál zahrnují

    5 linkové spojovací mechanismy pro vytvoření bezdrátové linky pro příchozí a odchozí hovory.
17. 17. Ústřední terminál pro telekomunikační systém podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, ve kterém jsou signalizační události předávány mezi ústředním terminálem a

    10 _ . _v účastnickým terminálem, vyznačující se tím, že zahrnuje: signalizační prvek pro příjem první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu a pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první signalizační zprávy pro kódování první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu, přičemž signalizační prvek je dále uspořádán pro dekódování, s odkazem na uloženou sadu zpráv, signalizačních zpráv přijatých z účastnického terminálu pro generování signalizačních událostí pro zpracování ústředním terminálem.
18. 18. Účastnický terminál pro telekomunikační systém podle kteréhokoliv z nároků 1 až 16, ve kterém jsou mezi účastnickým terminálem a ústředním terminálem předávány signalizační událostí, vyznačující se tím, že zahrnuje:

    25 signalizační řídící program pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro dekódování první signalizační zprávy pro určení první signalizační události pro zpracování účastnickým terminálem;

    přičemž signalizační řídící program je dále uspořádán pro příjem druhé signalizační události pro vysílání do • 9

    9·· 9*9 • * 9·9 • · · 9 • 9 9 9

    Μ 9· • 9 · • 9 9

    4 9 · • 9 · ústředního terminálu a pro kódování druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv, přičemž je uspořádán parametr této předem určené signalizační zprávy, který obsahuje informaci

    5 identifikující typ signalizační události.
19. 19. Způsob zpracování signalizačních událostí předávaných mezi ústředním terminálem a účastnickým terminálem telekomunikačního systému, vyznačující se tím, že zahrnuje kroky:

    uspořádání signalizačního prvku uvnitř ústředního terminálu, který reaguje na přijetí první signalizační události pro vysílání do účastnického terminálu pro odkazování na uloženou sadu zpráv pro určení první signalizační zprávy;

    kódováni v signalizačním prvku první signalizační události jako uvedené první signalizační zprávy;

    vysílání první signalizační zprávy do účastnického terminálu;

    uspořádání signalizačního řídícího programu uvnitř účastnického terminálu pro příjem první signalizační zprávy z ústředního terminálu a s odkazy na uvedenou uloženou sadu zpráv pro dekódování první signalizační zprávy pro určení první signalizační události;

    přijetí v signalizačním řídícím programu druhé signalizační události pro vysílání do ústředního terminálu;

    kódování v signalizačním řídícím programu druhé signalizační události jako předem určené signalizační zprávy z uvedené uložené sady zpráv a vytvoření, jako parametru předem určené signalizační zprávy, informace identifikující typ druhé signalizační události; a ί í · · · · • ····«· * · · · · » ··· ··· ·· *· na uloženou • * ··· • 9 9 φ • ΦΦΦ ·· ΦΦ dekódování v signalizačním prvku s odkazy sadu zpráv předem určené signalizační zprávy přijaté z účastnického terminálu pro určení druhé signalizační událostí.
20. 20. Způsob podle nároku 19, vyznačující se tím, že předem určená signalizační zpráva, použitá pro kódování druhé signalizační události, má množství polí parametrů, a způsob dále zahrnuje krok:

    použití množství polí parametrů pro reprezentování množství uvedených druhých signalizačních událostí uvnitř předem určené signalizační zprávy.