CZ1851U1 - Samoostřící plužní čepel - Google Patents

Description

Technické řešení se týká samoostřící čepele pluhů pro zpracování zemědělské půdy orbou, lze je uplatnit u všech typů plužních čepelí.

Dosavadní stav techniky

Funkční částí pluhu je radlice opatřená plužní čepelí s řezným ostřím. Plužní čepel se při práci opotřebovává, takže její životnost je dočasná a závisí na kvalitě materiálu, na půdních podmínkách a na typu čepele. Používané čepele mají vesměs krátkou Životnost, zne.čně trpí opotřebením, musí se ostřit a při určitém opotřebení nahradit novými, proto jsou vesměs vyměnitelné.

Praxí bylo ověřeno, že rychlost opotřebení čepele závisí rovněž na jejím vytvarování. Při vhodné úpravě může vést až k samoostřícímu efektu.

Je známa samoostřící pluhová čepel, opatřená na čelní straně vrypy. Ve snaze vytvořit čepel co nej dokonalejší, dochází však nezřídka k tvarům teoreticky velmi účelným, které však jsou v rozporu s technologií odlévání, při němž příliš tenký břit, vedoucí ke snížení rypných odporů, nelze odléváním kvalitně zhotovit.

Podstata technického řešení

Uvedené nedostatky do značné míry odstraňuje konstrukce podle technického řešení. Samoostřící plužní čepel, jako pracovní součást pluhu pro zpracování zemědělské půdy orbou, je opatřena připojovacími otvory a na čelní ploše tvarovanými zesilovacími výstupky, určenými záro« ven k lámání ookrojené skývy půdy. Podstata technického řešení spočívá v tom, že zesilovací výstupky jsou tvořeny nejméně třemi výztužnými žebry. Ve vztahu k šířce čepele jako 100 % má každé výztužné žebro následující rozměry : délku 15 až 60 %, šířku 5 až 30 % a jeho tlouštka klínovitě narůstá do 1 až 8 %. Vzájemná osová vzdálenost výztužných žeber je jeden a půl až trojnásobek jejich šířky. Situována jsou ve sklonu 35 až 50 °, čelem ve vzdálenosti 7 až 14 % šířky čepele od břitu čepele. Všechny hrany jsou zaobleny. Nahoře mohou být výztužná žebra s výhodou vzájemně spojena příčnou výztuhou, do výztužného hřebene. V prodloužení osy každého žlábku mezi sousedními výztužnými žebry, může mít čepel nad výztužným hřebenem vytvořenu oválnou prohlubeň.

Předmětné řešení má řadu předností a výhod. Samoostřící plužní čepel se nemusí odmontovávat k překování a naostření broušením. Vlivem tvarování dochází u ní k procesu samoostření tím, že opotřebením čepele mezi výstupky vzniká pilovitý břit. Proto postačí i menší tažná síla k orbě.

I při zmenšení celkové tlouštky a tím i hmotnosti, vykazuje čepel dostatečnou provozní pevnost.

Přehled obrázků na výkresech

Obr.l znázorňuje čelní stranu plužní čepele s výztužnými žebry. Obr. 2 znázorňuje alternativu s výztužnými žebry vzájemně spojenými do výztužného hřebene. Obr. 3 znázorňuje orientační řez čepelí dle obr. 2, která informuje o po měrné tlouštce čepele.

- 3 Příklady provedení

Příklad 1

Samoostřící plužní čepel2íobr.1) je opatřena třemi připojo vacími otvory a na čelní ploše pěti a jedním polovičním výztužným žebrem 1. Ve vztahu k šířce čepele £ , je každé výztužné žebro 1 dlouhé 57 %, široké 14 % a jeho tlouštka klínovitě narůstá od 1 % při břitu £ do 5 % na konci výztužného žebra 1. Vzájemná osová vzdálenost výztužných žeber 1 se rovná dvojnásobku jejich šířky, přičemž jsou situována ve sklonu 42 °. Svým počátkem 2. jsou vzdálena 14 % šířky čepele 2. od břitu £ čepelei„Všechny styky a hrany výztužných žeber 1 jsou zaobleny.

Příklad 2

Samoostřící plužní čepel (obr.2), zhotovená stejně jako v příkladu 1 , má čela výztužných žeber 1 vzájemně spojena příčnou výztuhou do výztužného hřebene 6. Nad nimi má če pel 2, v prodloužení osy každého žlábku X mezi sousedními výztužnými žebry 1 vytvořenu oválnou prohlubeň 8.

Claims (9)

1. Samoostřící plužní čepel, opatřená připojovacími otvory, břitem a na čelní ploše tvarovanými zesilovacími výv stupky, určenými zároveň k narušení odkrojené vrstvy půdy, vyznačující se tím, že zesilovací výstupky jsou tvořeny nejméně třemi výztužnými žebry (1), přičemž, ve vztahu k šířce čepele (2), je každé výztužné žebro (1) dlouhé 15 až 60 %, široké 5 až 30 %, jeho tlouštka klínovitě narůstá do 1 až 8 %, vzájemná osová vzdálenost výztužných žeber (1) je jeden a půl až trojnásobek jejich šířky, přičemž jsou sitována ve sklonu 35 až 50 °, počátkem (3) ve vzdálenosti 7 až 14 % šířky čepele (2) od břitu (4) čepele a mají všechny hrany zaoblené.

2 . Samoostřící plužní čepel podle nároku i_f vyznačující s e t í m, že výztužná žebra (1) jsou vzájemně spojena příčnou výztuhou (5) do výztužného hřebene (6),

3. Samoostřící plužní čepel podle nároku ², vyznačující se t í m, že v prodloužení osy každého žlábku (7) mezi výztužnými žebry (1), má čepel vytvořenu oválnou prohlubeň (8).

Seznán vztahových značek

1 - výztužné žebro

2 - čeoel ~ počátek výztužného žebra(1)

4 - břit čepele

5 - příčná výztuha

6 - výztužný hřeben

7 - žlábek (mezi sousednímo výztužnými žebry (1) )

8 - oválná prohlubeň

9 - připojovací otvory