CS273630B2 - Method of resorufine's derivatives production - Google Patents

Method of resorufine's derivatives production Download PDF

Info

Publication number
CS273630B2
CS273630B2 CS104187A CS104187A CS273630B2 CS 273630 B2 CS273630 B2 CS 273630B2 CS 104187 A CS104187 A CS 104187A CS 104187 A CS104187 A CS 104187A CS 273630 B2 CS273630 B2 CS 273630B2
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
carboxylic acid
mixture
acid
silica gel
acetic acid
Prior art date
Application number
CS104187A
Other languages
English (en)
Other versions
CS104187A2 (en
Inventor
Christian Dr Klein
Hans-Georg Dr Batz
Rupert Dr Herrmann
Original Assignee
Boehringer Mannheim Gmbh
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Priority claimed from DE19853526565 external-priority patent/DE3526565A1/de
Application filed by Boehringer Mannheim Gmbh filed Critical Boehringer Mannheim Gmbh
Priority to CS104187A priority Critical patent/CS273630B2/cs
Publication of CS104187A2 publication Critical patent/CS104187A2/cs
Publication of CS273630B2 publication Critical patent/CS273630B2/cs

Links

Classifications

    • YGENERAL TAGGING OF NEW TECHNOLOGICAL DEVELOPMENTS; GENERAL TAGGING OF CROSS-SECTIONAL TECHNOLOGIES SPANNING OVER SEVERAL SECTIONS OF THE IPC; TECHNICAL SUBJECTS COVERED BY FORMER USPC CROSS-REFERENCE ART COLLECTIONS [XRACs] AND DIGESTS
    • Y02TECHNOLOGIES OR APPLICATIONS FOR MITIGATION OR ADAPTATION AGAINST CLIMATE CHANGE
    • Y02PCLIMATE CHANGE MITIGATION TECHNOLOGIES IN THE PRODUCTION OR PROCESSING OF GOODS
    • Y02P20/00Technologies relating to chemical industry
    • Y02P20/50Improvements relating to the production of bulk chemicals
    • Y02P20/55Design of synthesis routes, e.g. reducing the use of auxiliary or protecting groups

Landscapes

  • Plural Heterocyclic Compounds (AREA)

Description

Vynález se týká způsobu výroby nových derivátů resorufinu, která mohou jakožto fluorescenčně značené r.ízkomolekulámí o vysokomolekulární sloučeniny nacházet mnohostranné použití.
Fluoreskující sloučeniny nacházejí r.a základě své schopnosti vysílat po aktivaci světlem určité vlnové délky, Široké použití jako značkující sloučeniny v chemických a biologických postupech, jeko například v klinické analytice, avšak také ve stále větším počtu nových oblastí, V biochemii nacházejí fluorescenční barvivo jako vysoce citlivé značkovací látky rostoucí použití. Přitom so používá jak sloučenin z fluorescenčních barviv s nízkomolekulárními, tak i vysocemolekulérnírai látkami. Jako příklady pro široký rozsah použití takovýchto fluorescenčních konjugátů lze uvést;
Fluorescenční imunoanalýzu, pro kterou oe používá bu5 hapten, ontigen nebo specifická protilátka značená fluorescenčním barvivém. Specifickou vazbou protilátky r.a hapten nebo antigen lze pomocí různých postupů stanovit koncentraci těchto látek nebo protilátky.
V imunofluorescenční mikroskopii se antigeny, jako například celé buňky nebo bílkoviny stávají pod mikroskopem působením fluorescenčně značených protilátek viditelnými (srov. Wang a další, Meth. Enzymology 85, 514 a další).
Rovněž tak je možno přímo pozorovat rozdělení haptenu nebo antigénu v buňce, jestliže se do buňky přivede příslušná sloučenina fluorescenčně značená a sleduje se pod mikroskopem.
Fluorescenčně značené částice latexu nacházejí použití při třídění buněk v Fluoroscent Activated Cell Sorter (FACS).
Nikoli v poslední řodě slouží látky nesoucí fluorescenční značení ke stanovení o měření aktivity enzymů.
Kompetitivní imunoanalýzy jsou založeny na konkurenci mezi ligandem, který so má stanovit ve vzorku, a značeným a ve známé koncentraci přítomným ligančom, týkající se známého, avšak omezeného počtu vazebných míst lignndů na protilátky, které jsou specifické jak pro určované, tak i pro značené ligandy. koncentrace určovaného ligandu ve vzorku je rozhodující pro to, kolik značených molekul je vázáno na protilátky. Koncentrace komplexů sestávajících z protilátek a fluorescenčně značených ligandů je možno zjistit spektroskopickými metodami.Tato koncentrace je obráceně proporcionální vůči určované koncentraci ligandu, který se nachází ve vzorku. Jako značených ligandů, které se přidávají ke vzorku se stanovovanými ligandy ve známé koncentraci, se původně převážně používalo ligandů značených radioisotopy. Vzhledem ke známým nevýhodám značení radioisotopy nabývá značení fluoreskujícími sloučeninami na stále větším významu. Fluoreskující sloučeniny se přitom vážou na molekuly stanovované látky. Tyto konjugáty se pak mohou používat principiálně pro nejrůznější fluorescenční imunoanalýzy, jako je například fluorescenční polarisační imunoanalýza, fluorescenční imunoanalýza s řízeným zastavením reakce nebo fluorescenční imunoanalýza s použitím pomocných prostředků.
Jako značkovací látky se hodí principiálně všechna fluorescenční barviva, která mají vysoký koeficient extinkce a vysoký kvantový výtěžek, jakož i dostatečnou stabilitu za podmínek, při kterých so test provádí. Dosud oe tudíž obvykle používalo fluoreoceinu nebo derivátu fluoresceinu (J. London and S. S. Kamel v slmmunooaoeyo GOa,
Univ. Park Press. Baltimore, tíd., 1930, str. 91 až 112). Fluoreaceinem nebo jeho deriváty značné vysokomolekulární nabo nízkoraolekulámí sloučeniny mojí však různé nevýhody, Absorpční a emisní maximo látek značených fluoresceinem se pohybují vo vlnovém rozsahu mezi 490 a 520 nm. Vzhledem k tomu, že značná část analytických metod, především fluorescenční imunoanalýzy, se provádějí v tělních tekutinách, jako například v séru, dochází v uvedeném spektrálním rozsahu k poruchám vlastní fluorescencí biologického materiálu ve vzorku. Zejméně pak je to v důsledku bilirubinu, který rovněž absorbuje světlo v rozsahu vlnových délek kolem 500 nm a emituje fluorescenci.
Mnohá měřicí zařízení.vyžadují značící látky s pokud možno velkým Stokeoovým posunem, U derivátů fluoresceinu činí tento posun nejvýše 30 nm. To vede k problémům s rozptylem světla, což ovlivňuje citlivost fluúrescenčního měření. Pro takovéto případy by byly žádoucí sloučeniny' s větším Stokeaovým posunem, než jaký mají doriváty fluoresceinu.
Úkolem předloženého vynálezu bylo tudíž připravit sloučeniny, která by neměly uvedené nevýhody. Tento úkol byl vyřešen nalezením nových derivátů resorufinu.
Předmětem předloženého vynálezu je tudíž způsob výroby derivátů resorufinu obecných vzorců la a Ib
A (la)
ve kterých
CS 273630 D2 a1 ? 3 4 5
S', a, 0 R, které nohou být vždy stejné nebo ncvzájen rozdílné, znamenají atom vodíku, atom halogenu, karboxyskupinu, korboxaniSoskupinu, alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku v alkoxylové části, kyanoskuplnu, nitroskupinu, alkylovou skupinu s 1 oS 5 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinu e 1 až 5 atomy uhlíku, které jsou popřípadě substituovány karboxyskupinou, karboxamidoskupinou, alkoxykcrbonylovou skupinou s 1 až 5 atomy uhlíku v alkoxylové části, kyanoskupinou nebo nitroskupinou,
5 přičemž íc a R mohou společně představovat cnelover.ý aromatický uhlovodík se 6 až 10 atomy uhlíku, který je popřípadě substituován jednou nebo několika substituenty svolenými ze skupiny, která je tvořena sulfoskupinou, korboxyskupinou a alkoxyskupinou. s 1 až 5 atomy uhlíku., znamená mústkový člen vytvořený ze zbytků X~, X2, X“1, 0 M, přičemž X1, X2, X^, X^ a M mají dále uvedené významy, znamená zbytek haptenu, antigenu, protilátky, substrátu či nosiče a
200.
799 ve významu substituentů Β , 3*', R', výhodně s 1 až 3 atomy uhlíku, Zvlášn znamená celé číslo od 1 do
Alkylové skupiny, poořípadě nlkoxyskupiny 4 5
R a R obsahují uhlovodíkové řetězce s 1 až 5, to výhodnými jsou methylová skupina a ethylová skupina, popřípadě aethoxyskupina a ethoxyskupina.
Halogenem ve významu substituentů r\ P2, Rj, B^, 3 3J je fluor, chlor, brom nebo jod. Zvláště výhodnými jsou chlor a brom,
Anelovaný aromatický uhlovodík se 6 až 10 atomy uhlíku, který je tvořen substi4 5 tuenty Ir a R , je výhodně představován benzenem r.ebo naftelenem. Zvláště výhodným je benzen. Uvedené aromatické uhlovodíky mohou být nesubstituovány nebo mohou obsahovat jeden nebo několik substituentů, zvolených se skupiny, která je tvořeno sulfoskupinou (—SO-jH), karboxyskupinou (-COOH) nebo alkoxyskupinou s 1 sž 5 atomy uhlíku.
Můstkový člen Z se tvoří obvyklými adičními popřípadě reaktivním substituentem x\ X2, X-1, X^ s M.
V následující tabulce 1 jsou uvedeny příklady možných i p tuentů X“ a X , jakož i mústkový člen Z, vzniklý při této kondenzačními reakcemi mezi významů takovýchto substireakci.
Tabulka 1:
Kěkteré významy reaktivních skupin X1 a X2, jakož i můstkového členu Z, liter;/ z nich vzniká
X2
-COOH -NH2 -CffllH-
-CCCTX -kh2 -CONH-
-C00C02Tlxx ~KH2 -COKH-
-MGO -NHCONH-
-NCS -íiHCSKH-
N-- -NH-// 'n A -nh2
-KCsCH-CO- -SH
-CKC -nh2
-SO2C1 -nh2
-COCH2~halogen -SH
-CCCHg-halogen -OH
-(CH2)m -NH^ -COOH
-S-CH-CH2-CO-CH=N-SOgKH-coch2-s-coch2-o~(CH2)m -NH-CO-CO-N
COOI*
2
-co-n
CO-NHT znamená alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku nebo elektronegativní aktivovanou esterovou skupinu, jako například Il-hydroxysukcinimidoesterovou skupinu
T1 znamená alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku ra znamená celá čís.lo od 0 do 3.
Místo primárních aminů, tak jak jsou uvedeny v tabulce 1, se mohou jako reaktivní 1 2 skupiny X nebo X používat podle smyslu také sekundární aminy za vzniku odpovídajících produktů.
Jako bifunkční sloučeniny obecného vzorce X^-M-X^ jsou výhodné diaminy, dikarboxylové kyseliny, jakož i jejich deriváty, dialdehydy, aminokarboxylové kyseliny a další sloučeniny, které se obvykle používají k výrobě takovýchto kopulovaných sloučenin. Jako příklady takovýchto sloučenin lze uvést piperazin, 1,'2-ethylendiamin, jantarovou kyselinu, glutardialdehyd glycin, sarkosin,0-alanin a piperidin-4-karboxylevou kyselinu.
Ligandera ve významu, symbolu A se rozumí hapten, antigen, protilátka, substrát nebo nosič,
Haptenem se ve smyslu tohoto vynálezu rozumí látka s nižší molekulovou hmotností, která sama o sobě není zpravidla schopna tvořit protilátky. Jako látky s nižší molekulovou hmotností se označují sloučeniny s molekulovou hmotností od asi 100 do asi 2000. Jako příklady takových látek lze uvést fyziologicky aktivní látky, které jsou přítomny v organismu savců nebo lidí, jakož i jejich metabolity nebo léčiva, která se podávají zvířatům nebo lidem, jakož i jejich metabolity. Pojmem hapten se však tozumí také další nízkomolekulámí sloučeniny, pokud tyto sloučeniny mají molekulovou hmotnost pouze ve shora uvedeném rozmezí. Jako příklady možných haptenů lze uvést aminy, steroidy, hormony, glycidy, peptidy, oligonukleotidy, jejich kombinace atd.
Antigeny jsou vysokomolekulární sloučeniny. Antigeny mají obvykle schopnost tvořit v organismu, který byl jimi ošetřen, protilátky. Ve smyslu tohoto vynálezu jsou vysokomolekulórními sloučeninami takové sloučeniny, které mají molekulovou hmotnost alespoň 2000, výhodně však takové sloučeniny, které mají molekulovou hmotnost alespoň asi 5000, Molekulová hmotnost takovýchto sloučenin nemůže být směrem nahoru omezena. Může činit až hodnot 20 milionů, avšak může být ještě i nad touto molekulovou hmotností. Antigeny, které se mohou vyskytovat jako ligandy ve sloučeninách obecného vzorce Ia/Ib, jsou představovány bílkovinami, nukleovými kyselinami, polysacharidy, kombinacemi těchto látek nebo dalšími vysoce molekulárními látkami. Ve smyslu tohoto vynálezu oe pojmem antigen rozumí všechny vysokomolekulární sloučeniny, které mají minimální molekulovou hmotnost alespoň asi 2000.
Protilátky jsou představovány všemi těmi bílkovinami nebo glykoproteiny, které s antigeny nebo hapteny, jakož i se sloučeninami, které jsou od nich odvozeny, specificky reagují a tvoří s nimi komplex. Podle vynálezu se nohou jako ligandy používat ve sloučeninách obecného vzorce Is/Ib intaktní protilátky nebo také jejich fragmenty. Také tyto fragmenty se mohou podle vynálezu označovat jako protilátky pokud mají schopnost vázat antigeny, hapteny a od nich odvozené sloučeniny. '
Substráty se rozumí sloučeniny, které v chemické reakci zůstávají bez prokezotclné změny. Tak například se mohou těmito substráty rozumět všechny ty sloučeniny nebo od nich odvozené látky, na které působí enzymy, jako jsou nopříklad aminokyseliny, peptidy, bílkoviny, glykosidy, oligosacharidy nebo polysacharidy, nukleotidy, nukleinové kyseliny, kombinace těchto látek nebo další enzymaticky směnitelné látky.
Nosiči mohou být přirozeně se vyskytující nebo syntetické, zesítené nebo nezesítěné materiály s určitou formou nebo bez určité formy. Sozumí se jimi jednotlivé sloučeniny nebo směsi sloučenin. Jako nosiče se mohou používat například sloučeniny nebo směsi sloučenin, jako jsou polysacharidy, nukleové kyseliny, peptidy, bílkoviny, kombinace těchto látek nebo také klovatina, lignin, sklo, ulili, syntetické adiční nebo kondenzační polymery, jako polystyren, polyakryl, vinylové sloučeniny, polyester, polyethery a polyamidy nebo také komplexní útvary, jako částice latexu, vesikel, liposomy, části buněčných stěn nebo dokonce celé buňky.
Zásadně se mohou k tvorbě -sloučenin obecného vzorce Ia nebo Ib podle vynálezu používat všechny ligandy, které obsahují volné aminoskupiny, hydroxylové skupiny, morkapto skupiny nebo karboxylové skupiny, přes které se mohou ligandy vázat se základním skeletem resorufinu za mezizařazení můstkového členu. Zvláště výhodnými jsou volné aminoskupiny nebo karboxylové skupiny. Volnými aminoskupinami se rozumí jak primární, tok i sekundární aminoskupiny. Nemají-li ligandy žádné vhodné skupiny, pak se musí tokové skupiny zavést syntetickou cestou, jako například aminoskupiny nebo karboxylové skupiny. Dále je možné, popřípadě přítomné, nereaktivní funkční skupiny takových ligandů chemicky aktivovat. Vzhledem k tomu, že takto vzniklé látky nejsou o původními sloučeninami již zcela shodné, hovoří se o analozích ligandu.
Číslo n udává, kolik molekul resorufinu je vázáno na jeden ligand. Toto číslo závisí na počtu reaktivních skupin v odpovídajícím ligandu nebo analogonu ligandu. Čím více reaktivních skupin ligand má, tím více molekul resorufinu se může vázat, číslo n činí obvykle 1 až 200, zvláště výhodně 1 až 100.
Podle tohoto vynálezu se sloučeniny' obecných vzorců Ia s Ib připravují, tím, že se nn sloučeniny obecných vzorců Ha a lib
(Ila)
(lib) ve kterých
S”, R3, j>4 a j>5 juQj-f významy uvedené pod obecným vzorcem la }? znamená roaktivní skupinu, působí bifunkčr.í sloučeninou obecného vzorce IV
X3 - K - X4 ve kterém
X3 η X4 znamenají reaktivní skupiny a
M ' znamená zbytek biofunkční sloučeniny, o ligandem obecného vzorce III
X2 - A
Ib, a (IV) (III)
C3 273SJO G2 ve kterém
O
V~ znamená reaktivní skupinu a znamená zbytek ligandu, přičemž se popřipadě při jednotlivých reakčních stupních zavedou chránící skupiny a , .. u se mohou převés
2 jotom se opčt odštěpí o jednotlivé reaktivní skupiny X , X , Xu o na jiné reaktivní skupiny.
Reaktivními skupinami ve významu substituentů X , X1, X se nohou rozumět principiálně všecliny obvyklé reaktivní funkční skupiny. Zvláště výhodná jako funkční skupiny jsou zbytky kyselin, jako karboxylových kyselin nebo sulfcnových kyselin, ja koš i od nich odvozené skupiny, jako estery, amidy, onhydridy, hslogenidy, kyselin, nebo různé zbytky' jako primárního nebo sekundárního aminu, kyanátové, icokyonátové. thiokynr.átové, izothiokyanátové, aldehydové, sulfhydrylové, hydroxylové, CÍ -ketohalogenidové zbytky atd.
(W ve kterém
-3 ,4 a X
M o ligandem obecného vzorce III znamenají reaktivní skupiny a znamená zbytek bifunkční sloučenin;/ s 1 až 5 atomy uhlíku (III) ve kterém o
X zněměná reaktivní skupinu, jako skupinu -NH,, -SH,
-CH, -COOH nebo sekundární ominoskupinu odpovídající skupině -KH,, nebo raá význara shora uvedeného substitv,entu X s tím, že pri téže reakci je vyznara substi tuontů X a Ν' stejný nebo navzájem různý, a
A raá shora uvedeny’’ význam, přičemž se popřípadě při jednotlivých reakčních stupních zavedou chránící skupiny a potom se opět odštěpí ra jednotlivé reraktivní skupiny ib, ve kterém
(V)
4 5 , 3 o R mají význam uvedeny shora, reakcí s deriváty resorcinu obecného vzorce VI ve kterém
X
HO
OH
R‘ ,2 (VI)
mají shora uvedený význam a znamená reaktivní skupinu.
Reakce sloučenin obecného vzorce V s deriváty resorcinu obecného vzorce VI se provádí účelně v přítomnosti oxidu manganičitého a kyseliny sírové při nízkých teplotách. Při reakci vznikají nejdříve deriváty resazurinu, které se dají snadno převést na deriváty resorufinu obecného vzorce Ha a lib.
Reakce sloučenin obecného vzorce V se sloučeninami obecného vzorce VI sě provádí obvykle při teplotách mezi -10 a 50 °C, výhodně při teplotách mezi 0 a 30 °C. Zvláště 'šetrně probíhá reakce, jestliže se sloučeniny obecného vzorce V a obecného vzorce VI smísí při teplotě asi 0 °C a reakční směs se pak nechá zahřát na teplotu místnosti. Koncentrace oxidu manganičitého má činit účelně 0, 5 až 5, výhodně 1 až 2 mol/litr. Koncentrace kyseliny sírové by měla činit 0,5 až 5, výhodně 1 až 3 mol/litr.
Redukce zprvu vzniklých derivátů resazurinu na resorufiny obecných vzorců Ha a lib se provádí výhodně v amoniakálním roztoku zinkovým prachem /srov. Nietzki a další, Ber. Dtsch. Chem Ges. 22. 3020 (1889)/nebo natriumborhydridem. Jako rozpouštědla se používá účelně směsí vody a alkoholu, výhodně směsi sestávající z 1 dílu vody a 0 až 4 dílů methanolu. N 1 mol redukované sloučeniny se přidává 1 až 20, výhodně 1 až 5 mol zinkového prachu, popřípadě natriumborhydridu. Teplota reakčního roztoku se přitom udržuje na -10 až +35 °C, výhodně na +5 až +10 °C. Přesné dodržování teplotního rozsahu se ukázalo jako nutným opatřením pro jednoznačný průběh reakce. Bez chlazení vede exothermní reakce k vedlejším produktům, které lze těžko oddělit.
Za zvolených mírných podmínek probíhá reakce mezi látkami obecného vzorce V a obecného vzorce VI jednoznačně a s dobrým výtěžkem. Zvolený způsob syntézy je ovšem schopen obměn. To otevírá zejména s ohledem na přípravu nesymetricky substituovaných derivátů resorufinu četné možnosti syntézy. V důsledku tohoto mimořádně variabilního způsobu výroby je dostupná celá řada sloučenin značených resorufinem, které svými rozdílnými substituenty v různých polohách chromoforu otevírají široký rozsah barev.
Před reakci derivátů resorufinu obecných vzorců Ha a lib se sloučeninami obecného vzorce IV a III se sloučeniny obecných vzorců Ha a lib převádějí účelně n8 deriváty tríocyldihydroresorufinu obecného vzorce VII ο
CS 272630 Ε2
(VID ve kterém τ 2 *3 / c: τ
HA, B\ S . 2\ ?? s X1 P.6 nají význam uvedeny' v obecných vzorcích Ila a lib o zněměná alkylovou skupinu, arylovou skupinu nsbo aralkylovou skupinu.
Alkylovou skupinou ve vyznánu substituentu B ja alkylové skupina 3 1 až 5 nicmy uhlíku, výhodné s 1 až 3 atomy uhlíku. Zvláště výhodnou je methylová skupino ε ethylová skupina. Jako arylová skupina je zvláště výhodná fenylová skupina. Arelkylcvá skupina obsahuje výhodně jako arylovou část fenylovou skupinu, zatímco alkylová část obsahuje 1 až 5 atomů uhlíku, výhodně 1 až 3 atomy uhlíku. Jako aršíkylové skupina je zvláště výhodná benzylová 3kupina.
Za účelem výroby triacylderivátů obočného vzorce VII se odpovídající deriváty resorufinu. obecných vzorců Ila a lib nejdříve elektrochemicky redukují pomocí silného redukčního činidla, jako například chloridu cínatého nebo octanu chronnatého. Zs účelem redukce se zahřívá derivát resorufinu 10 minut až jednu hodinu se 2 až 10, výhodně sc 2 až 6 ekvivalenty redukčního činidla ve vhodném rozpouštědle, výhodně e chloridem cínatýn v 5 sž 35'?A vodné chlorovodíkové kyselin?. Při ochlazení ce vyloučí dihydroderivát. Acylacc se provádí obvyklým způsobem působením vhodného acylačního činidla, například acetanhydridu. benzoylchloridu atd. Výhodně se sloučeniny obecného vzorce VII vyrábějí postupem prováděným v jediné reakční nádobě redukční acylocí derivátů resorufinu obecného vzorce Ila a lib. Odpovídající derivát resorufinu. sc pro tyto účely zahřívá ee 2 až 6 ekvivalenty redukčního činidla po dobu 5 minut až 3 hodin za přítomnosti acylnčního činidla ve vhodném rozpouštědle k varu pod zpětným chladičem nebo při teplotě místnosti po dobu 4 až 16 hodin.
V takto získaných derivátech triacyldihyčrorescrufinu obecného ______ ___ ___ přeměnit reaktivní skupinu X^ před další reakcí popřípadě na jinou reaktivní skupinu. Zejména, jestliže X“ znamená karboxylovou skupinu, je účelné převést tuto skupinu na chlorid karboxylové kyseliny, na anhydrid karboxylové kyseliny nebo na reaktivní esterovou funkci. To lze alkoholů, halocenidů pozici četné postupy provádět nejrůzr.ěj
K-hydroxyaukcinim známá z literatury čími způsoby, například působením karbodiimidů idu atd. Odborníkovi jsou v tomto směru k dis. Zvláště výhodné je převedení funkce korbexylové kyseliny ns chlorid karboxylové kyseliny, například působením smčsi hionylchlorid a dimethylformamidu nebo směsi oxalylchloridu a dimethylformamidu, jakož i na aktivovaný ester, například na N-hydroxysukcinimidester.
Obsahuje-li ligand nebo analog ligandu volnou aminoskupinu, hydroxylovou skupinu nebo merkaptoskupinu, pak mohou tyto ligandy reagovat jako reaktivní skupiny X2. Ligandy, popřípadě analoga ligand vzorce X2-A pak mohou přímo reagovat se sloučeninami obecného vzorce Ila a lib, popřípadě po předchozí přeměně na deriváty triacyldihydroresorufinu nebo/a po aktivaci skupiny X3- za vzniku amidů, esterů nebo thioesterů. Na základě své stability se za zvláště výhodný pokládá vznik alespoň jedné amidové vazby, přičemž se za účelem jejího vzniku vychází výhodně ze sloučenin obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě VII, ve kterých X^ znamená halogenid karboxylové kyseliny. Jeho reakce s ligandem, který obsahuje aminoskupinu, popřípadě s analogonem ligandu, který obsahuje aminoskupinu, se provádí podle obvyklých metod, například v organickém rozpouštědle, jako v dichlormethanu, za přídavku terciárního aminu, jako triethylaminu, jako báze. Vždy podle velikosti ligandu, popřípadě analogonu ligandu a s tím souvisejícím počtem jeho volných aminoskupin a podle použitého množství sloučenin obecných vzorců Ila/IIb se může na jednu molekulu ligandu, popřípadě na jednu molekulu analogonu ligandu vázat několik chromoforů.
Použijí-li se k výrobě sloučenin obecných vzorců Ia a Ib podle vynálezu triacylderiváty obecného vzorce VII, pak se mueí po reakci acylové zbytky části dihydroresorufinu, které byly použity jako chránící skupiny, selektivně odštěpit a výsledný zbytek leukobarviva se oxiduje na chromofor sloučeniny obecného vzorce Ia/Ib.
O-Acylové zbytky části dihydroresorufinu se odštěpují zvláště výhodně reakcí se 2 až 10 mol, výhodně se 2 až 4 mol siřičitanu sodného, ve směsi vody a rozpouštědla, které je rozpustné ve vodě, jako 1,4-dioxanu, methanolu nebo ethanolu, výhodně ve směsi vody a 1,4-dioxanu v poměru 1:1. Reakční teplota Siní 20 až 100 °G, výhodně 80 až 100 °C. Za těchto reakčních podmínek se dají deriváty N-acyldihydroresorufinú vyrábět ve vysokých výtěžcích.
Oxidace části dihydroresorufinu na sloučeniny obecných vzorců Ia a Ib se může provádět působením mírných oxidačních činidel. Výhodně se používá hexakyanoželezitanu draselného, který je přítomen ve dvojnásobném až šestinésobném molárním nadbytku, zvláště výhodně ve dvojnásobném až čtyřnásobném molárním nadbytku vůči leukobarvivu ve směsi vody a rozpouštědla, které je mísitelné s vodou, jako je 1,4-dioxan, methanol nebo ethanol, výhodně ve směsi vody a methanolu v poměru 3:1. Reakce se výhodně provádí v přítomnosti pomocné báze, jako hydrogenuhličitanu sodného nebo uhličitanu sod ného. Reakční teplota činí 10 až 40 °C, výhodně pak se pracuje při teplotě místnosti.
Zvláště výhodně je možno provádět selektivní odštěpení N-acylového zbytku, jež byl použit.jako chránící skupina, a oxidace části dihydroresorufinu v jediné reakční nádobě. Za tím účelem se k N-acylovanému derivátu dihydroresorufinu ve směsi vody a methanolu v poměru 3:1 přidá nejdříve 2 až 4 mol hydrogenuhličitanu sodného a ekvimolární množství IN roztoku hydroxidu sodného a potům 2- až 4-násobný molární nadbytek hexakyanoželezitanu draselného. Po asi 10 minutách až 2 hodinách, výhodně po 0,5 hodině při teplotě místnosti je reakce ukončena.
Je účelné spojit sloučeniny obecných vzorců Ila/IIb s ligandem, popřípadě s anaT A logem ligandu III za mezizařazení seskupení X -M-X\ Pro tyto Účely se mohou používat všechny sloučeniny,'která se obvykle používají pro tuto reakci, výhodně s alespoň dvěma reaktivními skupinami. Zvláště výhodné jsou diaminy nebo aminokarboxylové kyseliny. Volba se přitom řídí podle druhu funkčních skupin X1 a X2, které se mají kopulovat se sloučeninou tvořící můstek.
Sloučeniny, které se získají reakcí derivátů resorufinu obecných vzorců Ila/IIb s bifunkčními sloučeninami obecného vzorce IV v jednom nebo v několika stupních, napři klad pres sloučeniny obecného vzorce VII, lze znázornit obecnými vzorci Vlila a VHIb
(Vlila)
(9IIIb) ve kterých r\ R2, r3, r4 a mají významy uvedeny pod obecnými vzorci la a lb a
M a X4 mají významy uvedené pod obecným vzorcem IV a
X^ znamená funkční skupinu, která vzniká reakcí skupin X^ a X^.
Funkčními skupinami X^ mohou být všechny v úvahu přicházející skupiny, které vznikají reakcí reaktivních skupin uvedených ve významu substituentů X1 a X^ navzájem. Výhodnými skupinami X1^ jsou amidy, thioethery, ethery, sekundární nebo terciární aminy, ureidoskupiny a thioureidoskupiny atd.
Znamená-li substituent X1 v obecných vzorcích Ila/IIb, popřípadě v obecném vzorci VII funkci karboxylové kyseliny, popřípadě od ní odvozenou reaktivní skupinu a předsta vují-li reaktivní substituenty X2 ligandu, popřípadě analogonu ligandu aminoskupiny, hydroxylové skupiny nebo merkaptoskupiny, pak se volí účelně wezimůstek X^-M-X4, přičemž X^ znamená aminoskupinu a X4 znamená funkci karboxylové kyseliny, popřípadě jejího reaktivního derivátu. Terminální aminoskupina se může vázat na funkci karboxylové kyseliny sloučenin obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě obecného vzorce VII, a terminální karboxyskupina se může vázat na ligand nebo analogon ligandu X2-A. Představují-li však jak X , tak i X vždy funkci karboxylové kyseliny, popřípadě od ní odvozený fc aktivovaný derivát, pak ae jako mezimůstek volí diaminy.
Heakce derivátů resorufinu obecného vzorce Ila a lib s bifunkčním mezimůatkem obecného vzorce IV a ligandem’, popřípadě anologonem ligandu se provádí výhodně ve dvou stupních, Nejdříve se mohou spojit sloučeniny obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě po předchozím převedení na aktivní sloučeniny obecného vzorce VII, s mezimůatkem obecného vzorce IV. Z této reakce vzniklé deriváty se pak mohou ve druhém stupni uvádět v reakci s ligan dem, popřípadě s analogonem ligandu obecného vzorce III. Je samozřejmě možné volit i obrácené pořadí, tj. vázat v prvním stupni mezimůstek obecného vzorce IV na ligand, popřípadě na analogon ligandu obecného vzorce III a získaný produkt potom ve druhém stupni nechat reagovat s derivátem resorufinu obecného vzorce Ila/IIb, popřípadě s aktivovanou sloučeninou obecného vzorce VII.
Jako aminokarboxylové kyseliny se používají výhodně aminokarboxylové kyseliny. Jako zvláště výhodné se ukázaly glycin, alanin, sarkosin a piperidin-4-karboxylová kyselina. kopulace derivátů resorufinu obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě VII s aminokarboxylovými kyselinami za vzniku amidické vazby se provádí podle metod, které jsou každému odborníkovi běžné. Zcela zvláště výhodné je pro tyto účely použití methylesterů nebo terc.butylesterů odpovídajících aminokyselin. Po vzniku amidické vazby se popřípadě odštěpí předtím zavedené chránící skupiny a to selektivně podle obvyklých metod. Necháli se reagovat například aktivovaný derivát obecného vzorce VII a aminokarboxylovou·kyselinou, která má chráněnou karboxyskupinu, pak je zapotřebí selektivně hydrolyzovat 0a N-acylové skupiny dihydroresorufinového skeletu, leukobarvivo opět oxidovat na resorufinový systém a potom odštěpit za obvyklých podmínek chránící skupinu karboxyskupiny váženou na aminokarboxylovou kyselinu, výhodně působením trifluoroctové kyseliny. Volná karboxylová kyselina se potom může aktivovat za účelem konjugace ligandu nebo analogonu ligandu obecného vzorce III příslušným způsobem, jak popsáno pro deriváty resorufinu dbecných vzorců Ila a lib. Tato konjugace sama se provádí analogicky, jak je uvedeno pro přímou konjugaci ligandů nebo analog ligand na deriváty resorufinu obecných vzorců Ila a lib.
V případě ligandů obsahujících karboxylové skupiny nebo analogů ligandů obsahujících karboxylové skupiny je účelné převést deriváty resorufinu obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě obecného vzorce VII na sloučeniny, které obsahují aminoskupiny, které potom lze uvádět v reakci s ligandy, které obsahují karboxylové skupiny, popřípadě s analogy ligand, které obsahují karboxylové skupiny, za vzniku amidické vazby. Pro tento Účel se jako zvláště jednoduchá a výhodná ukázala reakce sloučenin obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě obecného vzorce VII s diaminy (obecný vzorec IV s aminoskupinou ve významu X^ a X^). Výhodnými diaminy v tomto smyslu jsou například piperazin, 1,2-diaminoethan nebo 1,3-diaminopropan.
Převedení derivátů resorufinu obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě obecného vzorce VII s diaminy na deriváty s volnou aminoskupinou se provádí podle metod, které jsou každému odborníkovi běžné. Aby se dosáhlo zvláště vysokých výtěžků monosubstituovaných diaminů, uvádějí se do reakce takové diaminy, které mají pouze jednu reaktivní aminoskupinu á jejichž druhá funkční skupina je blokována chránící skupinou. Zásadně jsou použi telné všechny obvyklé chránící skupiny aminoskupiny, které se mohou znovu odštěpit bez nepříznivého vlivu na amidickou vazbu, Jako zvláště výhodné se ukázalo použití terč. butoxykarbonylové chránící skupiny nebo benzoyloxykarbonylové chránící skupiny.
Po reakci diaminů s jednou chráněnou aminoskupinou s deriváty resorufinu obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě VII se případně zavedené chránící skupiny znovu odštěpí a popřípadě se leukobarvivo vzniklé jako meziprodukt oxiduje na resorufinový systém. Odště pění chránící skupiny aminoskupiny z navázaného diaminů se přitom provádí za obvyklých podmínek, výhodně působením trifluoroctové kyseliny.
Takto získané deriváty resorufinu obsahující aminoskupiny se mohou konjugovat obvyklým způsobem s ligandy nebo s analogy ligandů obecného vzorce III, které obsahují
ny aktivovat. Tato aktivace se může provádět shora popsaným způsobem. Výhodné je použití ligandů popřípadě analogů ligandů obecného vzorce III, ve kterém X2 znamená aktivované esterové skupiny.
Jako zvláště výhodné se ukázaly především K-hydroxysukcinimidestery. Konjugace sama se provádí zásadně analogicky podle způsobu, který byl popsán pro přímou konjugaci derivátů resorufinu s ligandy nebo s analogy ligandů s přihlédnutím k zaměněným úlohám funkčních skupin.
Další reakce produktů, které se získají po kopulaci derivátů resorufinu obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě obecného vzorce VII s mezimústkem obecného vzorce IV, t j. Z3-ií-X4, s nízkomolekulárními ligandy X^-A, například a hapteny, se provádí výhodně ve směsi vody nebo pufru a rozpouštědla rozpustného ve vodě, jako například 1,4-dioxanu, methanolu nebo ethanolu. Výhodně se používá směsi O,1M roztoku kaliumfosfátového pufru o pH 8,5 a 1,4-dioxanem v poměru 1:1, Je rovněž možné sledovat průběh reakce chromatografií na tenké vrstvě,Seakce může trvat mezi 1 a 24 hodinami, většinou je však již po 1 až 18 hodinách zcela ukončena.
Pro reakci derivátů resorufinu obecných vzorců Ila/IIb, popřípadě obecného vzorce VII nebo obecných vzorců VIHa/VlIIb, s vyaokomolekulárními ligandy obecného vzorce III, se jako zvláště výhodné ukázaly K-hydroxysukcinimidestery. Tak postačí například při kopulaci na králičí IgG již 6 mol derivátu resorufinu na 1 mol IgG, aby se dosáhl stupeň značení 3 molekul resorufinu na 1 mol IgG, Fluorescenční barviva, které byla dosud obvyklá pro tento účel, a která mají maximální vlnovou délku absorpce % max /· 470 nm, obsahující jako reaktivní skupinu isothiokyanátový zbytek nebo zbytek chloridu sulfonové kyseliny, jako například fluoreaceinisothiokyanát nebo texasská červeň, se musí za účelem kopulace na králičí IgG používat v podstatně vyšším nadbytku bar viva, aby se dosáhlo stejného stupně značení.
Konjugace vysokomolekulámí cli sloučenin obecného vzorce III, jako například bílkovin, se provádí v pufru, zvláště výhodně v O,1M roztoku kaliumfosfátového pufru o pH
Eeakční teplota má vždy činit'10 až 35 °C. Výhodně se reakce provádí při teplotě místnosti.
Ha základě zvláště příznivých spektrálních vlastností se předložený vynález rovněž týká použití sloučenin obecného vzorce la a Ib při analytických postupech, při kterých se zjištuje popřípadě měří fluorescenční vlastnost sloučenin obecného vzorce la/lb, popřípadě produktů přeměny těchto sloučenin v závislosti na použitém způsobu přípravy.
Při heterogenních imunoanalýzách je zapotřebí rozdělení ligandů vázaných na protilátky a volných ligandů srážením vhodnými látkami nebo použitím protilátek vázaných na pevné nosiče dříve než ee stanovuje buň koncentrace volných ligandů nebo koncentrace vá zaných ligandů. Při homogenních imunoanalýzách se stanovení komplexní vazby protilátka-ligand ve vzorku provádí bez takového rozdělování. K metodám homogenní imunoanalýzy počítáme například fluorescenční imunoanalýzy s řízeným zastavením reakce, fluorescenční imunoanalýzy a použitím pomocných prostředků, jakož i fluorescenční polarisační metody, při nichž se používá jako značkovacích prostředků fluorescenčních látek. Zvláště posléze uvedená metoda postrádá dosud vzhledem k nevýhodám používaných upotřebitelných fluorescenčních značkovacích prostředků, které byly popsány v úvahu, vhodné značkovací prostředky. Vzhledem k tomu, že,sloučeniny obecných vzorců la nebo Ib mají absorpční maxima a emisní maxima, která leží vysoce nad maximy biologického materiálu, která působí rušivě v tělních tekutinách v důsledku své vlastní fluorescence, jsou zvláště vhodné pro použití při fluorescenční polarisační imunoanalýze. Další výhoda sloučenin vyráběných postupem podle vynálezu spočívá v tom, že při vhodné substituci mají zvláště vysoký Stokesův posun až do asi 70 nm.
Fluorescenční polarizační imunoanalýza je zásadně založena pa principu obvyklé fluorescenční imunoanalýzy. z
Jestliže se vhodné fluorescenčně značené ligandy aktivují za účelem fluorescence lineárně polarisovaným světlem, pak molekula může vzhledem k nepatrnému časovému zpomalení mezi aktivací a emisí - dříve než začne emitovat záření - rotovat. Tím se pootočí rovina lineárně polarisovaného světla rovněž o určitý úhel. U řady molekul může během tohoto krátkého časového intervalu docházet rotační difusí k určité depolarisaci fluorescenční emise. Pro polarisaci emitované fluorescence platí, že je o to vyšší, oč větší je molekula, a v důsledku toho čím pomalejší-je rotace. Tento vzájemný vztah lze využít pro měření vazby ligandů na protilátky, protože volné, značená ligandy mají menší objem molekuly než komplexy značených ligandů navázaných na protilátky. Obráceně je pak polarizace proporcionální vůči koncentraci ligandů, která se stanovuje a která je přítomna ve vzorku.
Koncentrace značených ligandů nebo analogonů ligandů a protilátky, které je zapotřebí pro takovéto imunologické postupy, se řídí podle použitého měřicího zařízení, jakož i podle příslušných charakteristických vlastností použitého značeného ligandů nebo značeného analogonů ligandů a samotné protilátky. Zásadně závisí tyto koncentrace přirozeně také na koncentraci určovaného ligandů a musí se tudíž empiricky zjišío•vat. Tato zjištění může každý odborník provést jednoduchou optimalizací.
Koncentrace ligandů, která se má určit, kolísá obecně od asi 10 až do asi 10-^ M. Je výhodné, jestliže se pro měření upraví koncentrace ligandů ve stanovovaném vzorku od asi 10“^ do asi 10^2 M, zvláště výhodně od asi 10“^ do asi 10-^ M. Vyšší koncentrace ligandů se mohou měřit po zředění původního vzorku.
Měření se provádí při určitých hodnotách pH, které mohou dosahovat od asi 3 až do asi 12. Obvykle se pohybují v xozaezí od asi 5 až do asi 10, výhodně v rozsahu pH ad asi 6 do asi 9. K dosažení a udržování hodnoty pH během měření se mohou používat různé pufry, jako například borátový pufr, fosfátový pufr, karbonátový pufr nebo Tris-pufr. Pro předložený vynález není rozhodující jaký pufr se použije. Výběr se řídí především použitou protilátkou, podle ligandů, který se „má stanovovat, jakož i podle použitého fluorescenčního značkovacího prostředku.
Fluorescenční polarisační imunoanalýzy se provádějí výhodně při konstantní teplotě, Obvykle lze volit teplotu v rozsahu od asi 0 do 50 °C, výhodně v rozsahu od asi 10 do asi 40 °C.
Přesný vzájemný vztah mezi polarisaci a koncentrací ligandů nebo analogonů ligandu, který se stanovuje, lze vždy odečíst z kalibrační křivky. Takové křivky se získají tím, že se změří hodnoty polarisace roztoků látek a rozdílnými avšak známými koncentra cemi. Neznámé koncentrace ligandů ve zkoumaném vzorku se pak mohou při znalosti polari sace zjistit z takovýchto kalibračních křivek.
Širokou oblast použití sloučenin obecných vzorců Ia a lb, které se vyrábějí postupem podle vynálezu, nutno spatřovat v jejich obecné použitelnosti jakožto fluores cenčního značkovacího prostředku. Tak se mohou například pro imunofluorescenční mikroskopii učinit viditelnými pomocí fluorescenčně značných protilátek jakožto antigeny bílkoviny nebo celé buňky.· Odpovídajícím způsobem lze rovněž přímo pozorovat rozdělení haptenu nebo antigénu v buňce, jestliže se do buňky přivede příslušná fluorescenčně značená sloučenina, a sleduje se například pod mikroskopem. Přitom se - na rozdíl od shora popsaných fluorescenčních imunoanalýz - nemění fluorescenční vlastnosti derivátů resorufinu.

Claims (2)

    Známými barvivý, která byla dosud používána jako fluorescenční značkovací prostřed ky, jsou například fluoresceiny, jako fluoresceinisothiokyanát nobo rhodaminová barviva jako texasská červeň. Jak již bylo dříve uvedeno, mají však fluoresceiny tu nevýhodu, že fluoreskují při relativně nízkých vlnových délkách. Kromě toho je výtěžnost kopulační reakce podle zkušenosti na příslušný nosič většinou nízká a navíc je barevná stálost kopulačnich produktů Špatné. Totéž platí i pro rhodaminová barviva. Právě s ohledem na tyto produkty vykazují sloučeniny podle vynálezu obecných vzorců Ia a Ib zřetelné výhody oproti fluorescenčním značkovacím prostředkům, které jsou známé ze stavu techniky. Fluoreskují v rozsahu dlouhých vln při dobré barevné stálosti a dají se vyrábět v dobrém výtěžku ze sloučenin obecných vzorců Ha nebo lib a odpovídajících kopulačnich složek. Sloučeniny obecného vzorce Ha nebo Hb, které se připravují postupem podle vynálezu, se dají přirozeně používat také ke značení látek při jiných nebo uvedených fluorescenčních imunologických postupech. Tak je pomocí těchto látek možné také značení složky jiného komplexotvomého systému sa použití těchto reaktivních derivátů resorufinu. Pod komplexotvomými systémy se přitom mohou rozumět všechny ty kombinace látek, které jsou na základě specifického výměnného účinku schopny tvořit komplexy. Známými kombinacemi jsou například kombinace hormonu a specifického receptoru, kombinace biotinu a avidinu, kombinace derivátu glycidu a lectinu atd. Jako příklad je možno uvést bílkoviny značené biotinem, které lze stanovit pomocí kopulačního produktu avidinu a reaktivní sloučeniny obecného vzorce Ha nebo lib. Další výhodná použitelnost sloučenin obecného vzorce Ia a Ib, vyráběných postupem podle vynálezu, spočívá ve stanoveních složky systému lectin/derivát glycidu. Ke třídění buněk v Fluorescent Activated Cell Sorter se používá fluorescenčně značených částic latexu. Takovéto částice se mohou rovněž velmi dobře fluorescenčně značit, například reakcí částic latexu obsahujících hydroxylové skupiny, merkaptoskupiny, aminoakupiny nebo také karboxylové skupiny nebo sulfoskupiny, s reaktivními deriváty resorufinu obecných vzorců Ha nebo Hb. Sloučeniny obecných vzorců Ia a Ib se dají rovněž výhodně používat ke stanovování enzymů. Za tím účelem se může vázat derivát resorufinu obecného vzorce Ha nebo lib na substrát, který lze štěpit pomocí stanovovaného enzymu. Také tento kopulační produkt je představován sloučeninou obecného vzorce Ia a Ib, připravovanou postupem podle vynálezu, Po reakci substrátu, který je značen resorufinem, s enzymem a po oddělení štěpných produktů a nezreagovaného substrátu, lze určit aktivitu enzymu. Tak například lze vázat reaktivní derivát resorufinu obecného vzorce Ha nebo Hb na glykopeptid a takto získaný kopulační produkt lze potom použít jako substrát pro důkaz účinnosti endoglukosidázy. Ke stanovení endoglukosidáz je známé značení pomocí derivátů dansylu ísrov. Iwase a další, Anal, Biochem. 113, 93-95 (1981))· Deriváty resorufinu se ve srovnání s těmito sloučeninami vyznačují zvláště svou vyšší citlivostí. Následující příklady slouží k objasnění vynálezu. Tyto příklady, které rozsah vynálezu v'žádném směru neomezují, mají ukázat zásadní možnost značení nízkomolekulárních a vysocemolekulámích sloučenin a jejich použití. Příklad 1 /3- (l-difenylhydantoinyl)ethylkarbonyl/piperazid resorufin-4-karboxylové kyseliny a) Resorufin-4-karboxylové kyselina 16 g nitrosoresoroinu, 15»5 g 2,6-dihydroxybenzoové kyseliny a 8,6 g oxidu manganičitého (burelu) se suspenzuje ve 200 ml methanolu a pak se suspenze ochladí na O °C. K takto ochlazené suspenzi se přikape 10,6 ml koncentrované kyseliny sírové a reakčni směs se míchá potom ještě 2 hodiny při teplotě místnosti. Vyloučená červená resazurin-4-karboxylová kyselina se odfiltruje, promyje se methanolem a vysuší se. Derivát resazurinu se rozpustí ve 200 ml vody a 50 ml 25% roztoku amoniaku a získaný roztok se zfiltruje. 2 modrému filtrátu se přidá za chlazení ledem po částech 50 g práškového zinku a směs se nechá zahřát na teplotu místnosti. Průběh redukce se dá snadno sledovat chromatografii na tenké vrstvě (rozpouštědlový systém: směs methanolu a ethylacetátu v poměru 1:1} silikagelové desky pro chromatografii na tenké vrstvě). Reakčni roztok se zfiltruje, filtrát se potom okyselí ledovou kyselinou octovou a malým množstvím koncentrované chlorovodíkové kyseliny. Vyloučená resorufin-4-karboxylová kyselina se odfiltruje a vysuší se ve vakuu oxidem fosforečným. .. ’ . ’ . ' ·. . ' Výtěžek: 16,33 g R^ (silikagel} rozpouštědlový systém: směs n-butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru 4:1:1) = 0,4. b) N,0,0-triacetyldihydroresorufin-4-karboxylová kyselina 12,9 g resorufin-4-karboxylové kyseliny se rozpustí ve 30 ml ledové kyseliny octové a 30 ml acetanhydridu, přidá se 27,6 g chloridu cínatého a směs se míchá 1 hodinu při teplotě 80 °C. Směs se vylije do 600 ml ledové vody, pak se míchá po dobu 1 hodiny a sraženina se odfiltruje. Po vysušení se pevná látka vyjme 500 ml acetonu. Roztok se zfiltruje a filtrát se odpaří. Po vysušení se získá 11,3 g produktu. H-NMR spektrum (perdeuterovaný dimethyleulfoxid): /= 2,24, 2,26 a 2,29 (vždy s, 9H)i 6,94 (dvojitý d, J = 8,5 a 2,2 Hz, 1H)} 6,98 (d, J = 2,2 Hz, 1H)} 7,04 (d, J = 9 Hz, 1H)} 7,61 (ď, 2 = 8,5 Hz, 1H)} 7,67 ppm (a, J = 9 Hz, 1H). Hodnota Rf = 0,46 /silikagel, rozpouštědlový systém: směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1/. c) Chlorid N,0,0-triacetyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny 38,5 g triacetátu popsaného v příkladu lb) se smísí s přídavkem 54 ml oxalylchloridu a směs se ochladí na teplotu 0 °C. 2 této směsi se přidá několik kapek dimethylformamidu a směs se nechá zahřát na teplotu místnosti. Edukt se přitom rozpouští za vývinu plynu. Směs se odpaří za sníženého tlaku k suchu, zbytek se vyjme vždy třikrát 200 ml absolutního methylenchloridu a methylenchloridový roztok se znovu odpaří k suchu Výtěžek: 41 g. CS 273630 32 d) K-terc butoxykarbonylpiperazin 12,61 g N-benhydrylpiperazinu se rozpustí ve 100 ml směsi 1,4-dioxanu a vody v poměru 3:1. K tomuto roztoku se přikape roztok 12,0 g di-terc.butyldikarbonátu rozpuštěného v 50 ml 1,4-óioxaaue Po 1/2 hodině míchání oe ke směsi přikape 50 ml vody, směs se zfiltruje a sraženina se vysuší. Výtěžek: 16,2 g N-terc.butoxykarbonyl-N^-benzhydrylpiperazinu Hodnota = 0,92 (silikagel, rozpouštědlový systém: směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1). 7 g N-terc.butoxykarbonyl-N^benzhydrylpiperazinu se rozpustí ve 100 ml ethylacetátu a 5 ml ledové kyseliny octové. Přidá se 0,3 g paladia na aktivním ulili a provede se hydrogenace. Potom se katalyzátor odfiltruje a filtrát se odpaří. Se zbytku se přidá 100 ml vody a 20 ml IN roztoku chlorovodíkové kyseliny a směs se zfiltruje. Filtrát se dvakrát extrahuje ethylacetátem a potom se vodná fáze salkalizuje hydroxidem sodným Produkt, který ae vylouží v olejovité formě, se extrahuje dichlormethanem. Po vysušení síranem sodným a po odpaření ae získá 3,2 g K-terč.butoxykarbony1-piperazinu ve formě oleje, který po několika dnech úplně vykrystaluje. Hodnoty = 0,05 (silikagel, rozpouštědlový systém: směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1). Při použiti ninhydrinu vzniká modré zbarvení. e) N'-terč.butoxykarbonylpiperazid N,0,0-triacetyl-dihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny 2 25 g chloridu kyseliny, který je popsán v příkladu 1 c), a 17,3 g triethylaminu ve 450 ml dichlormethanu se při teplotě 0 °C přikape roztok 13,θ g K-terc.butoxykarbonylpiperazinu v 50 ml dichlormethanu. Reakční aměs se míchá bez chlazení po dobu 1 hodiny, třikrát se extrahuje vodou a organická fáze sa odpaří. Výtěžek: 36,0 g. Hodnota R^, = 0,64 (silikagel, rozpouštědlový systém: směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1). f) N*-terc-butoxykarbonylpiperazin K-acetyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny 34,3 g triaoetátu, který je popsán v příkladu le) a 17,1 g siřičitanu sodného se míchá 1 hodinu při teplotě 60 °C v 500 ml směsi 1,4-dioxanu a vody v poměru 1:1. Potom se reakční směs odpaří, zbytek se vyjme ethylacetátem, ethylacetátový roztok se zfiltruje za účelem odstranění nerozpustných solí a chromatografuje se na 2 litrech silikagelu (eluční činidlo; směs ethylacetátu a dichlormethanu v poměru 4:1, jakmile se začne vymývat produkt přemění se na čistý ethylacetát). Výtěžek; 14 g. Hodnota Rf = 0,28 (silikagel, rozpouštědlový systém: směs ethylacetátu a dichlormethanu v poměru 4:1). g) N*-terč.butoxykarbonylpiperazid resorufin-4-karbo xylové kyseliny 5 g N-acetylderivátu popsaného v příkladu lf) se rozpustí ve 200 al methanolu a 600 ml vody. K získanému roztoku se přidá 1,8 g natriumhydrogenuhličitanu sodného a 10,7 ml IN roztoku hydroxidu sodného a potom 14 g hexakyanoželezitanu draselného. Po 1/2 hodině míchání při teplotě místnosti se hodnota pH upraví na 5. Produkt se vyloučí a odfiltruje se. Výtěžek: 2,72 g. Hodnota = 0,28 (silikagel, rozpouštědlový systém: směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1). h) Trifluoracetát resorufin-4-karboxylové kyseliny
  1. (1)
    Vzorek: lidské sérum od dárce se známým množstvím difenylhydantoinu. Ke zhotovení kalibrační křivky se použije sérum lidského dárce, které obsahuje difenylhydantoin v koncentraci
    a) 2,5 /Ug/ml
    b) 5 yug/ml
    c) 10 yug/ml
    d) 20 /Ug/ml
    e) 40 yUg/ml. roztok protilátky:
    450 /Ug protilátky/ml O,1M roztoku natriumfosfátového pufru (pH 7,8)
    Protilátky se získají imunisací ovcí difenylhydantoinem, který je vázán na albumin hovězího séra, podle obvyklých metod.
    Antisérum se čistí srážením síranem amonným a chromatografii na celulose DEAE, (3) roztok difenylhydantoinresorufinu (10~6 M):
    kbnjugát difenylhydantoin-resorufin z příkladu li) v O,1M roztoku natriumfosfátového pufru (pH 7,8).
    Naměřené výsledky, které byly získány pomocí roztoků difenylhydantoinu la), lb), lc), Id) a le), jsou znázorněny na připojeném výkresu. Na tomto výkresu jsou vyneseny koncentrace difenylhydantoinu vzorců (/Ug/ml) vůči naměřeným.hodnotám polarisace (mP).
    Pomocí takové kalibrační křivky lze také stanovovat koncentraci difenylhydantoinu ve vzorcích s neznámým obsahem difenylhydantoinu.
    Srovnatelná kalibrační křivka se rovněž získá v případě, že se místo shora používaného konjugátu difenylhydantoinu z příkladu li) použije vždy konjugátu difenylhydantoinu z příkladů 2, 7 nebo 9f).
    Příklad 16
    Stanovení aktivity endoglykosidázy pomocí resorufin-(vyšší)glykopeptidu na bázi mannosy
    Poznámka: v další Části textu bude používáno výrazu (vyšší) mannosaglykopeptid z důvodu jednoduššího vyjádření vlastního významu tohoto slova, kterým je vyšší glykopeptid, ve kterém je částí cukru mannosa.
    a) Značení (vyšší)mannosaglykopeptidu K'-hydroxysukoinimidesterem H-(4-resorufinylkarbony1)-sarkosinu
    50 mg (vyšší)mannosaglykopeptidu (vyrobeného podle Huanga a dalších, Carbohydrate Ses. 1^, 127-137 (1970) se smísí s přídavkem 10 ml O,1M roztoku kaliumfosfátového pufru o pH 8,0. Boztok se dodatečně upraví na pH 8,0. Potom se přidá 25 mg N*-hydroxysukcinimidesteru N(4-resorufinylkarbonyl)sarkosinu rozpouštěného ve 3 ml dioxanu, po jedné hodině se znovu přidá stejné množství N-hydroxysukcinimidesteru barviva ve 3 ml dioxanu. Směs se míohá 14 hodin při teplotě místnosti, potom se odpaří ve vakuu dioxan a zbytek se zředí vodou na obsah 70 ml a potom pufrem A (= 0,02M roztok TEIS-HC1, 2 mM chloridu hořečnatého, 2 mM chloridu manganatého, 2 mM chloridu vápenatého, pH 7,2) na objem 140 ml. Hodnota pH se dodatečně upraví vodným amoniakem na 7,2. Přitom vzniklá sraženina se odstředí. Supernatant se přenese na sloupec Con A-Sepharose (l.xl5 cm). Pufrem A se vymývá volné barvivo. Jakmile protékající kapalina již není červená, vymývá se 1. frakoe resorufin-(vyšší)mannosaglykopeptidu pomocí 2% methylmannosidu v pufru A jakožto elučním Činidlem (asi 100 ml). Potom se vymývá 2. frakce 2% vodným methylmannosidem. Obě frakce se dialyzují proti vodě a lyofilizují se. Obě frakoe jsou vhodné ke stanovování aktivity endoglykosidázy, které je popsáno v odstavci b) dále.
    b) Stanovení aktivity endoglykosidázy
    Eesorufin-(vyšší)mannosaglykopeptid se inkubuje ve vhodném pufru s endoglykosidázou, například endoglykosidáza H a citrátový pufr pH 5,5 (= vzorek 1). Paralelně k tomuto pokusu se současně provádí pokus se vzorkem, který neobsahuje ěndoglykosidázu, ale jinak je shodný (= vzorek 2). Po inkubaci se k oběma vzorkům přidá Con A-Sepharose a směs se protřepává, aby se vázal resorufin-(vyšší)mannosaglykopeptid. Peptid značený resorůfinem, u něhož byla část cukru v důsledku aktivity enzymu odštěpena, se neváže.
    Po 15 minutách se Con A-Sepharose odstředí, supernatant se upraví na pH 7,5 a změří se fluorescence (excitace například 550 nm, emise JVmax ” ^95 nm). Eozdíl mezi vzorkem 1 a nulovou hodnotou (= vzorek 2) udává mnžství Štěpeného resorufin-(vyšší)mannosaglykopeptidu a je tudíž mírou aktivity enzymu.
    pSbdmět VYNÁLEZU ve kterých
    E1, E2, Ε·\ p4 θ K5j ]rterj4 mohou být vždy stejné nebo navzájem rozdílné, znamenají atom vodíku, atom halogenu, karboxyskupinu, karboxamidoskupinu, alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku v alkoxylové části, kyanoskupinu, nitroskupinu, alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinu s 1 až 5 atomy uhlíku, které jsou popřípadě substituovány karboxyskupinou, karboxamidoskupinou, alkoxykarbonylovou skupinou s 1 až 5 atomy uhlíku v alkoxylové části, kyanoskupinou nebo nitroskupinou,
    4 5 přičemž E a E mohou společně představovat anelovany aromaticky uhlovodík se 6 až 10 atomy uhlíku, který je popřípadě substituován jednou nebo několika substituenty svolenými ze skupiny, která je tvořena sulfoskupinou, karboxyskupinou a alkoxyskupinou a 1 až 5 atomy uhlíku,
    Z znamená můstkový člen vytvořený ze zbytků X”1·, X2, X^, Χ a M, přičemž X1, X2, X-\ χ4 θ M mají dále uvedené významy,
    A znamená zbytek haptenu, antigénu, protilátky, substrátu či nosiče a n znamená celé číslo od 1 do 200, vyznačující se tím, že se na sloučeniny obecných vzorců lía a lib ve kterých
    R1, R2, R^, a R·5 mají významy uvedené pod obecným vzorcem la a Ib, a
    X1 znamená reaktivní skupinu, jako skupinu -COOH, -COOT, -GOOCOgT·1·,
    -NCO, -NCS,
    -HC=CH-CO-,
    -CCH^-NHj,
    -CHO, -SO2C1, nebo
    -CG-N !00T, přičemž
    T znamená alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku nebo elektronegativovaný zbytek esteru, jako například zbytek N-hydroxysukcinimidesteru,
    Τ’*· znamená alkylovou skupinu s 1 až 5 atomy uhlíku a m znamená celé číslo od 0 do 3, a
    Hal znamená atom halogenu, a v případě skupin obsahujících primární aminoskupinu znamená rovněž skupinu s odpovídající sekundární aminoskupinou, nebo má význam dále uvedenéo 12 ho substituentu X s tím, že význam substituentů X a X je stejný nebo navzájem různý, působí diaminem, dikarboxylovou kyselinou nebo jejím derivátem, čialdehydem nebo aminokarboxylovou kyselinou obecného vzorce IV
    X3 - M - X4 (IV) ve kterém
    X3 a X4 znamenají reaktivní skupiny a
    M znamená zbytek bifunkční sloučeniny s 1 až 5 atomy uhlíku, a ligandem obecného vzorce III
    X2 - A (III) ve kterém o
    X znamená reaktivní skupinu, jako skupinu -NHg, -SH, -OH, -COOH nebo sekundární aminoskupinu odpovídající skupině -NH0, nebo má význam shora 1 uvedeného substituentu X s tím, že při téže reakci je význam substituentů χΐ a X2 stejný nebo navzájem různý, a
    A má shora uvedený význam, přičemž se popřípadě při jednotlivých reakčních stupních zavedou chránící skupiny a potom se opět odštěpí a jednotlivé reaktivní skupiny χ·5·, X2, X3 a X4 se popřípadě převedou na jiné reaktivní skupiny.
    1,6 g triacetylderivátu popsaného v příkladu 9b) se nechá reagovat analogickým postupem jako je popsán v příkladu 8d) s oxalylchloridem a N-butoxykarbonylpiperazinem. Výtěžek: 1,2 g.
    'ή-NMH spektrum (deuterochloroform):
    cf = 1,49 (s, 9H), 2,12, 2,27, 2,46 (vždy s, 12H), 3,0- 3,9 (m, 8H),
    7,03 (d, J = 9 Hz, IH), 7,16 - 7,94 ppm (m, 6H).
    d) N'-butoxykarbonylpiperazid 9-hydroxy-5-benzo/a/-fenoxazon-8-karboxylové kyseliny
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu lf) se z 0,93 g triacetylderivátu z příkladu 9c) získá 0,51 g produktu.
    Hodnota Ef = 0,69 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    e) Trifluoracetát piperazidu 9-hydroxy-6-benzo/a/-fenoxazon-8-karboxylové kyseliny
    Z 0,5 g butoxykarbonyl-chráněné sloučeniny popsané v příkladu 9d) se analogickým postupem jako je popsán v příkladu Ih) získá 0,5 g produktu.
    Hodnota E^. = 0,02 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    £) Kopulace piperazidu 9-hydroxy-5-benzo/a/fenoxazon-8-karboxylové kyseliny s H-hydroxysukcinimidesterem 2-(l-difenylhydantoinyl)octové kyseliny
    Z 50 mg piperazidu, který byl připraven podle příkladu 9e) a 150 mg N-hydroxysukcinimidesteru 2-(l-difenyIhydantoinyl)octové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) získá 70 mg produktu.
    Hodnota E^ - (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    UV/VIS (0,1 molární roztok kaliumfosfátového pufru, pH 8,0):
    - 560 nm yG max
    Fluorescenční emise: _ = 615 nm.
    jC max ^H-NME spektrum (perdeuterovaný dimethylsulfoxid):
    3,0- 4,5 (m, 10H), 6,37 (s, IH), 6,80 (d, J = 8 Hz, IH),
    7,2 - 7,35 (m, 10H), 7,35 - 8,0 (m, 3H), 8,10 (dvojitý d,
    J = 8 a 2 Hz, IH), 8,56 (dvojitý d, J = 8 a 2 Hz, IH),
    9,60 ppm (s, IH).
    Příklad 10 (1-dif enylhydantoinylmethylkarbonyDpiperazid 8-ethylresorufin-4-karboxylové kyseliny
    a) 6-ethyl-4-nitrosoresorcin
    Analogickým postupem jako v příkladu 8a) se z 7,5 g 4-ethylresoreinu, 4,5 g hydroxidu draselného a S ml isopentylnitritu získá vo formě žluté pevné látky 6-ethyl-4~nitrosoresorcin.
    Výtěžek: 7,5 g.
    Hodnota R^ = 0,37 (silikagel, rozpouštědlový systém;
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    b) 8-ethylresorufin-4-karboxylová kyselina
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu la) se z 7,4 g 6-ethyl-4-nitrosoresorcinu, 6,8 g 2,6-dihydroxybenzoové kyseliny, 3,9 g oxidu manganičitého a 5 ml koncentrované kyseliny sírové po redukci 8 g práškového zinku získá 9,5 g produktu.
    Hodnota B^, = 0,05 (silikagel, rozpoustědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    c) H*-butoxykarbonylpiperazid K,0,0-triacetyl-8-ethyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu ld) se z 7,7 g 8-ethylresorufin~
    -4-karboxylové kyseliny, 15,4 g chloridu cínatého, 30 ml ledové kyseliny octové a
    15,3 ml acetanhydridu získá N,0,0-triacetyl-8-ethylresorufin-é-karboxylová kyselina, která se jako surový produkt analogickým postupem jako je popsán v příkladu 1c) přímo dále zpracovává na chlorid kyseliny a analogickým postupem jako je popsán v příkladu le) se přímo dále zpracovává na butoxykarbonylpiperazid.
    Výtěžek: 4 g.
    Hodnota = 0,86 (silikagel, rozpoustědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    d) H - butoxykarbonylpiperazid 8-ethylresorufin-4-karboxylové kyseliny
    4 g N -butoxykarbonylpiperazidu N,0,0-triacetyl-8-ethyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny se získá analogickým postupem jako je popsán v příkladu lf) a lg) odpovídající N'-butoxykarbonylpiperazid karboxylové kyseliny.
    Výtěžek: 0,5 g.
    Hodnota = 0,67 (silikagel, rozpoustědlový systém:
    směs chloroformu a methanolu v poměru 4:1).
    ejTrifluoracetát piperazidu 8-ethylresorufin-4-karboxylové kyseliny
    330 mg odpovídajícího butoxykarbonylpiperazidu se nechá v klidu 1,5 hodiny ve 35 ml směsi dichlormethanu a trifluoroctové kyseliny v poměru 6:1. Po odpaření se zbytek digeruje s etherem, produkt se odfiltruje a vysuší.
    Výtěžek: 350 mg.
    Hodnota = 0,33 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru 4:1:1).
    f) Reakce s K-hydroxysukcinimidesterem 2-(1-difenylhydantoinyl)octové kyseliny
    GS 273630 B2
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) se z 325 mg trifluoracetátu piperazidu 8-ethylresorufin-4-karboxylové kyseliny a 435 mg N-hydroxysukcinimidesteru 2-(l-difenylhydantoinyl)octové kyseliny získá 120 mg produktu.
    Hodnota = 0,43 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    ^H-NMR (perdeuterovaný dimethylsulfoxid);
    (f = 1,15 (t, J = 7,2 Hz, 3H), 2,52 (q, J = 7,2 Hz, 2H), 3,1 - 4,0 (m,8H), 4,25 - 4,45 (m, 2H), 6,42 (s, široký, 1H), 6,94 (d, J = = 9,0 Hz, lHj, 7,3 - 7,5 (m, 11H), 7,68 (d, J = 9,0 Hz, 1H),
    9,54 (s, 1H), 11,2 ppm (s, široký, 1H).
    UV/ViS (0,1 molární roztok kaliumfosfátového pufru, pH = 8,0):
    „ = 575 nm.
    fo max
    Fluorescenční emise: = 598 nm.
    λ max
    Příklad 11 (l-difenylhydantoinylmethylkarbonyl)piperazid 8-chlorresorufin-4-karboxylové kyseliny
    a) 8-chlorresazurin-4-karboxylová kyselina
    Z 17,3 g 4-chlor-6-nitrosoresorcinu (připraveného podle Plampina a Gaina,
    J. Med. Chem. ť>, 247 (1963)), 15,4 g 2,6-dihydroxybenzoové kyseliny, 8,6 g oxidu manganičitého a 10,7 ml koncentrované kyseliny sírové se získá analogickým postupem jako je popsán v příkladu la) 8-chlorresazurin-4-karboxylová kyselina.
    Výtěžek: 17,1 g.
    Hodnota R^ = 0,58 (silikagel, rozpouštědlový systém;
    směs butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru 4:1:1).
    b) N,0,O-triacetyl-8-chlordihydroresorufinkarboxylová kyselina
    16,3 g 8-chlorresazurin-4-karboxylové kyseliny a 18,9 g chloridu cínatého se zahřívá 1/2 hodiny ve 100 ml směsi ledové kyseliny octové a acetanhydridu v poměru 1:1 na teplotu 80 °C a potom se směs vylije do 500 ml vody ochlazené ledem. Reakční směs se míchá 2 hodiny, potom se zfiltruje za účelem odstranění sraženiny a vysuší se pomocí prostředku Sicapent Pevná látka se vyjme 500 ml acetonu a nerozpustné zbytky se odfiltrují. Filtrát se odpaří a po vysušení se získá 12,3 g produktu.
    Hodnota R^. = 0,39 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    ^H-NMR spektrum (perdeuterovaný dimethylsulfoxid):
    (Τ' = 2,25 (s, 3H), 2,33 (s, 6H), 7,16 Cd, J= 8,8 Hz, 1H), 7,30 (s, 1H), 7,76 (d, J = 8,8 Hz, 1H), 7,90 ppm (s, 1H).
    c) N'-butoxykarbonylpiperazid 8-chlorresorufin-4-karboxylové kyseliny
    Analogickým postupem jako v příkladu lb), c) a e) až g) se získá z 5 g Ν,Ο,Ο-triacetyl-8-chlordihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny 0,8 g produktu.
    Hodnota Rp = 0,7 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    d) Trifluoracetát piperazidu 8-chlorresorufin~4-karboxylové kyseliny
    Z 0,8 g butoxykarbonyl-chráněné sloučeniny z příkladu lle) se získá 0,81 g produktu analogickým postupem jako je popsán v příkladu lh).
    Hodnota = 0,07 (silikagel, rozpouštědlový systém;
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1)
    e) Kopulace piperazidu 8-chlorresorufin-4-karboxylové kyseliny s N-hydroxysukcinimideste rem 2-(l-difenylhydantoinyl)octové kyseliny
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) se z 400 mg trifluoracetátu piperazidu 8-chlorresorufin-4-karboxylové kyseliny a 410 mg N-hydroxysukcinimidesteru 2-(l-difenylhydantoinyl)-octové kyseliny získá žádaný produkt.
    Výtěžek: 150 mg.
    Hodnota = 0,38 (silikagel, rozpouštědlový systém;
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1)
    WAIS (O,1M roztok kaliumfosfátového pufru pH 8,0):
    = 581 nm jV raax = 597 nm.
    Fluorescenční emise: J max
    Příklad 12
    Kopulace piperazidu 8-chlorresorufin-l-karboxylové kyseliny s (2-aminoethyl)amidem theofylin-7-propionové kyseliny
    a) 8-chlorresorufin-1-karboxylová kyselina
    8,7 g 4-chlor-6-nitrosoresorcinu a 7,71 g 3,5-dihydroxybenzoové kyseliny se rozpustí ve 200 ml methanolu, k získanému roztoku se při teplotě 0 °C přidá 4,8 g oxidu manganičitého a po Částech 5,3 ml koncentrované kyseliny sírové. Reakční směs se míchá 2 hodiny při teplotě místnosti, potom se zfiltruje a až do barevného přechodu na modrou barvu 3e přidá amoniak a 200 ml vody. Získaný roztok se zfiltruje, k filtrátu se přidá 25 ml koncentrovaného amoniaku a 20 g práškového zinku při chlazení ledem a potom se směs bez dalšího chlazení míchá dalších asi 15 minut. Ke směsi se přidá 200 mg aktivního uhlí, směs se zfiltruje, filtrát se okyselí na pH 2 a vyloučený derivát resorufinu se odstředí.
    Výtěžek: 3,9 gHodnota = 0,88 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs n-butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru 4:1:1).
    b) N,0,0-triacetyl-8-chlordihydroresorufin-l-karboxylová kyselina
    Z 3,5 g 8-chlorresorufin-l-karboxylové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v příkladu lb) získá 3,2 g produktu.
    Hodnota = 0,43 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    c) Trifluoracetát piperazidu 8-chlorresorufin-l-karboxylové kyseliny
    Z 3 g triacetylderivátu, který byl připraven jako v příkladu 10b) se získá analogickým postupem, jako se popisuje v příkladech 1c) až lh) 1,4 g produktu.
    CS 273630 Β2
    Hodnota Rf = 0,08 (silikagel, rozpouStědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu, ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    d) Kopulace piperazidu 8-chlorresorufin-l-karboxylové kyseliny s (2-aminoethyl)amidem theofylin-7-propionové kyseliny
    Z 420 mg piperazidu N,0,0-triacetyl-8-chlórdihydroresorufin-l-karboxylové kyseliny a 300 mg (2-aminoethyl)amidu theofylin-7-propionové kyseliny se získá 190 mg produktu.
    Příklad 13
    Značení imunoglobulinu G pomocí Η'-hydroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinylkarbonyDsarkosinu
    100 mg lidského imunoglobulinu G (IgG) se rozpustí v 10 ml O,1M kalimfosfátového pufru o pH 8,0 a k získanému roztoku se přidá 5 mg N*-hydroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinkarbonyl)sarkosinu (srov. příklad 7e). Směs se ponechá v klidu 12 hodin při teplotě místnosti a potom se chromatografuje na sorbentu Ultrogel ACA 2002 (LKB). Značená bílkovina se přitom vymývá před volným nízkomolekulámím resorufinem. Stupeň značení se zjišíuje měřením extinkce. Činí hodnotu 3, tzn., že na molekulu imunoglobulinu G jsou vázány 3 molekuly derivátu resorufinu.
    Příklad 14
    Značení imunoglobulinu G pomocí N*-hyaroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylové kyseliny
    a) N-(4-resorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylová kyselina
    2,0 g chloridu N,0,0-triácetyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny, který je popsán v příkladu lc), se nechá reagovat analogickým postupem jako je popsán v příkladu le) a 0,9 g hydrochloridu methylesteru piperidin-4-karboxylové kyseliny, analogickým postupem jako ja popsán v příkladu lf) a lg) se produkt deacetyluje a oxiduje a zmýdelní se působením hydroxidu sodného na N-(4-resorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylovou kyše linu.
    Výtěžek: 0,9 g.
    Hodnota Rf = 0,44 (silikagel RP-18, rozpouStědlový systém:
    směs nitromethanu a ethylalkoholu v poměru 4:1).
    UV/VIS (0,111 roztok kaliumfosfátového pufru, pH 8,5):
    = 576,2 nm ·
    b) N'-hydroxysukcinimidester H-(4-i,esorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylové kyseliny
    Z 200 mg N-(4-resorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylové kyseliny, 240 mg N-hydro xysukcinimidu a 468 mg dicyklohexylkarbodiimidu se získá analogickým postupem jako je popsán v příkladu 7e) 190 mg produktu.
    Hodnota Rf = 0,7 (silikagel RP-18, rozpouStědlový systém:
    směs nitromethanu a ethanolu v poměru 4:1).
    IČ spektrum (technika KBr):
    3415 (m, široký), 1814 (w), 1773 (m), 1734 (s, 1626 (m), 1214 (m) cm1
    c) Značení králičího imunoglobulinu G pomocí N'-hydroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylové kyseliny max
    CS 273630 32
    K 10 mg králičího imunoglobulinu G rozpuštěného v 1 ml O,1M roztoku kaliumfosfátového pufru o pH 8,5 se přidá 100 /ul roztoku 1,9 mg N-hyóroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinylkarbonyl)piperidin-4-karboxylové kyseliny v 1 ml 1,4-dioxanu a směs se ponechá stát 2 hodiny při teplotě místnosti. To odpovídá poměru 6,4 mol derivátu resorufinu na 1 mol králičího imunoglobulinu G.
    Po chromatografii na AGA 202 sa použití O,1M roztoku kaliumfosfátového pufru o pH 8,5 jako elučního činidla se získá frakce bílkoviny, která má absorpční poměr A578//A280 ~ c°ž odpovídá stupni zatížení 3,4 mol resorufinu na 1 mol imunoglobulinu G.
    Přidá-li se při analogickém pokusu k 10 mg králičího imunoglobulinu G 20 ^ul roztoku aktivovaného resorufinu, pak se získá při 1,05 mol nabídnutého barviva na 1 mol imunoglobulinu G stupeň zařízení 0,8.
    Absorpční maximum imunoglobulinu G značeného resorufinem činí 578 nm. Roztok fluoreskuje intenzívně světle červenou barvu.
    Vystaví-li se roztok imunoglobulinu G značeného resorufinem po dobu jednoho měsíce dennímu světlu, klesne hodnota fluorescence na 59 % původní hodnoty, zatímco u analogicky vyrobeného imunoglobulinu G značeného fluoresceinisothiokyanátera na 16 % a u imunoglobulinu G značeného texasskou červení na 12 %.
    Příklad 15
    Stanovení difenylhydantoinu v lidském séru pomocí ΕΡΙΑ
    K 1950 /Ul O,1M roztoku natriumfosfátového pufru (pH 7,8) se přidá 5 ,ul vzorku /
    5 yUl roztoku protilátky (2) a 25 /Ul roztoku difenylhydantoin-resorufinu zUi <3) (1)
    Po 5-minutové inkubaci při teplotě 37 °C se měří fluorescenční polarisace. (excitační vlnová délka: 575 nm, emisní vlnová délka 594 nm, měřicí přístroj: fluorescenční spektrometr 650-108, Hitachi).
    1 g triacetylderivátu, který je popsán v příkladu 8d) se nechá reagovat analogickým způsobem jako je popsán v příkladech lg) až lh).
    Výtěžek: 0,43 g.
    f) Kopulace H-hydroxysukcinimidesteru 2-(1-difenylhydantoinyl)octové kyseliny s piperazidem 6-methylresorufin-4-kar boxylové kyseliny
    222 mg sloučeniny získané v příkladu 8e) se nechá reagovat s 200 mg N-hydroxysukcinimidesteru 2-(1-difenylhydantoinyl)octové kyseliny.
    Výtěžek: 250 mg.
    UV/VIS (0,1 molární kaliumfosfátový pufr, pH 8,0):
    = 584 nm.
    max
    Fluorescenční emise: η = 600 nm.
    yv max
    Příklad 9
    Kopulace piperazidu 9-hydroxy-5-benzoZa7fenoxazon~8~karboxylové kyseliny s N-hydroxysukcinimidesterem/2-(1-difenylhydantoinylVoctové kyseliny a) 12-oxid 9-hydroxy-5-benzoZá/fenoxazon~8-karboxylové kyseliny
    2,84 g 1,3-dihydroxy-4-nitrosonaftalenu, 2,'31 g 2,6-dihydroxybenzoové kyseliny, 1,29 g burelu a 1,6 ml koncentrované kyseliny sírové se nechá reagovat analogickým postupem jako je popsán v příkladu la).
    Výtěžek: 2,8 g.
    Hodnota Ef = 0,63 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs n-butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru4:1:1).
    b) 12-acetyl-5,9-diaeeto3tybenzol/á/fenoxazon-8-karboxylová kyselina
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu 8c) se z 2,4 g 12- oxidu 9-hydroxy-5-benzo/á/fenoxazon-8-karboxylové kyseliny získá 1,8 g triacetylované dihydrosloučeniny
    Hodnota E^ = 0,31 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    c) N'-butoxykarbonylpiperazid 12-acetyl-5,9-diacetoxybenzoZa/fenoxazin-8-karboxylové kyseliny
    £= 1,36 (s, 9H); 2,81 (a, 4H); 2,9- 3,2 (a, 2H); 4,5- 4,9 (m, 1H);
    7,03 (s, 2H); 7,63 (d, J = 9 Hz, 1H); 7,90 (s, 2H); 9,2 (s, 1H).
    Příklad 4
    Kopulace piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny s 3-0-/3-(N-sukeinimidooxy karbony 1) propyl/éstradiolem
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) se z 212. mg trifluoracetátu resorufin-4-karboxylové kyseliny a 220 mg 3-0-/3-(N-sukcinimidyloxýkarbony)propyl/3stradiolu získá 295 mg produktu.
    Hodnota E^ « 0,58 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    3-0-/3-(N-sukcinimidoxykarbonyl)propyÍ/-es'tr8diol se získá obvyklým způsobem z 3-0-karboxypropylestradiolu (z estradiolu a brommáselné kyseliny analogicky podle postupu, který popsali Lubke a další v Immunologische Teste fur niedermolekulare Wirkstoffe, G. Thieme Verlag, Stuttgart, str. 94) a N-hydroxysukcinimidu v přítomnosti dieyklohexylkarbo diimidu.
    Příklad 5 Kopulace piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny s N-/3-(N-sukcinimidoxykarbony1) propyl/fenobarbitalem ·
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) se z 212 mg trifluoracetátu piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny a 205 mg N-/3 (N-sukcinimidoxykarbonyl)propyl/fenobarbitalu získá 220 mg produktu.
    Hodnota H^. = 0,45 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    N-/3-(N-sukcinimidoxykarbonyl)propyl/-fenobarbital se získá obvyklým způsobem' z fenobarbital-l-máselné kyseliny (T. Nistikawa a další, Clin. Chim. Acta 91 (1979), str. 59) a N-hydroxysukcinimidu v přítomnosti dicyklohexylkarbodiimidu.
    Příklad 6
    Kopulace piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny s N-hydroxysukcinimidesterem theofylin-7-propionové kyseliny
    Z 212 mg trifluoracetátu piperazidu reeorufin-4-karboxylové kyseliny a 175 mg
    N-hydroxysukcinimidesteru theofylin-7-propionové kyseliny se získá analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) 200 mg produktu.
    Hodnota R^, = 0,44 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    N-Hydroxysukcinimidester theofylin-7-propionové kyseliny se získá obvyklým způsobem z theofylin-7-propionové kyseliny (T. Nistikawa a dalěi, Chem. Pharm. Bull. 27 (1979) str. 893) a N-hydroxysukcinimidu v přítomnosti dicyklohexylkarbodiimidu. Příklad 7
    Kopulace N*-hydroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinylkarbonyl)sarkosinu s 1-(2-aminoethy1)difenyIhydantoinem
    a) (terč.butoxykarbonyImethyljmethylamid N,0,0-triacetyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny
    10 g chloridu kyseliny, který je popsán v příkladu lc), se nechá reagovat analogickým způsobem jako v příkladu le) s terč. butylesterem sarkosinu.
    Výtěžek: 7,5 g.
    Hodnota R^, = 0,77 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1),
    b) (terč.butoxykarbonylmethyl)methylamid N-acetyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny
    7.5 g produktu, který je popsán v příkladu 7a), se analogickým postupem jako je popsán v příkladu 1 f) deacetyluje.
    Výtěžek: 5,2 g.
    Hodnota E^, = 0,56 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    c) (terc.butoxykarbonylmethyl)methylamid resorufin-4-karboxylové kyseliny
    4.5 g produktu popsaného v příkladu 7b) se nechá reagovat analogickým postupem jako je popsán v příkladu lg). '
    Výtěžek: 2,6 g.
    Hodnota R^, = 0,64 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    d) (karboxymethyl)methylamid resorufin-4-karboxylové kyseliny
    0,55 g produktu popsaného v příkladu 7 o) se ponechá stát v klidu 1 hodinu při teplotě místnosti v 6 ml trifluoroctové kyseliny. Potom se reakční směs odpaří k suchu zbytek se roztírá 3 etherem á produkt se odfiltruje.
    Výtěžek: 0,45 g.
    Hodnota R^ = 0,11 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    e) N·—hydroxysukcinimidester N-(4~resorufinylksrbonyl)sarkosinu
    200 mg produktu z příkladu 7d) se míchá s 72 mg N-hydroxysukcinimidu a 138 mg dicyklohexylkarbodiimidu 14 hodin ve 40 ml tetrahydrofuranu. Vyloučená močovina se odfiltruje, filtrát se odpaří a odparek se chromatografuje na silikagélu (RP IS) za použití směsi nitromethanu a ethanolu v poměru 4:1 jako elučního činidla.
    Výtěžek: 150 mg
    Hodnota Rf = 0,79 (silikagel SP-18, rozpouštědlový systém:
    směs nitromethanu a ethanolu v poměru 4:1).
    f) Kopulace N*-hydroxysukcinimidesteru N-(4-resorufinylkarbonyl)sarkosinu s l-(2-aminoe thyl)difenylhydantoinem
    125 mg N-hydroxysukcinimidesteru z příkladu 7e) se míchá 1 hodinu s 90 mg l-(2-aminoethyl)-difenylhydantoinem ve 40 ml směsi dioxanu a kaliumfosfátového pufru o pH
    8,5 v poměru 1:1. Dioxan se úplně odpaří, k odparku se přidá až do úplné barevné přeměny amoniak, směs se zfiltruje a z filtrátu se přidáním chlorovodíkové kyseliny vyloučí produkt.
    Výtěžek: 110 mg.
    Hodnota B^ = 0,78 (silikagel, rozpouštědlový syBtém:
    směs n-butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru 4:1:1).
    UV/VIS (0,1 molární roztok kaliumfosfátového pufru, pH 8,0):
    =575 nm.
    max
    Fluorescenční emise: = 592 nm.
    J/maX
    Příklad 8
    Kopulace piperazidu 6-methylresorufin-4-karboxylové kyseliny a N-hydroxysukcinimidesterem /2-(1-difenylhydantoinyl)/octové kyseliny
    a) 2-methyl-4-nitrosoresorcin
    19,8 g 2-methylresorcinu a 13,4 g hydroxidu draselného se rozpustí ve 120 ml ethanolu a roztok se ochladí na teplotu 5 °C. K takto ochlazenému roztoku se přikape 24 ml isopentylnitritu, směs se míchá 3 hodiny a sraženina se odfiltruje. Žlutá pevná látka se vmíchá do 200 ml 5N roztoku kyseliny sírové. Přitom se vyloučí světle žlutý produkt.
    Výtěžek: 22 g.
    Hodnota Ef = 0,53 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    b) 6-methylresazurin-4-karboxylová kyselina ' 15,3 g 2-methyl-4-nitrosoresorcinu, 15,4 g 2,6-dihydroxybenzoové kyseliny, 8,8 g burelu a 11 ml koncentrované kyseliny sírové se nechá reagovat analogickým postupem jako je popsán v příkladu la).
    Výtěžek: 28,7 g.
    Hodnota = 0,15 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    e) H,0,0-triacetyl-6-methyldihydroresorufin-4-karboxylovó kyselina
    Z 10 g 6-methylresazurin-4-karboxylové kyseliny, 19,8 g chloridu cínatého, 20 ml acetanhydridu a 150 ml ledové kyseliny octové se získá analogickým postupem jako je popsán v příkladu lb) přímo triacetylované leukosloučenina. Surový produkt se čistí vyvařením v acetonu.
    Výtěžek: 7,3 g.
    Hodnota = 0,51 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    lílffl spektrum (perdeuterovaný dimethylsulfoxid;
    = 2,10, 2,25, 2,29, 2,33 (vždy s, 12H), 7,00, 7,09, 7,50 a 7,74 ppm (vždy d, J = 8,8 Hz, 4H),
    d) N'-butoxykarbonylpiperazid N, 0,0-triacetyl-6-methyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladech ld) až le) se z 5 g H,0,0-triacetyl-6-methyldihydroresorufin-4-karboxylové kyseliny, 10,7 ml oxalylchloridu a 2 g H-butoxykarbonylpiperazinu získá 3 g produktu.
    Hodnota E^. = 0,57 (silikagel, rozpouštědlový systém: ethylacetát).
    e) Trifluoracetát piperazidu 6-methylresorufin-4-karboxylové kyseliny
    1)2 g (9,5 mmol) N-hydroxysukcinimidu. Roztok se ochladí na 10 °C a potom se k němu přikape roztok 2,3 g (9,9 mmol) dicyklohexylkarbodiimidu ve 40 ml ethylenglykoldimethyletheru. Po 2 hodinách míchání při teplotě místnosti se vyloučená dicyklohexylmočovina odfiltruje a filtrát se odpaří za sníženého tlaku při teplotě 40 °C. Zbytek se roztírá s isopropylalkoholem a suspenze se zfiltruje. Produkt se vysuší v exsikátoru při teplotě místnosti.
    Výtěžek: 9,19 g = 94 % teorie (celkový výtěžek, vztaženo na tyroxin = 81 %).
    Hodnota E^ = 0,6 (vysoceúčinná kapalinová chromatografie HPTLC-EP 18; rozpouštědlový systém: směs acetonitrilu a vody v poměru 8:2).
    ^H-NMR spektrum (perdeuterovaný dimethylsulfoxid):
    1 g terc.butoxykarbonylderivátu popsaného v příkladu lg) se ponechá stát 15 minut ve 20 ml trifluoroctové kyseliny. Roztok se odpaří, zbytek se digeruje s etherem a produkt se odfiltruje.
    Výtěžek: 0,96 g.
    Hodnota R^. = 0,92 (silikagel, rozpouštědlový systém;
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    i) Kopulace piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny s N-hydroxysukcinimidesterem 3-{l-difenylhydantoinyl)-propionové kyseliny
    191 mg trifluoracetátu piperazidu popsaného v příkladu lh) a 210 mg N-hydroxysukcinimidesteru 3-(1-difenyIhydantoinylJpropionové kyseliny (připraveného ze sodné soli difenylhydantoinu a ethylesteru 3-brompropionové kyseliny analogicky podle postupu, který popsal Cooc a další, Res. Communications in Chemical Pathology and Pharmacology J5 (1973), str. 7.67) se míchá po dobu 15 hodin ve 20 ml dioxanu a 20 ml O,1M roztoku kaliumfosfátového pufru o pH 8,5. Vyloučený produkt se odfiltruje, filtrát se odpaří a odparek se chromatografuje na silikagelu (RP18) za použití isopro pylalkoholu jako elučního činidla, přičemž se získá další část produktu. Produkt se překrystaluje ze směsi ethylacetátu a methanolu a získá se celkem 250 mg kopulačního produktu.
    Hodnota R^ = 0,61 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1).
    1H-NMR spektrum (perdeuterovaný dimethylsulfoxid):
    (7- 2,6 - 2,8 (m, 2H); 3,0 - 3,8 (m, IOH);
    6,74 (d, J = 2,2 Hz, 1H);
    6,82 (d, J = 9,5 Hz, 1H);
    6,91 (dvojitý d, J = 9, 5 a 2,2 Hz);
    7,25 - 7,33 (m, 10H);
    7,55 a 7,66 ppm (vždy d, J = 9,5 Hz, 2H).
    UV/VIS (O,1M kaliumfosfátový pufr pH 7,5):
    X máx = 5768
    Fluorescenční emise: = 592 nm.
    X max
    Příklad 2
    Kopulace piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny s N-hydroxysukcinimidoesterem
    3-fl-difenylhydantoinylJoctové kyseliny
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) se z 365 mg trifluoracetátu piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny a 339 mg N-hyčroxysukciniwidesteru 3-(l-difenylhydantoinyDoctové kyseliny získá 210 mg žádaného produktu.
    Hodnota Rj, = 0,82 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs n-butanolu, ledové kyseliny octové a vody v poměru 4:1:1).
    ^H-NMR spektrum (perdeuterovaný dimethylsulfoxid):
    (T= 3,2 - 4,5 (m, IOH); 6,60 (d, J = 2,4 Hz, 1H); 6,71 (d, J = 9,5 Hz, 1H);
    6,80 (dvojitý d, J = 9,05 a 2,4 Hz, 1H); 7,39 (s, IOH);
    7,52 (d, J = 9,5 Hz, 1H); 7,61 (d, J = 9,0 Hz, 1H); 9,65 ppm (s, 1H).
    UV/VIS (0,ltó roztok kaliumfosfátového pufru, pH 8,0):
    = 575,4 nm
    Λ max
    Fluorescenční emise: = 592 nm.
    Příklad 3
    Kopulace piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny s N-hyóroxysukcinimidesterem N-terč.butoxykarbony1-L-thyroxinu
    Analogickým postupem jako je popsán v příkladu li) se z 212 mg trifluoracetátu piperazidu resorufin-4-karboxylové kyseliny a 419 mg N-hydroxysukcinimidesteru K-terc. butoxykarbonyl-L-thyrosinu získá 320 mg produktu.
    Hodnota R^, = 0,58 (silikagel, rozpouštědlový systém:
    směs chloroformu, methanolu a ledové kyseliny octové v poměru 9:1:0,1)
    H-Hydroxysukcinimidester N-terc.butoxykarbony1-thyroxinu se získá následujícím způsobem:
    a) N-terc.butoxykarbonylthyroxin
    Roztok 10 g (12,5 mmol) monohydrátu sodné soli L-thyroxinu ve směsi 300 ml dioxanu a vody v poměru 2:1 a 15 ml IN roztoku hydroxidu sodného se smísí s přídavkem 3 g (13,75 mmol) di-terc.butyldikarbonátu (BOOgO a směs se míchá při teplotě místnosti za vyloučení světla.
    Přidáním 2M roztoku hydrogensíranu draselného se hodnotě pH upraví na 2, provede se extrakce ethylacetátem, ethylacetátový extrakt se promyje vodou, vysuší se síranem sodným a odpaří se. Pevný zbytek se rozetře a petroletherem, suspenze se zfiltruje a produkt se vysuší v exsilkátoru.
    Výtěžek: 9,45 g = θ6 % teorie.
    Hodnota R,-. = 0,6 (silikagel,rozpouStědlový 3ysténi:
    směs chloroformu, ligroinu a octové kyseliny v poměru 6:3:1).
    b) N-hydroxysukcinimideater N-BOC-thyroxinu
    K roztoku 8,8 g L-BOC-thyroxinu ve 200 ml ethylenglykoldimethyletheru se přidá
  2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako bifunkční sloučeniny s 1 až 5 atomy uhlíku používá piperazinu, 1,2-ethylendiaminu, glycinu, sarkosinu, β -slaninu nebo piperidin-4-karboxylové kyseliny.
CS104187A 1985-07-25 1987-02-17 Method of resorufine's derivatives production CS273630B2 (en)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS104187A CS273630B2 (en) 1985-07-25 1987-02-17 Method of resorufine's derivatives production

Applications Claiming Priority (3)

Application Number Priority Date Filing Date Title
DE19853526565 DE3526565A1 (de) 1985-07-25 1985-07-25 Resorufin-derivate, verfahren zu deren herstellung sowie deren verwendung in fluoreszenzimmunoassays
CS549286A CS273617B2 (en) 1985-07-25 1986-07-18 Method of resorufine's derivatives production
CS104187A CS273630B2 (en) 1985-07-25 1987-02-17 Method of resorufine's derivatives production

Publications (2)

Publication Number Publication Date
CS104187A2 CS104187A2 (en) 1990-08-14
CS273630B2 true CS273630B2 (en) 1991-03-12

Family

ID=25746179

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS104187A CS273630B2 (en) 1985-07-25 1987-02-17 Method of resorufine's derivatives production

Country Status (1)

Country Link
CS (1) CS273630B2 (cs)

Also Published As

Publication number Publication date
CS104187A2 (en) 1990-08-14

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US5304645A (en) Resorufin derivatives
EP1928822B1 (en) Violet laser excitable dyes and their method of use
US8148539B2 (en) Cyanine dye labelling reagents
US7875261B2 (en) Fluorinated resorufin compounds and their application
US20050123935A1 (en) Pyrenyloxysulfonic acid fluorescent agents
US9513284B2 (en) Pyrenyloxysulfonic acid fluorescent agents
CA2288275A1 (en) Glycoconjugated fluorescent labeling reagents
EP3341377B1 (en) Polyfluoreno[4,5-cde]oxepine conjugates and their use in methods of analyte detection
US20200408739A1 (en) Carbopyronone Compounds Useful as Diagnostic Adjuvants
Clavé et al. A universal and ready-to-use heterotrifunctional cross-linking reagent for facile synthetic access to sophisticated bioconjugates
EP1770129B1 (en) Modified carbocyanine dyes and their conjugates
CS273630B2 (en) Method of resorufine&#39;s derivatives production
US20230131000A1 (en) UV Excitable Polyfluorene Based Conjugates and Their Use in Methods of Analyte Detection