CS258363B1 - Pomůcka pro dekapitaci laboratorních zvířat - Google Patents

Abstract

Pomůcka sestává ze dvou opěrek s konkávními předními okraji připevněných kolmo k základní desce a vzájemně oddělených dekapitační štěrbinou. Pod opěrkami může být umístěna mřížka pro zachycení hlavy. Vedle opěrek může byt umístěn štít pro zachycení krve, která vystříkne z krčních tepen zvířete v okamžiku dekapitace. Krk zvířete a otevřené nůžky se umístí proti dekapitační Štěrbině a střih se provede za současného tlaku nůžkami proti opěrkám. Tlakem nůžkami proti opěrkám se zabrání vysouvání krku zvířete z čepelí nůžek a udržuje se v místě maximálního momentu páky. Tím se snižuje síla stisku ruky nutná pro rychlé oddělení hlavy od těla, které neodporuje etickým požadavkům na experimentální práci se zvířaty.

Description

Vynález se týká pomůcky pro dekapitaci laboratorních zvířat, která umožňuje snadnou a bezpečnou dekapitaci při současném zachování etických požadavků na práci s pokusnými zvířaty.

Dekapitaoe je jedním ze základních způsobů usmrcení laboratorních zvířat - především hlodavců - v biomedicínských experimentech, zvláště v těch případech, kdy musíme získat orgány a tkáně bez jakéhokoli chemického ovlivnění, tedy i bez narkózy. Dekapitaoe se provádí bud ostrými dekapitačními nůžkami, nebo laboratorní gilotinou.

Základním předpokladem jakékoli experimentální práce se zvířaty je zachování etických požadavků, což jinými slovy znamená snížení traumatizace zvířete na nejnižší míru. Tyto požadavky jsou kodifikovány v závazných předpisech pro experimentální práci se živými zvířaty, v některých zemích (Velká Británie, NSR, SSSR) jsou kodifikovány přímo v zákoně.

Dekapitaoe prováděná podle požadavků etiky práce se živými zvířaty znamená okamžité oddělení hlavy od těla bez předchozí fyzické a psychické traumatizace zvířete. Rychlé přerušení kůže, svalových, kostěných a vazivových struktur krku vyžaduje značnou sílu soustředěnou do krátkého časového intervalu.

Jak při dakapitaci nůžkami, tak při dekapitaci gilotinou je pro dosažení dostatečné síly použita páka. U gilotiny není velikost momentu páky nijak omezena, je proto vždy možno zvolit takovou velikost páky, která dovoluje dekapitaci za použití relativně malé síly.

Od zavedení laboratorních gilotin se očekávalo odstranění značně nepříjemné námahy spojené s dekapitaci nůžkami. Praxe však odhalila jiné nevýhody gilotiny, které omezují její větší rozSíření. Práce s gilotinou je zdlouhavější než práce s nůžkami a zvíře je mnohdy značně stresováno. Základní nevýhodou je však to, že gilotiny se zhotovují pouze kusově a náklady na jejich pořízení jsou vysoké. Náročná je též jejich údržba. Pracovníky v laboratořích odrazuje často od použití gilotin též komplikované čištění.

Při dekapitaci nůžkami, která je více rozšířená, je délka páky omezena poměrem rozpětí prstů ruky na jedné straně a průměrem krku zvířete na druhé straně. I při použití velmi ostrých nůžek dochází v průběhu střihu k vysouvání krku směrem ven z čepelí, to je směrem z místa maximálního momentu páky (obr. 3). Pokles momentu páky v průběhu střihu v důsledku vysouvání je několikanásobný.

Tento pokles se ještě násobí s nevyhnutelným poklesem momentu v důsledku působení postupně vzdálenějších částí čepelí při jejich zavírání. Vícenásobné provedení střihu s opakovaným nasazením nůžek do místa maximálního momentu, které je obecně při stříhání zcela běžné, je u dekapitaoe, jak vyplývá z předchozího, z etických důvodů nepoužitelné.

Právě vysouvání krku zvířete z čepelí je faktor, který si vynucuje velikou sílu stisku .* ruky a prakticky znemožňuje správnou dekapitaci u starších a těžších zvířat. Dekapitaci mohou pak jen obtížně provádět ženy, které však tvoři většinu zaměstanců laboratoří. Nepřijemná je také rychle nastupující lokální svalová únava a bolestivé otlaky na rukou.

Další nevýhodou společnou pro dekapitaci gilotinou i nůžkami je časté zněčištění širokého okolí vystřikující krví.

Uvedené nevýhody řeší pomůcka pro dekapitaci podle vynálezu, jehož podstatou jsou dvě opěrky s konkávními předními okraji, připevněné k základní desce a vzájemně oddělené dekapitační štěrbinou.

Pomůcka může být doplněna mřížkou pro zachycení hlavy. Pomůcka pro dekapitaci může být dále doplněna štítem zachycujícím proud krve.

Použití pomůcky je jednoduché. Zvíře držené v levé ruce přiblížíme k opěrkám tak, že trup se nachází proti jedné opěrce, hlava proti druhé a krk proti dekapitačnl Štěrbině. Nůžky přiložíme ke krku maximálně rozevřené a střih pak provedeme za současného tlaku nůžkami proti opěrkám. Tlakem nůžkami proti opěrkám se zabrání vysouvání krku zvířete z čepelí nůžek a udržuje se v místě maximálního momentu páky.

Tím se snižuje síla stisku ruky nutná pro rychlé oddělení hlavy od těla. To umožňuje provádět dekapitaci i těm pracovníkům, kteří nemají dostatečnou sílu pro běžné provedení.

Dále se snižuje lokální svalová únava, nevznikají bolestné otlaky a zkracuje se doba nutná pro dekapitaci, což vzhledem k počtům zvířat běžně v pokusech používaným má značný význam.

Tím, že zvíře je v průběhu střihu dočasně fixováno k opěrkám a tím, že levá ruka pracovníka je od nůžek opěrkou bezpečně oddělena, vyloučí se zcela možnost úrazu ruky at už nůžkami či kousnutím zvířetem.

Štít nejen zabráni potřísnění okolí krví, ale tam, kde je zapotřebí zachytit krev pro biochemické a hematologické vyšetření, sníží ztrátu krve.

Pomůcka pro dekapitaci podle vynálezu je znázorněna na přiložených výkresech, kde na obr. 1 je axonometrický zobrazena pomůcka sestávající ze dvou opěrek s konkávnlmi předními okraji připevněných k základní desce, ze štítu a mřížky, na obr. 2 je pomůcka znázorněna ve schematickém půdorysu bez mřížky. Na obr. 3 jsou znázorněny schematicky síly při běžné dekapitaci, na obr. 4 jsou schematicky znázorněny sily při dekapitaci za použití pomůcky podle vynálezu.

Pomůcka pro dekapitaci laboratorních zvířat, především potkanů, podle vynálezu (obr. 1) je kromě mřížky zhotovena z plastu (např. z novoduru), mřížka je z hliníkových tyček. Kolmo na základní desku 2 vysokou 100 mm a širokou 90 mm jsou připevněny dvě opěrky 2, 3 o rozměrech 10 mm x 65 mm x 80 mm s konkávními obloukovými výřezy o poloměru 30 mm v předních okrajích 4, 5. Mezi opěrkami 2, 3 je 10 mm široká dekapitační štěrbina 21· Rovnoběžně s opěrkami je ve vzdálenosti 60 mm od pravé opěrky 3 připevněn na základní desku 2 štít 7 o rozměrech 100 mm x 120 mm, který slouží k zachycení krve, která vystříkne těsně po dekapitaci z krčních tepen zvířete. Nad spodní hranou štítu 2 3^e uchycena mřížka 6 tvořená pěti hliníkovými tyčkami o průměru 4 mm, délce 90 mm spojených nosníčkem 10. Mřížka slouží zachycení hlavy zvířete.

Celá pomůcka se může výhodně připevnit nad umyvadlo nebo přímo do umyvadla. K tomu mohou sloužit např. tři nebo čtyři přísavky na základní desce.

Při běžné dekapitaci (obr. 3) působí nůžky 2 na krk zvířete !) silami P^, F|, přičemž část těchto sil se skládá ve výslednici F?, vyznačující krk směrem ven z čepelí. Při použití pomůcky (obr. 4), konkávní přední okraje 4, 5 bráni vysouvání tlm, že na krk působí reakčni silou proti síle Fj. Kromě toho působí nůžky na krk ještě další silou Fj. Reakce opěrek proti silám F^ se skládá ve výslednici F, která vtlačuje krk hlouběji mezi čepele nůžek.

Claims (3)

1. PREDMÉT VYNALEZU

   1. Pomůcka pro dekapitaci laboratorních zvířat vyznačující se tlm, že sestává ze dvou opěrek (2, 3) s konkávními předními okraji (4, 5), připevněných k základní desce (1) a vzájemně oddělených dekapitační štěrbinou (11).
2. 2. Pomůcka pro dekapitaci laboratorních zvířat podle bodu 1 vyznačující se tlm, že pod opěrkami (2, 3)^je umístěna mřížka (6).
3. 3. Pomůcka pro dekapitaci laboratorních zvířat podle bodů 1 a 2 vyznačující se tím, že vedle opěrek (2, 3) je umístěn štít (7).