CS254524B1 - Intraokulárnf předněkomorový optický implantát - Google Patents

Abstract

Řešení se týká intraokulárního předněkomorového optického implantátu, který se implantuje do přední komory oka a nahrazuje operací odstraněnou zkalenou přirozenou oční čočku. Jedná se o integrální typ intraokulárního optického implantátu, který je tvořen optickou částí s integrálně připojenými fixačními elementy (viz obr. 1). Podstata řešení spočívá v tom, že každý z těchto fixačních elementů je tvořen pružinou lomeného tvaru, především pak tvaru úhlového, připomínajícího písmeno U nebo V, která je svým jedním koncem spojena prostřednictvím můstku s optickou částí a na svém druhém konci nese opěrku, přičemž hraniční polohou každé z těchto opěrek ve směru jedné z hlavních os implantátu je tečna optické části, kolmá k této ose. Hlavní výhoda implantátu spočívá v tom, že fixační elementy, které jsou co do odpružení na sobě zcela nezávislé, mohou nezávisle na sobě vyrovnávat nahodile se vyskytnuvší nerovnoměrnosti oka v partiích duhovko-rohovkového úhlu. Přitom opěrky těchto fixačních elementů splňují svým tvarem a velikostí jak požadavek minimálního styku s tkání oka, tak i požadavek minimálního možného tlaku na ni.

Description

Vynález se týká intraokulárního předněkomorového optického implantátu, který se implantuje do přední komory oka a nahrazuje operací odstraněnou zkalenou přirozenou oční čočku.

Intraokulární optické implantáty se používají v posledních třech desetiletích a za toto období prodělaly dosti rozsáhlý vývoj. Obecně lze říci, že se skládají z vlastni optické části - čočky, zastávající po implantaci funkci přirozené oční čočky a fixačních elementů, jejichž pomocí je implantát udržován v žádané poloze. Jako materiál se pro intraokulární implantáty, zejména pak pro jejich optickou část, osvědčil především polymetakrylát (PMMA), k použití však připadá v úvahu i jakákoliv jiná fyziologicky nezávadná hmota s odpovídajícími optickými a mechanickými vlastnostmi.

Čočka implantátu je zpravidla plankonvexni nebo bikonvexní, může však být i konkavkonvexni. Optická mohutnost čočky se volí podle parametrů příslušného oka; ve většině případů se vystačí s rozsahem optických mohutností v oku 14 až 25 D s odstupňováním po 1 až 2 D. Průměr čočky bývá 4 až 6 mm, s výhodou 5 až 6 mm.

V průběhu používání intraokulárních implantátů prodělaly vývoj zejména jejich fixační elementy. V principu jsou známy dva typy fixačních elementů: první typ představuji fixační elementy spojené s vlastní čočkou mechanicky (především se jedná o tenká kovová vlákna, nebo vlákna z plastů), druhý typ potom reprezentují fixační elementy tvořící s tělesem čočky jeden celek (tzn. integrální).

Jedněmi z prvních fixačních elementů prvního typu byly takové, které se zaklesly pevně do oční duhovky, čímž byl implantát trvale fixován v žádané poloze. Tento druh fixačních elementů byl sice schopný trvale udržovat intraokulární optický implantát s vlastní čočkou v požadované poloze, měl však nevýhodu v tom, že zákonitě porušoval duhovku při implantaci a umožňoval tak vznik následných komplikací a dále rovněž v tom, že v případě nutnosti extrakce implantátu z oka docházelo k porušení duhovky v takovém rozsahu, že nová implantace byla již pak zcela vyloučena. Z těchto důvodů se lépe osvědčily intraokulární optické implantáty s fixačními elementy, které se opírají o bělinu nebo jiné struktury duhovko-rohovkového úhlu.

V tomto směru našly uplatnění integrální optické implantáty s pevnými fixačními elementy (např. ve tvaru písmene U typu Choyce). Předností tohoto typu fixačních elementů je schopnost trvale udržovat vlastni čočku v požadované poloze. Jejich rozměr však musí přesně odpovídat danému oku; při menších rozměrech fixačních elementů může dojit k nežádoucímu vyosenl intraokulárního optického implantátu s následným snížením ostrosti vidění, naopak větší rozměry fixačních elementů se mohou projevit zvýšením tlaku v místech styku s oční tkání s možností jejího případného poškození spojeného s dalšími možnými komplikacemi. Tyto dílčí problémy řeší pružné fixační elementy, které se díky své pružnosti opírají o bělinu nebo jiné struktury duhovko-rohovkovitého úhlu, aniž by vyvolaly nadměrný tlak s nebezpečím poškození tkáně.

Dosavadní řešeni spočívají v tom, že každý ze dvou nebo i více fixačních elementů se bu3 v alespoň jednom delším úseku (např. tvaru části kruhového nebo parabolického oblouku) popř. na alespoň dvou kratších úsecích (např. tvaru obloučků, kotoučků apod.) opírají o zmíněné partie oka a tím zajišťují držení intraokulárního optického implantátu v požadované poloze se současným splněním požadavku minimálního možného tlaku na ně.

Uvedená řešení pružných fixačních elementů tedy v podstatě splňují naznačené základní požadavky fixace intraokulárního optického implantátu, avšak již méně respektují další požadavky kladené na ně jako na trvalou interní součást oka. Pružné fixační elementy, z nichž alespoň u jednoho je funkce fixace vymezena dvěma krátkými úseky, sice splňují poměrně dobře požadavek pružnosti, jejioh opěrné úseky jsou však vždy součásti téhož opěrného elementu, jsou tedy ve své funkci na sobě závislé a nemohou proto vždy uspokojivě eliminovat všechny případné nerovnoměrnosti oka v oblasti duhovko-rohovkového úhlu.

Pružné fixační elementy s delšími opěrnými úseky nesplňují naproti tomu zcela požadavek styku se zmíněnými partiemi oka na co nejkratším úseku, což potom do značné míry omezuje žádoucí plynulou výživu tkáně.

Pružné fixační elementy, které svým tvarem a velikostí překračují průměr vlastní čočky vyžadují kromě toho buS delší řez v rohovce pro umožnění implantace, což samozřejmě není žádoucí, nebo vyžadují složité speciální nástroje, které komplikují implantaci.

Uvedené nedostatky známých typů implantátů s pružnými fixačními elementy do značné míry řeší integrální typ intraokulárního optického implantátu podle vynálezu. Podstata řešení spočívá v tom, že každý z fixačních elementů tohoto implantátu je tvořen pružinou lomeného tvaru, především pak tvaru úhlového, připomínající písmeno U nebo V, která je svým jedním koncem spojena prostřednictvím můstku s optickou částí a na svém druhém konci nese opěrku. Hraniční polohou každé z těchto opěrek ve směru jedné z hlavních os implantátu je tečna optické části, kolmá k této ose.

Hlavní výhoda implantátu podle vynálezu spočívá v tom, že fixační elementy, které jsou vzhledem ke svému tvaru co do odpružení na sobě zcela nezávislé, mohou nezávisle na sobě vyrovnávat nahodile se vyskytnuvší nerovnoměrnosti oka v partiích duhovko-rohovkového úhlu. Při tom opěrky těchto fixačních elementů splňují svým tvarem a velikostí jak požadavek minimálního styku s tkání oka, tak i požadavek minimálního možného tlaku na ni. Současně je zajištěna účinná fixace implantátu a splněny i požadavky jednoduché a šetrné implantace.

K bližšímu objasnění podstaty vynálezu slouží následující praktické příklady konstrukce implantátu, pro lepši představu znázorněné na přiložených výkresech. Zde představuje:

obr. obr. podle obr obr. obr. obr. obr.

intraokulárni intraokulární

1;

optický implantát se čtyřmi optický implantát se čtyřmi symetrickými fixačními elementy; symetrickými elementy jiného tvaru než intraokulární optický implantát se čtyřmi asymetrickými fixačními elementy;

intraokulární impantát se třemi fixačními elementy;

příčné řezy intraokulárních optických implantátů s různým průřezem optické části;

způsob uložení implantátu v partiích duhovko-rohovkového úhlu.

Jednou z možných variant konkrétní konstrukce intraokulárního optického ompantátu podle vynálezu je implantát se čtyřmi symetrickými fixačními elementy, znázorněný na obr. 1. Každý fixační element 2 j^e tvořen pružinou 2» která má tvar písmene V se zaoblením v oblasti vrcholu úhlu a s největším rozměrem průřezu 0,17 až 0,35 mm a dále opěrkou kruhového tvaru o průměru 0,8 až 1,5 mm, s výhodou opatřenou otvory 6. Jednotlivé fixační elementy 2 jsou s optickou části i implantátu spojeny integrálně - prostřednictvím můstků 2· V tomto uspořádání je můstek společný vždy dvěma fixačním elementům 2. Otvory v opěrkách 2 slouží k jejich odlehčení a současně přispívají k volnému průtoku očního moku.

Optická část 2 může být opatřena otvory 6 o průměru 0,3 až 1 mm. Na obr. 1 je znázorněno uspořádání čtyř otvorů 6, z nichž první je od vertikální osy pootočen o 45°, druhý o 135°, třetí o 225° a čtvrtý o 315°. Otvory 6 mohou být vůči ose polohovány též v úhlech 0°, 90°,

180° a 270° (není na obr. vyznačeno) nebo v libovolných jiných úhlech (není rovněž na obr. vyznačeno). Namísto čtyř otvorů 6 může být čočka opatřena i jiným, a to jak větším, tak i menším počtem otvorů 6. Otvory 6 v čočce plní současně několik funkcí: při použití speciálního nástroje usnadňují uložení intraokulárního předněkomorového optického implantátu do požadované polohy při implantaci, dále snižují celkovou hmotnost implantátu a usnadňují proudění očního moku, aniž by nepříznivě ovlivňovaly optickou funkci čočky. Jak je zřejmé z obr. 1 jsou fixační elementy 2 tvarově řešeny tak, že ve směru 7_ horizontální osy implantátu nepřesahují průměr čočky.

Jinou variantou intraokulárního optického implantátu se čtyřmi symetrickými fixačními elementy znázorňuje obr. 2. Odlišnost od první varianty spočívá v tom, že každý z těchto fi254524 xačních elementů je k optické části .1 připojen prostřednictvím vlastního můstku 5. Jinak platí vše, co bylo uvedeno v popise 1. varianty.

Implantát podle obr. 3 má rovněž 4 fixační elementy 2, připojené k optické části 1_ pomocí můstků 2· Odlišnost od předchozí varianty spočívá v tom, že tvar dvou fixačních elementů ležících proti sobě na jedné z úhlopříček je jiný než tvar dalších dvou fixačních elementů 2 ležících na druhé úhlopříčce. Rozdíl je dán orientací pružin 2 ^a uložením opěrek 2 tak, že je usnadněno pootočení implnatátu v oku proti směru hodinových ručiček. Intraokulární implantát řešený jako zrcadlový obraz k obr. 3 by naproti tomu umožňoval pootočení ve směru hodinových ručiček. Optická část 2 implantátu může být obdobně jako u varianty podle obr. 1 opatřena otvory.

Řešení znázorněné na obr. 4 představuje příklad intraokulárního optického implantátu se třemi fixačními elementy 2· Každý z nich je k optické části 2 připojen pomocí samostatného můstku 2- Tvar fixačních elementů je obdobně jako u varianty podle obr. 3 řešen tak, že umožňuje pootočení implantátu v oku proti směru hodinových ručiček. Optická část 2 implantátu může být opět opatřena otvory podobně jako u konstrukčního řešení podle obr. 1.

Obr. 5 znázorňuje příčné řezy intraokulárními předněkomorovými optickými implantáty. Na obr. 5a je implantát s bikonvexní, 5b plankonvexní a 5c konkavkonvexní čočkou. V zásadě lze pro daný účel použít kterýkoliv z uvedených typů. Musí však být dodržena zásada, že se zadní stěna čočky nedotýká roviny 2» která je rovinou duhovky. V opačném případě by totiž implantát bránil její funkci. Tomuto požadavku vyhovuje nejlépe implantát podle obr. 5c a 5b. Implantát podle obr. 5a s bikonvexní čočkou se uplatňuje především při vyšších optických mohutnostech, nebot nejlépe splňuje druhý požadavek, aby se čočka nedotýkala předni stěnou rohovky a tím nebránila její výživě.

Uvedené skutečnosti dále ozřejmuje obr. 6 znázorňující uložení implantátu v partiích duhovko-rohovkového úhlu oka. Na obr. je nakreslena duhovka 2» rohovka 10, naznačena poloha roviny 2 (v přímkovém průmětu) a v řezu znázorněn optický implantát s optickou částí 2 ^a fixačními elementy 2 s opěrkami 2·

Claims (3)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Intraokulární přédněkomorový optický implantát, tvořený optickou části s integrálně připojenými fixačními elementy, vyznačený tím, že každý z těchto fixačních elementů (2) je tvořen pružinou (3) lomeného tvaru, především pak tvaru úhlového, připomínajícího písmeno U nebo V, která je svým jedním koncem spojena prostřednictvím můstku (5) s optickou částí (1) a na svém druhém konci nese opěrku (4), přičemž hraniční polohou každé z těchto opěrek (4) ve směru (7) jedné z hlavních os implantátu je tečna optické části (1), kolmá k této ose.
2. 2. Intraokulární přédněkomorový optický implantát podle bodu 1, vyznačený tím, že počet fixačních elementů (2) je tři až čtyři.
3. 3. Intraokulární přédněkomorový optický implantát podle bodu 1, vyznačený tím, že jeho optická část (1) je opatřena otvory (6) o průměru 0,3 až 1 mm, rozmístěnými po obvodu optické části (1).