CS225349B1 - Vnější pláěl makromodulového parního generátoru - Google Patents

Description

Vynález se týká vnějšího pláště makromodulového parního generátoru, jehož teplosměnné plocha je uspořádána v plášti sestávajícím z horního přímého úseku, dolního přímého úseku a ohybu vnějšího pláště·

Parní generátory patří k nejexponovanějším zařízením jaderných elektráren al už proto, že oddělují primární aktivní okruh od sekundárního, který jéiž musí být radiačně čistý nebo proto, že odděluje okruhy s teplonosnými medii, které spolu charticky reagují· Z tohoto důvodu jsou parní generátory vsoráběny z ušlechtilých materiálů, jejichž cena je vysoká· Pro snížení nákladů potřebných pro zhotovení parního generátoru je tedy nutno podrobit důkladné analýze každý jeho díl tak, aby při naprosté funkční i provozní spolehlivosti byl optimálně řešen z hlediska materiálových nákladů· U makromodulových článků, které mají. z důvodů kompenzace tepelné dilatáce trubek teplosměnné plochy na vnějším plášti proveden ohyb, je právě tento ohyb vnějšího pláště z hlediska materiálových nákladů limitující· Ohyb na vnějším plášti musí být totiž řešen tak, aby jej bylo možno konstrukčně provést kolem svazku trubek* jejichž ©ba konce jsou zpravidla v dlouhém úseku přímé· Jsou známa provedení parních generátorů v nichž je ohyb na vnějším plášti proveden tvářením pláště za^tudena přes ohyb teplosměnné plochy· Tento způsob výroby ohybu je velmi výhodný, ale je vhodný pouze pro malé průměry vnějšího pláště· Pro větší průměry se provádí ohyb na vnějším plášti ze dvou částí v podélném; směru dělený· Tyto části jsou pak podélným vsvarem svařeny kolem ohybu teplosměnné plochy· Jelikož je v tomto případě použito podélného*svaru, je nutno z pevnostního hlediska ohyb na vnějším plášti provádět tlustostěnný, což má nepříznivý vliv na spotřebu materiálu· Jiné známé řešení předpokládá provedení vě tšího průměru vnějšího pláště v ohybu tak, aby celistvý ohyb bylo možno přetáhnout přes přímou část teplosměnné plochy· Zvětšení průměru vnějšího pláště vede k nárustku tloušTky stěny vnějšího pláště a tedy k nárůstů spotřeby materiálu· Zvýšení hmotnosti o* hybu vnějšího pláště u obou posledně popsaných variant činí více než 20 %· — 2 **

225 349

P_opsané nevýhody odstraňuje vnější plášt makromoduloveho parního generátoru, v němž je uspořádána teplosměnná plocha a který sestává z horního příméheuseku, z dolního přímého useku a z ohybu vnějšího pláště o poloměru zakřivení R a vnitřním prů* měru D, přičemž teplosměnné trubky jsou v příčném řezu uspořádá* By uvnitř obalové kružnice A průměru d· Podstata vynálezu spočívá v tom, že ohyb vnějšího pláště je radiálními řezy rozdělen na segmenty, jejichž přední řez a zadní řez svírají spolu uhel·^. , jehož velikost je určena ze vztahu ( 1+cos 5?“? ) — R ( 1-cos d | kde D značí vnitřní průměr ohybu vnějšího pláště

R značí střední poloměr zakřivení ohybu vnějšího pláště d značí průměr obalové kružnice teplosměnné plochy

Jí značí uhel svíraný předním řezem a zadním řezem segmentu

Přitom segmenty ohybu vnějšího pláště jsou celis tvé be z příčných a podélných svarů·

Výhoda tohoto tspořádání je v tom, že jednotlivé segmenty lze natáhnout přes přímou část teplosměnné plochy a po umístění do patřičné polohy je posvařovat do ohybu vnějšího pláště obvodovými svary, které při kvalitním provedení nezvětšují tloušíku stěny ohybu· Přitom vhodnou volbou počtu segmentů lze dosáhnout pouze nepodtstaného zvětšení vnitřního průměru ohybu vnějšího pláště·

Tím je do značné míry sníženo nežádoucí proudění mezi teplosměnnou plochou a vnějším pláštěm v ohybu vtějšího pláště, čímž se dosahuje lepšího využití teplosměnné plochy· To příznivě ovlivňuje náklady na materiál vnějšího pláště, ale i náklady na materiál teplosměnné plochy a tedy v podstatě náklady na celý energetický komplet a cenu elektrické energie·

Příklad, provedení vnějšího- pláště makr©modulového parního generátoru podle vynálezu je zobrazen na přiložených výkresech, kde obr. 1 představuje pohled na vnější plášl makromodulového parního generátoru, obr. 2 představuje polohu segmentu při převlékání přes přímou část teplosměnné plochy a obr. 3 znázorňuje řez přímou částí teplosměnné plochy·

Horní přímý usek JL je spojen ohybem vnějšího pláště s dolním přímým úsekem 2. Horní přímý úsek 1 je opatřen výstupním nátrubkem. J, ^a ύθ ukončen horní trubkovnicí 13Xvstupni komorou 8. Na dolním přímém úsekukterý je ukončen dolní trubkovnicí 14 s výstupní komorou 6,, je proveden vstupní nátrubek fa Uvnitř horního b _# ^{225 349} přímeké useku 1, ohybu vnějšího pláště 11 a dolního přímého useku 2 je umístěna teplosměnná plocha £, která je v příčném řezu u* místěna uvnitř obalové kružnice 12® Ohyb vnějšího pláště 11 je sestaven ze segmentů které se navzájem dotýkají svými předními řezy 2 a zadními řezy 1,0® Přední řez £ a zadní řez 10 spolu sví* rají uhel tak,, že po sestavení celý ohyb vnějšího pláště 11 opisuje oblouk pod uhlemo^® Obalová kružnice 12 má průměr d, ohyb vnějšího pláště 11 je zakřiven podle středního poloměru R a mé vnitřní průměr D» Montáž vnějšího pláště pak probíhá tak, že na ses tavenou teplosměnnou plochu 4„ukotvenou např® v dolní trubkovnii , ei líí při předem nataženém dolním přímém useku £, se postupně navlečou segmenty J.? které se ustaví do odpovídající polohy a v místech předních řezů £ a zadních řezů 10 se posvařují obvodovými svary® Pak se navlékne horní přímý usek 1, ustaví s e horní trubkovnice 1,3 a výstupní komora 8®

Vnějš^íášt makromodulového parního generátoru podle tohoto vynálezu lze použít u všech výměníků na jejichž teplosměnné ploše i vnějším plášti je proveden ohyb a u nichž není možno z jakýchkoliv důvodů ohyb proávádět navlékáním zs^tudena®

Claims (1)

1® Vnější pléšl makromodulového parního ©generátoru, v němž je uspořádána teplosměnné plocha a který sestává z horního přímého useku, z dolního přímého úseku a z ohybu vnějšího pláště o poloměru zakřivení R a o vnitřním průměru D, přičemž teplosměnná plocha je v příčném řezu uspořádána uvnitř obalové kružnice o průměru d_t vyznačený tím, že ohyb vnějšího pláště je radiálními řezy rozdělen na segmenty J, jejichž přední řez (9) a zadní řez (10) svírají spolu uhel , jehož véL ikost je určena ze vztahu ( 1 + cos |~ ) * R ( 1 - cos ) £ a i kde D značí vnitřní průměr, ohybu vnějšího pláště (11)

R značí střední poloměr zakřivení ohybu vnějšího pláště (11) d značí průměr obalové kružnice (12) teplosměnné plochy (4) značí úhel svíraný předním řezem (9) a zadním řezem (10) segmentu (3)