CS219804B1

CS219804B1 - Způsob plošného zakládání budov na zemních stlačitelných polštářích o zmenšené výšce

Info

Publication number: CS219804B1
Application number: CS234581A
Authority: CS
Inventors: Alois Myslivec; Josef Cipera
Original assignee: Alois Myslivec; Josef Cipera
Priority date: 1981-03-30
Filing date: 1981-03-30
Publication date: 1983-03-25

Abstract

Způsob plošného zakládání na zemních stlačitelných polštářích o zmenšené výšce, kdy se horniny s rozdílnými stlačitelnostmi pod základovou spárou o mocnosti menší, než je aktivní zóna sedání základu v nutné půdorysné ploše objektu odstraní a nahradí hutněným stlačitelným zemním polštářem o zmenšené výšce. Mocnost polštáře a jeho pů dorysný rozsah se stanoví z podmínky, aby prostorová napjatost konstrukce za interakce podloží v nejnepříznivější kombinaci zatížení nepřekročila přípustná výpočtová namáhání jejich jednotlivých prvků a vypočtené poměrné rozdíly v sedání stavby. Tento způ sob lze s výhodou využít tam, kde v aktivní zóně sedání základu se vyskytují horniny s rozdílnou stlačitelností a kde hlubinné zakládání je ekonomicky nevýhodné.

Description

Způsob plošného zakládání na zemních stlačitelných polštářích o zmenšené výšce, kdy se horniny s rozdílnými stlačitelnostmi pod základovou spárou o mocnosti menší, než je aktivní zóna sedání základu v nutné půdorysné ploše objektu odstraní a nahradí hutněným stlačitelným zemním polštářem o zmenšené výšce. Mocnost polštáře a jeho půdorysný rozsah se stanoví z podmínky, aby prostorová napjatost konstrukce za interakce podloží v nejnepříznivější kombinaci zatížení nepřekročila přípustná výpočtová namáhání jejich jednotlivých prvků a vypočtené poměrné rozdíly v sedání stavby. Tento způsob lze s výhodou využít tam, kde v aktivní zóně sedání základu se vyskytují horniny s rozdílnou stlačitelností a kde hlubinné zakládání je ekonomicky nevýhodné.

Vynález se týká plošného zakládání budov na zemních stlačitelných polštářích, při němž se odstraní nepříznivé vlivy nestejné stlačitelnosti podzákladí objektů na prostorovou napjatost objektu a její vertikální deformace.

Při plošném zakládání objektů se vychází z požadavků, aby základy v celém rozsahu objektu sedly rovnoměrně, nebo aby přípustné rozdíly v sedání základů nepřekročily hodnoty uváděné v tabulce 20 ČSN 73 10 01. Pokud geologické poměry stavby nesplňují tyto požadavky, řeší se záležitost například takto:

Odstraňují se nevhodné zeminy a pod základy objektů se navrhují zemní polštáře takových mocností, aby sednutí poměrné deformace Δ W : L mezi jednotlivými půdorysnými body základů nepřekročily hodnoty, které udává ČSN 73 10 01 tabulka 20.

U panelových bytových objektů s malými osovými vzdálenostmi příčných stěn v geologických poměrech, kde se v podzákladí v půdorysu objektu střídají zeminy s velmi rozdílnou stlačitelnosti, to pak vyžaduje, aby se prakticky v celém rozsahu objektu na výšku aktivní zóny sedání H zemina s rozdílnými přetvářnými vlastnostmi pod základovou spárou odstranila a nahradila hutněným zemním polštářem o jednotném modulu stlačitelnosti o mocnosti h. Aktivní zóna sedání je závislá na zatížení, strukturální pevnosti zemin a půdorysných rozměrech základů.

U panelových bytových objektů založených na základových pásech se aktivní hloubka sedání H rovná přibližně šířce základu, a to bývá 1 až 3 m.

Jiný způsob zakládání panelových bytových objektů s rozdílnými stlačitelnostmi hornin v podzákladí spočívá v tom, že pod základovými pásy se odstraňují zeminy stlačitelnější, a to do takové hloubky, až se dosáhne základové půdy stejných přetvářných parametrů v rámci jednoho objektu. Tyto nevhodné zeminy se nahrazují prostým betonem.

Uvedená řešení jsou velmi pracná, náročná na materiál a ekonomicky nevýhodná.

Další způsob řešení spočívá v tom, že se plošné zakládání nahrazuje zakládáním hlubinným, například na vrtaných betonových pilotách. Toto řešení je sice technicky zajímavé, po stránce celospolečenské je však neekonomické.

Uvedené nevýhody odstraňuje řešení podle vynálezu. Podstata vynálezu spočívá v tom, že se horniny s rozdílnými stlačitelnostmi pod základovou spárou, a to o mocnosti h < H, kde H je aktivní hloubka sedání základu, v nutné půdorysné ploše objektu X odstraní a nahradí hutněným a stlačitelným zemním polštářem o zmenšené výšce h.

Výška zemního polštáře h a jeho půdorysný rozsah X se stanoví z podmínky, aby prostorová napjatost stavby v nejnepříznivější kombinaci zatížení nepřekročila přípustná výpočtová namáhání jednotlivých prvků stavby a vypočtené relativní poměry v sedání základů Δ W_z : L, v těch částech stavby, kde nerovnoměrné sedání neovlivňuje prostorovou napjatost, nepřekročily mezní rerelativní poměry Δ W : L přípustné pro řádnou funkci objektu v této části stavby.

V praxi bude většinou h < 0,5 H.

Příklady provedení podle vynálezu jsou na následujících obrázcích. Obr. 1 znázorňuje v řezu příklad zakládání, kde pod základovou spárou v celé půdorysné ploše objektu se v aktivní zóně sedání H střídají horniny 1 velmi málo stlačitelné, například navětralé algonkické břidlice s horninami 2 velmi stlačitelnými, například měkkými hlínami s úlomky břidlic. Horniny 2 velmi stlačitelné i horniny 1 velmi málo stlačitelné se ve vypočtené mocnosti h < H v celém půdorysném rozsahu objektu odstraní a nahradí hutněným stlačitelným zemním polštářem 7 o zmenšené výšce. Na zemní polštář se provedou základové pásy 3 například železobetonové s podkladním betonem a prostor mezi základovými pásy se zaplní výplňovým materiálem 4 například hutněným popílkem vrchem zakončeným podkladním betonem 5. Na základových pásech 3 se provede suterénní konstrukce 6, například panelová.

Na obr. 2 je v řezu znázorněm jiný příklad zakládání podle vynálezu, kde na velké půdorysné části A objektu jsou v aktivní zóně sedání H stejnorodé, stejně stlačitelné zeminy 8, například pevné hlíny, na půdorysné části objektu X se v aktivní zóně sedání střídají horniny 2 velmi stlačitelné, například měkké hlíny, s horninami 1 málo stlačitelnými, například zvětralými břidlicemi. Z podmínky, aby prostorová napjatost objektu za interakce podloží nepřekročila v nejnepříznivější kombinaci zatížení přípustná výpočtová namáhání jednotlivých prvků stavby a vypočtené poměrné rozdíly v sedání základů AW_Z : L v těch částech stavby, kde nerovnoměrné sedání nevlivňuje prostorovou napjatost konstrukce, nepřekročily přípustné mezní poměrné svislé deformace AW : L, se stanoví mocnost h a rozsah X, hutněného stlačitelného zemního polštáře 7 o zmenšené výšce. Horniny pod základovou spárou v ploše X se ve vypočítané mocnosti h odstraní a nahradí hutněným a stlačitelným zemním polštářem 7.

Další postup je obdobný jako u případu na obr. 1.

Způsob podle vynálezu lze použít při plošném zakládání staveb všude tam, kde v aktivní zóně sedání základu se vyskytují horniny s rozdílnou stlačitelnosti, a kde hlubinné zakládání, například na vrtaných pilotách je ekonomicky nevýhodné.

Claims

PŘEDMĚT

Způsob plošného zakládání na zemních stlačitelných polštářích o zmenšené výšce, vyznačující se tím, že se horniny s rozdílnými stlačitelnostmi pod základovou spárou o mocnosti (h < H), kde (Hj je aktivní zóna sedání základu, v nutné půdorysné ploše objektu odstraní a nahradí hutněným a stlačitelným zemním polštářem o stejné mocnosti (h), kde mocnost polštáře a jeho půdorysný rozsah vyhovují podmínce, že prosVYNÁLEZU torová napjatost konstrukce za interakce podloží v nejnepfíznivější kombinaci zatížení nepřekračuje přípustná výpočtová namáhání jejich jednotlivých prvků a vypočtené poměrné rozdíly v sedání základu v těch částech stavby, kde nerovnoměrné sedání neovlivňuje prostorovou napjatost konstrukce stavby, nepřekračují přípustné poměrné deformace této části horní stavby.