CS219330B2 - Elektronický stabilizátor napájecího napětí rentgenky - Google Patents

Abstract

Vynález se týká elektronického stabilizátoru napětí rentgenky, zejména pr>o použití u vozíku s vlastním elektromotorickým pohonem pro kontrolu svarů zevnitř potrubí. Podstata vynálezu spočívá v tom, že sestává z potenciometru, na jehož svorky je připojeno střídavé napětí z alternátoru, napájejícího rentgenku, jehož jezdec je posouván v obou směrech stejnoměrným motorem, který může otáčet v obou směrech obracením jeho buzení pomocí dvou relé ovládaných polarizovaným relé, které je ovládáno rozdílem napětí, který existuje mezi pevnými jmenovitými hodnotami provozního napětí rentgenky a stejnosměrným napětím, úměrným střídavému napětí na jezdci potenciometru, na kterém je napětí připojené na rentgenku. Stabilizátor podle vynálezu připojuje rentgenku na zdroj napájecího napětí teprve tehdy, když napájecí napětí pro rentgenku dosáhne žádané hodnoty a po uplynutí doby osvitu automaticky odpojuje napájecí napětí.

Description

Vynález se týká elektronického stabilizátoru napětí rentgenky, zejména pr>o použití u vozíku s vlastním elektromotorickým pohonem pro kontrolu svarů zevnitř potrubí.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že sestává z potenciometru, na jehož svorky je připojeno střídavé napětí z alternátoru, napájejícího rentgenku, jehož jezdec je posouván v obou směrech stejnoměrným motorem, který může otáčet v obou směrech obracením jeho buzení pomocí dvou relé ovládaných polarizovaným relé, které je ovládáno rozdílem napětí, který existuje mezi pevnými jmenovitými hodnotami provozního napětí rentgenky a stejnosměrným napětím, úměrným střídavému napětí na jezdci potenciometru, na kterém je napětí připojené na rentgenku.

Stabilizátor podle vynálezu připojuje rentgenku na zdroj napájecího napětí teprve tehdy, když napájecí napětí pro rentgenku dosáhne žádané hodnoty a po uplynutí doby osvitu automaticky odpojuje napájecí napětí.

B

Vynález se týká elektronického stabilizátoru napájecího napětí rentgenky, zejména pro použití u vozíků s vlastním elektromotorickým pohonem pro kontrolu svarů zevnitř potrubí, popsaného v popisu vynálezu čs. patentu č. 185 618.

Známé regulátory pro napájecí napětí rentgentky bývají opatřeny potenciometrem, na jehož svorkách je připojen zdroj střídavého napětí a jehož jezdec je posouván stejnosměrným motorem, jehož směr otáčení se mění dvěma relé, ovládanými polarizovaným relé v závislosti na napěťové odchylce, která vzniká mezi žádanou hodnotou napájecího napětí rentgenky a napětím sejmutým na rentgence jezdcem potenciometru a usměrněným.

Tyto známé regulátory napětí slouží pouze pro udržování konstantního napětí, mají tudíž za úkol stabilizovat napětí na určitou žádanou hodnotu.

Úkolem vynálezu je vytvořit stabilizátor napětí, který by rentgenku zapínal teprve tehdy, když napájecí napětí pro rentgenku dosáhne žádané hodnoty a po uplynutí doby osvitu by automaticky odpojoval napájecí napětí. Stabilizátor napětí podle vynálezu má tedy plnit čtyři funkce, to jest zvýšit hodnotu napětí od nulové hodnoty na hodnotu žádaného napětí, zapnout osvit pomocí rentgenky při dosažení této žádané hodnoty, stabilizovat napájecí napětí na této žádané hodnotě a konečně vrátit napětí na nulovou hodnotu.

Tento úkol splňuje elektronický stabilizátor napájecího napětí rentgenky podle vynálezu, jehož podstatou je, že na svorky napájecího alternátoru je připojen potenciometr a první usměrňovač, na jehož výstup je připojena první řada n Zenerových diod, zapojených do série, přičemž jezdec potenciometru je mechanicky spřažen se stejnosměrným motorem, jehož jedna svorka kotvy je zapojena mezi jednu dvojici do série zapojených kontaktů dvou relé, jejichž budicí cívky jsou zapojeny mezi jeden pól stejnosměrného napájecího zdroje a přepínací kontakt polarizovaného relé, zatím co druhá svorka kotvy stejnosměrného motoru je zapojena mezi druhou dvojici do série zapojených kontaktů týchž dvou relé, přičemž jedna dvojice kontaktů dvou relé je zapojena mezi oba póly stejnosměrného zdroje do· série v^! obráceném pořadí než druhá dvojice kontaktů, dále je do série s budicí cívkou prvního relé zapojen spínač, umístěný na nulovém konci dráhy jezdce potenciometru, zatím co druhé relé je opatřeno třetím kontaktem zapojeným v obvodu budicí cívky časovače rentgenové expozice, dále je mezi jezdec potenciometru a druhou svorku alternátoru zapojena rentgenka a k ní paralelně sériový obvod, tvořený druhým usměrňovačem, odporem, druhou řadou n-1 Zenerových diod a další částí první řady Zenerových diod zapojených do série, přičemž vinutí polarizovaného relé je zapojeno jedním svým koncem mezi výstup druhého usměrňovače a jeden konec odporu a druhým svým koncem na první kluzný kontakt vícepolohového, dvoupólového přepínače Zenerových diod obou řad, jehož druhý kluzný kontakt, spřažený s prvním kluzným kontaktem, je spojen se společným bodem druhého konce odporu a první Zenerovy diody druhé řady, a pohyblivý kontakt polarizovaného relé je připojen na přepínací kontakt elektronického programátoru.

Výhodou elektronického stabilizátoru napětí podle vynálezu je, že kromě vyrovnávání a udržování napájecího napětí v mezích + 0,3 % provozního napětí rentgenky po celou dobu rentgenografické expozice, spouští tuto expozici pouze při dosažení jmenovitých provozních podmínek rentgenky, a zcela odpojí napětí od rentgenky na konci této· expozice.

Vynález je v dalším popsán s odkazem na výkres, který představuje schéma zapojení elektronického stabilizátoru napájecího napětí rentgenky.

Na svorky alternátoru 25, poháněného spalovacím motorem 24, je svými svorkami A, B připojen potenciometr 37 a usměrňovač 38, na jehož výstup je připojena řada n Zenerových diod 39, zapojených do série, na nichž se napětí rozděluje tak, že v bodech C, D, E, F a G jsou různá, pevně nastavená napětí rentgenky, která jsou považována jako nastavené hodnoty. Jezdec 40 potenciometru 37 je poháněn stejnosměrným motorem 41, jehož buzení se může reverzovat, a proto se může otáčet tak, aby se jezdec 40 pohyboval dolů nebo nahoru, a tím zapínal kontakt 42 resp. 43. Tyto kontakty jsou ovládány pomocí relé 44 a 45, která jsou buzena polarizovaným relé 46.

V obvodu budicí cívky relé 44 je zapojen spínač 47, který se rozepne, když jezdec 40 dosáhne dolního konce zdvihu (potenciometr je na nule, jak je znázorněno na výkresu], kdežto relé 45 ovládá zapínací kontakt 48 časovače 49, který nastavuje dobu rentgenové expozice.

Střídavé napětí z potenciometru 37, to· jest napětí mezi jezdcem 40 a bodem B, se přivádí na rentgenku 8, rovněž se usměrňuje pomocí usměrňovače 50 a přivádí na příslušné svorky odporové větve, sestávající z odporu 51 a řady (n-1) Zenerových diod 52 zapojených do série, jako první řada Zenerových diod 39.

Vinutí 53 polarizovaného relé 46 je připojeno na výstup usměrňovače 50 v bodě H a na kluzný kontakt 54 přepínače, který přepíná svorky c, d, e, í, g pro nastavení různých provozních napětí pro rentgenku, přičemž toto napětí je v bodech C, D, E, F a G.

Podle výše uvedeného přepínání kluzného kontaktu 54, druhý kluzný kontakt 55, spřažený s prvním, ale otáčející se v opáč219330 nem směru, přepíná svorky ď, ď, e’, F resp. g^ř, čímž zařazuje o jednu méně Zenerových diod 52, než zařazuje první kluzný kontakt 54 Zenerových diod 39 první řady.

To je provedeno pro omezení polarizačního proudu, který teče vinutím 53, vyrobeného¹ rozdílem napětí mezi bodem H a jedním z bodů C, Bi, E, F, G, který byl vybrán a pro dosažení jeho závislosti pouze na rozdílu mezi úbytkem napětí na svorkách odporu 51 a úbytkem napětí způsobeného první Zenerovou diodou 39, spojenou s bodem c, jelikož vzrůst nastaveného napětí, daný vložením další Zenerové diody 39, je kompenzován stejným vzrůstem napětí v bodě H, daným vložením stejné Zenerové diody 52.

Polarizované relé 46 je ovládáno elektronickým programátorem 56, který přepíná přepínač 57 z polohy I do polohy II, čímž se pohyblivý kontakt 58 relé 46 připojí na záporný pól napájecího vedení motoru 41.

Činnost je následující. Za předpokladu, že provozní napětí rentgenky je stabilizováno, pak odpovídá napětí v bodě c, pro které kluzné kontakty 54 a 55 musí být v poloze znázorněné na výkrese.

Z počátku je jezdec 40 potenciometru 37 na dolním konci zdvihu, a proto je spínač 47 rozepnut a napětí na svorkách rentgenky 8 je nulové.

Když elektronický programátor 56 dostane povel pro rentgenovou expozici, přepne přepínač 57 z polohy I do polohy II, čímž spojí pohyblivý kontakt 58 polarizovaného relé 46 se záporným pólem. Střídavé napětí vyrobené alternátorem 25, usměrněné v usměrňovači 38, vybudí v bodech C, D, E, F, G pevně nastavená napětí. Proto v bodě C je referenční hodnota napětí, která se musí stabilizovat a připojit na rentgenku. Současně je v bodě H nulové napětí, jelikož, jak bylo výše uvedeno, jezdec 40 potenciometru je na dolním konci zdvihu.

Proto vinutím 53 relé 46 teče prioud od bodu C k bodu H, ve směru šipky 60, který překlápí pohyblivý kontakt 58 relé 46 do polohy III, čímž vybudí relé 45, které sepne kontakty 43 a rozepne kontakt 48. Tímto způsobem se vybudí motor 41 a otáčí se tak, aby jezdec 40 potenciometru 37 stoupal nahoru.

Když jezdec 40 stoupá, spínač 47 sepne, střídavé napětí na svorkách rentgenky a stejnosměrné napětí v bodě H začnou stoupat. Když se stejnosměrné napětí v bodě H rovná nastavenému napětí bodu C, a tím střídavé napětí na svorkách rentgenky dosáhne své předem stanovené jmenovité hodnoty, proud tekoucí vinutím 53 relé 46 se přeruší a pohyblivý kontakt 58 opět zaujme střední, klidovou polohu, takže tím odbudí relé 45, které rozepne kontakty 43 a sepne kontakt 48. Sepnutím kontaktu 48 umožní časovači 49, aby spustil fázi rentgenové expozice, která spustí pouze když napětí na svorkách rentgenky dosáhne jmenovité hodnoty pro rentgenku. Na druhé straně toto napětí je stabilizováno na této hodnotě po celou dobu rentgenové expozice, jelikož, například, bude-li mít tendenci stoupat a přivést potenciál bodu H na hladinu vyšší než bodu C, ve vinutí 53 by byl proud, který by tekl od bodu C k bodu H, ve směru opačném, než má šipka 60 na výkrese, což by přepnulo pohyblivý kontakt 58 relé 46 do polohy IV. Tímto způsobem by se vybudilo relé 44, které by sepnutím kontaktu 42 umožnilo motoru 41 otáčení tak, aby se jezdec 40 potenciometru 37 spouštěl, a tím způsobem by se dosáhlo klesání střídavého napětí na svorkách rentgenky.

A konečně, po ukončení rentgenové expozice časovač 49 vyšle signál do programátoru 56, který znova přepne přepínač 57 do polohy I.

Relé 44 je tedy vybuzeno, sepne kontakty 42 a vybudí motor 41 pro spouštění jezdce 40 potenciometru 37 směrem dolů po celé stupnici. Když jezdec dosáhne konce stupnice, spínač 47 se rozepne, motor 41 se odbudí a zařízení dosáhne opět počátečních podmínek, připravené pro nový cyklus stabilizace a rentgenové expozice.

Claims (1)

1. předmEt

   Elektronický stabilizátor napájecího napětí rentgenky, vyznačující se tím, že na svorky (A, B) napájecího alternátoru (25) je připojen poteneiometr (37) a první usměrňovač (38), na jehož výstup je připojena první řada n Zenerových diod (39), zapojených do série, přičemž jezdec (40) potenciometru (37) je mechanicky spřažen se stejnosměrným motorem (41), jehož jedna svorka kotvy je zapojena mezi jednu dvojici do série zapojených kontaktů (42, 43) dvou relé (44, 45), jejichž budicí cívky jsou zapojeny mezi jeden pól ( + ) stejnosměrného napájecího zdroje a přepínací kontakt (58) polarizovaného relé (46), zatím co druhá svorka kotvy stejnosměrného motoru (41) ynAlezu je zapojena mezi druhou dvojici do série zapojených kontaktů (42, 43) týchž dvou relé (44, 45), přičemž jedna dvojice kontaktů (42, 43) dvou relé (44, 45) je zapojena mezi oba póly stejnosměrného zdroje do série v obráceném pořadí než druhá dvojice kontaktů (42, 43), dálo je do série s budicí cívkou prvního relé (44) zapojen spínač (47), umístěný na nulovém konci dráhy jezdce (40) potenciometru (37), zatím co druhé relé (45) je opatřeno třetím kontaktem (48) zapojeným v obvodu budicí cívky časovače (49) rentgenové expozice, dále je mezi jezdec (40) potenciometru (37) a druhou svorku (B) alternátoru (25) zapojena rentgenka (8) a k ní paralelně sériový obvod, tvořený druhým usměrňovačem (50), odporem (51), druhou řadou n-1 Zenerových diod (52) a další částí první řady Zenerových diod (39) zapojených do série, přičemž vinutí (53) polarizovaného relé (46) je zapojeno jedním svým koncem mezi výstup druhého usměrňovače (50) a jeden konec odporu (51) a druhým svým koncem na první kluzný kontakt (54) vícepolohového·, dvoupólového přepínače Zenerových diod (39, 52) obou řad, jehož druhý kluzný kontakt (55), spřažený s prvním kluzným kontaktem (54), je spojen se společným bodem druhého konce odporu (51) a první Zenerovy diody (52) druhé řady, a pohyblivý kontakt (58) polarizovaného relé (46) je připojen na přepínací kontakt (57) elektronického programátoru (56).