CS205946B1 - Způsob zneškodňování reziduálního ozónu ve vodě ze směšovacích zařízení - Google Patents

Description

Vynález se týká zneškodňování reziduálního ozónu ve vodě ze směšovacích zařízení, a to před jejím vstupem do zařízení pro separaci suspenzí, vznikajících chemickou předúpravou vody.

Vlivem neustálého zhoršování kvality vody z povrchových a podzemních zdrojů jame nuceni používat při úpravě především organicky silně znečištěných vod efektivnější technologické postupy. Jednou z metod k odstraňování tohoto znečištění je ozonizace, která se až doaud používala pro dezinfekci pitných vod s jejím začleněním jako poslední článek sestavy. Při tomto umístění ozonizace nebyly kladeny zvláštní požadavky na odstraňování reziduálního ozónu, právě naopak: po provedeném směšování má být ozón přítomen ve vodě v koncentraci nejméně 0,4 mg.l’^{* 1} Oj a na této úrovni udržován po dobu nejméně 8-10 minut, aby bylo zajištěno dokonalé umrtvení choroboplodných zárodků. Akumulační prostory s ozonizovanou vodou musí být uzavřené a ozón uvolňovaný z vody během její akumulace musí být odvětráván mimo pracovní prostranství úpraven vod s instalovanou ozonizací.

Jiný případ nastává, je-li ozonizace začleněna do technologické sestavy, např. před pískové filtry, mezi tyto filtry a usazovací nádrž nebo čiřič, případně jako počáteční technologický proces úpravy, a to zpravidla ve spojení a předúpravou vody koagulujícími elektrolyty. Je-li koncentrace ozónu ve vodě ze směšovacích zařízení větší než 0,2 mg.I¹Oj

205 946

203 946 a je-li umístěna ozonizace před pískovými filtry nebo jiným zařízením pro separaci suspenze vznikající chemickou úpravou vody, dochází k uvolňování ozónu do té míry, Se obsah ozónu v pracovním prostředí přésáhne hygienicky přípustnou koncentraci. Jedním ze způsobů, jak výše uvedeným nedostatkům zabránit, je snížení množství ozónu, přicházejícího z ozonizátorů do směšovacích zařízení. Děje ee tak zpravidla regulaci průtoku vzduchu nebo změnou napětí na ozonizátorech, případně vypojováním výbojových elektrod, což je případ provozně nejméně vhodný. Uvedené zásahy do provozu ozonizačnlho zařízení jaou sice možná, ale vyžaduji náročnou regulační a analyzátorovou techniku a trvalý dozor nad funkcí ozonizace nehledě na to, že bez automatického ovládání je její provoz závislý výhradně na svědomitosti obsluhujícího personálu.

Určitého pokroku se dosáhlo dávkováním práškovitáho aktivního uhlí k zneškodňování reziduálního ozónu do vody před písková filtry, přičemž ozón reaguje a uhlíkem za vzniku kysličníku uhličitého, který se ve vodš rozpouští a nemůže v daném případě ovlivnit nepříznivě pracovní prostředí tak jako původně přítomný ve vodě ozón.

Jelikož tento postup je ekonomicky nevýhodný a značně komplikuje dávkovači sestavy při úpravě vody, nebyl dosud nikde zaveden jenom pro zneškodňování reziduálního ozónu ve vodš ze směšovacích zařízení. Rovněž použití některých anorganických hmot redukční povahy je sice možná, ale deozonizační reakce probíhají pomalu, takže vyžadují nákladnou výstavbu akumulačních nádrži ee zdržením vody až desítky minut.

Výše uvedená nevýhody ozonizace, začleněná do sestavy jako metoda technologická k odstranění většinou organických cizorodých látek z vody, odstraňuje zcela způsob zneškodňování reziduálního ozónu ve vodě ze směšovacích zařízení podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že k ozonizováné vodě přidáváme na vhodném místě technologická sestavy roztok železnatá soli o známá koncentraci od 0,5 do 20 %, z výhodou 1 - 5 % roztok aironu žele znát ého, a to v závoslozti na obsahu ozónu ve vodě a jejím průtoku. Chemickou reakcí mezi ozónem a železnatou eolí, s výhodou na 1 díl Po 0,4 - 0,5 dílů Oj, která probíhá okamžitě, dochází k úplnému odstranění ozónu, přičemž se aůl železnatá oxiduje na železitou, která se s výhodou použije jako sekundárně dávkovaný koagulant místo jinak pro tyto účely používaného a ekonomicky nevýhodného síranu hlinitého. Vznikající čerstvě vysrážsný FegOj . n H₂0 ze soli železité se zadržuje na povrchu filtračního materiálu, kde přispívá k dalšímu snižování obsahu organických látek. Naznačeným postupem se zcela odstraní jakákoliv možnost dodatečného uvolňování ozónu z vody do pracovního prostředí úpraven.

Příklad způsobu zneškodňování reziduálního ozónu ve vodě «β směšovacího zařízení železnatou solí je v dalším etručně popeán a zakreslen na obrázku.

Upravovaná voda je vedena potrubím J. do směšovacího zařízení 2e ozonem, který vstupuje spodem do směšovacího zařízení a z jeho horní části je odváděn. Na výstupu 2 je voda obohacena ozónem tak, aby jeho koncentrace při vstupu do rychlého otevřeného filtru £ byla nejméně 0,2 mg.l“¹ Oj. V rozpouštěcí nádrži 2 ee připraví roztok 6 síranu železnatáho o přesně ***** koncentraci od 0,5 % do 20 %, z výhodou 1 - 5 procentní. Roztok j6 přichází do

205 946 dávkovače síranu železnatého 7 a a něj je veden výtlačný· potrubím 8 dávkovače 7 do místa přídavku £ k .ozonizované vodě před jejím vetupem do pískového filtru 4» když předtím byl dávkovaný roztok síranu železnatého a ozonizovanou vodou důkladně homogenizován, např. statorovým mísičem 1J0, pevně zabudovaným do přiváděoího potrubí H. k pískovému filtra 4. Dávkováni roztoku síranu železnatého ae děje zcela automaticky buá podle hodnot redox potenciálu nebo ozónu rozpuštěného ve vodě, měřených analyzátorem 2_2 s čidly zabudovanými v pozici lj,. Voda ve vratvě 1_4 nad filtračním materiálem je prakticky bez ozónu se zoxidovanou aolí železnatou, převedenou ozónem, případně i vzdušným kyslíkem ve vodě rozpuštěným na hydratovaný kysličník železitý, který se zadržuje kvantitativně ve filtrační vrstvě 15. takže filtrovaná voda 16 je úplně zbavena ozonu.

Příklad 1: Ze směšovacího zařízení se odvádí voda v množství 0,001 m^s'; koncentrace ozónu ve vodě je 0,35 mg.l¹ Oj. V místě χ je dávkován 1,5 procentní roztok síranu železnatého v množství 0,975 l.h¹. Oxidací vzniká síran železitý a voda po filtraci je ozónu úplně zbavena.

—1

Příklad 2t Ze směšovacího zařízení se odvádí voda v množství 0,024 m.a ; koncentrace ozónu ve vodě je 0,28 mg.l“¹ Oj. 7 místě 2 je dávkován 2 procentní roztok síranu železnatého v množství 14,0 l.h¹. Oxidací vzniká síran železitý a voda po filtraci je ozónu úplně zbavena.

Příklad 3: Ze směšovacího zařízení se odvádí voda v množství 0,120 m^.s¹; koncentrace ozónu ve vodě je 0,19 mg.l“¹ Oj. V místě χ je dávkován 3 procentní roztok síranu železnatého v množství 31,8 l.h“¹. Oxidací vzniká síran železitý a voda po filtraci je ozónu úplně zbavena.

Přiklad 4: Ze směšovacího zařízení se odvádí voda v množství 0,350 m^.s“¹; koncentrace ozónu ve vodě je 0,42 mg.l¹ Oj. V místě χ je dávkován 4,5 procentní roztok síranu železnatého v množství 136,5 l.h¹. Oxidací vzniká síran železitý a voda po filtraci je ozónu úplně zbavena.

Příklad 5: Ze směšovacího zařízení se odvádí voda v množství 2,5 m\s¹; koncentrace ozonu ve vodě je 0,22 mg.l Oj. y místě 9 je dávkován 10 procentní roztok síranu železnatého v množství 230,23 l.h“¹. Oxidací vzniká síran železitý a voda po filtraci je ozónu úplně zbavena.

Claims (1)

1. P ί B D M É T VYNÁLEZU

   Způsob zneškodňováni reziduálního ozónu ve vodě ze směšovacích zařízení vyznačený tím, že na vodu e nadbytkem ozónu vystupující ze směšovacího zařízení se působí roztokem sloučeniny železnaté v koncentraci od 0,5 % do 20 %, a výhodou jedno- až pětiprocentním roztokem síranu Železnatého, přidávaného k vodě v poměru 1 díl Fe na 0,4 - 0,6 dílů Oj.

   1 výkres