CS203570B1 - Způsob zábrany botnání jílových hornin - Google Patents

Způsob zábrany botnání jílových hornin Download PDF

Info

Publication number
CS203570B1
CS203570B1 CS778178A CS778178A CS203570B1 CS 203570 B1 CS203570 B1 CS 203570B1 CS 778178 A CS778178 A CS 778178A CS 778178 A CS778178 A CS 778178A CS 203570 B1 CS203570 B1 CS 203570B1
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
swelling
clay
preventing
rock
water
Prior art date
Application number
CS778178A
Other languages
English (en)
Inventor
Frantisek Jursa
Original Assignee
Frantisek Jursa
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Frantisek Jursa filed Critical Frantisek Jursa
Priority to CS778178A priority Critical patent/CS203570B1/cs
Publication of CS203570B1 publication Critical patent/CS203570B1/cs

Links

Landscapes

  • Solid-Sorbent Or Filter-Aiding Compositions (AREA)

Description

Předmětem vynálezu je způsob zábrany botnání jílových hornin, nacházejících se v okolí hlubinných vrtů a těžebních sond, zvláště v uskladňovacích vrstvách podzemních plynových zásobníků, v ložiskách plynu a ropy a v nebilančních geologických vrstvách, vhodných pro utrácení průmyslových odpadů.
Hlavním účelem podzemních plynových zásobníků je poskytovat v energeticky exponovaných obdobích dostatečné množství plynu ke krytí zvýšené spotřeby energie. Aby se při velkém odběru plynu ze zásobníku neuvolňovaly nedostatečně konsolidované částice uskladňovací vrstvy a neucpávaly sondu, naplavuje se do zapažnicového prostoru sondy, do uskladňovací vrstvy, písek hrubší frakce, který působí jako filtr. Původní hornina uskladňovací vrstvy však zpravidla obsahuje jílové minerály, které jsou od svého vzniku v rovnováze s prostředím, v němž vznikly a jsou velmi citlivé, zejména na vodu. Ve. styku s naplavovacími kapalinami jílové minerály botnají, drobné částice dispergují, váznou v pórech horniny a snižují propustnost uskladňovací vrstvy.
Zemní vrty do ložisek plynu a ropy se hloubí s použitím vrtného výplachu, sestaveného zpravidla na bázi koloidních roztoků jílů. Výplacb částečně filtruje do poréz2 ‘ nich ložiskových hornin a obsahuje-li ložisková hornina jílový minerál, způsobuje jeho botnání, snižuje propustnost ložiskové horniny a úměrně k ní snižuje i produkci plynu nebo ropy.
Utrácení toxických roztoků nebo škodlivých průmyslových kapalných odpadů do nebilančních geologických vrstev je proveditelné jen při dobré propustnosti Uskladňovací vrstvy. Jsou-li v ní obsaženy jílové minerály, původní koeficient propustnosti se při styku vtláčeného roztoku s jílovým minerálem snižuje, vzrůstají náklady na energii a výkon vtláčení klesá.
Utrácení odpadů se stává neekonomickým nebo dokonce neproveditelným, nastane-li úplné ucpání, kolmatace, uskladňovací vrstvy.
„ Dosud známé způsoby zábrany botnání jílových hornin spočívají v použití chemických látek. Sílu, která způsobuje botnání jílových minerálů vyvolávají výměnné ionty na hranách a zlomech krystalu jílového minerálu i uvnitř krystalické mřížky svou afinitou k sorpci vody. Ke snížení botnání se dosud používají např. aminy, chlorid sodný, ' draselný, vápenatý i složitější anorganické polymerní sloučeniny, které se přidávají do naplavovaeích roztoků, vrtných výplachů apod. Kationty těchto reagentů mají menší afinitu k sorpci vody, takže po jejich výměně s vyměnitelnými kationty v krystalové mřížce nepřijímají další molekuly vody, a tím se zamezí botnání jílu. Kationty jsou však z povrchu jílů vymývány ložiskovými vodami. Skýtají tedy jen dočasnou zábranu botnání jílových minerálů, což je velká nevýhoda tohoto způsobu.
Je také známý způsob zábrany botnání jílových hornin, spočívající v jejich částečné dehydrataci a v následné stabilizaci. Jílová hornina se zahřeje pomocí externího zdroje tepla ve vrtu na 120 °C, např. horkým vzduchem nebo zapálením uhlovodíků přítomných v geologické vrstvě. Ohřátím se jílová hornina dehydruje, zmenší svůj objem a propustnost geologické vrstvy se zvýší. Aby se zamezilo rehydrataci jílové horniny, uvede se do kontaktu se stabilizující látkou, např. dusičnanem sodným, dusičnanem vápenatým, chloridem zinečnatým, křemičitanem sodným, póly viny letherem, metylsillkonátem,sodným apod. Stabilizační látka fixuje zmenšený objem dehydratované jílové horniny a činí ji odolnou proti vodě.
Nevýhodou druhého známého způsobu zábrany botnání jílových hornin je potřeba chemických stabilizátorů. Kromě toho vznikají potíže s výběrem vhodného chemického stabilizátoru. Vlastnosti jílových hornin jsou velmi různorodé. Výběr nelze provést jinak než empiricky v laboratořích. Není-li. k dispozici vzorek horniny z uskladňovací geologické vrstvy, je výběr účinného stabilizátoru vždy rizikový.
Uvedené nevýhody odstraňuje způsob zábrany botnání jílových hornin podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že jílová hornina se zahřeje nejméně na 400 °C.
Vynález vychází z poznatku, že botnatelné složky jílových minerálů, zejména montmorillonit, po ohřevu nad teplotu 400 °C ztrácejí povrchově I vnitřně krystalicky vázanou vodu a zpět ji do své krystalické mřížky téměř nepřijímají. Po ztrátě vody se totiž vzdálenost basálních rovin v krystalické mřížce sníží natolik, že se zde začínají uplatňovat především velmi silné van der Walsový přitažlivé síly, které jsou natolik pevné, že další sorpce vody do krystalické mřížky není uskutečnitelná. Tím je zabráněno vzdalování basálních rovin od sebe, tj. botnání. Opětné botnání mohou způsobit pouze elektrolyty, jejichž iontová síla bude větší než přitažlivé síly van der Walsový, tj. elektrolyty s vysokým kladným nábojem, malým Iontovým poloměrem a vysokou koncentrací v roztoku.
Termicky stabilizovaný jíl je tedy Indiferentní pro čistou vodu a slabé elektrolyty.
Na obr. 1 výkresu je. znázorněn diagram zkoušky botnatelnosti, na obr. 2 příklad užití vynáležu.
Příklad 1
Byl Vybrán vzorek bentonitu s vysokým obsahem montmorillonitu, který je nejnáchylnější k botnání. Laboratorně u něho. byla prokázána abnormálně vysoká citlivost k vodě a schopnost botnání. Tento vzorek byl podroben termické stabilizací při různých teplotách, přičemž maximální použitá teplota byla 400 °C, tj. teplota, při níž byla ze vzorku uvolněna krystalicky vázaná voda. Termicky stabilizovaný vzorek byl podroben zkouškám botnatelnosti. Bylo zjištěno, že procento nahotnání u vzorku je vysoké až do teplot, při nichž se začíná uvolňovat povrchově vázaná voda. Se vzrůstající teplotou termické stabilizace procento botnání vzorku se snižuje, až je prakticky nulové (obr. 1). Dlouhodobým pokusem bylo zjištěno, že termicky stabilizovaný jíl nebotná....................—.......-.....................-.......
Příklad 2
Je třeba stabilizovat jílovou horninu 1 proti botnání vodou v podzemním zásobníku plynu, Jehož uskladňovací vrstva 2 se nachází v hloubce. 1000 m a .je. otevřena sondou 3 (obr. 2J. Do sondy 3, do úrovně uskladňovací vrstvy 2, se zapustí na stupačkách 4 hlubinný elektrický ohřívač 5. Jeho napájecí kabel 6 je připevněn vně stupaček 4 a ze sondy 3 vyveden ucpávkou 7 v přírubě 8 sondy 3 a zapojen na zdroj 11. Při hermeticky uzavřené sondě 3 se mezikružím 9 nebo stupačkami 4 injektuje přes vstupní ventil 12 do sondy 3 malé množství plynu. Zapojí se elektrický ohřívač 5 a jeho teplota se nastaví na požadovanou hodnotu. Injektovaný plyn 10 se ohřívá od elektrického ohřívače 5 a při proudění uskladňovací vrstvou 2 jí předává tepelnou energii. Požadovaný dosah prohřáté horniny je určen, následnými technologickými operacemi. Poloměr prohřáté zóny se určí výpočtem z dodaného množství tepelné energie, fyzikálních vlastností kolektoru a tepelných ztrát.
Po dodání potřebného množství tepelné energie se přeruší dodávka elektrické energie do elektrického ohřívače 5, který se proudícím plynem 10 nechá ochladit. Stupačkovým uzávěrem 13 se odpustí, natlakovaný plyn 10 a sonda 3 se otevře.
Po termické stabilizací je jílová hornina 1 trvale indiferentní vůči sladké vodě a slabým elektrolytům a v uskladňovací vrstvě 2 nenastává botnání. Není třeba používat drahých chemikálií a připravovat složité roztoky,, které mají pouze omezenou působnost. Při následných technologických postupech v sondě 3 není třeba vybírat a připravovat speciální kapaliny.
PŘEDMĚT VYNALEZU '

Claims (2)

  1. PŘEDMĚT VYNALEZU '
    Způsob zábrany botnání jílových hornin, vyznačený tím, že jílová hornina se zahřeje » nejméně na 400 °C. .
  2. . 2 listy výkresů
    Severografia, n. p., závod 7, Most
CS778178A 1978-11-28 1978-11-28 Způsob zábrany botnání jílových hornin CS203570B1 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS778178A CS203570B1 (cs) 1978-11-28 1978-11-28 Způsob zábrany botnání jílových hornin

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS778178A CS203570B1 (cs) 1978-11-28 1978-11-28 Způsob zábrany botnání jílových hornin

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CS203570B1 true CS203570B1 (cs) 1981-03-31

Family

ID=5427537

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS778178A CS203570B1 (cs) 1978-11-28 1978-11-28 Způsob zábrany botnání jílových hornin

Country Status (1)

Country Link
CS (1) CS203570B1 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
Aquilina et al. Water-rock interaction processes in the Triassic sandstone and the granitic basement of the Rhine Graben: Geochemical investigation of a geothermal reservoir
Goodlett et al. The role of screening and laboratory flow studies in EOR process evaluation
Hill Cation exchange in chemical flooding: Part 3-experimental
Singh et al. Enhanced safety of geologic CO2 storage with nanoparticles
Callaghan et al. Hydraulic conductivity dynamics during salt leaching of a sodic, structured subsoil
Han Rock stability under different fluid flow conditions
Durmusoglu et al. Experimental study of horizontal barrier formation by colloidal silica
Savage The effects of high salinity groundwater on the performance of clay barriers
JP2007518002A (ja) 地下累層の強化方法
CS203570B1 (cs) Způsob zábrany botnání jílových hornin
US3087543A (en) Method for improving oil-water ratios of oil and gas wells
Hall et al. Limiting factors in ground water remediation
Yongfu Mechanisms and models for bentonite erosion used for geologic disposal of high level radioactive waste: a review
Guarena Relevance of chemical and electrical phenomena to the semipermeable properties of bentonites
Cui et al. Effects of temperature on the transport of suspended particles through sand layer during groundwater recharge
Mercer et al. Review of simulation techniques for aquifer thermal energy storage (ATES)
Eriksen Some notes on diffusion of radionuclides through compacted clays
Alhuraishawy et al. Influencing factors analysis in the combination of gel treatment and low salinity water flooding using sensitivity analysis
Coulter et al. A Laboratory Study of Clay Stabilizers
Liu et al. Long-term simulation of process and hydrogeochemistry of gas field produced water reinjection into a limestone reservoir
Lin et al. Migration Behavior and Breakthrough Time of Zinc Ions in Soil-Bentonite Liner
Haynes Pressure Buildup-Chemical Incompatibility Liquid Injection Wells
Luukkonen Modelling approach for geochemical changes in the Prototype repository engineered barrier system
Tang EXPERIMENTAL CHARACTERIZATION OF THE SEMIPERMEABLE MEMBRANE BEHAVIOUR OF PIERRE SHALE AT SOUTHERN SASKATCHEWAN
Shammas et al. Hazardous waste deep-well injection