CZ65199A3 - Použití peptidu-1 podobného glukagonu (GLP- 1) nebo jeho analogů k odstranění katabolických změn po chirurgickém zákroku - Google Patents

Abstract

Metoda oslabení postoperačních katabolických změn a hormonální odezvy na stres. GLP-1, analog GLP-1 nebo derivát GLP-1 se podává v dávce účinné k normalizaci glukózy v krvi.

Description

Použití peptidu-1 podobného glukagonu (cjlfí-1) nebo jeho analogů k odstranění katabolických změn po chirurgickém zákroku

Oblast techniky

Tento vynález se týká metody zlepšení procesu uzdravování po operačních zákrocích, která má preventivní vliv na vznik katabolických reakcí a inzulínové rezistence vznikající v souvislosti s chirurgickým zákrokem'.

^avadní stav techniky

V západním světě je ročně provedeno přibližně 20 až 25 tisíc chirurgických zákroků na jeden milion obyvatel. Chirurgické, stejně jako každé jiné trauma iniciuje významné změny v metabolismu [Shaw, J.H.F., a kol., Ann. Surg., 209 (1), 63-72 (1989); Little, R.A., a kol., Prog. Clin. Biol. Res. 263A, 463475 (1987); Frayn, K.N., Clin. Endocrinol. 24, 577-599 (1986); Brandi, L., a kol., Clin. Sci. 85, 525-535 (1993)]. Zrychlená syntéza glukózy, primárního energetického zdroje tkáňové reparace, je důležitou metabolickou změnou po chirurgickém zákroku a objevuje se při zvýšeném odbourávání proteinů a energetických zásob v organismu. [Gump, F.E., a kol., J.

Trauma, 14, 378-388 (1974); Black, R.B., a kol., Ann. Surg.

196, 420-435 (1982)].

Tyto změny byly dříve přisuzovány glukóza-regulačním stresovým hormonům a jiným katabolickým faktorům, jako například cytokinům, které jsou uvolňovány jako odpověď na trauma. Výraznějšími změnami katabolismu jsou vyšší úmrtnost a zpomalení procesu uzdravování pacienta [Thorell, A., a kol., Eur. J. Surg., 159, 593-599 (1993); Chernow, B., a kol., Arch. Intern. Med., 147, 1273-1278 (1987)].

Pooperační katabolické stavy mohou být léčeny anabolickými hormony, zejména růstovým hormonem a IGF-1 [Hammarkvist F., a kol., Ann. Surg., 216(2), 184-190 (1991); Ziegler, T., a kol., Annu. Rev. Med., 45, 459-480 (1994); Ziegler, T.R., a kol., J. Parent. Ent. Nutr. 14(6), 574-581 (1990)]. Některé studie popisují zřetelný benefit inzulínové terapie u pacientů s katabolickým traumatem [Hinton, P., a kol., Lancet, 17 (Apríl), 767-769 (1971); Schizgal, H., a kol., Tím. J. Clin. Nutr., 50, 1355-1363 (1989); Woolfson, A.M.J., a kol·., N. Clin. '^T,1tr., 50, 1353-1363; Woolfson, A.M.J., a kol., N. Engl. J.

Med. 300, 14-17 (1979); Brooks, D., a kol·., J. Surg. Res. 40, 395-405 (1986); Sakurai, Y., a kol., Ann. Surg. 222, 283-297 (1955)] .

Nicméně jiné studie ukazují, že prospěch z pooperačního použití inzulínu je často snižován inzulínovou rezistencí. Při inzulínové rezistenci vyvolává normální koncentrace inzulínu nižší než normální odpověď. Inzulínová rezistence může být zapříčiněna buď poklesem vazby inzulínu na povrchové buněčné receptory nebo změnami v intracelulárním metabolismu. První typ, který je charakterizován jako pokles citlivosti na inzulín, může být typicky překonán vzestupem koncentrace inzulínu. Druhý- typ, který je charakterizován sníženou odpovědí na inzulín, nemůže být překonán podáním většího množství inzulínu.

Posttraumatická inzulínová rezistence může být překonána dávkami inzulínu, které jsou úměrné stupni inzulínové rezistence a podle všeho tedy i poklesu citlivosti na inzulín [Brandi, L.S., a kol., Clin. Science 79, 443-450 (1990); Henderson A.A., a kol., Clin. Sci. 80, 25-32 (1990)]. Snížení citlivosti na inzulín nastupující po plánovaném abdominálním

• 9 ··»·<*» • · « · · · « ·« * · ···« ·····* · • · · · ♦ · *-· · ·*> * * * · * chirurgickém výkonu trvá nejméně pět dni, ale ne více než tři týdny, přičemž největší pokles je první pooperační den a jeho návrat k normálním hodnotám může zabrat až tři týdny [Thorell, A.,a kol., (1993)].

Příčiny pozorované transientní posttraumatické inzulínové rezistence nejsou zcela objasněny. Oba hormony, kortizol a glukagon, mohou přispívat ke katabolické odpovědi organismu na trauma [Alberti K.G.M.M., a kol., J. Parent. Ent. Nutr. 4(2), 141-146 (1980); Gelfand, R.A., a kol., J. Clin. Invest. 74 (prosinec), 2238-2248 (1984); Marliss, E.B., a kol., J. Clin. Invest. 49, 2256-2270 (1970)]. Avšak studie zaměřené na postoperační inzulínovou rezistenci neprokázaly žádnou korelaci mezi změnami těchto katabolických hormonů a změnami citlivosti k inzulínu po operačních výkonech [Thorell, A., a kol., (1993); Thorell, A., Karolinska Hospital and Institute, 104 01 Stockholm, Švédsko (1993); Thorell, A.,a kol., Br. J. Surg. 81, 59-63 (1994)] . '

Nárůst dostupnosti lipidů po traumatu může indukovat inzulínovou rezistenci prostřednictvím cyklu glukózy a mastných kyselin [Randle, P.J., a kol., Diab. Metab. Rev. 4(7), 623-638 (1988)]. Nárůst dostupnosti volných mastných kyselin (FFA) indukuje inzulínovou rezistenci a mění substrát oxidace z glukózy na tukovou substanci, a to dokonce i při současném podávání infuzí inzulínu [Ferrannini, E., a kol., J. Clin. Invest. 72, 1737-1747 (1983); Bevilacqua, S., a kol.,

Metabolism 36, 502-506(1987); Bevilacqua, S., a kol., Diabetes 39, 383-389 (1990); Bonadonna, R.C., a kol., Am. J. Physiol. 259, E736-750 (1990); Bonadonna, R.C., a kol., Am. J. Physiol. 259, E49-56 (1989)].

Aby se snížilo riziko anestézie, tak se u plánovaných výkonů běžně postupuje tak, že se pacient nechá noc před operací nalačno. Tento zaběhaný postup, že se pacient před chirurgickým zákrokem nechá přes noc (10 až 16 hodin) nalačno, usnadňuje rozvoj katabolického stavu a zhoršuje inzulínovou rezistenci.

Studie prováděné na krysách, které byly vystaveny stresu, jako například krvácení a endotoxémii ukázaly, že lačnění kratší než 24 hodin zjevně ovlivňuje katabolickou odpověď na trauma [Alibegovic, A., a kol., Circ. Shock, 39, 1-6 (1993); Eshali, A.H., a kol., Eur. J. Surg., 157, 85-89 (1991) ; Ljungquist, O.,· a kol., Am. J. Physiol., 22, B692-698 (1990)]. Dokonce i krátká perioda lačnění před počátkem traumatu zjevně snižuje rezervy cukrů, významně mění hormonální prostředí, zvyšuje stresovou odpověď, a co je nejdůležitější, zvyšuje mortalitu [Alibegovic, A., a kol., Circ. Shock, 39, 1-6 (1993)].

Pacienti, kteří dostali před operačním výkonem glukózu, buď per os [Nygren, J., a kol., Ann. Surg. 222, 728-734 (1995)] nebo infúzí, měli po provedeném chirurugickém zákroku nižší výskyt inzulínové rezistence v porovnání s pacienty, kteří byli před operací necháni nalačno. Pacienti, kteří před plánovaným abdominálním chirurgickým výkonem dostávali přes noc glukózu v infúzích (5mg-/kg/min) , ztratili po operaci v průměru 32 % citlivosti k inzulínu, zatímco pacienti, kteří byli, jak se běžně postupuje, před operací necháni přes noc nalačno, ztratili v průměru 55 % citlivosti k inzulínu [Ljungquist, O., a kol., J. Am. Coli. Surg., 178, 329-336 (1994)].

K nepříznivým účinkům lačnění na proces zotavování se po chirurgickém zákroku je třeba ještě přidat imobilizaci pacienta a hypokalorickou výživu během operačního zákroku a po něm, které se rovněž podílejí na vzestupu inzulínové rezistence po operačním zákroku. U zdravých dobrovolníků byl po 24 hodinách imobilizace a hypokalorické výživy indukován vzestup periferní inzulínové rezistence proti zdravým dobrovolníkům o 20 až 30 %. Tedy pooperační inzulínová rezistence po předoperačním podávání infúzí glukózy, o které bylo výše referováno [Ljungquist, O., (1994)], může být zčásti zapříčiněna aditivními účinky, které jsou výsledkem pooperačního klidu na lůžku a hypokalorické výživy.

Vzhledem k obecným danostem chirurgie je důležité minimalizovat vedlejší nežádoucí účinky, jako je například katabolická odpověď nebo rezistence na inzulín, aby bylo možné zlepšit proces uzdravování a aby se snížilo riziko mortality. Pooperační inzulínová rezistence znemožňuje terapii katabolického stavu pomocí inzulínu. Ustálená lékařská praxe, kdy se pacient nechá před operačním zákrokem nalačno, může vést k exacerbaci pooperačního katabolického stavu a vzniku inzulínové rezistence. Proto je potřeba terapie, která umožní překonat oba stavy, tedy jak stav katabolický tak i inzulínovou rezistenci.

Jak bylo uvedeno, jednou takovou možností, jak překonat katabolický stav a inzulínovou rezistenci, je společné podávání glukózy a inzulínu, a to před, během i po operačním zákroku. Avšak je třeba vzít v potaz, že podávání inzulínových infúzí vytváří potenciální riziko vzniku hypoglykémie, která je definována jako obsah glukózy v krvi nižší než 0,3-milimolární. Hypoglykemický stav zvyšuje riziko ventrikulární arytmie, která tak může být nebezpečným důsledkem podávání inzulínových infúzí. K zabránění rozvoje hypoglykemického stavu u pacientů s diabetem byl vypracován algoritmus podávání inzulínových infúzí [Hendra, T. J., a kol., Diabetes Res. Clin. Pract., 16, .»···* ····· ·· * ·

213-220 (1992)]. Nicméně i v případě použití tohoto algoritmu se u 21 % pacientů rozvinul hypoglykemický stav. V jiné studii, kde se prováděla kontrola glukózy u pacientů po infarktu myokardu, kterým byly podávány infúze glukózy a inzulínu, došlo k rozvoji hypoglykemického stavu u 18 % pacientů [Malmberg,

K.A., a kol., Diabetes Care, 17, 1007-1014 (1994)].

Podáváni inzulínových infúzí rovněž vyžaduje časté sledování hladin glukózy v krvi tak, aby případný rozvoj hypoglykemického stavu mohl být co nejdříve detekován a co možná nejdříve léčen. U pacientů v citované studii [Malmberg, (1994)], kteří dostávali inzulínové infúze, byla hladina glukózy v krvi měřena nejméně každou druhou hodinu a rychlost podávání inzulínu byla odpovídajícím způsobem upravena. To znamená, že bezpečnost a účinnost terapeutického podávání infúzí glukózy a inzulínu u pacientů s infarktem myokardu závisí na snadnosti a rychlosti získávání informací o obsahu glukózy v krvi. Takováto intenzívní potřeba monitorování hladiny glukózy v krvi klade vysoké nároky na zdravotnický personál, vede ke zvyšování nákladů a znesnadnění léčby.

V důsledku to znamená, že jednotky předoperační chirurgické péče často nemají vyhrazené zdroje na monitorování a optimalizaci hladin krevní glukózy v předoperační péči, jak by tomu mělo být u pacientů, kterým je podáván inzulín. Vzhledem k rizikům a nákladům, které jsou s podáváním inzulínových infúzí spojeny,'je zapotřebí změněného přístupu, k před-nebo pooperačnímu ovlivnění traumatické katabolické reakce.

Vnitřně sekretovaný hormon, glukagonu-1 podobný peptid, zkracovaný jako GLP-1, vzniká z proglukagonu ve střevě a zvyšuje potravou navozené vylučování inzulínu [Krcyman, B., a kol., Lancet, 2, 1300-1303 (1987)]. Jsou známy různé zkrácené formy GLP-1, které stimulují sekreci inzulínu (insulinotropní aktivita) a vznik cAMP [viz. např., Mojsov, S., Int. J. Peptide Protein Research, 40, 333-343 (1992)]. Byl zjištěn vztah mezi různými inzulinotropnimi odpověďmi na exogenni podáváni GLP-1, amidu. GLP-1 (7-36) a kyseliny GLP-1 (7-37) , které byly labolatorně testovány in vitro u savců, zvláště člověka [viz např. Nauck, M.A., a kol., Diabetologia, 36, 741-744 (1993); Gutniak, M., a kol·., New England J. of Medicine, 326(20), 13161322 (1992); Nauck, M.A., a kol., J. Clin. Invest., 91, 301-307 (1993); a Thorens, B., a kol., Diabetes, 42, 1219-1225 (1993)]. Amid GLP-1 (7-36) vykazuje výrazný antidiabetogenni účinek u pacientů s inzulín- dependentním typem diabetů, a to stimulací citlivosti k inzulínu a zvýšením glukózou navozeného uvolňování inzulínu ve fyziologických koncentracích [Gutniak, M., a kol., New England J. of Medicine, 326(20), 1316-1322 (1992)]. Pokud ho podáváme pacientům s non inzulín-dependentím typem diabetů, pak amid GLP-1 (7-36) stimuluje uvolňování inzulínu, snižuje sekreci glukagonu, inhibuje vyprazdňování žaludku a zvyšuje utilizaci glukózy [Nauck, (1993); Gutniak, (1992); Nauck, (1993)].

Použití molekuly typu GLP-1 v dlouhodobější terapii je znemožněno poločasem těchto peptidů v séru, který je dost krátký. Například GLP-1 (7-37) má poločas v séru pouze 3 až 5 minut. Amid GLP-1 (7-36) má v případě subkutánního podání poločas okolo 50 minut. To znamená, že abychom dosáhli prolongovaného účinku, musí být GLP molekuly podávány kontinuálně v infúzích [Gutniak, M., a kol., Diabetes Care, 17, 1039-1044 (1994)]. Ve zde uvedeném vynálezu nejsou GLP-1 látky s krátkým poločasem a nutností kontinuálního podávání nevýhodné, protože pacienti před operačním výkonem jsou obvykle hospitalizováni a roztoky jsou jim obvykle kontinuálně podávány parenterální cestou, a to před, během i po operačním výkonu.

• » «·· · · · * • « · ···· · ·· « • » » · · 4 » ····· » » · · * · · • V <->··♦ · · · ·

Podstata vynálezu

Tento vynález poprvé představuje metodu oslabení postoperačních katabolických změn a inzulínové rezistence, zahrnující podávání sloučeniny vybrané ze skupiny, která obsahuje GLP-1, analogy GLP-1, deriváty GLP-1 a jejich farmaceuticky přijatelné soli pacientovi, který takové ošetření potřebuj e.

Popis obrázků na výkresech

Obrázek 1 je graf procentních změn rychlosti glukózové infúze (GIR = glucose infusio rate) pacientů v pooperační (postop clamp) periodě ve vztahu k předoperační periodě (preop clamp). Bylo srovnáváno šest (6) kontrolních a sedm (7) pacientů, kteří dostávali hyperinsulinemickou normoglykemickou infúzi (I) před a během plánovaného operačního výkonu.

Obrázek 2 ukazuje účinek kontinuálního podávání amidu GLP-1 (7-36) v infúzi na průměrnou koncentraci glukózy v krvi (milimolární) (' ) u pacientů s non inzulíndependentním typem diabetes mellitus (NIDDM), který byl podáván během noci. Graf rovněž zobrazuje účinek kontinuálního podávání inzulínových infúzi na průměrnou koncentraci glukózy v krvi (—o—) u stejné skupiny pacientů s non-inzulín dependentním typem diabetes mellitus, ale v průběhu jiné noci.

Na obrázku’3 je graf, který ukazuje účinek infúzi amidu GLP-1 (7-36) na průměrnou koncentraci glukózy (milimolární) ( - !.— i— ,) v krvi u pacientů s non-inzulín dependentním typem diabetes mellitus. Infúze jim byly podávány během dne, vždy tři hodiny, a s podáváním se začalo vždy se začátkem každého ze tří denních jídel. Graf rovněž zobrazuje účinek subkutánně podávaného inzulínu na průměrnou koncentraci glukózy »

• * · • · 9 • · · · · · »_z · • » « · v krvi (—O—) u stejné skupiny pacientů s non-inzulín dependentním typem diabetes mellitus. Inzulín jim byl podáván injekčně jiný den, krátce před každým jídlem.

Detailní popis vynálezu „GLP-1 značí GLP-1 (7-37). Podle zvyklostí v oboru je amino-konec GLP-1 (7-37) označen číslem 7 a karboxylový konec je označen číslem 37. Sekvence aminokyselin GLP-1 (7-37) je v oboru dobře známa, ale je zde níže prezentována pro pohodlí čtenáře:

NH2-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Glu-Gly-Gln-Ala-Ala²⁵-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³⁰Trp-Leu-Val-Lys-Gly³⁵-Arg-Gly³⁷-COOH (SEQ ID NO. 1) „GLP-1 analog je definován jako molekula, ve které se vyskytuje jedna nebo více aminokyselinových substitucí, delecí, inverzí nebo adicí ve srovnání s GLP-1. Analogy GLP-1 známé v oboru zahrnují například: GLP-1 (7-34) a GLP-1 (7-35), GLP-1 (7-36), Gln⁹-GLP-1 (7-37), D-Gln⁹-GLP-1 (7-37), Thr¹⁶-Lys¹⁸-GLP-1 (7-37) a Lys¹⁸-GLP-1 (7-37) . Preferovanými analogy jsou GLP-1 (7-34) a GLP-1 (7-35), které jsou uveřejněny v US patentu č.

118 666, zde jsou uvedeny v odkazech, a rovněž sem patří GLP1 (7-36), přičemž tyto látky jsou biologicky získané formy GLP-1 mající insulinotropní vlastnosti. Další analogy GLP-1 jsou uveřejněny v US patentu č. 5 545 618, který je zde uveden v odkazu.

„GLP-1 derivát je definován jako molekula, která má sekvenci aminokyselin jako GLP-1 nebo jako analog GLP-1, ale • · · navíc má chemicky změněny: jednu nebo více postranních aminokyselinových skupin, a atomy uhlíku, koncovou aminoskupinu nebo koncový zbytek karboxylové kyseliny. Chemická modifikace zahrnuje, ale není limitována, přidávání chemických skupin, vytváření nových vazeb a odstraňování chemických skupin. Modifikace postranních aminokyselinových skupin zahrnuje, aniž by tím byla limitována, acylaci lysinových ε-aminoskupin, N-alkylaci argininu, histidinu nebo lysinu, alkylaci karboxylových skupin kyseliny glutamové a asparagové a deaminaci glutaminu nebo asparaginu. Modifikace koncové aminoskupiny zahrnují, aniž by tím byly limitovány, desaminaci, N-nižší alkylové, N-di-nižší alkylové a N-acylové modifikace. Modifikace koncové karboxylového skupiny zahrnují, aniž by tím byly limitovány, amidové, nižší alkylamídové, dialkylamidové á nižší alkylesterové modifikace. Nižší alkyl značí alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku. Kromě toho může být alespoň jedna postranní skupina nebo koncová skupina chráněna chránícími skupinami, které jsou známy běžně kvalifikovaným chemikům, kteří se zabývají proteiny. Na a atom uhlíku může být navázána jedna nebo dvě methylové skupiny.

Preferovaná skupina z GLP-1 analogů a derivátů pro použití v tomto vynálezu je složena z molekul vzorce:

Rl-X-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Y-Gly-Gln-Ala-Ala²⁵-Lys-Z-Phe-Ile-Ala³⁰Trp-Leu-Val-Lys-Gly³⁵-Arg-R₂ (SEQ ID NO. 2) a jejích farmaceuticky přijatelných solí, kde

Ri je ze skupiny, která obsahuje L-histidin, D-histidin,

Μ « • · · · • · desaminohistidin, 2-aminohistidin, β-hydroxyhistidin, homohistidin, cc-fluormethylhistidin a a-methylhistidin;

X je ze skupiny, která obsahuje Ala, Gly, Val, Thr, Ile a amethylalanin;

Y je ze skupiny, která obsahuje Glu, Gin, Ala, Thr, Ser a Gly;

Z je ze skupiny, která obsahuje Glu, Gin, Ala, Thr, Ser a Gly;

R2 je ze skupiny, která obsahuje NH2, a Gly-OH;

za předpokladu, že sloučenina má izoelektrický bod, který se pohybuje v rozmezí od asi 6,0 do zhruba 9,0; s další podmínkou, že pokud Ri je His, X je Ala, Y je Glu a Z je Glu, R2 musí být NH2.

Byla popsána celá řada analogů a derivátů GLP-1, jejichž izoelektrický bod se pohybuje ve výše uvedeném rozmezí a patří sem například:

GLP-1' (7-36)NH₂ Gly⁸-GLP-1 (7-36) NH2 Gln⁹-GLP-1 (7-37)

D-Gln⁸-GLP-1 (7-37)

Acethyl-Lys⁸-GLP-1 (7-37)

Thr⁹-GLP-1 (7-37)

D-Thr⁹-GLP-1 (7-37)

Asn⁹-GLP-1 (7-37)

D-Asn⁹-GLP-1 (7-37)

Ser²²-Arg²³-Arg²⁴-Gln²⁶-GLP-1 (7-37)

Thr¹⁶-Lys¹⁸-GLP-1 (7-37)

Lys¹⁸-GLP-1 (7-37)

• · ·

Arg²³-GLP-1 (7-37)

Arg²⁴-GLP-1 (7-37) a podobné [viz např. WO 91/11457].

Další preferovaná skupina aktivních sloučenin pro použiti v tomto vynálezu je uvedena ve WO 91/11457 a obsahuje především GLP-1 (7-34), GLP-1 (7-35), GLP-1 (7-36) nebo GLP-1 (7-37) nebo jejich amidové formy a farmaceuticky přijatelné soli, které máji alespoň jednu modifikaci z následující skupiny, která obsahuj e:

a) substituci glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, ísoleucínu, leucinu, methioninu, fenylalaninu, argininu nebo D-lysinu za lysin v pozici 26 a/nebo v pozici 34; nebo substituci glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, isoleucinu, leucinu, methioninu, fenylalaninu, lysinu nebo D-argininu za arginin v pozici 36;

b) substituci oxidaci rezistentní aminokyseliny za tryptofan v pozici 31;

c) nejméně jednu substituci z dále uvedených: tyrosin za valin v pozici 16; lysin za serin v pozici 18; kyselina asparagová za kyselinu glutamovou v pozici 21; serin za glycin v pozici 22; arginin za glutamin v pozici 23; arginin za alanin v pozici 24 a glutamin za lysin v pozici 26;

d) nejméně jednu substituci z dále uvedených: glycin, serin nebo cystein za alanin v pozici 8; kyselina asparagová, glycin, serin, cystein, threonin, asparagin, glutamin, tyrosin, alanin, valin, isoleucin, leucin, methionin nebo fenylalanin za kyselinu glutamovou v pozici 9; serin, cystein, threonin, ·· I · • « · • · asparagin, glutamin, tyrosin, alanin, valin, isoleucin, leucin, methionin nebo fenylalanin za glycin v pozici 10; kyselina glutamová za kyselinu asparagovou v pozici 15;

e) substituci glycinu, šeřinu, cysteinu, threoninu, asparaginu, glutaminu, tyrosinu, alaninu, valinu, isoleucinu, leucinu, methioninu, fenylalaninu nebo Dnebo N-acyl nebo alkyl-formy histidinu za histidin v pozici 7;

přičemž v substitucích a), b) , d) a e) substituované aminokyseliny mohou být popřípadě v D-formě a aminokyseliny substituované v pozici 7 mohou být popřípadě v N-acyl- nebo N-alkyl-formě.

Protože enzym dipeptidylpeptidasa IV (DPP IV) může být zodpovědný za rychlou, in vivo pozorovanou inaktivaci podaného GLP-1, [viz například Mentlein, R., a kol·., Eur. J. Biochem., 214:829-835 (1993)], je preferováno podávání takových analogů a derivátů GLP-1, které jsou chráněny před aktivitou DPP IV.

Proto je preferováno zejména podávání Gly⁸-GLP-1 (7-36) NH2, Val⁸-GLP-1 (7-37) OH, a-methyl-Ala⁸-GLP-l (7-36) NH2 a Gly⁸-Gln²¹GLP-1 (7-37)OH nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí.

V tomto vynálezu je preferováno použití molekul nárokovaných v US patentu č. 5 188 666, který je zde úmyslně uveden v odkaze. Taková molekula je vybrána ze skupiny, která obsahuje peptid, který má následující sekvenci aminokyselin:

NH2-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Glu-Gly-Gln-Ala-Ala²⁵-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³⁰Trp-Leu-Val-X (SEQ ID NO:3) • ·

Η. . * · ···» · ·· · »· · · · · · » ·····* ···« « · · • *· · 'y * · ··· · · · · kde X je ze skupiny, která obsahuje Lys a Lys-Gly;

a deriváty zmíněného peptidu, kde zmíněný peptid je ze skupiny, která obsahuje: farmaceuticky přijatelnou adiční sůl s kyselinou zmíněného peptidu; farmaceuticky přijatelnou karboxylovou sůl zmíněného peptidu; farmaceuticky přijatelný nižší alkylester zmíněného peptidu; a farmaceuticky přijatelný amid zmíněného peptidu, který je ze skupiny, která obsahuje amid, nižší alkylamid a nižší dialkylamid.

Další preferovaná skupina molekul pro použití v tomto vynálezu je složena ze sloučenin nárokovaných v US patentu č.

512 549, který je zde úmyslně uveden v odkaze. Jedná se o sloučeninu a její farmaceuticky přijatelné soli následujícího obecného vzorce:

R^l-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Glu-Gly-Gln-Ala-Ala²⁵-Xaa-Glu-Phe-Ile-Ala³⁰Trp-Leu-Val-Lys-Gly³⁵-Arg-R³

I

R² (SEQ ID N0:4) kde

R¹ je ze skupiny, která obsahuje 4-imidazopropionyl, 4imidazoacethyl nebo 4-imidazo-a,a-dimethylacethyl;

R² je ze skupiny, která obsahuje nerozvětvený acyl s 6 až 10 atomy uhlíku nebo chybí;

R³ je ze skupiny, která obsahuje Gly-OH nebo NH2;

• · · · · « «

• · V « Λ · · • 9 · · · · ·· · • · ·· ·»···» • * » · » • · ··· · 9 * ·

Xaa je Lys nebo Arg;

tyto mohou být použity v tomto vynálezu.

Pro použití v tomto vynálezu je dávána přednost těm sloučeninám z SEQ ID NO:4, ve kterých Xaa značí arginin a R^z značí nerozvětvený acyl s 6 až 10 atomy uhlíku.

Pro použití v tomto vynález jsou více preferované sloučeniny z SEQ ID NO:4, ve kterých Xaa značí arginin, R² značí nerozvětvený acyl s 6 až 10 atomy uhlíku a R³ značí GlyOH.

Pro použití v tomto vynálezu jsou vysoce preferovnané sloučeniny z SEQ ID NO:4, ve kterých Xaa značí arginin, R² značí nerozvětvený acyl s 6 až 10 atomy uhlíku, R³ značí GlyOH a R¹ značí 4-imidazopropionyl.

Pro použití v tomto vynálezu je nejvíce preferovaná sloučenina z SEQ ID NO:4, ve které Xaa značí arginin, R² značí nerozvětvený acyl s 8 atomy uhlíku, R³ značí Gly-OH a R¹ značí 4-imidazopropionyl.

V tomto vynálezu je vysoce preferováno použití molekuly nárokované v US patentu č. 5 120 712, který je zde úmyslně uveden v odkaze. Tato molekula je vybrána ze skupiny, která obsahuje peptid následující sekvence aminokyselin:

NH2-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Glu-Gly-Gln-Ala-Ala²⁵-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³⁰• ·

Trp-Leu-Val-Lys-Gly³⁵-Arg-Gly³⁷-C00H (SEQ ID NO:1) a derivátů zmíněného peptidu, kde zmíněný peptid je ze skupiny, která obsahujefarmaceuticky přijatelnou adiční sůl s kyselinou zmíněného peptidu; farmaceuticky přijatelnou karboxylovou sůl zmíněného peptidu; farmaceuticky přijatelný nižší alkylester zmíněného peptidu; a farmaceuticky přijatelný amid zmíněného peptidu, který je ze skupiny, která obsahuje amid, nižší alkylamid a nižší dialkylamid.

V tomto vynálezu je nejvýše preferováno použití amidu GLP-1 (7-36) nebo jeho farmaceuticky přijatelné soli. Sekvence aminokyselin amidu GLP-1 (7-36) je následující:

NH₂-His⁷-Ala-Glu-Gly¹⁰Thr-Phe-Thr-Ser-Asp¹⁵-Val-Ser-Ser-Tyr-Leu²⁰Glu-Gly-Gln-Ala-Ala²⁵-Lys-Glu-Phe-Ile-Ala³⁰Trp-Leu-Val-Lys-Gly³⁵-Arg-NH2 (SEQ ID NO:5)

Metody pro přípravu aktivní sloučeniny použité v tomto vynálezu, jmenovitě GLP-1, analogy GLP-1 nebo deriváty GLP-1 jsou dobře známy a jsou popsány v US patentech č. 5 118 666;

120 712 a 5 523 549, které jsou uvedeny v odkaze.

Aminokyselinová složka aktivní sloučeniny nebo její prekurzor použitý v tomto vynálezu může být vyroben:

1) chemickou syntézou pevné fáze,

2) purifikací GLP molekul z přírodních zdrojů nebo

3) rekombinantní DNA technologií.

Chemická syntéza pevné fáze polypeptidů je dobře známa • · ····· · * * • » · · · · · * · · · · · * v oboru a můžeme ji nalézt v obecných textech této oblasti jako například: Dugas, H. a Penney, C., Bioorganic Chemistry, Springer-Verlag, New York (1981), str. 54-92; Merrifield, J.M., Chem. Soc., 85, 2149 (1962); Stewart and Young, Solid Phase Peptide Synthesis, Freeman, San Francisco (1969) str. 24-66.

Například aminokyselinová složka může být syntetizována metodou pevné fáze použitím peptidového syntetizéru 430A (PEApplied Biosystems, lne., 850 Lincoln Center Drive, Foster City, CA 94404) a syntézou cyklů dodávaných PE-Applied Biosystems. Butoxykarbonyl-aminokyseliny a ostatní činidla jsou komerčně dostupné u PE-Applied Biosystems nebo u jiných dodavatelů. Sekvenční butoxykarbonylová chemie používající dvojitě spo j ené’protokoly jsou aplikovány pro spuštění pmethylbenzhydrylaminové pryskyřice při přípravě C-konců karboxamidů. Pro výrobu C-konců kyselin se používá odpovídající PAM pryskyřice. Asn, Gin a Arg jsou sloučeny použitím přeformovaných esterů hydroxybenzotriazolu. Pro následující postranní řetězce mohou být použity tyto chránící skupiny:

Arg,	tosyl
Asp,	cyklohexyl
Glu,	cyklohexyl
Ser,	benzyl
Thr,	benzyl
Tyr,	4-bromkarbobenzoxyl

Odstranění butoxykarbonylových chránících skupin může být dosaženo použitím roztoku kyseliny triflouroctové v methylenchloridu. Následné dokončení syntézy peptidů se může provést odstraněním chránící skupiny a odštěpením pryskyřice pomocí bezvodého roztoku fluorovodíku (HF), který obsahuje 10 % meta-kresolu. Odštěpení postranních řetězců chránící skupiny • · • · · · ···· · · * 9 · · · ··· · · · · · ····

Ιο ··«·»·» ··♦ ···

9 9 9 9 · · * • · · » « ·« · · » · · « · (skupin) a odštěpení peptidu od pryskyřice se provádí při teplotě, která se pohybuje v rozmezí od -5 °C do 5 °C, nejlépe na ledě po dobu 60 minut. Po dostranění fluorovodíku, se peptid/pryskyřice promývá etherem a peptid je extrahován ledovou kyselinou octovou a lyofilizován.

K přípravě aktivní sloučeniny v tomto vynálezu může být použito metody,. která je dobře známa běžně kvalifikovanému odborníkovi v oboru rekombinantních DNA technologií. Ve skutečnosti by se měla dávat přednost použití DNA rekombinantních metod, protože ty mají větší výtěžnost.

Základní kroky v rekombinantní přípravě jsou:

a) izolace přírodní sekvence DNA, která kóduje molekulu GLP-1, nebo konstrukce syntetické nebo semisyntetické DNA, která kóduje sekvenci pro molekulu GLP-1,

b) umístění kódující sekvence do expresního vektoru způsobem, který je vhodný pro expresi proteinů, a to buď samostatně nebo ve formě fúzovaných proteinů,

c) transformace příslušné eukaryotické nebo prokaryotické hostitelské buňky pomocí expresního vektoru,

d) kultivace transformované hostitelské buňky za podmínek, které umožní expresi molekuly GLP-1 a

e) odebrání a purifikace rekombinantně přpravené molekuly GLP-1.

Jak bylo uvedeno výše, kódující sekvence mohou být buď • · ···♦ · *· · ··· · · · · · · ··· • · · · · · ··· ·· · · · · · · · ·· zcela syntetické nebo mohou být výsledkem modifikace na větší přírodní glukagon kódující DNA. DNA sekvence, která kóduje preproglukagon, je uvedena v Lund a kol., Proč. Nati. Acad.

Sci. U.S.A., 79, 345-349 (1982) a může být použita jako výchozí látka v semisyntetické přípravě sloučenin uvedených v tomto vynálezu, a to změnou přírodní sekvence tak, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků.

Syntetické geny, které in vitro nebo in vivo transkripcí a translací dávají vzniknout molekule GLP-1, mohou být připraveny metodami, které jsou v oboru dobře známy. Vzhledem k přirozené degeneraci genetického kódu, kvalifikovaný odborník rozpozná, že může být připraven poměrně značný počet DNA sekvencí, z nichž všechny kódují GLP-1 molekuly.

Metody přípravy syntetických genů jsou dobře známy v oboru, viz Brown, a kol. (1979) Methods in Enzymology,

Academie Press, N.Y., 68, 109-151. DNA sekvence je navržena podle požadované sekvence aminokyselin použitím genetického kódu, který snadno určí každý běžně kvalifikovaný biolog.

Jednou navržená samotná sekvence může být připravována použitím konvenčního DNA syntetizujícího přístroje, jako například model 380A nebo 380B DNA syntetizér (PE-Applied Biosystems, lne., 850 Lincoln Center Drive, Foster City, CA 94404).

K expresi aminokyselinové složky sloučeniny použité v tomto vynálezu se DNA sekvence syntetizována genovým inženýrstvím vloží do jednoho z mnoha vhodných rekombinantních DNA expresních vektorů použitím odpovídající restrikční endonukleázy, viz obecně Maniatis a kol. (1989), Molecular Cloning; A Laboratory Manual, Cold Springs Harbor Laboratory Press, N.Y., Vol. 1-3. Místa štěpení restrikčních endonukleáz jsou uložena na obou koncích DNA, která kóduje GLP-1 molekulu, • · · ·

tak, aby se usnadnilo vložení i izolace do amplifikačních vektorů a vektorů genové exprese, které jsou v oboru dobře známy. Jednotlivé použité endonukleázy jsou řízeny vzorem pro štěpení restrikčními endonukleázami původně použitého vzoru vektoru genové exprese. Restrikční místa jsou vybrána tak, aby přesně odpovídala kódující sekvenci s kontrolní sekvencí, čímž dosáhneme správného čtení rámečku a exprese proteinu, který nás zajímá. Kódující sekvence musí být umístěna tak, aby mohlo dojít ke správnému čtení rámečku promotorem a vazebným místem expresního vektoru ribozómu, přičemž oba jsou funkční v hostitelské buňce, ve které má být protein exprimován.

Abychom dosáhli účinné transkripce syntetického genu, musí být tento použitelně spojen s regionem promotor-operátoru.

Proto je tedy region promotor-operátoru syntetického genu umístěn ve stejném směru sekvencí vzhledem k iniciačnímu kodónu ATG syntetického genu.

V oboru je dobře známo mnoho druhů vektorů genové exprese, které jsou použitelné pro transformaci prokaryotických a eukaryotických buněk, viz The Promega Biological Research Products Catalogue (1992) (Promega Corp., 2800 Woods Hollow Road, Madison, WI, 53711-5399); The Stratagene Cloning Systems Catalogue (1992) (Stratagene Corp., 11011 North Torrey Pines Road, La Jolla, CA, 92037). Rovněž US patent č. 4 710 473 popisuje cirkulární DNA plazmidové transformační vektory užitečné pro expresi exogenních genů v E. coli při vysokých hladinách. Tyto plazmídy jsou užitečné jako transformační vektory v procedurách rekombinantní DNA a:

a) poskytují plazmidu schopnost autonomní replikace v hostitelské buňce;

• · • ·

b) slouží jako kontrola autonomní replikaci plazmidu s ohledem na teplotu, při kterých jsou kultury hostitelských buněk udržovány;

c) slouží ke stabilizaci a udržení plazmidu v populaci hostitelských buněk;

d) slouží k přímé syntéze proteinů udávající udržování plazmidu v populaci hostitelskýxh buněk;

e) slouží k zajištění rozpoznávání míst pro restrikční endonuklázu specifických pro plazmid;

f) slouží k ukončení transkripce mRNA.

Tyto cirkulární plazmidy jsou užitečné jako vektory v procedurách rekombinantní DNA pro zabezpečení vysokých hladin exprese exogenních genů.

Po připravení vektoru genové exprese pro aminokyselinovou složku sloučeniny, která je použita v tomto vynálezu, je dalším krokem umístění vektoru do vhodné buňky, čímž se vytvoří rekombinantní hostitelská buňka pro expresi polypeptidu. Techniky, které transformují buňky rekombinantními vektory DNA jsou v oboru dobře známy a je možné je nalézt v obecných odkazech jako například: Maniatis, a kol·., supra. Hostitelská buňka může být vytvořena jak z buňky prokaryotické, tak z buňky eukaryotické.

Prokaryotické buňky obecně produkují protein vyšší rychlostí a rovněž je snazší jejich kultivace. Proteiny exprimované ve vysokoúrovňových bakteriálních systémech se charakteristicky seskupují v granulech a inkluzích, které ········ ···· *·*· · · ··· · · « ··· ··· ····· · · · ··· ·· · · · · · ·· ·· obsahují vysoké hladiny v nadbytku exprimovaných proteinů. Tyto proteinové agregáty musí být obvykle odebrány, rozpuštěny, denaturovány a znovu složeny za použití technik, které jsou dobře známy v oboru, viz Kreuger, a kol., (1990) in Protein Folding, Gierasch and King, eds., str. 136-142, American Association for the Advancement of Science Publication č. 8918S, Washington, D.C.; US patent č. 4 923 967.

Změny prekurzoru GLP-1 nebo změny aminokyselinové sekvence analogu GLP-1 za účelem přípravy požadovaných analogů a derivátů GLP-1 jsou prováděny pomocí metod, které jsou dobře známy v oboru: chemická modifikace, enzymatická modifikace nebo kombinace chemické a enzymatické modifikace GLP-1 prekurzorů.

Pro přípravu molekuly GLP-1, použité v tomto vynálezu, mohou být užitečné techniky, které používají klasických metod kapalné fáze a semisyntetických metod. Metody pro přípravu molekul GLP1, použitých v tomto vynálezu, jsou dobře známy běžně kvalifikovaným chemiků, kteří se zabývají peptidy.

Adice acylových skupin na ε aminoskupinu Lys²⁴ může být provedena použitím kterékoli z velkého množství metod, které jsou známy v oboru, viz Bioconjugate Chem. „Chemical Modifications of Proteins: History and Applications str. 1-12 (1990) a Hashimoto a kol., Pharmaceutical Res. 6(2), 171-176 (1989).

Například, N-hydroxysukcinimidester kyseliny oktanové může být navázán na lysyl-s-amin použitím 50% acetonitrilu v pufrovaném roztoku borátu. Acylaci peptidu je možné provádět buď před nebo po navázaní imidazolové skupiny. Kromě toho je možné, pokud je peptid připraven rekombinantně, provést acylaci ještě před enzymatickým štěpením. Lysin může být acylován rovněž v derivátech GLP-1 jak je uvedeno ve WO 96/29342, který • · · · • ·

je zde začleněn v odkazech.

Existence a příprava množství chráněných, nechráněných a částečně chráněpých, přírodních a nepřírodních funkčních molekul analogů a derivátů GLP-1 (7-36), amidu a GLP-1 (7-37) byla popsána v oboru [viz například US patenty č. 5 120 712 a 5 118 666, které jsou zde uvedeny v odkazech a Orskov, C., a kol., J. Biol. Chem., 264(22), 12826-12829 (1989) a WO 91/11457 (Buckley, D.I., a kol., vydaný 8. srpna 1991)] a zde je uvedena v odkazech.

Podle volby mohou být amino- a karboxylové konce aminokyselinových zbytků derivátů GLP-1 chráněny oba nebo jenom jeden z nich. Reakce pro vytváření a odstraňování takovýchto chránících skupin jsou popsány ve standardních pracech, například „Protective Groups in Organic Chemistry, Plenům Press, Londýn a. New York (1973); Green, T.H., „Protective Groups in Organic Synthesis, Wiley, New York (1981) ; „The Peptides, Vol. I, Schróder and Lůbke, Academie Press, Londýn a New York (1965). Představitelé chránících skupin pro aminoskupiny zahrnují například formyl, acethyl, isopropyl, butoxykarbonyl, fluorenylmethoxykarbonyl, karbobenzyloxyl a tak podobně. Představitelé chránících skupin pro karboxylové skupiny zahrnují například benzylester, methylester, ethylester, t-butylester, p-nitrofenylester a tak podobně.

Deriváty GLP-1 na karboxylovém konci s nižší alkylesterem, použité v tomto vynálezu jsou připravovány reakcí požadovaného alkanolu (s 1 až 4 atomy uhlíku) s požadovaným polypeptidem za přítomnosti katalyzující kyseliny, jako je například kyselina chlorovodíková. Vhodné podmínky pro pro přípravu takovéhoto alkylesteru zahrnují reakční teplotu okolo 50 °C a reakční čas, který se pohybuje v rozmezí od asi 1 do asi 3 hodin. Podobně • ·· ·· ···· · · «· ···· · · ’ ·*»·· ·· · · ···· · ·- * · • · · · · » · ··· ·· · · ·· · ·· ·· mohou být připraveny alkylestery zbytků Asp a/nebo Glu.

Příprava karboxamidového derivátu sloučeniny použité v tomto vynálezu je prováděna jak je například popsána v Stewart, J.M., a kol., Solid Phase Peptide Synthesis, Pierce Chemical Company Press, (1984) .

V tomto vynálezu mohou být použity farmaceuticky přijatelné soli připravené z GLP-1 a analogu GLP-1 nebo derivátu GLP-1. Kyseliny obvykle používané k přípravě adičních solí kyselin jsou anorganické kyseliny, jako například kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina jodovodíková, kyselina sírová, kyselina fosforečná a tak podobně, a organické kyseliny, jako jsou například kyselina p-toluensulfonová, kyselina methansulfonové, kyselina oxalová, kyselina pbromfenylsulfonová, kyselina uhličitá, kyselina jantarová, kyselina citrónová, kyselina benzozová, kyselina octová a tak podobně. Příklady takových solí zahrnují sulfát, pyrosulfát, hydrogensdulfát, sulfit, hydrogensulfit, fosfát, hydrogenfosfát, dihydrogenfosfát, metafosfát, pyrofosfát, chlorid, bromid, jodid, acetát, propionát, dekanoát, kaprylát, akrylát, formiát, isobutyrát, kaproát, heptanoát, propiolát, oxalát, malonát, sukcinát, suberát, sebakát, fumarát, maleát, butyn-1,4-dionát, hexin-1,6-dionát, benzoát, chlorbenzoát, methylbenzoát, dinitrobenzoát, hydroxybenzoát, methoxybenzoát, ftalát, sulfonát, xylensulfonát, fenylacetát, fenylpropionát, fenylbutyrát, citrát, laktát, γ-hydroxybutyrát, glykolát, tartarát, methansulfonát, propansulfonát, naftalen-l-sulfonát, naftalen-2-sulfonát, mandlát a tak podobně. Výhodné adiční soli s kyselinami jsou takové, které vznikají s minerálními kyselinami, jako je kyselina chlorovodíková a kyselina bromovodíková, obzvláště kyselina chlorovodíková.

• · · ♦

Adiční soli s bázemi zahrnují ty, které jsou odvozeny od anorganických zásad, jako například hydroxid amonný, hydroxidy alkylických kovů, hydroxidy kovů alkalických zemin, uhličitany, hydrogenuhličitany a tak podobně. Takové zásady užitečné pro přípravu solí podle tohoto vynálezu tedy zahrnují hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid amonný, uhličitan draselný a tak podobně. Sloučeniny jsou preferovány zejména ve formě solí.

GLP-1, analogy GLP-1 a deriváty GLP-1 použité v tomto vynálezu mohou být před použitím v tomto vynálezu sloučeny s jedním nebo více pomocnými látkami. Například aktivní sloučenina použitá v tomto vynálezu může pomocí metod dobře známých v oboru tvořit komplex s dvojmocným katitontem kovu. Takové kationty kovů zahrnují například Zn²⁺, Mn²⁺, Fe²⁺, Co²⁺, Cd²⁺, Ni²⁺ a tak podobně.

Podle volby může být aktivní sloučenina použitá v tomto vynálezu kombinována s farmaceuticky přijatelným pufrem, kde pH je přizpůsobeno k zabezpečení přijatelné stability a kde pH musí splňovat nároky parenterálního podávání.

Podle volby může být přidána jedna nebo více látek, které vykazují antimikrobiální aktivitu. Jako farmaceuticky přijatelné antibakteriální přípravky mohou být přidány m-kresol a fenol. Může být přidána jedna nebo více farmeceuticky přijatelných solí, které upravují iontovou sílu nebo toxicitu. Může být přidán jeden nebo více excipientů pro další úpravu izotonicity prostředku. Příkladem izotonicitu upravujícího excipientů je glycerin.

Podávání je možné jakoukoli cestou známou jako účinný způsob, která je známa běžně vzdělanému lékaři. Přednost se • · ·· · · ·<

• · · · * · · · ·»>··« · * · · * · ·

Γ · · ·· ·· r · · dává parenterálnímu podávání. Parenterálním podáváním se obvykle v lékařské literatuře rozumí injekční podání dávkové formy do organismu sterilní injekční stříkačkou nebo jiným mechanickým zařízením, jakým je například infúzní pumpa. Parenterální způsoby podání zahrnují intravenózní, intramuskulární, subkutánní, intraperitoneální, intraspinální, intratekální, intracerebroventrikulární, intraarteriální, subarachnoidální a epidurální podání. Při podávání sloučeniny použité v tomto vynálezu je preferován intramuskulární, intravenózní a subkutánní způsob podávání. Při podávání sloučeniny použité v tomto vynálezu je v současnosti vysoce preferován intravenózní a subkutánní způsob podávání. Pro parenterální podávání aktivní sloučeniny použité v tomto vynálezu je nejlépe podávat látku smíchanou s destilovanou vodou, která má odpovídající pH.

Pro kontrolu trvání účinnosti mohou být použity další farmaceutické metody. Kontrolovaného uvolňování preparátů můžeme dosáhnout použitím polymerů, které vytvoří komplex nebo absorbují aktivní sloučeninu použitou v tomto vynálezu. Prodlouženého trvání můžeme dosáhnout vybráním vhodných makromolekul, například polyesterů, polyaminokyselin, polyvinylpyrrolidonu, ethylenvinylacetátu, methylcelulózy, karboxymethylcelulózy nebo protaminsulfátu, vybráním vhodné koncentrace makromolekul a rovněž vhodné metody inkorporace, tak, abychom dosáhli prodlouženého uvolňování. Dalším možným způsobem jak prodloužit dobu účinku kontrolou uvolňování preparátů je začlenění aktivní sloučeniny použité v tomto vynálezu do částic polymerního materiálu, jakými jsou například polyestery, polyaminokyseliny, hydrogely, póly(kyselina mléčná) nebo kopolymery ethylenu a vinylacetátu. Alternativně lze místo začlenění sloučeniny do těchto polymerních částic provést vložení sloučeniny použité v tomto vynálezu do mikrokapslí, • « · · · · * řr » ·♦ · > « · · »· které jsou připraveny například koacervačními technikami nebo mezifázovou polymeraci, například hydroxymethylcelulózy nebo želatinových mikrokapslí. Dále mohou být ukládány do koloidních léky vydávajících systémů, jako jsou například liposomy, mikročástice albuminu, mikroemulze, nanočástice a nanokapsle nebo makroemulze. Toto je uvedeno v Remington's Pharmaceutical Sciences (1980).

V souladu s tímto vynálezem je potřeba pacientovi, který to potřebuje, podávat sloučeninu použitou v tomto vynálezu v časovém rozmezí asi 1 až 16 hodin před operačním zákrokem, dále během operačního zákroku a po operačním zákroku po dobu, která nepřesáhne přibližně 5 dní.

Jak bylo uvedeno výše, délka doba podávání sloučeniny použité v tomto vynálezu se pohybuje v intervalu od asi 16 do asi 1 hodiny před začátkem operačního zákroku. Časové období před operačním zákrokem, kdy se podává sloučenina použitá v tomto vynálezu, jejíž podávání by mělo snížit katabolické účinky a inzulínovou rezistenci, je závislé na faktorech, jejichž účinky jsou známy běžně kvalifikovanému lékaři. Mezi tyto faktory patří obzvláště to, je-li pacient během přípravné fáze před chirurgickým zákrokem nalačno nebo jestli jsou mu podávány glukózové infúze, nápoje nebo některé další formy výživy, dále sem patří pohlaví pacienta, hmotnost pacienta, věk pacienta, závažnost jakékoli neschopnosti regulovat hladinu glukózy v krvi, podléhání případům určité neschopnosti regulovat hladinu glukózy v krvi, očekávaná závažnost traumatického postižení chirurgickým zákrokem, způsob podávání, biologická dostupnost, perzistence v organismu, složení a síla účinku podávané látky. Časové období, ve kterém by se mělo začít s podáváním sloučeniny použité v tomto vynálezu, se pohybuje v rozmezí od asi 1 do přibližně 10 hodin před začátkem • · chirurgického zákroku. Nejlépe je začít s podáváním v časovém rozmezí od 2 do 8 hodin před začátkem chirurgického zákroku.

Jak zde bylo vysvětleno výše, inzulínová rezistence následující po jednotlivých typech chirurgických zákroků, například po plánovaném zákroku operace břicha, je nejhlubší první den po operaci, trvá minimálně pět dní a úprava tohoto stavu k normálu si může vyžádat až tři týdny [Thorell, A., a kol., (1993)]. To tedy znamená, že pacient po operaci může potřebovat podávání sloučeniny použité v tomto vynálezu, a to v časovém období po traumatu způsobeném proděláním chirurgického zákroku. Délka tohoto období závisí na faktorech, které by měl určit běžně kvalifikovaný lékař. Mezi tyto faktory patří obzvláště to, je-li pacient během přípravné fáze před chirurgickým zákrokem nalačno nebo jestli jsou mu podávány glukózové infúze, nápoje nebo některé další formy výživy, dále sem patří pohlaví pacienta, hmotnost pacienta, věk pacienta, závažnost jakékoli neschopnosti regulovat hladinu glukózy v krvi, podléhání případům určité neschopnosti regulovat hladinu glukózy v krvi, očekávaná závažnost traumatického postižení chirurgickým zákrokem, způsob podávání, biologická dostupnost, perzistence v organismu, složení a síla účinku podávané látky, aniž by však šlo o vyčerpávající výčet. Časové období, po které by se měla podávat sloučenina použitá v tomto vynálezu, by nemělo být delší než pět dní po prodělaném operačním zákroku.

Termín „pooperační katabolické změny je dobře znám běžně kvalifikovanému chirurgovi [Shaw, J.H.F., a kol., Ann. Surg. (1989); Little, R.A., a kol., (1987); Frayn, K.N., (1986);

Brandi, L., a kol., (1983)] a zde je definován jako metabolciký stav vzniklý v důsledku chirurgického traumatu, který lze charakterizovat přítomností jednoho nebo více následujících fenoménů: negativní dusíková bilance se ztrátami dusíku z organismu [Wernerman, J., a kol., J. Parent. Enter. Nutr. 10, 578-582 (1986); Tashiro, T., a kol., J. Parent. Enter. Nutr. 9, 452-455 (1985)], přednostní periferní utilizace tuků před glukózou s poklesem respiračního kvocientu [Frayn, K.N., a kol., Arch. Emerg. Med. 4, 91-99 (1987); Stjernstrom, H., a kol., Clin. Physiol. 1, 59-72 (1981)] a endogenní tvorba glukózy při expresi proteinů a energetických zásob organismu navzdory hyperglykémii [Gump, F.E., a kol., (1974); Black,

R.B., a kol., (1982); Frayn, K.N., a kol., (1987); Frayn, K.N., Br. Med. Bull. 41(3), 232-239) (1985)].

Termín inzulínová rezistence je rovněž znám běžně kvalifikovanému lékaři a zde je definován jako fyziologický stav, ve kterém normální koncentrace inzulínu vyvolá menší než normální odpověd. Inzulínová rezistence může být zapříčiněna buď poklesem vazby inzulínu na povrchové buněčné receptory nebo změnami v intracelulárním metabolismu. První typ, který je charakterizován jako pokles citlivosti na inzulín, může být typicky překonán vzestupem koncentrace inzulínu. Druhý typ, který je charakterizován sníženou odpovědí na inzulín, nemůže být překonán větším množstvím inzulínu. Posttraumatická inzulínová rezistence může být překonána dávkami inzulínu, které jsou úměrné stupni inzulínové rezistence a podle všeho tedy i poklesu citlivosti na inzulín [Brandi, L.S., a kol., Clin. Science 79, 443-450 (1990); Henderson A.A., a kol., Clin. Sci. 80, 25-32 (1990)]. Snížení citlivosti na inzulín následující po plánovaném abdominálním chirurgickém výkonu trvá nejméně pět dní, ale ne více než tři týdny, přičemž největší pokles je první pooperační den a jeho návrat k normálním hodnotám může trvat až tři týdny [Thorell, A.,a kol., (1993)]. Příčiny pozorované inzulínové rezistence, která se objevuje po traumatu, nejsou dobře známy.

• ·

Účinná dávka GLP-1, analogu GLP-1 nebo derivátu GLP-1, která by u pacienta normalizovala hladinu glukózy v krvi je závislá na celé řadě faktorů, mezi něž patří, ale nejsou jimi limitovány: pohlaví pacienta, věk pacienta, hmotnost pacienta, závažnost neschopnosti regulovat hladinu glukózy v krvi, základní příčiny neschopnosti regulovat hladinu glukózy v krvi, současné podávání glukózy nebo jiného zdroje cukrů, způsob podávání, biologická dostupnost, perzistence v organismu, složení a síla účinku. Tam, kde je podávání kontinuální se vhodná dávka pohybuje v rozmezí od 0,25 do 6 pmol/min/kg tělesné hmotnosti, nejlépe v rozmezí od 0,5 do 1,2 pmol/min/kg tělesné hmotnosti. Tam, kde je podávání intermitentní, je potřeba vzít v úvahu interval mezi dávkami, biologickou dostupnost GLP-1, analogu GLP-1 nebo derivátu GLP-1 a hladinu, která je zapotřebí k zabezpečení normální koncentrace glukózy v krvi. Běžně kvalifikovaný lékař je schopen titrovat dávku a rychlost podávání GLP-1, analogu GLP-1 nebo derivátu GLP-1 tak, aby bylo dosaženo požadovaných klinických výsledků.

Příklady provedení vynálezu

Tento vynález bude snáze srozumitelný ve specifických příkladech, které podávají ilustraci, ale tento vynález nelimituj i.

Příklad 1

Studie se zúčastnilo 13 pacientů, kteří měli podstoupit plánovaný ortopedický výkon (artroplastika kyčelního kloubu). Nikdo z těchto pacientů neměl v anamnéze známky metabolického onemocnění, jaterní afekce nebo diabetes mellitus. Všichni pacienti měli normální hladinu glukózy v krvi nalačno, normální • · • · · · • · hodnoty CRP a jaterních testů (bilirubin, alkalická fosfatáza, AST a ALT).

Skupina 7 pacientů (inzulínová skupina, věk 56+/-5 let;

BMI 25+/-1 kg/m²) byla sledována od 08:00 h po celonočním lačnění. Po úvodní bazální periodě, během které byly odebrány vzorky pro měření hladiny glukózy v krvi a hormonů, byla provedena nepřímá kalorimetrie, která trvala 30 minut, poté byl podán intravenózně inzulín (Actrapid®, Novo, Kodaň) v infúzi konstantní rychlostí 0,8 mU/kg/min. Mezitím byla proměnlivě podávána glukóza v intravenózních infúzích (200 mg/ml) tak, aby hladina glukózy v krvi byla udržována na konstantní hodnotě (4,5milimolární) . Po hodině stálého stavu podstoupili všichni pacienti standardizovanou chirurgickou léčbu (artroplastiku kyčelního kloubu). Operace začala 290+/-23 minut po začátku podávání inzulínových infúzí. Během chirurgického výkonu byl udržován hyperinsulinemický a normoglykemický stav, který byl udržován další 3 až 4 hodiny po operaci. Data jsou prezentována podle níže uvedené nomenklatury:

Bazální

Preop clamp

Časný op

Pozdní op minut před začátkem podávání inzulínových infúzí stálé udržování hyperinsulinemického a normoglykemického stavu po dobu 60 minut před chirurgickým zákrokem období od 10 do 40 minuty po začátku chirurgického zákroku posledních 30 minut chirurgického zákroku

Poop clamp stálé udržování hyperinsulinemického a normoglykemického stavu po dobu 60 minut; který byl zahájen 143+/-30 minut od začátku • * · · · · * ·»·· •70 ·· · » · · · · · ·· ·

JZ · · ··· * > · ······ ····· · · · •·· ·· * · ··* *· *· chirurgického zákroku.

Druhá skupina pacientů (kontrolní skupina, n = 6, věk 56+/-3 roky; BMI 2 6+/-1 kg/m²) , která byla vybrána podle inzulínové skupiny s ohledem na věk a BMI, prodělala stejné předoperační procedury (bazální a preop clamp) sedm dní před chirurgickým zákrokem. Kontrolní skupina v den operace žádnou předoperační přípravu neprodělala. Okamžitě po operaci dostal každý pacient z kontrolní skupiny inzulínovou infúzi (0,8 mU/kg/min) a byl nastaven hyperinsulinemický a normoglykemický (4,5milimolární) clamp (poop clamp).

Nepřímá kalorimetrie (Deltatrac® Dansjóó, Švédsko) [Frayn, K.N., J. Appl. Physiol. 55(2), 628-634 (1983); Takala J., a kol., Crit. Care Med. 17(10), 1041-1047 (1989)] byla provedena během 30 minut v bazální fázi, dvakrát během chirurgického zákroku (časný op a pozdní op) a během posledních 30 minut preop a poop clamp. Bylo provedeno časované odebírání moči pro analýzu močové exkrece močoviny. Po korekcích změn ve velikosti poolu močoviny [Tappy, L., a kol., Diabetes 37, 1212-1216 (1988)] byly vypočítány hodnoty neproteinových energetických nákladů (EE), respiračního kvocientu (RQ) a rychlosti substrátové oxidace.

Krevní vzorky byly odebírány z vény ruky opakovaně během bazální, preop clamp, časné op, pozdní op a poop clamp. Hladina glukózy v krvi byla měřena okamžitě po odběru pomocí metody stanovení glukóza oxidázy (Yellow Springs Instruments, Yellow Springs, Ohio) [Hudget, A.S., a kol., Lancet 2, 368-370 (1957)] . K měření sérových koncentrací inzulínu byla použita metoda radioimunoanalýzy (RIA) [Grill, V., a kol., Metabolism 39, 251-258 (1990)]; C-peptid (Novo Research, Bagsvaerd,

Dánsko); kortizol [Harris, V., a kol., In Jaffe, B.M. a • · • · ···♦·» ’ .*·····* ·*ζ ··· » » ·· ·· ··

Behrman, H.R., eds. Methods of Hormone Radioimmunoassay, Academie Press, New York a Londýn (1979) str. 643-656] a glukagon (Euro-Diagnostica AB, Malmó, Švédsko) [Faloona, G.R., a kol., Glucagon radioimmunoassay technique, sv. 1, Academie Press, New York (1974)].

Všechny hodnoty jsou jednotlivé hodoty nebo průměrné hodnoty +/-standardní odchylka (SEM = standard error of the mean) . Statistická významnost je přijímána na hladině p <0,05 při použití Wilcoxonova testu a párového nebo nepárového Mann-Whitneyova U-testu. Protože hladiny inzulínu v séru při poop clamp měly tendenci být nižší u kontrolní skupiny ve srovnání se skupinou inzulínovou (p = 0,06), GIR (rychlost infúze glukózy) během clamps byla také korigována na převládající hladiny inzulínu dělením GIR a středníhladiny inzulínu v séru během 60 minut stálého stavu.

Hladiny inzulínu v séru byly podobné u obou skupin v bazální periodě a během preop clamp. V inzulínové skupině zůstávaly hladiny inzulínu během operačního zákroku a během poop clamp na hodnotách okolo 60 μϋ/ml. V kontrolní skupině nedocházelo k žádným změnám hladiny inzulínu během operačního zákroku ve srovnání s hodnotami v bazální periodě. Hladiny inzulínu v kontrolní skupině během poop clamp se signifikantně nelišily od hladin naměřených během preop clamp, a také se < nelišily od hodnot během poop clamp u inzulínové skupiny.

Hladiny C-peptidu (tabulka 1) byly podobné u obou skupin, a to v periodě bazální i během preop a poop clamp. Inzulínová skupina vykazovala nižší hladinu C-peptidu během chirurgického výkonu ve srovnání se skupinou kontrolní.

Hladiny glukagonu v séru poklesly (p <0,05) po

• · ··»··· · · · · «·· » · · · ··» chirurgickém zákroku v obou skupinách (tabulka 1). Ačkoli relativní změny po chirurgickém zákroku (% versus preop) byly vyšší u inzulínové skupiny (p <0,01 versus kontrola).

Sérové hladiny kortizolu (tabulka 1) u inzulínové skupiny po chirurgickém zákroku klesly, zatímco v kontrolní skupině měli tendenci stoupnout (p = 0,1). Pooperační hladiny kortizolu byly nižší u inzulínové skupiny ve srovnání se skupinou kontrolní (p <0,05).

Tabulka 1. Hladiny hormonů u pacientů, kteří podstoupili artroplastiku kyčelního kloubu po nočním lačnění (kontrolní skupina n = 6) nebo po 4 hodinách fyziologické hyperinsulinémie (insulinová skupina n = 7) .

	Bazální	Preop clamp	Časná	OP	Pozdní op	Poop clamp
C-peptid
Kontrola	0, 68±	0,41±	0, 70+		0,70±	0,31±
Insulin	0,08	0,09	0,11		0,13	0, 09
	0, 68±	0, 45±	0, 42±		0,58±	0, 52±
	0, 09	0, 05	0, 06+		0,12	0,11
Glukagon
Kontrola	48± 2	42± 1	43± 3		41± 3	37± 2*
Insulin	58± 7	52± 3+	40± 3		35± 4	33± 4*
Kortizol
Kontrola	229± 39	138± 21	154±	63	116± 43	366± 83*
Insulin	171± 41	266± 35	234±	46	212± 44	172± 83+*

*p <0,05 srovnáno s preop Wilcoxonovým testem ⁺ p <0,05 srovnáno s kontrolní skupinou Mann-Whitneyovým U-testem • · · ·

Hladiny glukagonu po chirurgickém zákroku klesly u obou skupin, ačkoli největší pokles (%) byl zaznamenán u inzulínové skupiny (p <0,01 versus kontrola). Hladiny kortizoiu po chirurgickém zákroku klesly u inzulínové skupiny (p <0,05 versus preop), zatímco hladiny v kontrolní skupině měly tendenci k růstu (p = 0,1). To znamená, že hladiny kortizoiu byly po chirurgickém zákroku signifikantně nižší u inzulínové skupiny ve srovnání se skupinou kontrolní (p <0,05).

Rychlosti podávání infúze glukózy (GIR) se během preop clamp u skupiny inzulínové a kontrolní vzájemně signifikantně nelišily. U kontrolní skupiny byl zaznamenán pokles průměrné rychlosti podávání infúze glukózy nutné k udržení normoglykémie během poop clamp ve srovnání s preop clamp (-39±5 %, p <0,05) . Naproti tomu u inzulínové skupiny byla udržována rychlost podávání infúze glukózy během chirurgického zákroku, a v průměru byla během poop clamp dokonce tendence k růstu rychlosti podávání infúze glukózy (-16±20 %, p = 0,2). Nejvíce signifikantní a neočekávaná byla rychlost podávání infúzí glukózy u inzulínové skupiny během poop clamp, kdy tato byla signifikantně vyšší ve srovnání s kontrolní skupinou (p <0,05) (viz obr. 1). Všechny změny v rychlosti podávní infúzí glukózy během preop a poop clamp byly statisticky významné (p <0,05), bez ohledu na to, jestli rychlost podávání infúzí glukózy byla korigována podle průměrné hladiny inzulínu v séru během fází stálého stavu.

Míra oxidace glukózy a tuků před chirurgickým zákrokem byla u obou skupin podobná. Během chirurgického zákroku byla míra oxidace glukózy u inzulínové skupiny signifikantně vyšší, zatímco míra oxidace tuků byla u této skupiny signifikantně nižší (p <0,05 versus kontrolní skupina). Během poop clamp « ·

nebyly u inzulínové skupiny nalezeny změny v míře oxidace substrátu ve srovnání s preop clamp. Zbytkové energetické náklady se během a po chirurgickém zákroku u obou skupin nelišily a zůstaly po chirurgickém zákroku stejné u obou skupin ve srovnání s preop clamp.

Hladiny glukózy nalačno byly u skupiny inzulínové a kontrolní podobné. Během stálého stavu podávání inzulínových infúzí byla udržována normoglykémie, která se odrazila ve výsledném průměru intraindividuálních koeficientů změn pro glukózu, ta byla 4,6 % u kontrolní skupiny a 6,2 % u inzulínové skupiny.

Tyto nálezy přesvědčivě demonstrují, že u pacientů, kteří podstupují plánovaný chirurgický zákrok nalačno, dochází v období po chirurgickém zákroku k rozvoji inzulínové rezistence a vzestupu oxidace tuků. Dále tyto nálezy rovněž poprvé demonstrují, že katabolické změny vzniklé po chirurgickém zákroku mohou být zcela odstraněny a hormonální odpověď na stres může být zcela utlumena tak, že pacientovi je během operačního stresu zvýšena hladina inzulínu, která je během operačního zákroku udržována.

Příklad 2

Skupině 5 pacientů s non-inzulín dependentním typem diabetů (NIDDM) byl po dobu 10 hodin během noci podáván amid GLP-1 (7-36) . Podáván byl ve formě subkutánních infúzí v dávce 1,2 pmol/kg/h. Jako kontrola byla použita stejná skupina, které byl podáván kontinuálně inzulín v infúzích, ale jiný den, než jim byl podáván amid GLP-1 (7-36). Rychlost inzulínových infúzí byla upravována každé dvě hodiny, aby bylo dosaženo optimální kontroly a předešlo se vzniku hypoglykemického stavu. Jak * β ···· ··

ukazují data v tabulce 2 a obr. 2, subkutánní infúze amidu GLP1 (7-36) téměř normalizovaly hladinu glukózy v krvi bez toho, že by u některého z pacientů byl navozen hypoglykemický stav. Metabolická kontrola při použití amidu GLP-1 (7-36) byla lepší než ta, které bylo dosaženo použitím inzulínu. Průměrné hladiny glukózy v krvi byly u skupiny, které byl podáván amid GLP-1 (7-36), nižší, a to ve statisticky významných množstvích ve 23:00, 00:00, a v 01:00 h.

Tabulka 2. Průměrné hladiny glukózy v krvi u 5 pacinetů s non-inzulín dependentním typem diabetů, kterým byl po dobu 10 hodin během noci podáván amid GLP-1 (7-36). Kontrolní skupinu tvořili stejní pacienti, kterým byly jiný den podávány koninuální infúze inzulínu.

	Infúze GLP-1	Insulinové infúze
Hodina	Průměrná	Standardní	Průměrná	Standardní
	glykémie,	odchylka,	glykémie,	odchylka,
	milimolární	milimolární	milimolární	milimolární
21:00	7,5	0, 45	6,9	0, 68
22:00	5,4	0, 76	6, 6	0, 55
23:00	4,1	0,16	5,9	0, 98
00: 00	4,4	0,23	5, 6	0, 90
01:00	4,4	0,29	5,1	0, 58
02:00	4,8	0, 34	5,2	0,58
03:00	5,2	0, 41	5,4	0, 30
04: 00	5,4	0, 41	5,7	0,25
05:00	5, 8	0, 41	6,0	0, 30
0 6:00	6, 0	0,45	6,1	0,38
07:00	6,2	0, 45	6,1	0, 33

• · • · · · » · · I * · 4 • · · · · 4 • 4 ♦ · · ·

Příklad 3

Pacientům s non-inzulín dependetním typem diabetů (NIDDM) byp podáván amid GLP-1 (7-36), vždy po dobu třech hodinách během snídaně, oběda a večere. Infúze byly podávány v následujících časech 07:30 až 10:30 h (snídaně), 10:30 až 13:30 h (oběd) a 16:30 až 19:30 h (večeře) tak, jak je uvedeno na obrázku 3. V kontrolním experimentu byl téže skupině pacientů, ale jiný den podán subkutánně inzulín, a to těsně před začátkem každého jídla, jak je uvedeno na obrázku 3. Když byly podávány infúze GLP-1, postprandiální odchylky v hladině glukózy pozorované po inzulínových injekcích, byly odstraněny a byly udržovány normální hladiny glukózy v krvi. Okamžitě po skončení podávání infúzí amidu GLP-1 (7-36) došlo k signifikantnímu zvýšení hladiny glukózy v krvi. Při podávání amidu GLP-1 (7-36) nebyly pozorovány nežádoucí účinky. Tato data ukazují, že infúze amidu GLP-1 (7-36) kontrolují postprandiální hladiny glukózy v krvi účinněji než inzulínové injekce, a že tato kontrola trvá tak dlouho, dokud pokračuje podávání amidu GLP-1 (7-36).

• · • ·

Tabulka 3. Průměrné hladiny glukózy v krvi u 5 pacinetů s non-inzulín dependentním typem diabetů, kterým byl po dobu’ 3 hodin během dne podáván amid GLP-1 (7-36), přičemž s podáváním se začalo při začátku každého jídla. Kontrolní skupinu tvořili stejní pacienti, kterým byl jiný den podáván subkutánně injekcí inzulín před každým jídlem. Začátek jídel byl v 07:30, 10:30 a

16:30 h.

	Infúze GLP-1	Subkutánní insulinové inj ekce
Hodina	Průměrná	Standardní	Průměrná	Standardní
	glykémie,	odchylka,	glykémie,	odchylka,
	milimolární	milimolární	Milimolární	milimolární
07:00	5,4	0, 35	6,1	0, 41
08 : 00	4,9	0, 38	7,0	0, 51
09:00	5,7	0, 59	9,1	0, 74
10:00	5, 8	1, 06	9,9	0, 78
11:00	8,1	0, 94	8,2	0,76
12:00	9,4	0,59	6, 5	0, 74
13:00	7,2	1,18	9,1	0, 90
14:00	5, 3	1, 21	8,1	0, 91
15:00	7,2	0,71	7,0	0,87
16:00	10, 4	0,26	7,2	0, 57
17 : 00	9,2	1,06	6, 5	0, 59
18 : 00	5,7	1, 59	7,3	0, 65
19:00	6, 6	0, 94	6,1	0, 59
20:00	8,3	0, 71	6, 0	0, 41
21: 00	9,3	0, 71	6,4	0, 44

9 9

Claims (13)

1. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny obsahující GLP-1, analogy GLP-1, deriváty GLP-1 a jejich farmaceuticky přijatelných solí pro přípravu farmaceutického přípravku k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

2. Použití sloučeniny podle nároku 1, pro přípravu farmaceutického přípravku pro intravenózní podání, k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

3. Použití sloučeniny podle nároku 1, pro přípravu farmaceutického přípravku pro subkutánní podání, k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

4. Použití podle nároku 2 nebo 3, pro přípravu farmaceutického přípravku pro kontinuální podání, k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

5. Použití podle nároku 4, pro přípravu farmaceutického přípravku pro podání sloučeniny rychlostí pohybující se v rozmezí 0,25 až 6 pmol/kg/min.

6. Použití podle nároku 5, pro přípravu farmaceutického přípravku pro podání sloučeniny rychlostí pohybující se v rozmezí 0,5 až 2,4 pmol/kg/min.

7. Použití podle nároku 5, pro přípravu farmaceutického přípravku pro podání sloučeniny rychlostí pohybující se v rozmezí 0,5 až 1,2 pmol/kg/min.

8. Použití sloučeniny podle nároku 2, pro přípravu farmaceutického přípravku pro intermitentní formu intravenózního podání, k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

9. Použití sloučeniny podle nároku 2, pro přípravu farmaceutického přípravku oro intravenózní a rovněž parenterální jinou cestu podání, k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

10. Použití sloučeniny podle nároku 9, pro přípravu farmaceutického přípravku pro intravenózní a rovněž subkutánní cestu podání, k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence.

11. Použití podle nároku 1, pro přípravu farmaceutického přípravku k oslabení pooperačních katabolických změn a inzulínové rezistence, kde podávanou sloučeninou je amid GLP-1 (7-36) nebo jeho famaceuticky využitelná sůl.

12. Použití podle nároku 1, pro přípravu farmaceutického přípravku k oslabení pooperačních katabolických změn a hormonálních odpovědí na stres, kde sloučeninou je sloučenina vykazující insulinotropní účinek interakcí se stejnými receptory nebo s receptory, se kterými interagují GLP-1, analogy GLP-1 a deriváty GLP-1 vykazující takto insulinotropní účinek.

13. Použití podle nároku 1, pro přípravu farmaceutického přípravku k oslabení pooperačních katabolických změn a hormonálních odpovědí na stres, kde sloučeninou je sloučenina zvyšující citlivost k inzulínu interakcí se tejným receptorem nebo s receptory, se kterými nteragují GLP-1, analogy GLP-1 a deriváty GLP-1 ke výšení citlivosti k inzulínu.