Fotoaktivní benzoporfyrinové deriváty a způsob jejich přípravy
Oblast techniky
Vynález se zabývá návrhem a syntézou sloučenin, které jsou použitelné ve fotodynamické terapii a pro podobná použití jako fotoaktivní sloučeniny a pro související aplikace. Zvláště vynález popisuje způsob přípravy třídy benzoporíyrinových derivátů s řízenou derivatizací tří z pěti karboxylových substituentů. Vynález se dále vztahuje na výsledné sloučeniny, které také spadají do této třídy sloučenin.
Dosavadní stav techniky
Fotodynamická terapie (PDT) obecně zahrnuje podávání sloučenin, které mají schopnost absorbovat světlo, typicky ve viditelné oblasti spektra, ale také v blízké ultrafialové oblasti spektra jako následek ozáření míst subjektu, pro která se žádá toxický, modifikační nebo inhibiční účinek. Fotodynamická terapie byla zpočátku vyvinuta za použití hematoporfyrinů a příbuzných sloučenin pro léčení nádorů, protože se zdálo, že tyto sloučeniny se „usídlují“ na místech obsahujících rychle se dělicí buňky. Nádor pak bylo možno ozařovat světlem, absorbovaným hematoporfyrinem, což mělo za následek zničení okolní tkáně. Fotodynamická terapie se od té doby ukázala jako použitelná pro léčení aterosklerotických plaků, restenózy, infekcí v krevním řečišti, revmatoidní artritidy, psoriázy a pro léčení očních stavů, které nejsou nezbytně omezeny na nádory.
Patent US 5 171 749 a patenty vydané na související přihlášky, tj. patenty US 5 283 255, US 5 399 583, US 4 883 790, US 4 920 143 a US 5 095 030, popisují a nárokují třídu fotoaktivních sloučenin použitelných ve fotodynamické terapii a označovaných jako monohydrobenzoporfyriny čili „BPD“. Tato třída sloučenin se získává pomocí Diels-Alderovy reakce mono- nebo disubstituovaného alkinů s protoporfyrinem-IX a výsledné sloučeniny mohou být dále izomerizovány, redukovány a/nebo derivatizovány pro získání rozsáhlé třídy BPD. Jak je popsáno v těchto patentech, zvláště použitelná podtřída této skupiny vzniká hydrolýzou nebo částečnou hydrolý30 zou esterové skupiny 2-karboxyethylových postranních řetězců na kruhu C a D. Esterifikace jako chránění těchto skupin během Diels-Alderovy reakce vede k výchozím sloučeninám, které obsahují 2-karbalkoxyethylové skupiny. Bylo zjištěno, že je možno snadno provést hydrolýzu těchto esterů, přičemž všechny karbalkoxy skupiny spojené s Diels-Alderovým produktem, který je získán z dikarbalkoxyalkinu, zůstanou prakticky zcela nehydrolyzované. To vedlo ke čtyřem druhům sloučenin, kterými jsou BPD-ΜΑ, BPD-MB, BPD-DA a BPD-DB, znázorněné na obrázku 1; tento obrázek je převzat z US 5 171 749. V tomto zobrazení je R1 a R2 karbalkoxyskupina, výhodně karbomethoxy nebo karboethoxy, a R je C]_6 alkyl.
Bylo zjištěno, že BPD-ΜΑ má zvláště výhodné vlastnosti pro PDT, a v současné době je v klinickém zkoušení. Nicméně zůstává však požadavek na další specifické formy fotoaktivních činidel, které by rozšiřovaly nabídku fotoaktivních sloučenin pro různé indikace, pro které je aplikována PDT, jak jsou uvedeny výše. Tento vynález popisuje způsob přípravy dosud nepopsaných a nedostupných členů třídy příbuzné s třídou sloučenin, uvedených v citovaných US patentech, přičemž specifická řízená derivatizace tří z karboxylových substituentů poskytuje nový soubor fotoaktivních sloučenin s žádoucími vlastnostmi. Zahrnuty jsou jak formy „trikyseliny“, tak také zvláště vhodné homotriestery, kde trikyselina je esterifikována na všech třech karboxyskupinách ethylenglykolem.
Podstata vynálezu
Sloučeniny a způsob jejich přípravy podle vynálezu poskytují zvlášť užitečné nové příspěvky k repertoáru sloučenin, které nalézají použití ve fotodynamické terapii, stejně jako prostředek pro rozšiřování tohoto repertoáru metodickým způsobem. Způsoby podle vynálezu využívají mož- 1 CZ 299361 B6 nosti nastavení podmínek hydrolýzy tak, aby byly získány dříve neobjevené trikyselinové formy monohydrobenzoporfyrinové třídy fotoaktivních sloučenin, a možnosti derivatizovat výsledné tři karboxylové skupiny řízeným způsobem.
Předmětem vynálezu je především sloučenina vzorce 1, 2, 3 nebo 4
včetně solí a metalovaných a/nebo značených a/nebo konjugovaných forem těchto sloučenin. Je zřejmé, že sloučeniny 1 a 2 se liší pouze v umístění Diels-Alderova substituentu v kruhu A oproti ío kruhu B. Vznikají dva takovéto produkty, protože protoporfyrin IX jako výchozí sloučenina pro přípravu sloučenin 1 a 2 nemá na těchto kruzích symetrickou substituci. Na druhé straně sloučenina vzorce 3 vzniká podobnou Diels-Alderovou adicí na protoporfyrin III a sloučenina vzorce 4
Diels-Alderovou adicí na protoporfyrin XIII. Všechny tyto protoporfyriny jsou symetricky substituované a v každém případě vzniká pouze jeden produkt.
Ve vzorci 1 až 4 R1 znamená C,_6 alkyl, Y znamená -OH nebo -NR22 nebo -NHNR22, kde každé R2 je nezávisle vodík nebo substituovaný nebo nesubstituovaný uhlovodíkový zbytek s 1 až 10 atomy uhlíku, nebo kde obě R2 společně tvoří cyklický nebo polycyklický amin s 1 až
-2CZ 299361 B6 atomy uhlíku, nebo R2 znamená -OR3, kde R3 je alkyl s 1 až 10 atomy uhlíku, substituovaný alespoň jedním substituentem obsahujícím heteroatom, n je celé číslo od 0 do 6, s výhodou 2, každé X je nezávisle -OH nebo -OR4, kde R4 je nesubstituovaný uhlovodíkový zbytek s 1 až 10 atomy uhlíku, nebo znamená -NR22 nebo -NHNR22, kde R2 má výše uvedený význam, nebo znamená -OR3, kde R3 má výše uvedený význam, a R5 je vinyl nebo jeho derivát.
Vynález je dále zaměřen na způsoby přípravy sloučenin vzorce 1 až 4, ve kterých X a Y je skupina OH (nebo odpovídající soli) reakcí úplněji esterifikované formy sloučeniny příslušného vzorce 1 až 4, rozpuštěné ve vhodném rozpouštědle, s bází v oxidačně inertní atmosféře po dobu ío dostatečnou k deesterifikaci dostatečného počtu karboxylových skupin pro získání formy trikyseliny a izolací trikyseliny z reakční směsi.
Vynález zahrnuje sloučeniny vzorců 1 až 4, ve kterých všechna X a Y znamenají OCH2CH2OH.
Tyto sloučeniny, podobně jako trikyseliny, jsou vhodné fotoaktivní sloučeniny pro použití pro 15 různé aplikace ve fotodynamické terapii.
Vynález také zahrnuje jako výhodné provedení sloučeniny vzorce 13 a 14
kde n je 2 a R5 je vinyl, a farmaceutické kompozice obsahující tyto sloučeniny, stejné způsoby provádění PDT pomocí těchto sloučenin. Zvláště výhodné jsou ty sloučeniny, ve kterých R1 je nižší alkyl s 1 až 4 atomy uhlíku.
Přehled obrázků na výkresech
Obrázek 1 představuje sloučeniny z dosavadního stavu techniky, kterými jsou BPD-MA, BPD-MB, BPD-DA a BPD-DB. Obrázek 2A a 2B znázorňuje fotosenzibilizaci buněk LI210 in vitro pomocí B3 jako funkci koncentrace.
Obrázek 3 ukazuje časový průběh absorpce B3 buňkami LI210.
Obrázek 4 uvádí kinetiku uvolňování B3 z buněk LI210 po jedné hodině inkubace.
Obrázek 5 ukazuje biodistribuci B3 v tkáních myší.
Sloučeniny vzorce 1 až 4 podle vynálezu jsou analogické sloučeninám podle US 5 171 749, US
5 2 8 3 2 5 5, US 5 399 583, US 4 883 790, US 4 920 143 a US 5 095 030. Sloučeniny podle
-3 CZ 299361 B6 vynálezu se od sloučenin uvedených v těchto patentech liší derivatizací na třech karboxylových skupinách znázorněných jako „COY“ a „COX“. Vzniku těchto sloučenin dosud bránila obtížná hydrolýza karbalkoxyskupiny v poloze obsazené „COY“. Tento vynález poskytuje přístup k této karbalkoxyskupině a umožňuje syntézu různých fotoaktivních sloučenin, které byly dosud nedostupné.
Dále bude pro zjednodušení substituent „COY“ uváděn jako „vinylový karboxyl“ bez ohledu na to, co znamená Y v dané sloučenině. Skupiny označené jako „COX“ budou dále označovány jako „propionový karboxyl“, bez ohledu na to, co znamená X nebo n v každé konkrétní sloučenině.
io
Vynález je založen na zjištění, že vhodným nastavením podmínek hydrolýzy může být zpřístupněna vinylová karboxylová skupina. I když propionové karboxylové skupiny se ochotně podrobují deesterifikaci, reesterifikaci nebo další derivatizací, vinylový karboxyl ve formě alkylesteru je odolnější vůči hydrolýze, a proto musí být hydrolýza, která má být úspěšná vzhledem ktéto skupině, prováděna za podmínek, které zabraňují oxidaci nebo destrukci molekuly.
Možnost přístupu k vinylové karboxylové skupině má významné důsledky. Za prvé je takto vzniklá trikyselina sama o sobě významným novým fotoaktivním činidlem. Za druhé, protože propionové karboxylové skupiny jsou nejreaktivnější, mohou být snadno chráněny reesterifikaci a vinylový karboxyl může být poté aktivován pro další substituci. Tak je možno získat řadu sloučenin, v nichž je propionová karboxylová skupina buď ve formě volných kyselin a solí nebo ve formě jednoduchých esterů nebo amidů nebo acylhydrazidů a ve kterých je vinylový karboxyl ve formě volné kyseliny nebo soli nebo je derivatizován jako komplexní ester nebo amid nebo acylhydrazid.
Sloučeniny podle vynálezu existují ve formě optických izomerů. Bez ohledu na to, zdaje provedena separace na jednotlivé optické izomery, jsou sloučeniny získané tvorbou derivátů na vinylovém karboxylu samy o sobě použitelné jako fotoaktivní činidla. Dostupnost dalších sloučenin z repertoáru fotoaktivních sloučenin umožňuje úpravu léčebných postupů na konkrétní indikace a subjekty.
Přístupnost vinylové karboxylové skupiny také umožňuje tvorbu fotoaktivních činidel, ve kterých jsou všechny tři karboxylové skupiny (vinylový karboxyl a propionové karboxyly) derivatizovány identicky za vzniku další nabídky fotoaktivních sloučenin. Konečně je zřejmé, že různé kombinace substitucí na třech relevantních karboxylových skupinách poskytují oblast sloučenin, která je dále zvětšována rozmanitostí R5, dosažitelnou derivatizací vinylového substituentu.
Mezi kombinace dosažitelné bez úpravy podmínek tak, aby reagoval pouze jeden z propionových karboxylů, a bez ohledu na možnost variant na R5 patří kombinace uvedené v tabulce 1.
Tabulka 1 vinyl, karboxyl karboxyl prop. kys.
Y = X .
X-l |
-OH |
-OH |
X-2 |
-OH |
-OR4 |
X-3 |
-OH |
-OR3 |
X-4 |
-OH |
NR22 nebo -NHNR22 |
Y-l |
-OR3 |
-OH |
Y-2 |
-OR3 |
-OR4 |
-4CZ 299361 B6
Y-3 |
-OR3 |
-OR3 |
Y-4 |
-OR3 |
NR22 nebo -NHNR2 |
Z-l |
NR22 nebo -NHNR22 |
-OH |
Z-2 |
NR22 nebo -NHNR22 |
-OR4 |
Z-3 |
NR22 nebo -NHNR22 |
-OR3 |
Z-4 |
NR22 nebo -NHNR22 |
NR22 nebo -NHNR2 |
kde OH znamená volnou kyselinu nebo sůl v závislosti na pH.
Pro získání skupiny sloučenin X-l se Diels-Alderův produkt nebo některá z více esterifikovaných forem sloučenin této skupiny s ohledem na vinylový karboxyl a propionový karboxyl hydrolyzuje za zde popsaných podmínek za vzniku formy trikyseliny. Pro získání sloučenin skupin X-2, X-3 a X-4 jsou propionové karboxyly reesterifikovány nebo amidovány za použití standardních postupů, protože jsou mnohem více reaktivní než vinylový karboxyl.
Pomocí této metody byla připravena zvláště výhodná sloučenina, označená „B3“, jak je popsáno dále v příkladu 3.
Pro získání sloučenin ze skupiny Y-3 jsou tři karboxylové skupiny trikyseliny nejprve aktivovány a poté reagují s alkoholem, odpovídajícím -OR3. Protože s propionovými karboxylovými skupinami lze snadno manipulovat bez porušení vinylového karboxylu, může pro zbývající členy skupiny Y být původní ester, který obsahuje -OR3, podroben reakci ve prospěch vytvoření volné kyseliny, nesubstituovaného uhlovodíkového esteru (-OR4) nebo amidu.
Amidy skupin Z-2 a Z-3 jsou nejpohodlněji získatelné esterifikací propionových karboxylů (kde X = -OR4 nebo -OR3) a následnou aktivací vinylového karboxylu a navazující amidací. Pro získání sloučenin skupiny Z-l se tyto esterové skupiny jednoduše odstraní přímou hydrolýzou.
Sloučeniny skupiny Z-4 se získávají ze sloučenin skupiny Z-2 hydrolýzou esterové skupiny na propionových karboxylech a následnou jejich aktivací a konverzí na amid nebo hydrazid. Popřípadě mohou být sloučeniny skupiny Z-4 získány přímo z trikyseliny, jak je uvedeno dále na reakčním schématu 3.
Ilustrativní reakční schémata přípravy těchto sloučenin jsou uvedena dále.
Reakční schéma 1 ukazuje konverzi trikyselinového meziproduktu získaného postupem podle vynálezu na sloučeniny skupiny X-2 nebo X-3 pomocí jednoduché esterifikace propionových karboxylů za standardních podmínek. Tyto standardní podmínky zahrnují reakci trikyselinového meziproduktu s vhodným alkoholem v přítomnosti kyseliny, jako je kyselina sírová, chlorovodíková, triflová nebo jiná vhodná kyselina.
-5CZ 299361 B6 kde R je R3 nebo R4.
Znázorněná konverze ukazuje Diels-Alderův substituent v B kruhu odvozený od protoporfýrinu IX, tj. sloučeninu vzorce 2, a vinylový substituentů na R5; nicméně reakční schéma 1 je obecné pro sloučeniny podle vynálezu a ve znázorněné podobě je pouze ilustrativní. Stejně by pro ilustraci mohla být použita jiná provedení R5 a sloučeniny vzorců 1, 3 nebo 4.
Zvláště výhodnými produkty podle tohoto reakěního schématu jsou sloučeniny výše uvedených vzorců 13 až 16. Tyto sloučeniny mohou být upraveny pro terapeutické kompozice pro použití v PDT.
Reakční schéma 2 zobrazuje konverzi trikyselinového meziproduktu na sloučeniny skupiny Z-l, Z-2 nebo Z-3.
Reakční schéma 2 triadd A-1 MeOH
1. TSTU*
2. obutytarrift (A-2)
MeO-^O
O^OMe oO^NH(CH2)aCH3
0^'
MeO^O
H*
Λ '•''s
-NH OO^NH(CH2)3CH3
-N HNΗΟ'^Ο O^OH
TSTU» o o l l
Jak je znázorněno v reakčním schématu 2, forma trikyseliny se výhodně nejprve esterifikuje na propionových karboxylech alkoholem s nesubstituovaným uhlovodíkovým zbytkem (například MeOH) za účelem chránění těchto poloh; vinylový karboxyl se pak aktivuje působením TSTU a
-6CZ 299361 B6 poté amiduje za použití N-butylaminu (pro ilustraci). Taktéž by mohly být použity různé primární nebo sekundární aminy nebo hydraziny. Výsledkem těchto reakcí jsou sloučeniny skupiny Z-2; sloučeniny skupiny Z-l jsou snadno získatelné pomocí kyselé hydrolýzy propionových karboxylů a v těchto polohách mohou být vytvořeny komplexnější estery pro získání sloučenin skupiny Z-3.
Reakční schéma 3 ilustruje získání sloučenin skupiny Z-4, kde forma trikyseliny je aktivována TSTU bez chránění propionových karboxylů a amidována ve všech třech polohách.
Reakční schéma 3
HO,
OH
Z-4
Jak je znázorněno, tímto způsobem mohou vznikat komplexní amidy; může být připraveno velké množství amidů.
Jestliže požadujeme na propionových karboxylech odlišné amidové substituenty oproti vinylové20 mu karboxylů, získá se nejprve sloučenina představující v reakčním schématu 2 skupinu Z-l nebo Z-2 a poté jsou výsledné karboxylové skupiny aktivovány a získají se požadované amidy.
Pro získání sloučenin ze skupiny Y-l až Y-4 se nejprve získá požadovaný ester na vinylkarboxylu podle reakčního schématu 4 a nakonec je získána sloučenina ze skupiny Y-3.
-7CZ 299361 B6
Reakční schéma 4
Výsledný triester může být zpracován způsobem analogickým k Diels-Alderově produktu, jak je popsáno v BPD patentech uvedených výše; estery propionového karboxylu jsou snadno hydrolyzovány na kyselinu za vzniku sloučeniny ze skupiny Y-l a kyselina může být zpracována jak je uvedeno výše pro získání sloučenin skupiny Y-2 a Y-4.
Způsoby podle vynálezu, které jsou uvedeny výše, a zejména dostupnost triacidických forem sloučenin typu BPD, zvláště ve spojení s dosažitelností vinylové skupiny v R5 pro derivatizaci poskytují prostředky syntézy rozsáhlé skupiny příbuzných fotoaktivních činidel. Takováto syntéza by mohla být plánována a prováděna náhodným nebo systematickým způsobem pro získání velkého počtu sloučenin, které se v tomto smyslu považují za kombinační knihovny.
Substituenty na BPD podle vynálezu jsou popsány na základě charakteristik R1 až R5. Termíny mohou být dále definovány následujícím způsobem:
Zde užívaným termínem „alkyl“ se míní nasycený přímý nebo rozvětvený uhlovodíkový řetězec, který může, má-li dostatečný počet atomů uhlíku, být cyklický nebo obsahovat cyklickou část. Typické příklady jsou methyl, ethyl, t-butyl, cyklohexyl a podobně.
„Uhlovodíkový radikál“ znamená monovalentní substituent, obsahující jen vodík a uhlík, které mohou tvořit přímý, nebo rozvětvený řetězec, nasycený nebo nenasycený, aromatický, nebo nearomatický, nebo oba, a který může být cyklický nebo necyklický. Tedy uhlovodíkový radikál s 1 až 10 atomy uhlíku může zahrnovat cyklopentylethyl, 2-pentenyl, 3-butinyl, 2,4-dimethylhexyl a podobně.
-8CZ 299361 B6
V některých substituentech, například R2 a R3, může být uhlovodíkový radikál substituován substituentem obsahujícím heteroatom. Takové substituenty zahrnují -OR, -NR2, -SR, -COOR, -CONR2, OOCR, -NRCOR, -SOR, -SO2R, -SO3R, halo, -CN a podobně, kde R je vodík nebo alkyl s 1 až 6 atomy uhlíku, stejně jako heterocyklické zbytky, zahrnující cyklické aminy, jako je pyridyl, pyrimidyl, thiazolyl, chinolyl atd. Substituent obsahující heteroatom tak může zahrnovat systémy jednoduchých nebo kondenzovaných kruhů a může obsahovat další heteroatomy.
Provedení, kde X nebo Y je -NR22 nebo -NHNR22, zahrnují provedení, kde každé R2 je nezávisle ío atom vodíku, alkyl, alkenyl, cyklický alkyl nebo nenasycený cyklický uhlovodíkový zbytek nebo arylový substituent, jako je fenyl nebo substituovaný fenyl. Nicméně -NR22 nebo -NHNR22 mohou být také složitější a mohou zahrnovat různé cyklické aminy jako přímé substituenty na dusíkovém atomu nebo může být tento atom dusíku sám být členem kruhu. Takovéto cyklické aminy zahrnují: pyrrolyl, izopyrrolyl, pyridyl, pyrazolyl, indolyl, izoindolyl, imidazolyl, izoimid15 azolyl, triazolyl, furazanyl, izoxazolyl, oxazolyl, thiazolyl, izothiazolyl, oxadiazolyl, oxatriazolyl, dioxazolyl, pyridinyl, pyridazinyl, pyrimidinyl, pyrazinyl, piperazinyl, indolyzinyl, pyrrolidinyl, triazinyl, oxazinyl, izoxazinyl, oxathiazinyl, oxadiazinyl, morfolinyl, azepinyl, diazepinyl, indenyl, izoindenyl, indolenyl, izobenzazolyl, pyrano-pyrrolyl, indazolyl, izoindazolyl, indoxazinyl, benzoxazolyl, benzopyranoyl, chinolinyl, izochinolinyl, benzodiazinyl, chinolyl, izochinolyl, chinazolinyl, chinolizinyl, chinoxalinyl, naftyridinyl, pyrido-pyridinyl, benzoxazinyl, benzizoxazinyl, purinyl, ftalazinyl, naftyridinyl a pteridinyl.
Cyklické aminy, jestliže jsou monovalentní, také spadají pod definici uhlovodíkových zbytků s 1 až 10 atomy uhlíku substituovaných substituentem, který obsahuje heteroatom, jak je uvedeno v definici pro R3. Také jsou zahrnuty kruhové systémy jako je furyl, thienyl, pyranyl, dioxinyl, oxepinyl, thiepinyl, benzofuranyl, izobenzofuranyl, thionaftenyl, izothionaftenyl, benzothienyl, kumarinyl a cinnolinyl.
Vhodnými nesubstituovanými uhlovodíkovými zbytky s 1 až 10 atomy uhlíku přítomnými v R4 a zahrnutými v R2 jsou například methyl, ethyl, propyl, butyl, hexyl, cyklopentadienyl, fenyl, chromenyl, anthanyl, naftyl nebo benzyl. Tato provedení mohou být zahrnuta také v definici R3, pokud jsou substituována výše uvedeným substituentem obsahujícím heteroatom.
Pro tvorbu amidů se aktivují relevantní skupiny karboxylových kyselin, například pro získání acylhalogenidů nebo, za použití mírnějších podmínek, jakými jsou například znázorněná činidla na bázi tetramethyluronia, karbodiimidů nebo aktivovaných esterů, jako je p-nitrofenyl. Na aktivovaný karboxyl je poté působeno vhodným aminem nebo hydrazinem.
Ve sloučeninách podle vynálezu je R5 výhodně vinyl, ale může to být také jeho derivát. Vinylová skupina v kruhu A nebo B se snadno derivatizuje na jiné provedení R5 adicí nebo oxidací. Produkty adice nebo oxidace mohou být dále substituovány, jestliže adované substituenty jsou funkční jako odstupující skupiny, např. -Br může být substituován skupinou -OH, -OR, -NH2, -NHR nebo -NR2 atd., kde R je uhlovodíkový zbytek. Například jedním zadovaných substituentů může být vodík a dalším halogen, hydroxyl, nižší alkoxylová skupina, aminoskupina nebo amid, sulfhydryl nebo organosulfid nebo další vodík. Sloučeniny podle vynálezu zahrnují různé skupiny jako R5 včetně substituentů, které poskytují další porfyrinové nebo porfyrinu příbuzné kruhové systémy.
R5 tedy může být vinyl, -CHOŘ', -CHO, -COOR', -CH(OR')CH3, -CH(OR')CH2OR',
-CH(SR')CH3, -CH(NR')2CH3, -CH(CN)CH3, -CH(COOR')CH2, -CH(OOCR')CH3, -CH(NR'COR')CH3, -CH(CONR'2)CH3, -CH(halo)CH3 nebo CH(halo)CH2(halo), kde R' je atom vodíku nebo uhlovodíkový zbytek s 1 až 6 atomy uhlíku, případně substituovaný heteroatomovým substituentem, nebo kde R5 je organická skupina s nižším počtem uhlíku než je 12, vznikající přímou nebo nepřímou derivatizací vinylové skupiny, nebo kde R5 je skupina obsa55 hující 1 až 3 jádra typu tetrapyrrolu.
-9CZ 299361 B6
Budiž poznamenáno, že sloučeniny podle vynálezu mohou obsahovat alespoň jedno chirální centrum a tedy mohou existovat v různých enantiomerech nebo diastereomemích formách. Vzorce 1 až 4 jako představitelné sloučenin podle vynálezu tak představují opticky čisté enantio5 mery nebo diastereoizomery nebo se může podle okolností jednat o racemické směsi nebo směsi diastereomerů.
Pokud je to požadováno, mohou se sloučeniny podle vynálezu připravit v metalovaných formách zpracováním jádra tetrapyrrolového typu vhodným iontem, jako hořečnatým iontem, zinečnatým ío iontem, cínatým iontem a podobně, tak, aby se získal kovový komplex. Kovový ion může také být radiačně značený. Všeobecně se kovový ion zabuduje užitím vhodných solí, za podmínek standardních v dosavadní praxi. Například zinečnatý ion se může zavést zpracováním sloučeniny octanem zinečnatým, obsaženým ve směsi methylenchloridu s methanolem v poměru 1:1.
Sloučeniny tedy mohou obsahovat značkovací látku, včetně radioizotopů, chromofory a fluorescenční značkovací látky. Značení radioizotopy je všeobecně vhodné, mají-li být sloučeniny sledovány in vivo nebo použity ke značení konkrétních skupin. Vhodné kationtové skupiny, které jsou radioizotopy, zahrnují technecium, gallium a indium. Kromě toho se ke značení molekuly může použít radioizotopů heteroatomů jako l3lI nebo 32P, v samotné molekule nebo lze použít inkluze l4C.
Jak je dále popsáno ve výše uvedených BPD patentech, sloučeniny podle vynálezu mohou být spojeny, pokud je to žádoucí, s terčovým činidlem, které nasměruje molekulu do specifické tkáně nebo orgánu. Taková terčová činidla zahrnují protilátky, receptory, receptorové ligandy a podob25 ně. Vazba terčového činidla ke sloučenině je prováděna za použití standardních technik. „Konjugovanou formou“ je míněna sloučenina vzorců 1 až 4, je-li navázána, popřípadě přes linker, na toto cílové specifické činidlo.
V technikách fotodynamické terapie, všeobecně známých v oboru, mohou být užity různé formy sloučenin podle vynálezu. Jak vysvětleno v popisu dosavadního stavu techniky, může být fotodynamická terapie prováděna mnoha postupy a pro rozmanité indikace. Kromě toho v některých případech projevují sloučeniny tohoto typu farmakologické aktivity v nepřítomnosti světla. Standardní farmaceutické kompozice, včetně lipozomálních kompozic, jsou žádoucí pro používání v takových aplikacích.
Zvláště použitelné podle výše uvedených skutečností jsou sloučeniny vzorců 14 až 16, ve kterých R5 je vinyl, zvláště ve kterých R1 a R6 jsou methyl, vzorce 14 nebo odpovídající formy substituované na kruhu A (13), opět zvláště ty, ve kterých R1 a R6 jsou methyl, a zvláště sloučenina B3 z příkladu 3, který je uveden dále.
Příprava trikyseliny
Ústřední pro syntézu sloučenin podle vynálezu je příprava trikyselin vzorce 1 až 4, to znamená sloučenin, ve kterých X a Y jsou OH. Při této přípravě se jako výchozí látka použije forma sloučenin vzorců 1 až 4, která je více esterifikovaná s ohledem na vinylový a propionový karboxyl než sama trikyselina. Typicky bude vinylový karbonyl ve formě esteru, typicky alkylesteru, a propionové karboxyly mohou být také esterifikovány. Případně mohou být jako výchozí látky použity estery substituovaných uhlovodíkových zbytků, stejně jako odpovídající amidy.
Protože reakce na propionových karboxylech jsou mnohem snadnější než na vinylovém karboxylu, jsou typickými výchozími sloučeninami sloučeniny vzorců 1 až 4, ve kterých vinylový karboxyl je ester nebo amid, zatímco propionové karboxyly mohou být již úplně nebo částečně hydrolyzovány. Typickými výchozími sloučeninami by tak mohly být sloučeniny obecných vzorců 1 až 4, ve kterých jsou vinylový i propionový karboxyl v esterifikované nebo amidované formě, nebo ve kterých je jak vinylový, tak propionový karboxyl ve formě amidu, nebo
-10CZ 299361 B6 odpovídající sloučeniny, ve kterých jsou propionové karboxyly kompletně nebo částečně hydrolyzovány. Jako výchozích sloučenin je možno také použít smíšených amidů a esterů.
Tyto výchozí sloučeniny se rozpustí ve vhodném rozpouštědle jakým je dimethylformamid (DMF), dimethylsulfoxid(DMSO) nebo tetrahydrofuran (THF) nebo jejich směsi a je na ně působeno vhodnou zásadou jako je hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid lithný, hydroxid vápenatý, hydroxid bamatý, hydroxid chromitý nebo tetraalkylamonium hydroxid, nebo některá další vhodná silná zásada. Mohou být také použita pevná alkalická činidla na bázi pryskyřice. V reakční směsi může být také přítomna voda, stejně jako alkoholy s nízkou molekulovou hmot10 ností. Typická koncentrace báze je od 0,1 do 1 M. Je výhodné, jestliže reakce probíhá za oxidačně inertní atmosféry, jakou poskytuje například dusíková, heliová nebo argonová atmosféra. Teplota reakční směsi je v rozmezí od 0 do 60 °C, ale s výhodou se reakce provádí při pokojové teplotě. Reakční doba závisí na účinnosti hydrolýzy vinylových karboxylů a obecně je v rozmezí 2 až 48 hodin. Doba reakce závisí na teplotě, při které probíhá reakce, ale obecně pokud reakce probíhá při pokojové teplotě, bude reakce dokončena po asi 18 hodinách. Postup hydrolýzy může být sledován chromatograficky, například pomocí TLC nebo HPLC, takže může být vybrán příslušný časový úsek.
Trikyselina jako reakční produkt se za reakčních podmínek často vysráží, ale může být znovu rozpuštěna přidáním vody. Produkt je poté výhodně vysrážen snížením pH na asi 3 až 4 za pomoci kterékoli vhodné kyseliny, obvykle jako je kyselina sírová, dusičná, chlorovodíková nebo CF3SO3H. Vysrážená trikyselina může být rekry stal izo vána ve vhodných rozpouštědlech. Pro tuto rekrystalizací je zvlášť výhodným rozpouštědlem methanol.
Jakmile je získán krystalizačně vyčištěný produkt, je možno trikyselinu zpracovat za standardních reakčních podmínek, jak je uvedeno v reakčních schématech 1 až 4 pro přípravu široké škály fotoaktivních sloučenin vzorců 1 až 4. Mohou být prováděny konverze skupiny, která je představována symbolem R5, s ohledem na kterýkoli z meziproduktů nebo s ohledem na výchozí sloučeniny a produkty.
Dále uvedené příklady mají vynález ilustrovat, nikoliv však omezovat.
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1
Příprava trikyseliny vzorce 6
1,0 g (1,37 mM) tetraesteru získaného z Diels-Alderova aduktu B-kruhu na protoporfyrin IX, to znamená sloučenina vzorce 2, ve které R1 je Me, Y a X jsou -OMe, n je 2 a R5 je vinyl, bylo přidáno k suspenzi LiOH (1,0 g, 41 mM) v 50 ml tetrahydrofuranu, 10 ml methanolu a 5,0 ml vody, která byla odplyněna mícháním v dusíkové atmosféře po dobu jedné hodiny. Reakční směs byla dále míchána po dobu 18 hodin pod pomalým proudem dusíku. Reakce byla monitorována pomocí TLC na silikagelu za použití vyvíjecího rozpouštědlového systému dichlormethan/methanol. Reakční směs byla zpracována nejprve přidáním 100 ml vody a poté snížením pH na hodnotu 3 až 4 za použití 5% HCI. Pevná látka byla odfiltrována a promyta vodou, která byla upravena kyselinou octovou na pH 3,5. Pevná trikyselina vzorce 6 byla rekrystalizována z vlhkého methanolu a výtěžek byl 770 mg (82 %). Trikyselina se při tání rozkládá. Struktura byla potvrzena analýzou C, Η, N a NMR. NMR ukázala ztrátu methylesterové rezonance z postranních řetězců propionové kyseliny i rezonance z dolní části pole, připisované esteru na vinylové skupině. Pro potvrzení struktury bylo na trikyselinu vzorce 6 působeno diazomethanem za účelem znovuvytvoření výchozího materiálu.
- 11 CZ 299361 B6
Příklad 2
Příprava triesteru ethylenglykolu mg (72μΜ) trikyseliny získané z příkladu 1 bylo rozpuštěno v suchém dimethylformamidu (DMF) (2 ml) a aktivováno benzotriazol-l-yl-N,N,N',N'-tetramethyluroniumtetrafluorborátem (BTTU) (Aldrich) (100 mg, 310 μΜ) v přítomnosti triethylaminu (50 μΐ). BTTU je aktivační činidlo karboxylu vzorce
Reakční směs byla míchána po dobu 6 hodin a poté bylo přidáno 250 μΐ ethylenglykolu a poté 20 μΐ DBU. Po 30 minutách byla reakční směs přidána do míchaného roztoku 20 ml dichlormethanu a 10 ml vody. Organická vrstva byla izolována a ještě třikrát promyta 5 ml vody při každém promytí. Rozpouštědlo bylo odstraněno a zanechalo tmavě zelený olej. Produkt, 27 mg ethylenglykolového triesteru (38%), byl izolován z preparativní tenkovrstvé chromatografické desky vymytím 5% methanolem v chlormethanu.
Příklad 3 Příprava B3
K 200 mg (0,289 mmol) trikyseliny připravené v příkladu 1 v 10,0 ml methanolu bylo přidáno cca 100 μΐ (1 mmol) kyseliny sírové. Reakční směs byla zředěna po dvou hodinách přídavkem
10 ml 5% acetátu amonného a 20 ml dichlormethanu. Organická vrstva byla dvakrát promyta vodou. K produktu bylo přidáno 10 ml acetonitrilu. Poté bylo odstraněno rozpouštědlo v rotační odparce a byl získán tmavě zelený prášek. Produkt, B3, byl krystalizován ze systému methanol/chloroform a po 4 hodinách sušení při 60 °C ve vakuu bylo získáno 140 mg (67 %) tmavě zelené pevné látky. Produkt se při tání rozkládá. Struktura byla potvrzena pomocí C/H a N analýzy, pomocí hmotové spektrální analýzy s protonovou NMR analýzou jako vzorec 14, ve kterém R5 je vinyl a R1 a R6 jsou methyl.
Příklad 4
Fotocitlivost buněk in vitro
Myší leukemické buňky (LI210) byly inkubovány ve vhodném pufru se sérem a bez něho v různých množstvích léčiva B3 po dobu jedné hodiny. Po odstranění léčiva byly buňky vystaveny účinku širokospektrálního záření při 9 J/cm2. Schopnost buněk samostatně existovat byla určena o 20 hodin později za pomoci MTT kolorimetrické zkoušky. Výsledky jsou uvedeny na obrázku 2A a 2B jako procenta uhynulých buněk pro buňky vystavené pouze světlu. LD50 (dávka pro uhynutí 50 % buněk) byla 7 ng/ml bez přítomnosti a 35 ng/1 v přítomnosti 10% séra. B3 je tedy velmi výkonná fotocitlivá látka v buňkách a udržuje si tyto vlastnosti v přítomnosti séra.
- 12CZ 299361 B6
Příklad 5
Buněčná farmakokinetika
Absorpce B3 do buněk in vitro: Buňky L1210 (5xl06/ampule) byly inkubovány v přítomnosti 10% séra s 3 pg/ml B3 po dobu až do 100 minut. V různých časech během inkubace byly nádoby ve dvojím exempláři vyjmuty z inkubátoru a buňky byly po promytí štěpeny a bylo stanoveno množství B3 v extraktu za pomoci fluorescence v přítomnosti 1 % Tritonu X-100.
ío Uvolňování/zadržování B3 buňkami in vitro: Buňky LI 210 byly inkubovány po dobu jedné hodiny s 3 pg/ml B3 v přítomnosti 10% séra, pak promyty a vloženy do média prostého léčiva s obsahem 10% séra. V různých časech byly hodnoceny dvojmo alikvoty na obsah B3 v buňkách, jakje popsáno výše.
Výsledky uvedené na obrázcích 3 a 4 ukazují, že B3 má in vitro velmi rychlou farmakokinetiku. Sloučenina vstupuje rychle do buněk a dosáhne maximální koncentrace za 20 minut. Po odstranění B3 z kultivačního média je uvolňování rychlé a téměř úplné po 30 minutách. Na základě zkušeností s jinými léčivy se očekává, že B3 bude mít velmi rychlou farmakokinetiku in vivo a tak se zamezí dlouhotrvající fotocitlivosti pokožky.
Příklad 6
Distribuce ve tkáni a clearance in vivo
Myším (normální, zdravé a nesoucí tumor Ml) bylo intravenózně injikováno 4 mg/kg B3, formulované ve vodném roztoku obsahujícím DMSO. V různých časech po podání B3 byla zvířata usmrcena a ve tkáňových extraktech byl fluorescencí, jakje popsáno výše, stanoven obsah B3.
Výsledky jsou uvedeny na obrázku 5. Léčivo vymizelo z testovaných tkání po asi 5 minutách. B3 má tedy in vivo velmi rychlou farmakokinetiku, což potvrzuje očekávání, že při terapeutickém použití léčiva nedojde k prodloužené hypersenzitivitě pokožky.
Příklad 7
Selektivita in vitro
V různých časech byla rovněž hodnocena biodistribuční data B3 (poměry tumor: tkáň), získaná z myší s nádorem Ml (rhabdomyosarkom). Během jedné hodiny po intravenózním podání 4 mg/kg B3 byl poměr tumor : tkáň pro svalovou tkáň 1,5 až 2,0 a pro kožní tkáň 3,1 až 3,9.
Lymfatické uzliny mají poměr 0,7. Z výsledků je zřejmé, že dochází k přednostnímu hromadění sloučeniny B3 v tumoru a dalších rychle bujících tkáních (lymfatické uzliny), v kontrastu s normálními, neproliferujícími tkáněmi. Protože toto výhodné hromadění bylo pozorováno krátce po podání sloučeniny B3, může být tento fotosenzibilizátor aktivován světlem krátce po podání v injekci, což je pro klinické použití výhodné.