Oblast techniky
Vynález se týká oběžného kola pro míchací prvky, odolného proti korozi, zvláště se vynález týká oběžného kola, opatřeného povlakem skla.
Dosavadní stav techniky
Povlékání kovových substrátů sklem je dobře známé například v patentových spisech US RE 35625, 3 775 164 a 3 788 874. Oběžná kola pro mísící zařízení, opatřená skelným povlakem jsou rovněž známá a byla popsána např. v patentových spisech US 3 494 708, 4 213 713, 4 221 488, 4 264 215, 4 314 396, 4 601 583 a D 262791. V US 4 601 583 se popisují oběžná kola se skelným povlakem, upevněná na hřídel kryogenním chlazením za získání velmi pevného frikčního spojení. Oběžná kola mají dva náboje, z nichž každý nese dvě lopatky. Náboje jsou umístěny na hřídeli v těsné blízkosti tak, že jejich lopatky jsou vzájemně prosazeny na hřídeli o 90°. Uvedený patentový spis popisuje také možnost použití řady oběžných kol, uložených na hřídeli v určitých vzdálenostech od sebe.
Přestože je známo, že oběžná kola, opatřená skelným povlakem, je možno upevnit na hřídeli, není až dosud k dispozici oběžné kolo s vysokým axiálním průtokem, opatřené sklem. Oběžné kolo s vysokým axiálním průtokem by bylo velmi žádoucí k rychlému dosažení vertikálního průtoku a k zajištění rychlého promísení celého obsahu tanku tak, aby nedocházelo k dělení obsahu na vrstvy, k čemuž může docházet v případě použití oběžných kol s pouze radiálním průtokem, například turbinového typu. V US 4 601 583 se popisuje oběžné kolo s možností axiálního průtoku, avšak axiální průtok, vyjádřený průtokovým číslem, není uspokojivý.
Oběžná kola s vysokým axiálním průtokem, provedená z kovu, jsou známa, nejsou však opatřena skelným povlakem. Jde např. o běžné lodní šrouby. Bylo totiž předpokládáno, že oběžná kola tohoto typu nebude možné opatřit skelným povlakem vzhledem k tomu, že kovová oběžná kola pro vysoký axiální průtok mají řadu hran a úhlů, což obecně brání účinnému nanesení skelného povlaku.
Podstata vynálezu
Nyní bylo neočekávaně zjištěno, že je možno vytvořit oběžné kolo s vysokým axiálním průtokem, opatřené povlakem skla a v případě potřeby sestavovat taková oběžná kola do mísících jednotek.
Podstatu vynálezu tvoří oběžné kolo s vysokým axiálním průtokem, opatřené povlakem skla a tvořené nábojem s připojenými lopatkami. Náboj je opatřen centrálním otvorem, který má centrální osu pro průchod hnacího hřídele. Hnací hřídel má podélnou osu, takže v případě navlečení náboje na hřídel otvorem odpovídá centrální osa otvoru podélné ose hřídele. Oběžné kolo má řadu hran a úhlů, všechny tyto prvky mají zaoblený tvar tak, aby bylo možno nanést skelný povlak bez vzniku trhlin, prasklin nebo bez odlupování povlaku. Oběžné kolo má alespoň dvě lopatky s měnitelným odstupem. Každá lopatka má čelní a zadní povrch, vymezené vnitřní hranou s čelním koncem a zadním koncem a vnější hranou s čelním koncem a zadním koncem. Čelní hrana spojuje čelní konec vnitřní hrany s čelním koncem vnější hrany, zadní hrana spojuje zadní konec vnitřní hrany se zadním koncem vnější hrany. Čelní hrana je ta hrana, která se jako první dostává do styku s kapalinou při. činnosti oběžného kola. Zadní hrana je ta hrana, která se při otáčení oběžného kola dostává do styku s kapalinou jako poslední.
Důležitým znakem oběžného kola podle vynálezu je skutečnost, že vnější hrana každé lopatky je 1,5 až2,5krát delší než vnitřní hrana této lopatky. Tento rozdíl v délce vnitřní hrany a vnější hrany podstatně přispívá k možnosti zajistit oběžným kolem podle vynálezu vysoký průtok. Tento rozdíl by současně mohl být příčinou vzniku neobvyklých rohů, hran a úhlů, které ztěžují nanášení skelného povlaku. V důsledku toho také nebyla oběžná kola tohoto typu až dosud povlékána sklem. V provedení podle vynálezu jsou ostré úhly a rohy před nanesením skelného povlaku zaobleny. Lopatky jsou upevněny k náboji symetricky svými vnitřními hranami, takže jejich vnitřní hrany jsou skloněny vzhledem k centrální ose náboje v úhlu 45 až 60° a jejich vnější hrany jsou vzhledem k této ose skloněny v úhlu 50 až 70°. Ve všech případech je však úhel sklonu vnitřních hran vzhledem k centrální ose náboje přibližně o 6 až 12° menší, s výhodou o 7 až 9° menší než úhel sklonu vnějších hran k centrální ose. Náboj je spolu s lopatkami opatřen spojitým skelným povlakem.
Oběžná kola podle vynálezu jsou opatřena skelným povlakem, který je nanášen známým způsobem. Obecně se postupuje tak, že se kovový substrát očistí, opatří povlakem materiálu pro tvorbu skelné frity a vypálí.
Pod pojmem „axiální průtok se v průběhu přihlášky rozumí průtok ve směru, rovnoběžném s centrální osou oběžného kola. Axiální průtok je možno charakterizovat průtokovým číslem Fn. Číslo Fn je definováno jako Q/(otáčky za min. x D3), kde Q je čerpací kapacita turbiny, otáčky za minutu znamenají rotační rychlost turbiny a D je průměr turbiny. V praxi je průměr turbiny znám a znám je také počet otáček za minutu. Je tedy zapotřebí změřit čerpací kapacitu turbiny při známém počtu otáček za minutu a známém průběhu turbiny, např. pomocí laseru tak, že se v dané ploše měří rychlost částic, uvedených do suspenze v protékající kapalině. Po zjištění této hodnoty je pak možno vypočítat průtokové číslo. Jakmile je průtokové číslo známo pro určitou konfiguraci turbiny, je možno je využít pro stanovení čerpací kapacity pro různé průměry turbiny při různém počtu otáček za minutu. Oběžná kola s vysokým průtokovým číslem mají vyšší čerpací kapacitu než oběžná kola s nízkým průtokovým číslem při téže rychlosti rotace a stejném průměru oběžného kola.
Oběžná kola podle vynálezu jsou vyrobena z kovu a opatřena skelným povlakem. Jako kov se obvykle užívá ocel s nízkým obsahem uhlíku nebo slitina, odolná proti korozi, jako je nerezová ocel. Turbinu je možno vytvořit jakýmkoliv vhodným způsobem, např. přivařením lopatek na náboj nebo vykováním celého oběžného kola v jednom kusu. Ve všech případech jsou úhly zaobleny tak, aby bylo sníženo jakékoliv namáhání nanášeného a naneseného skelného povlaku. Skelný povlak se obvykle nanáší v několika vrstvách, užijí se například dvě základní vrstvy a pak čtyři krycí vrstvy.
Náboj oběžného kola je opatřen otvorem ve svém středu. Tento otvor je upraven tak, zeje náboj možno navléknout na hnací hřídel za vzniku integrální mísící jednotky. Oběžné kolo je možno na hřídeli upevnit pomocí tření nebo jiným způsobem, například pomocí svorek nebo šroubů.
Otvor v náboji oběžného kola je rovněž opatřen skelným povlakem. Povrch otvoru je s výhodou honován k dosazení velmi malé tolerance pro frikční spojení s hnacím hřídelem například tak, že se hřídel kryogenně zchladí tak, aby jeho průměr byl zmenšen a v tomto okamžiku se nasune náboj na hřídel. Po oteplení dojde ke zvětšení průměru hřídele, takže náboj je upevněn na hřídeli a vytváří integrální mísící jednotku.
Mísící jednotka může být tvořena nejméně dvěma oběžnými koly, z nichž každé je upevněno na hřídeli otvorem v náboji oběžného kola. Podle vynálezu je alespoň jedno z těchto oběžných kol, oběžné kolo s vysokým axiálním průtokem. Mísící jednotka může být například tvořena kombinací nejméně dvou oběžných kol s vysokým průtokem tak, aby bylo možno přítomností těchto čtyř lopatek zajistit vysoký axiální průtok mísící jednotky. V takovém případě je každé oběžné kolo nasunuto na hnací hřídel pomocí centrálního otvoru v náboji oběžného kola. Lopatky prvního oběžného kola jsou posunuty o 30 až 90° vzhledem k podélné ose hřídele relativně k orientaci lopatek druhého oběžného kola. Mimo to jsou náboje prvního a druhého oběžného kola umístěny těsně u sebe to znamená, že jsou spolu ve styku nebo jsou od sebe odděleny malou štěrbinou,
-2CZ 295182 B6 která je obvykle menší než tloušťka náboje. V tomto uspořádání je možno posunout místo upevnění lopatek jednoho z oběžných kol na náboji tak, aby čelní hrany lopatek prvního i druhého oběžného kola byly uloženy v téže rovině.
Podle vynálezu je možno při kombinaci prvního a druhého oběžného kola dosáhnout průtokového čísla v rozmezí 0,75 až 0,85. Kombinovaná oběžná kola se mohou na hřídeli nacházet spolu s dalšími oběžnými koly, která mohou být odlišného typu, může jít např. o oběžná kola se zakřivenými nebo plochými lopatkami. V takových případech se obvykle přídatné oběžné kolo nachází v blízkosti dna tanku nebo jiného zásobníku a oběžná kola podle vynálezu jsou umístěna blíže k horní části tanku nebo zásobníku. Při tomto uspořádání dochází k tomu, že oběžná kola podle vynálezu s vysokým průtokem ženou kapalinu ke dnu tanku, přičemž turbinové oběžné kolo pohybuje kapalinou v radiálním směru. Kapalina pak postupuje směrem vzhůru a zpět k oběžným kolům podle vynálezu. Tímto způsobem dochází k velmi účinnému vertikálnímu míchání a je možno zabránit rozdělení obsahu tanku na vrstvy.
Praktické provedení vynálezu bude nyní osvětleno v souvislosti s výhodnými provedeními. Je zřejmé, že provedení, uvedená v příkladové části slouží pouze k osvětlení vynálezu, nikoliv však k omezení jeho rozsahu.
Přehled obrázků na výkresech
Vynález bude dále osvětlen v souvislosti s přiloženými výkresy.
Na obr. 1 je znázorněno oběžné kolo podle vynálezu se dvěma lopatkami.
Na obr. 2 je znázorněn pohled ze strany na oběžné kolo z obr. 1.
Na obr. 3 je znázorněn pohled ze strany na dvě oběžná kola s dvěma lopatkami tak, jak se jeví při prosazení lopatek o 90° a upevnění na hřídeli.
Na obr. 4 je znázorněn pohled shora na dvě oběžná kola podle vynálezu s dvěma lopatkami tak jak se jeví při prosazení lopatek o 90° a upevnění na hřídeli.
Na obr. 5 je znázorněn pohled ze strany na mísící jednotku podle vynálezu, tvořenou dvěma oběžnými koly podle vynálezu, upevněnými v těsné blízkosti v horní části hřídele, přičemž ve spodní části hřídele je upevněno další oběžné kolo turbinového typu.
Na obr. 6 jsou znázorněna dvě oběžná kola podle vynálezu s prosazenými lopatkami tak, že lopatky obou oběžných kol pracují v týchž radiálních rovinách kolem hřídele.
Na obr. 7 je znázorněn graf, v němž je srovnáno průtokové číslo oběžného kola podle vynálezu s průtokovými čísly známých oběžných kol pro axiální průtok.
Příklady provedení vynálezu
Jak je zřejmé z výkresů, oběžné kolo 10 s axiálním průtokem, opatřené skelným povlakem, má náboj 12 s centrálním otvorem 14 a centrální osou 16. Otvor 14 má odpovídající velikost pro nasunutí na hřídel 18 s podélnou osou 20, po nasunutí odpovídá centrální osa 16 otvoru 14 podélné ose 20 hřídele 18. Oběžné kolo 10 má nejméně dvě variabilní lopatky 22 s měnitelným odstupem. Každá lopatka 22 má čelní povrch 24 a zadní povrch 26, spojené vnitřní hranou 28, která má čelní konec 30 a zadní konec 32 a vnější hranou 34 s čelním koncem 36 a zadním koncem 38. Čelní povrch 24 a zadní povrch 26 jsou dále definovány čelní hranou 40, která spojuje čelní konec 30 vnitřní hrany 28 s čelním koncem 36 vnější hrany 34 a zadní hranou 42, která spojuje zadní konec 32 vnitřní hrany 28 se zadním koncem 38 vnější hrany 34. Lopatky 22 jsou symetricky upraveny na náboji 12 svými vnitřními hranami 28 tak, že tyto vnitřní hrany 28 jsou vzhledem k centrální ose 16 náboje 12 skloněny v úhlu alfa, jehož velikost je 45 až 60° a vnější hrany 34 jsou vzhledem k centrální ose 16 náboje 12 skloněny v úhlu beta, jehož velikost
-3 CZ 295182 B6 je 50 až 70°. Celé oběžné kolo 10 včetně náboje 12 s připojenými lopatkami 22, je opatřeno povlakem 44 skla, kteiý je souvislý. Oběžné kolo 10 má celou řadu úhlů a hran, jako jsou vnitřní hrana 28, vnější hrana 34, čelní hrana 40, zadní hrana 42 a úhly alfa a beta. Všechny tyto hrany a úhly mají zaoblenou konfiguraci tak, aby bylo možno nanášet trvanlivý a stálý skelný povlak.
Jak je nejlépe zřejmé, z obr. 5, je možno na hnací hřídel 18 upevnit nejméně dvě oběžná kola 10 nasunutím nábojů 12 těchto oběžných kol 10 jejich otvory 14 za vzniku mísící jednotky. Nejméně jedno oběžné kolo 10 je oběžné kolo 10 s vysokým axiálním průtokem, jak bylo popsáno svrchu.
Mísicí jednotka 46 tak, jak je možno ji vytvořit je znázorněna na obr. 5. Je tvořena nejméně dvěma oběžnými koly 10, popsanými svrchu a upevněnými na hnací hřídel 18 pomocí centrálních otvorů 14 v nábojích 12 oběžných kol 10. V takovém případě jsou lopatky 22 prvního oběžného kola 10 s výhodou pootočeny o 30 až 90° kolem podélné osy 20 hřídele 18 vzhledem k orientaci lopatek 22 druhého oběžného kola 10. Náboje 12 obou oběžných kol 10 mohou být uloženy v těsné blízkosti tak, že účinné kombinace oběžných kol 10 simuluje jediné oběžné kolo se čtyřmi lopatkami 22. Pod pojmem „v těsné blízkosti“ se rozumí, že náboje 12 oběžných kol 10 jsou upraveny tak, že alespoň část lopatek 22 alespoň jednoho oběžného kola 10 pracuje ve stejné rotační rovině kolem hřídele 18 jako alespoň část lopatek 22 druhého oběžného kola 10.
Jak je zřejmé z obr. 5, je možno kombinovat oběžná kola 10 podle vynálezu na hřídeli 18 s jinými oběžnými koly obdobné konstrukce nebo konstrukce, odlišné od oběžných kol podle vynálezu. Mísicí jednotka 46, znázorněná na obr. 5 je tvořena dvěma horními oběžnými koly 10 podle vynálezu a spodním oběžným kolem48 s plochými lopatkami.
Jak je zřejmé z obr. 6, je možno lopatky 22 oběžných kol 10 podle vynálezu přesadit tak, že v případě, že dvě oběžná kola jsou upevněna svými náboji 12 v bezprostřední blízkosti, pracují čelní hrany 40 lopatek 22 obou oběžných kol 10 v podstatě v téže rotační rovině kolem hřídele 18.
Oběžná kola 10 podle vynálezu v konfiguraci, znázorněné na obr. 3, byla podrobena zkouškám ke zjištění průtokových čísel Fn pro axiální průtok měřením axiálního průtoku pro oběžné kolo 10 při použití laseru, kterým byla měřena rychlost průtoku suspendovaných částic v turbulentní kapalině s nízkou viskozitou. Výsledky byly srovnávány se známými typy oběžných kol TBF (turbofoil) a PBT (lopatky s měnitelným odstupem) taky jak jsou popsány na obr. 5a US 4 601 583. Všechna oběžná kola měla v podstatě stejný průměr a čtyři lopatky a otáčela se stejnou rychlostí. V případě zařízení podle vynálezu bylo dosaženo průtokového čísla 0,81. V případě turbiny s lopatkami PBT bylo dosaženo průtokového čísla 0,65 a v případě oběžného kola typu TBF bylo dosaženo průtokového čísla 0,45. Tyto výsledky prokazují, že při použití oběžného kola podle vynálezu je možno dosáhnout vyššího průtoku než v případě známých oběžných kol, která byla až dosud jedinými dostupnými oběžnými koly se skelným povlakem. Získané výsledky jsou shrnuty na grafu na obr. 7. Čísla na ose y uvádějí průtokové číslo, vypočítané podle svrchu uvedeného vzorce.