Oblast techniky
Vynález se týká způsobu stanovení virově inaktivační kapacity inaktivačního zpracování krevních produktů.
Dosavadní stav techniky
Krevními produkty se rozumějí produkty z lidské nebo zvířecí krve, zejména plazma, které jsou určeny k terapeutickému, profylaktickému nebo diagnostickému použití. Takové produkty mohou obsahovat enzymy, proenzymy včetně srážecích faktorů, enzym-kofaktoiy, inhibitory enzymů, imunoglobuliny, albumin, plazminogen, fibronektin nebo plazmu.
Podávání krevních produktů sebou přináší riziko infekce vzhledem k infekčním agens, případně přítomným v dárcově plazmě. Ani při konečném zpracování plazmy, která byla otestována jako prostá těchto infekčních agens, nelze vzhledem k omezené citlivosti testovacích metod vyloučit nebezpečí infekce u pacientů (jako je například hepatitida nebo AIDS). Při výrobě krevních produktů je nutné inaktivovat případně přítomná infekční agens různými způsoby.
Z literatury je známo mnoho postupů, týkajících se inaktivace ohnisek chorob v krevních produktech. Tyto postupy zahrnují:
- zahřívání krevních produktů ve vodném roztoku, popřípadě za přítomnosti virocidní substance,
- zahřívání krevních produktů ve vodném roztoku za přítomnosti stabilizátorů,
- zpracování krevních produktů s organickými rozpouštědly a/nebo detergenty,
- zahřívání krevních produktů v suchém nebo vlhkém stavu, a
- kombinované zpracování krevních produktů s organickým rozpouštědlem/detergentem a zahřívání krevních produktů v suchém stavu.
Cílem všech těchto inaktivačních způsobů je odstranění potenciální infekčnosti přípravků, přičemž by měla být zachována jejich biologická aktivita. Tohoto cíle bylo zatím dosaženo pouze u albuminových přípravků, a sice zahříváním vodného roztoku albuminu na teplotu 60 °C po dobu hodin, neboť albumin je výrazně stabilnější vůči zahřívání, než všechny ostatní krevní produkty.
Způsoby inaktivace virů se v současné době označují jako účinné, jestliže po použití způsobu u vzorku, ke kterému byla přidána velká dávka testovaného viru (například odpovídající maximálnímu možnému titru asi 105 v přípravku se srážecím faktorem) se již ve vzorku nedají prokázat žádné viry a titr viru se tak sníží pod hranici průkaznosti.
Mírou inaktivace je takzvaný redukční faktor, který se vypočte po jednom přídavku testovaného viru z dekadického logaritmu podílu počátečního a konečného titru. Z nařízení CE III/8115/89EN komise Evropského společenství je dále znám takzvaný celkový redukční faktor. Vypočítá se ze součtu redukčních faktorů jednotlivých postupných inaktivací.
V moderní medicíně je nezbytné uchovávat mnoho krevních produktů po delší dobu, v mnoha případech také jako přípravky pro dlouhodobé použití, ve velkých množstvích, mimo jiné také pro profylaxi. Toto vede ke kumulaci infekčních částic a k podstatně vyššímu riziku infekce, zejména při použití dříve virově inaktivovaných preparátů.
- 1 CZ 285552 B6
Redukční faktory mohou být v souladu s takzvanou worst čase situation pro virovou kontaminaci celé povolované plazmy. Z časopisu Zeitschrift fur allgemeine Medizin 65, 429-433 (1989) je známo, že přes zpracování testované a HlV-negativní plazmy, je možný obsah HTV 105 ED/ml (infekční jednotky na mililitr) v plazmových derivátech. Za předpokladu, že pacienti během svého života budou potřebovat asi 100 1 přípravku faktoru VIII, musí být proto nalezen způsob inaktivace viru v derivátech plazmy, umožňující titr viru nejméně 1010, aby se zabránilo infekci pacientů AIDS-viiy.
Dosud se při stanovování virus-inaktivační kapacity postupuje tak, že se testovaný virus přidá před inaktivační metodou a celkový inaktivační faktor se spočte z různých sekvenčních inaktivačních metod.
Podstata vynálezu
Předmětem předloženého vynálezu je způsob stanovení virus-inaktivační kapacity inaktivačního zpracování, který zahrnuje nejméně jednu inaktivační metodu, při které se prostřednictvím testovaného viru stanoví redukční faktor a který se vyznačuje tím, že se testovaný virus opakovaně přidává během alespoň jedné inaktivační metody a jednotlivé redukční faktory alespoň jedné inaktivační metody se popřípadě sečtou s redukčními faktoiy dalších inaktivačních metod na celkový virus-redukční faktor.
Na rozdíl od dosud známých způsobů stanovení virus-inaktivační kapacity se podle předloženého vynálezu testovaný virus přidává opakovaně během inaktivační metody, aby se dospělo k celkovému redukčnímu faktoru. Tento způsob umožňuje podstatně lepší a bezpečnější zjištění virusinaktivační kapacity jedné nebo několika inaktivačních metod na základě opakovaného přídavku testovaného viru během inaktivační metody.
Krevní produkt může být vyroben obvyklým způsobem tak, že se inaktivační zpracování provede během doby, která postačí k dosažení celkového virus-redukčního faktoru nejméně 40. Vyšetřují se vzorky krevního produktu, do kterých bylo během zpracování opakovaně přidáváno určité množství testovaného viru, přičemž se každé opakování provádí teprve tehdy, když titr viru klesne na stanovenou hodnotu. Celkový virus-redukční faktor se získá ze součtu jednotlivých redukčních faktorů.
Když se během virově-inaktivačního zpracování přidává testovaný virus ve zvolených časových intervalech k biologickému produktu, může být po stanovení počátečního a konečného titru viru násoben dekadický logaritmus poměru titru viru počtem intervalů a redukční faktory být připočteny k celkovému virus-redukčnímu faktoru. Tento výpočet předpokládá, že redukce titru viru po posledním přídavku testovaného viru není větší, než je předchozí redukce titru.
Jako testované viry mohou být například použity virus AIDS nebo Sindbis-virus (jako model pro viry hepatitidy).
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1
Z lidské plazmy byl vyroben kryoprecipitovaný roztok, obsahující srážecí faktor VIII, způsobem popsaným vAT-B 391 808. Roztok byl upraven na obsah 8% Tweenu asmísen s virovou suspenzí HIV-1 sedmkrát ve dvouminutových intervalech. Po celkové době inkubace 14 minut při teplotě 25 °C byl virus odstředěn a stanoven titr. Kontrolní hodnota vzorku bez přídavku
-2CZ 285552 B6
Tweenu činila 105’1. Titr viru po zpracování Tweenem leží pod hranicí průkaznosti 1O0,5 a mohl být na základě testu reverzní transkriptázou označen 0. Toto poskytlo virus-redukční faktor 7x5,1=35,7.
Roztok zbavený Tweenu byl opět smísen se suspenzí viru, lyofilizován a způsobem podle EP-A 159 311 zahříván s obsahem vody 8 % po dobu 10 hodin na teplotu 60 °C. Titr viru klesl z 106,2 na 0.
Oba inaktivační stupně poskytly dohromady celkový virus-redukční faktor 41,9. Takto je prokázáno, že přípravek faktoru VIII, který byl zpracován výše uvedeným způsobem pomocí detergentu, odpovídá celkovému virus-redukčnímu faktoru 41,9 a lze jej považovat za bezpečný vzhledem k viru.
Příklad 2
Přípravek, obsahující srážecí faktory Π, IX a X (dílčí prothrombinový komplex, PPK) byl získán metodou, popsanou ve Vox. Sang. 33, 37-50 (1977) z lidské plazmy adsorpcí na DEAESephadex, promytím iontoměničem a elucí komplexu.
PPK byl smísen s roztokem viru HIV-1 ve 22 % roztoku Tweenu 80 a inkubován při teplotě 25 °C. Suspenze viru byla přidávána patnáctkrát v intervalech 20 s. Titr viru kontroly bez Tweenu činil 105’7. Konečný titr viru byl po zpracování Tweenem pod hranicí průkaznosti 100,5. Z toho se vypočte celkový virus-redukční faktor nejméně 15x5,2=78. PPK-přípravek, který byl podroben výše uvedenému zpracování, tak odpovídá celkovému virus-redukčnímu faktoru 78 a je považován za bezpečný vzhledem k viru.
Příklad 3
PPK-přípravek, popsaný v příkladě 2, byl inkubován s 12% roztokem dimethyloktylamin-Noxidu za přítomnosti modelového viru (Sindbis nebo virus vesikulámí stomatitidy=VSV) při teplotě 25 °C. Přídavek suspenze viru se prováděl desetkrát v intervalech 5 minut. Po zpracování s detergentem je titr viru právě pod hranicí průkaznosti 101’5. Kontrolní hodnoty bez přídavku detergentu jsou 106,4 až 106’1. Celkový virus-redukční faktor je potom 10x4,9, popř. 10x4,6, tedy 49, popř. 46.
Příklad 4
Plazma byla frakcionována podle Cohna a frakce 1 podle Cohna, obsahující fibrinogen, byla smísena s modelovými viiy (Sindbis nebo VSV). Po lyofilizaci byl koncentrát s obsahem vody 8 % zahříván způsobem podle EP-A 159 311 po dobu 10 hodin na teplotu 60 °C a potom po dobu 3 h na teplotu 80 °C. Titr viru poklesl z 1O5’5 nebo 106 lyofilizaci na 104’9 nebo 105,5 a dále zpracováním při teplotě 60 °C pod hranici průkaznosti 1O0,5.
Inaktivační kapacita druhého stupně zpracování při teplotě 80 °C byla stanovena v paralelním vzorku. Lyofilizaci byl titr viru opět zredukován z 105’5, popřípadě 1O6,0 na 104’9, popřípadě 105,5 a dále při tepelném zpracování pod hranici průkaznosti.
Redukční faktor se vypočte ze dvojnásobné redukce o 5, popřípadě 5,5 log-stupňů, minus 0,6, popřípadě 0,5 log-stupňů, protože přípravek byl během dvoustupňového postupu zpracování podroben pouze jedné lyofilizaci. Redukční faktor tak činí 9,4, popřípadě 10,5.
-3CZ 285552 B6
Prášek byl potom rozpuštěn v médiu, obsahujícím 5% oktylglukosidu a v pětiminutových intervalech byl devětkrát smísen se Sindbis, popřípadě VSV. Po inkubaci (celkem 45 minut při teplotě 25 °C) byl stanoven titr viru. Zpracování s detergentem redukovalo titr viru pod hranici průkaznosti 1O0,5. Hodnota kontrolního vzorku bez přídavku detergentu byla 106’9, popřípadě 1O6,0. Z toho spočítaný virus-redukční faktor činí nejméně 57,6, popřípadě 49,5. Celkový virusredukční faktor tak činí nejméně 67,0, popřípadě 60,0. Fibrinogenový přípravek, který byl podroben výše uvedenému zpracování teplem a detergentem, je tedy považován za bezpečný vzhledem k viru.
Příklad 5
Selektovaná plazma byla frakcionovaná podle Cohna. Frakce III podle Cohna, obsahující antitetanus-toxoid gama-globulin byla za přítomnosti 15 % Tritonu X-100 smísena se Sindbis-virem a inkubována při teplotě 25 °C. Přídavek viru byl prováděn třicetkrát v minutových intervalech. Po celkové době inkubace 30 minut byl titr viru pod hranicí průkaznosti 102’5, popřípadě 101’5. Hodnota kontrolního vzorku bez přídavku detergentu byla 105’7, popřípadě 107’5. Z toho se vypočte celkový virus-redukční faktor 30x3,2=96, popřípadě 30x6=180. Gama-globulinový přípravek, který byl podroben výše uvedenému zpracování s detergentem, odpovídá celkovému virus-redukčnímu faktoru nejméně 96 a je považován za bezpečný pokud jde o virus.
Příklad 6
0,95 ml roztoku, obsahujícího C]-esterázový inhibitor (vyroben podle Vogelaara E. F. a kol., Vox. Sang. 26, 118 až 127, Contributions to the Optimal Use of Human Blood), byl smísen se 20 mg Tritonu X-100 a inkubován při teplotě 25 °C. Pro stanovení virus-inaktivační kapacity byl opakovaně po 5 minutách přidáván VSV-virus (10 μΐ). Po pětinásobném přídavku viru byl titr viru pod hranicí průkaznosti 100,5. Hodnota kontrolního vzorku bez přídavku detergentu byla 107’5. Z toho byl vypočten virus-redukční faktor nejméně 5x7=35.
Cresterázový inhibitor byl adsorbován na DEAE-Sephadexu a promýván roztokem 8,89 g/1 chloridu sodného tak dlouho, až byl prostý detergentu. Po desorpci inhibitoru roztokem chloridu sodného 59 g/1 byl dialyzován proti pufru, obsahujícímu 1,0 g/1 citrátu sodného a 0,4 g/1 chloridu sodného. K tomuto roztoku byl znovu přidán VSV-virus před tím, než byl lyofilizován. Preparát se potom za sucha zahřívá po dobu 24 hodin při teplotě 72 °C. Během lyofilizace a následného zpracování teplem byl titr viru redukován z 107’2 na hodnotu pod hranicí průkaznosti 10°’5. Virus redukční faktor tedy činí nejméně 6,7.
Celkový virus-redukční faktor po obou zpracování tedy činí nejméně 41,7.