Oblast techniky

Vynález se týká vozu pro přepravu výhybek s podvozky a s rámem vozu, který je vzhledem k jejich nápravám uložen centrálně, který má tvař nosníku a na kterém je kolmo vzhledem v podélném směru vozu upravené ose natáčení vykývnutelně upevněna ložná plošina pro spojení s výhybkou, přičemž mezi ložnou plošinou a rámem vozu jsou upraveny pohony pro vykývnutí ložné plošiny.

Dosavadní stav techniky

Z EP 0 486 456 Al je již známý takový vůz pro přepravu výhybek, přičemž pro přepravu jedné výhybky upravená ložná plošina je vytvořena jako jeden kus. Z FR 2 314 299 Al je známé další provedení vozu pro přepravu výhybek, přičemž místo ložné plošiny jsou upravena od sebe ve vzájemném odstupu uspořádaná výkyvná ústrojí.

Podstata vynálezu

Vynález si klade za úkol vytvořit vůz pro přepravu výhybek v úvodu popsaného druhu s konstrukčně zjednodušeným vytvořením ložné plošiny, upravené pro upevnění výhybek.

Vytčený úkol se řeší podle vynálezu tak, že u vozu pro přepravu výhybek v úvodu popsaného typu jsou v podélném směru vozu ve vzájemném odstupu upraveny nejméně dvě ložné plošiny se vždy nejméně dvěma pohony.

Uspořádání více na sobě navzájem nezávislých ložných plošin má tu zvláštní výhodu, že z nesouměrnosti přepravovaných výhybek vyplývající nerovnoměrné rozložení hmotnosti a z toho vyplývající napětí v ohybu, popřípadě ve zkrutu uvnitř ložné plošiny se podstatně sníží. Mimoto lze podle navrhovaného řešení také zmenšit hmotnost ložné plošiny. Pokud jsou například podle další varianty vynálezu upraveny čtyři na sobě navzájem nezávislé ložné plošiny, tak například v případě kratší výhybky není potřebné nasazení jedné ložné plošiny, která je upravena na koncové straně přepravního vozu.

Podle dalšího výhodného vytvoření vynálezu se předpokládá, že jsou uspořádány celkem čtyři na sobě navzájem nezávislé ložné plošiny. Podle jedné varianty je každá ložná plošina vytvořena nejméně ze dvou jak vzhledem k ose natáčení, tak i k sobě navzájem rovnoběžných a v jedné společné rovině upravených podélníků a ze dvou je na koncových stranách navzájem spojujících, kolmo kose natáčení upravených spojovacích elementů. Podle dalšího znaku má každý podélník vzhledem k příčnému směru vozu souose uspořádané, podélně vytvořené a jejich podélnými stranami rovnoběžně s osou natáčení upravené otvory.

Přídavné další vytvoření spočívá v tom, že na každé podélné straně otvorů a/nebo na rovnoběžně s osou natáčení upravených podélných stranách podélníků jsou upraveny prostřednictvím čepů, otvorů, háků nebo podobně vytvořené držáky pro uvolnitelné

-1CZ 279806 B6 a tvarově pevné spojení s upevňovacími třmeny, spojujícími přepravovanou výhybku s ložnou plošinou. Dále mohou být na k rámu vozu přivrácené spodní straně každé ložné plošiny upraveny příruby pro uvolnitelné upevnění podpěrných tyčí a v oblasti bočních ploch rámu vozu mohou být upraveny dva ve svislém směru ve vzájemném odstupu od sebe uspořádané otvory pro volitelné spojení s uvedenými podpěrnými tyčemi. Podle dalšího vytvoření je osa natáčení ve směru kolmém k podélnému směru vozu uspořádána ve vzdálenosti zhruba 250 až zhruba 450 mm od svislé podélné roviny souměrnosti rámu vozu. Konečně se ještě podle další výhodné varianty předpokládá, že upevňovací třmen je v podstatě tvořen tažnou částí, která má na svém volném konci hák, která má na konci protilehlém k háku závitovou část a křídlovou matici, jakož i příčníkem, který je upraven kolmo vzhledem k tažné části a jehož délka v podstatě odpovídá rozteči mezi pražci.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je v dalším podrobněji vysvětlen na příkladech provedení ve spojení s připojenými výkresy, kde na obr. 1 je schematicky znázorněn bokorys vozu pro přepravu výhybek s ložnou plošinou vykývnutou pro přepravu výhybky směrem vzhůru, přičemž obrysové čáry výhybky jsou znázorněny čerchovanými čarami, na obr. 2 je schematicky znázorněn půdorys vozu pro přepravu výhybek, přičemž pro lepší přehlednost je vyobrazena jen ložná plošina, na obr. 3 je znázorněn příčný řez rovinou podle čáry III z obr. 1, na obr. 4 je ve větším měřítku znázorněn půdorys upevňovacích elementů pro spojení výhybky s ložnou plošinou a na obr. 5 je schematicky znázorněna část vozu pro přepravu výhybek s výhybkou, která je vzhledem k ložným plošinám ve správné poloze.

Příklady provedení vynálezu

Zejména na obr. 1 až 3 znázorněný vůz 1 pro přepravu výhybek má ve tvaru nosníku vytvořený rám 2 vozu, který je pojízdný po koleji 4 prostřednictvím podvozků 3, které jsou upraveny na jeho koncových stranách. Pro zásobování energií je upraven motor 5. Vůz 1 pro přepravu výhybek má celkem čtyři v podélném směru vozu za sebou uspořádané a od sebe ve vzájemném odstupu upravené ložné plošiny 6. Ty jsou uloženy na rámu 2 vozu vykývnutelně kolem osy 7 natáčení, upravené v podélném směru vozu, a jsou spojeny se dvěma hydraulickými pohony 8. Každá ložná plošina 6. má dva podélníky 9, které jsou upraveny ve společné rovině a které jsou rovnoběžné jak s osou 7 natáčení, tak i spolu navzájem. Tyto podélníky 9. jsou na svých koncích navzájem spojeny kolmo k ose 7 natáčení upravenými spojovacími elementy 10. Každá podélník 9 má vzhledem k příčnému směru stroje centrálně uspořádané a podélné vytvořené otvory 11. Na podélných stranách těchto otvorů 11, které jsou upraveny rovnoběžně s osou 7 natáčení, a na podélných stranách uvedených podélníků 9 jsou svojí podélnou stranou přivařeny čepy 12 , vytvářející držáky 13 pro uvolnitelné a tvarově pevné spojení přepravované výhybky 16 s ložnou plosinou 6. Tyto čepy 12 jsou upraveny rovnoběžně s osou 2 natáčení a jsou uspořádány v rovině 14 rámu, tvořené ložnou plošinou 6., přičemž tato rovina 14 rámu je totožná s rovinou vytvářenou spodními stranami pražců 15 přepravované výhybky 16.

-2CZ 279806 B6

Pro upevněni výhybky 16 na ložné plosině 6 jsou upraveny upevňovací třmeny 17 a podpěrná vřetena 18, jak je to také patrno z obr. 4. Upevňovací třmen 17 má kolmo k rovině 14 rámu upravenou tažnou část 19 s na konci upraveným hákem 20., přičemž na protilehlém konci je závitová část s křídlovou maticí 21. Mimoto je upraven kolmo k tažné části 19 uspořádaný a s ní spojený příčník 22, jehož délka zhruba odpovídá rozteči pražců 15. Oba konce podpěrného vřetena 18, jehož délka je měnitelná, jsou pro zachycení čepu 12 popřípadě hrany patky kolejnice 23 výhybky 16 vytvořeny ve tvaru písmene U.

Jak je patrno z obr. 3, je osa 7 natáčení uspořádána vzhledem ke svislé podélné rovině 24 souměrnosti rámu 2 vozu ve směru kolmém k uvedené rovině v odstupu zhruba 300 mm. Optimální oblast tohoto odstupu osy 7 natáčení má hodnotu zhruba 250 až 450 mm. Jak na spodní straně každé ložné plošiny 6, tak i na jedné boční ploše rámu 2 vozu jsou upraveny příruby 25 pro upevnění již uvedených teleskopicky prodloužitelných pohonů 8 a podpěrných tyčí 26. Na přírubě 25, která je spojena s rámem 2 vozu, jsou upraveny dva ve svislém směru od sebe navzájem v odstupu uspořádané otvory 27 pro volitelné spojení s uvedenými podpěrnými tyčemi 26. Na horní straně rámu 2 vozu jsou upraveny ještě přídavné pohony 8.

V dalším je popsána přeprava výhybky 16 z místa stavby koleje 4.

Po převzetí výhybky 16 ze známého přepravního zařízení výhybek jsou všechny ložné plošiny 6 ve vodorovné poloze, která je na obr. 3 znázorněna čerchovanými čarami 28. Výhybka 16 se přepravním zařízením výhybek uloží na ložné plošiny 6 a přepravní zařízení výhybek se odstraní. Polohování výhybky 16 se přitom uskuteční v souladu s polohovým plánem, který byl již před tím schematicky znázorněn na podkladě obr. 5.

a vozu jakož aktuálního průjezdného profilu vyplývačar 29, uvnitř kterých je ve stejném měřítku přepravovaná výhybka 16 libovolně polohovatelná. výhybka 16 účelně polohuje tak, aby v oblasti otvorů části 19 upevňovacích třmenů 17 mohly pražci 15. Přitom je přirozeně také na optimální možnosti polohování podpěrných se zjistí na podkladě markantních bodů na vzdálenost od markantních bodů vozu 1 pro aby bylo možné prostřednictvím těchto odložit výhybku 16 v místě stavby prostředzařízení výhybek rychle a optimálně na ložnou

Ten sestává ze známých, z geometrie koleje 4 i z rozměrů pro přepravu jících obrysových znázorněná Přitom se ložné plošiny 6 tažné neomezeně procházet mezi třeba brát zřetel vřeten 18.. Nakonec výhybce 16 jejich přepravu výhybek, distančních hodnot nictvím přepravního plošinu 6Í

Aby bylo možné zajistit spolehlivé a rychle uskutečnitelné upevnění výhybky 16., je účelné vytvoření upevňovacího plánu, jak bude v dalším znázorněno. Přitom jsou vždy dva k jednomu otvoru 11 přiřazené podpěrné úseky označeny jako A, B, popřípadě C a D. Otvory 11 jsou od počátku jednoho konce vozu 1 pro přepravu výhybek označeny průběžně malými písmeny. Konečně jsou ta pole v otvorech 11, přiřazených k jednotlivým podpěrným úsekům A, B, C nebo D, označena tak, že jsou v nich upraveny upevňovací třmeny 17 (+), popřípadě podpěrná vřetena 18 (-).

-3CZ 279806 B6

Otvory:	a	b	c d	e	f	g
Podpěrný	úsek	A:		+ — + —	+ -	-
Podpěrný	úsek	B:
Podpěrný	úsek	C:		+ -	-	-
Podpěrný	úsek	D:				+

Na podkladě tohoto upevňovacího plánu lze rychle uskutečnit optimální uspořádání upevňovacích třmenů 17 a podpěrných vřeten 18. Po provedeném upevnění se výhybka 16 prostřednictvím pohonů 8_ vykývne do požadované šikmé polohy, například v úhlu o hodnotě 71° vzhledem k vodorovné rovině. Potom se provede pro zajištění ložných plošin 6 upevnění podpěrných tyčí 26. Pokud by bylo v oblasti úzkého místa účelné změnit šikmou polohu výhybky 16, lze to rychle provést krátkodobým odstraněním podpěrných tyčí 26, popřípadě jejich upevněním v jiném otvoru 27.