CZ20001407A3 - Použití TNF antagonistů pro výrobu drog k léčení septických poruch - Google Patents

Abstract

Použití TNF antagonistů pro výrobu drog k léčení septických poruch, při kterých se hladina interleukinu-6 v séru zvyšuje v časovém úseku měření nejméně 30 minut.

Description

Použití TNF antagonistů pro výrobu drog k léčení septických poruch

Oblast techniky

Vynález se týká použití TNF antagonistů jako drog k léčení septických poruch.

Dosavadní stav techniky

Je známo, že pojem tumor necrosis factor (TNF) zahrnuje dva cytotoxické faktory (THF-ot a TNF-β), které jsou produkovány většinou aktivovanými lymfocyty a monocyty.

Evropský patentový spis číslo EP 260 610 popisuje například anti-TNF protilátky, o kterých se tvrdí, že jsou použitelné pro inaktivací TNF v poruchách spojených s nárůstem TNF v krvi, jako je septický šok, odmítání transplantátu, alergie, autoimunitní choroby, plicní šok, poruchy koagulace nebo zánět li vé poruchy kostí.

V lékařských literatuře jsou septické poruchy definovány jako souhrnný pojem pro klinické stavy, při kterých činidla způsobující zánět, například bakterie, začínají z ohniska a zasahují krevní řečiště, což vyvolává široký obor subjektivních a objektivních patologických jevů. Zjišťuje se dále, že klinický obraz může v široké míře záviset na typu kauzativního činidla, odezvy těla, primárním ohnisku a proměnlivém zásahu orgánů (Sturm a kol., Grundbegriffe der Inneren Médizin, 13. vydání, str. 570, nakladatelství Gustav Fischer, Suttgart, 1984).

Má se zato, že na komplexním pathofyziologickém procesu sepse se podílí řada cytokinů. Na základě dat z pokusů na zvířatech (Beutler a kol., Science 229 str. 869 až 871, 1985) se připisuje významná úloha v septickém šoku obzvláště TNF.

• ·

Na základě těchto poznatků se prováděly klinické studie při léčení pacientů se sepsí s anti-TNF protilátkami.

Podle nedávno zveřejněné studie multi centrální fáze II se zjitilo při ošetřování závažné sepse myší monoklonální antiTNF protilátkou, že skupina jako celek (80 pacientů) nevykázala lepší míru přežití při léčení touto protilátkou. Pouze pacienti se zvýšenou koncentrací THF v krevním oběhu měli, jak se zdá, prospěch pokud jde o pravděpodobnost přežití při podávání vysoké dávky protilátky anti-TNF (C.J. Fisher a kol., Clinical Care Medicíně, sv. 21, č.3, str. 318 až 327). Prokázal se vztah mezi hladinou TNF a IL-6 v plasmě.

Úloha, kterou hraje cytokinový interleukin-6 (IL-6) při sepsi, je nejasná a rozporná. Zvýšené hladiny IL-6 se nalezly v séru některých pacientů se sepsí (Hack a kol., Blood 74, č. 5, str. 1704 až 1710, 1989).

Waage popisuje vztah mezi koncentrací cytokinů IL-6 a IL-8 a závažností šoku, nemají však žádný vliv af samotné nebo v kombinaci s TNF, pokud jde o úmrtnost nebo šokový syndrom (Waage, Tumor Necrosis Factor, vydavatel B. Beutler, Raven Press, New York, 1882, str. 275 až 283).

Někteří badatelé připisují příznivý účinek IL-6 při septickém šoku, jelikož IL-6 inhibuje formou řízení negativní zpětné vazby LPS vyvolanou produkci TNF (Libert a kol., Tumor Necrosis Factor, str. 126 až 131 vydavatel W. Fiers, Karger, Basilej 1993).

Světový patentový spis číslo WO 95/00291 uvádí TNF antagonisty jako léčivo k ošetřování sepse u pacientů, jejichž hladina interleukinu-6 v séru je alespoň 500 pg/ml. Z klinických studií však vyplývá, že léčení popsané ve světovém patentovém spise číslo WO 95/00291, nebylo vždy úspěšné.

Je zřejmé, že existují případy sepse, které mohou být úspěšně léčeny TNF antagonisty, zatímco jiné případy léčení TNF antagonisty nejsou úspěšné a jsou naopak kontraindikat ivni

Úkolem vynálezu je identifikovat spolehlivě a rychle takové pacienty trpící sepsí, kteří mohou být úspěšně léčeni TNF antagon i sty.

Zjistilo se, že tohoto cíle lze dosáhnout pomocí následujících význaků k identifikaci pacientů se septickou poruchou, kteří mohou být léčeni úspěšně·'

Hladina interleukinu-6 v séru se zvyšuje, tedy v časovém úseku měření nejméně 30 minut, to znamená, že naměřená hladina při pozdějším měření je vyšší než hladina měřená dříve.

Podstata vynálezu

Podstatou vynálezu je použití TNF antagonistů pro výrobu drog k léčení septických poruch, při kterých se hladina interleu-kinu-6 v séru zvyšuje v časovém úseku měření nejméně 30 minut.

Pacienti trpící sepsí a splňující toto kritérium lze velmi dobře léčit TNF antagonisty.

Léčení se provádí s výhodou v případě pacientů, jejichž hladina interleukinu-6 v séru v časovém úseku měření je nejméně 500 pg/ml. Může však být významně vyšší než tato hladina a může dosahovat řádově až několik mg/ml.

Ke zjištění, zda se hladina interleukinu-6 (IL-6) zvyšuje, je nutno provést nejméně dvě měření IL-6. Druhé, pozdější měření má být provedeno v časovém úseku 30 minut až 48 hodin po prvním měření IL-6 (časový úsek měře-

• · « .

• ···· « , • · · • ·

ní).

S výhodou je časový úsek měření 2 až 24, s výhodou 4 až 10 hodin.

Pacienti, kteří mají být léčeni, prodělávají zpravidla intenzivní léčbu, která někdy nedovoluje dodržet přesně meze časového úseku měření.

Míra zvýšení hladiny IL-6 mezi dvěma měřeními není příliš rozhodující pro použití podle vynálezu.

Jestliže se hladina IL-6 v séru nezvyšuje, nebo dokonce během časového úseku měření klesá, léčení TNF antagonisty se nedoporučuje.

Koncentraci IL-6 v séru lze zjištovat běžnými detekčními způsoby, jako je RIA nebo ELISA. Příkladem velmi vhodného detekčního systému je IL-6-EASIA firmy Medgenix.

Koncentrace IL-6 se může zjištovat také testem aktivity, kde se sleduje například C-reaktivní protein.

Jelikož různé způsoby měření nebo zkušební systémy dávají někdy rozdílné výsledky pro tatáž měření, je vhodné používat téhož způsobu měření nebo zkušebního systému ke zjišfování hladiny IL-6, nebo pokud se použije rozdílných systémů, je vhodné je navzájem ocejchovat.

Vhodnými antagonisty TNF jsou protilátky anti-TNF, receptory TNF nebo jejich rozpustné fragmenty, proteiny vázající TNF nebo takové deriváty TNF, které mají ještě TNF receptorovou vazbu, avšak nemají již aktivitu TNF. Antagonisty TNF těchto typů se vyznačují tím, že zachycují TNF, který se právě vytvořil a nedovolí dosáhnout TNF receptoru nebo konkurují TNF • · ♦ • · · · • ···· · « ► · · ♦ · ·· vytváření nebo uvolňopodle vynálezu. Látky pro receptor.

Avšak TNF antagonisty, které brání vání TNF jsou také vhodné pro použití tohoto typu zabraňují například expresi genu TNF nebo uvolňování TNF z prekurzorových forem. Příklady vhodných antagonistů TNF jsou inhibitory TNF konvertázy.

Antagonistické působení TNF bylo například popsáno pro deriváty xanthinu, glukokortikoidy, prostaglandiη E 2, thalidomid, interleukin-4, interleukin-10, granulocyt stimulující faktor (G-CSF), cyklosporin a α-antitrypsin. Sloučeniny těchto typů jsou tedy vhodné jako TNF antagonisty.

TNF antagonisty, vhodné k použití podle vynálezu, jsou popsány v literatuře (například Mariott a kol., DDT, sv. 2, č. 7, červen 1997 a tam citovaná literatura).

Anti-TNF protilátky a jejich fragmenty se obzvlášt dobře hodí k použití podle vynálezu.

Anti-TNF protilátky, vhodné pro použití podle vynálezu, jsou známé (evropský patentový spis číslo EP 260610, EP 351789 EP 218868). Použít lze jak polyklonálních, tak monoklonálních protilátek. Vhodná je také přísada TNF-vázajících proti látkových fragmentů, jako jsou fragmenty Fab nebo F(ab')2 nebo Fv fragmenty Fv s jedním řetězcem.

Polidštěné nebo lidské anti-TNF protilátky nebo jejich TNF-vázající fragmenty jsou také velmi vhodné, jelikož tyto molekuly by neměly způsobovat žádnou proti-myší antigenicitu v případě lidských pacientů.

Je také možno použít směsí různých anti-TNF protilátek nebo anti-TNF protilátek a TNF receptorových fragmentů jako ·· • · • · · • · · • · · • · · • * ·« aktivní složky.

Vynález se týká farmaceutických prostředků, které vedle netoxických inertních farmaceuticky přijatelných nosičů obsahují anti-TNF protilátky a způsobu výroby těchto prostředků.

Anti-TNF protilátky se formulují vhodně pro biotechnologicky produkované aktivní přísady, zpravidla jako kapalné prostředky nebo lyofilizáty (například Hager, Handbuch der pharmazeutischen Praxis, svazek 2, 5. vydání str. 720, 1991, ISBN 3-540-52459-2, 1991). Uvedené farmaceutické prostředky se vyrábějí obvyklými známými způsoby, například míšením účinné složky s nosičem.

Jako výhodné se ukázalo podávat účinné látky vhodné k použití podle vynálezu v celkovém množství 0,1 až 100, s výhodou 0,1 až 10 mg/kg tělesné hmotnosti každých 24 hodin, ve formě několika jednotlivých dávek nebo kontinuálních infusí a případně v periodě léčení několika dní k dosažení žádoucích účinků. Podávat lze krátkou intravenosní infusí nebo jedinou dávkou nebo dlouhodobou kontinuální infusí denní dávky během 24 hodin. Jediná dávka obsahuje s výhodou účinnou složku přibližně 0,1 až přibližně 10 mg/kg tělesné hmotnosti. Může však být nutno odklonit se od stanovených dávek, zejména v závislosti na věku a velikosti léčeného pacienta a na povaze a závažnosti poruchy, povaze prostředku a na podávání drogy a na periodě kdy k podávání dochází.

Vynález objasňuje, nijak však neomezuje následující příklad praktického provedení a připojený obr., na kterém je pokles úmrtnosti léčením ve skupině se vzrůstající hladinou IL-6 (55,6%), ve srovnání s kontrolní skupinou (69%). První dva sloupce jsou pro vzrůstající hladinu, druhé dva pro klesající hladinu, prázdný obdélník pro kontrolu, šrafovaný pro anti-TNF terapi i.

··

to to ♦ tototo ♦ ·· • · to • · ·· • ··

Příklad provedeni vynálezu

Léčení pacienta se sepsí myším proti 1átkovým anti-TNF fragmentem (F(ab')2) označeným MAb 195F (INN:AFELIMOMAB).

Celkem 251 pacientů se závažnou sepsí léčených bud protilátkovým anti-TNF fragmentem (afelimomab) nebo jako kontrolní pacienti se analyzuje při multi centrální klinické studii. Ze 251 pacientů mělo 47 zvyšující hladinu séra IL-6 a 178 jich mělo klesající hladinu séra IL-6.

Z přiloženého obrázku je patrno, že poklesu úmrtnosti lze dosáhnout léčením ve skupině se vzrůstající hladinou IL-6 (55,6%, ve srovnání se 69% v kontrolní skupině). Není patrný úspěch při léčení MAb 195 F ve skupině, kde hladina IL-6 v séru klesala; naopak je patrný škodlivý účinek léčení (úmrtnost 54,7% ve srovnání s 50,6% v kontrolní skupině).

Léčená skupina dostávala přídavně ke standardnímu léčení sepse pokusný produkt afelimomab v průběhu tří dní celkem v 9 krátkých infusích trvajících 15 minut, vždy v časovém intervalu 8 hodin vždy v jedné dávce 1 mg/kg tělesné hmotnosti. Kontrolní skupina dostávala přídavně ke standardnímu léčení sepse farmakologicky neúčinný slepý produkt (placebo) podávaný ve stejném režimu. Výsledek této klinické studie dokládá, že léčení závažné sepse anti-TNF protilátkami je obzvlášt úspěšné, mají-li léčení pacienti se sepsí rostoucí hladinu IL-6 v séru. Pacienti s klesající hladinou IL-6 v séru by něměli být léčeni TNF antagonisty TNF.

Průmyslová využitelnost

Způsobem podle vynálezu je možno poznat, u kterých pacientů se sepsi je léčba antagonisty TNF nadějná a u kterých nelze léčbu antagonisty TNF doporučit.

Claims (7)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití TNF antagonistů pro výrobu drog k léčení septických poruch, při kterých se hladina interleukinu-6 v séru zvyšuje v časovém úseku měření nejméně 30 minut.
2. 2. Použití podle nároku 1, kdy hladina interleukinu-6 v séru je časovém úseku měření 500 pg/ml nebo vyšší.
3. 3. Použití podle nároku 1, kdy časový úsek měření je 4 až

   10 hodin.
4. 4. Použití podle nároku 1, kdy fragmentu F(ab >2 monoklonální anti-TNF protilátky je použito jako TNF antagonistů.
5. 5. Obchodní balení obsahující antagonist TNF spolu s návodem pro použití TNF antagononistu k léčení septických poruch, kdy hladina IL-6 v séru v časovém úseku měření alespoň 30 minut vzrůstá.
6. 6. Obchodní balení podle nároku 5, kde je použito monoklonální anti-TNF protilátky jako TNF antagonoistu.
7. 7. Způsob posouzení, zda pacient trpící sepsí léčitelnou

   TNF antagonisty, vyznačující se tím, že se (a) zjišťuje hladina interleukinu-6 v séru pacienta v čase ti, (b) zjišťuje se hladina interleukinu-6 v séru pacienta v čase tz, měřením alespoň 30 minut po prvním měření v čase ti a stanoví se poměr