Vynález se týká kovového rekuperátoru typu trubka v trubce a řeší úpravu teplosměnné plochy vnitřní trubky zvýšeni životnosti i teploty předehřívaného vzduchu.

K nejrozšířenějším druhům trubkových kovových rekuperátorů patří konvekěně sálavé trubkové rekuperátory Hazenova typu, u něhož výměna nastává ve dvou do sebe vestavěných trubkách. Spodní konce vnitřních trubek jsou otevřené, takže studený vzduch proudicí dolů vnitřními trubkami přechází do prostoru mezi oběma trubkami a proudí vzhůru. Nevýhodou je nerovnoměrné tepelné zatíženi, protože první řady trubek jsou vystaveny značnému tepelnému namáhání. Maximální teploty vnějších trubek se dosahuje asi v druhé a třetí její délky, měřeno od ústí vnitřní trubky, tj. od místa vstupu studeného vzduchu do mezikruží mezi vnitřní a vnější trubkou. Toto místo je kritické pro porušení předních řad vnějších trubek a jejich životnost rozhoduje o vyřazení rekuperátoru z provozu. Stávající konstrukce těchto rekuperátorů neumožňují snížení teploty vnějších trubek jinak než výrazným zvýšením rychlostí prouděni vzduchu, ovšem za cenu zvýšení tlakových ztrát v systému.

Uvedené nedostatky odstraňuje kovový trubkový rekuperátor podle předloženého vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že vnější povrch vnitřní trubky rekuperátoru, měřeno od jejího konce v rozdělovači vzduchové skříni, je nejméně ve dvou třetinách její délky opatřen vrstvou izolačního materiálu, jehož poměrná pohltivost je větší než poměrná pohltivost materiálu vnější rekuperátorové trubky.

Oprava vnějšího povrchu teplosměnné plochy vnitřní trubky podle vynálezu snižuje maximální i průměrné teploty vnější rekuperátorové trubky a zvyšuje sálavý tepelný tok z vnější trubky na vnitřní, což se pozitivně projevuje ve zvýšené životnosti rekuperátoru. Kromě toho se v důsledku tohoto opatření zvýší teplota předehřevu vzduchu o 15 až 20 °C.

Vynález je v přikladu provedení znázorněn na připojeném výkresu, který ve schematickém osovém řezu znázorňuje sestavu vnější a vnitřní trubky v rekuperátoru.

Vnější rekuperátorové trubka 2 uzavřená dnem 2 je zaústěna do sběrné skříně 2 horkého vzduchu. Vnitřní rekuperátorové trubka 2 í^e uložena souose ve vnější trubce 1 a je zaústěna do rozdělovači skřjtně 5 studeného vzduchu, který vystupuje ústím 6 vnitřní rekuperátorové * trubky £ a ve směru naznačeném šipkami proudí volným prostorem mezi oběma rekuperátorovými trubkami 1, 1 ^a vystupuje do sběrné skříně 2 horkého vzduchu, odkud se vede k místu zužitkování, například jako spalovací vzduch do hořáků ohřívacích pecí. Vnější povrch vnitřní rekuperátorové trubky 4_ je ve dvou třetinách její délky L opatřen vrstvou izolačního materiálu 2, například žárovým nástřikem zirkondioxidu o tloušíce 1 mm, jehož poměrná pohltivost při teplotách 400 až 600 °C činí 0,85, zatímco poměrná pohltivost £j vnitřního povrchu ocelo vé vnější rekuperátorové trubky 2 dosahuje hodnoty nejvýše 0,7. Rozdíl hodnot obou měrných pohltivostí £^, řj ^v exponovaném úseku vnější rekuperátorové trubky 2 působí popsaným účinkem pozitivně na zvýšení sálavého toku z vnitřního povrchu přehřáté vnější rekuperátorové trubky 2 ua relativně temnější a chladnější povrch izolačního materiálu