CS219403B1 - Způsob stabilizace roztoků heparinu - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu stabilizace roztoků heparinu, zejména roztoků injekčních.

Jeden z běžně užívaných způsobů čištění surového- heparinu, při kterém se odstraňují barevné a pyrogenní látky, -spočívá v působení silného oxidačního činidla, například manganistanu draselného, peroxidu vodíku, ozónu apod., na roztok heparinu za určitých podmínek (pH, teplota, doba atd.). Podle literárních údajů dochází přitom téměř vždy ve větší nebo menší míře ke ztrátě aktivity heparinu, způsobené jeho destrukcí, při které se tvoří balastní látky.

Původci tohoto- vynálezu zjistili, že konečným produktem oxidační destrukce heparinu a. průvodních cizorodých látek je kyselina šťavelová.

Přestože uvedeným oxidačním čištěním se získává heparin, který při dalším zpracování poskytuje bezbarvé nebo téměř bezbarvé roztoky, přítomnost kyseliny šťavelové, zejména v přítomnosti Ca ^{+ +} v daném prostředí, je vždy hrozbou, že se roztoky heparinu po určité době (obvykle velmi krátké) budou kalit. Kromě sraženiny šťavelanu vápenatého mohou být v roztoku přítomny vodorozpustné soli kyseliny šťavelové, které však jsou, zejména ve vyšších koncentracích, v heparinových přípravcích z farmakologického hlediska nepřípustné.

Dalšími znečištěninami substance heparinu, vyráběné nebo čištěné různými postupy (například manganistanem draselným, izolací přes bary-ovou sůl) jsou průvodní kationty nežádoucí jak s hlediska stability roztoku, tak i z hlediska jeho- parenterální aplikace. Jsou to obzvláště kationty draslíku, vápníku, hořčíku, železa , hliníku atd., popřípadě barya.

Odstranění šťavelanů z roztoku heparinu běžnou metodou, tj. převedením na nerozpustný šťavelan vápenatý působí v tomto případě nečekané potíže. Při studiu této otázky bylo- totiž zjištěno, že roztok heparinu umožňuje rozpouštění šťavelanu vápenatého v mnohem větší míře, než odpovídá jeho produktu rozpustnosti ve vodě. Rozpustnost šťavelanu vápenatého v roztoku heparinu je závislá na koncentraci heparinu a na koncentraci a druhu přítomných elektrolytů. Proto se šťavelany nedají z roztoků heparinu vysrážet pouhým ekvivalentem Ca ^{+ +} kvantitativně.

Uvedené nesnáze se podařilo odstranit způsobem stabilizace roztoku heparinu, zejména roztoků injekčních, vyrobených z heparinu čistého oxidační, zejména permanganátovou metodou, tvořícím předmět tohoto vynálezu.

Podstata tohoto způsobu spočívá v tom, že se po čištění z roztoku heparinu odstraní oxalátové anionty, vzniklé jako nežádoucí zplodina oxidace heparinu.

Při odstraňování šťavelanů z roztoku hepařinu lze postupovat v podstatě dvěma způsoby, a to buď srážením vápenatou -solí nebo pomocí iontoměničů, popřípadě kombinacemi obou těchto postupů. Čtyři nejvýznamnější jsou dále uvedeny.

,1. Koncentraci oxalátů v roztoku heparinu je možno* podstatně snižovat potlačováním solubilizace šfavelanu vápenatého v tomto prostředí zvýšením koncentrace vhodného elektrolytu s mírným přebytkem Ca-iontů (počítáno· na přítomný oxalát), popřípadě ještě snížením teploty. Srážení se provádí v 10%nich roztocích (rovněž vyšší koncentrace heparinu je pro srážení Ca-oxalátu výhodnější). Přibližně po- 12 hodinách se sraženina -Ca-oxalátu odfiltruje, roztok se zředí na 5i % a heparln se sráží obvyklým postupem. Tento způsob odstraňování je však podmíněn přesným stanovením oxalátových i Ca-iontů před vlastním čištěním. Tento postup je poněkud složitější než dále uvedené způsoby, přičemž se také nedosahuje zcela kvantitativního- odstranění oxalátů.

2. Téměř kvantitativního odstranění oxalátů se dosáhne přidáním mnohonásobného nadbytku Ca-iontů, které sníží lozpustnošt šťavelanu vápenatého- v roztoku heparinu na zanedbatelné minimum. Po- odfiltrování sraženiny šťavelanu vápenatého se heparln převede na katexu v H-cyklu na kyselinu a ta neutralizací hydroxidem sodným na sodnou sůl heparinu.

3. Další postup využívající iontoměničů: k 10i %nímu roztoku heparinu se přidá vhodný měnič aniontů v chloridovém cyklu, který odstraní šťavelanové ionty kvantitativně, pokud je přidán v dostatečném množství, odpovídajícím jeho kapacitě. Tímtéž postupem lze odstranit nežádoucí dvoj- i vícemocné kationty, převedou-li se komplexotvorným činidlem na komplexní anionty.

4. Další postup čištění spočívá v tom, že se použije vhodného měniče aniontů podle předchozího postupu, čímž se odstraní šťavelanové anionty. Všechny nežádoucí kationty včetně draslíku se odstraní použitím vhodného katexu v H-cyklu. Získaná kyselina, heparinu se zneutralizuje hydroxidem sodným na sodnou sůl.

Při hodnooení uvedených postupů je nutno- poznamenat, že postupem podle 1. se odstraní pouze podstatná část šřavelovýčh iontů, postupem podle 3. se vymění kvantitativně šťavelové ionty za ionty chloridové a zároveň s předchozím přidáním komplexonu se odstraní dvoj- i vícemocné katio-nty. Postupem podle 2. se odstraní šťavelanové ionty a všechny nežádoucí kationty se vymění za k-ation sodný. Postupem podle 4. se vymění šťavelano-vé ionty za ionty chloridové a všechny nežádoucí kationty za kation sodný.

Uvedenými postupy, popřípadě jejich kombinací, lze jednoduše získat čiré, bezbarvé roztoky heparinu, naprosto stálé, přičemž substance heparinu neztrácí svou aktivitu. Příklady provedení

Příklad 1

K roztoku heparinu po permanganátovém čištění (po odstranění kysličníku manganičitého) se přidá takové množství chloridu vápenatého-, které odpovídá přídavku 1 % chloridu sodného- k výslednému 5%nímu rozteku heparinu. Uved-ený přídavek NaCl je nutný při izo-laci heparinu (například alkoholickým srážením). Po přidání CaCb se roztok heparinu důkladně promísí a ponechá několik hodin, nejlépe přes noc, stát. Potom se sraženina odfiltruje a pomooí silně kyselého katexu v H-cyklu se ve filtrátu obsažená sodná sůl heparinu převede na roztok volné kyseliny heparinové. Ta se potom převede čistým roztokem hydroxidu sodného- opět v roztok sodné soli, obsahující NaCl, který se potom dále zpracovává srážením éthanolem. Tímto způsobem se odstraní šťavelany a nežádoucí kationty.

Příklad 2

Roztok heparinu po peímanganátovém čištění se zbaví šťavelanů (spolu s ostatními znečišťujícími anionty) převedením na chloridy pomocí anexu v Cl-cyklu. Po přídavku 1 % NaCl se roztok zpracuje dále jako v příkladu 1.

Příklad 3

Roztok heparinu po permang.anátovém čištění se zbaví šťavelanů (spolu s ostatními znečišťujícími anionty) převedením na chloridy pomocí anexu.

K roztoku heparinu, který obsahuje TO % substance heparinu, se přidá hydrazin-sulfát (12,3 mg na IDO g substance). Po- rozpuštění a promíchání se k roztoku přidá anex, například Wofatit L 150 (který byl uveden do chloridového cyklu 16’% ním roztokem NaCl), v množství 14*0' ml drtě na 100 g substance heparinu. Roztok heparinu se s iontoměnlčem důkladně promíchává po dobu 2 hodin. Potom se iontoměnič zachytí na skleněném filtru hustoty G 3 a vpraví do nádoby, kde se promíchává s vodou. Objem této promývací vody se volí tak, aby po přilití k hlavnímu podílu měl roztok heparinu koncentraci 7,5 %. K tomuto roztoku se přidá silně kyselý katex v H-cyklu, například Zerolit 225, v množství 70 ml drtě na 1Q0 g substance heparinu. Roztok heparinu se s katexem promíchává 2 hodiny. Po této době se io-ntoměnič zachytí na filtru G 3 a vpraví β

do· nádoby, kde se promíchává s vodou. Objem této vody se vodí tak, aby po? přilití k hlavnímu podílu byl roztok 5%ní. Tento· roztok, obsahující heparin ve formě kyseliny, se neutralizuje roztokem NaOH na pH 7,0. Po přidání 1 % NaCl se izoluje heparin běžným postupem.

Příklad 4

K roztoku heparinu po permanganátovém čištění, který obsahuje 101% substance heparinu, se přidá hydrazin sulfát (1213 mg na 100 g substance) a takové množství sodné soli ethylendiamintetraoctové kyseliny, které je ekvivalentní množství vápníku přítomného v roztoku. Po· rozpuštění a promíchání se přidá k roztoku anex, například Wofatit L ISO (který byl uveden do chloridového cyklu 16%ním roztokem NaCl) v množství 14/0 mililitrů drtě na 100 g substance heparinu. Roztok heparinu se s iontoměničetn důkladně promíchává 2 hodiny. Potom se iontoměnič zachytí na filtru G 3 a vpraví do nádoby, kde se promíchává s vodou. Objem této promývací vody se volí tak, aby po přilití k hlavnímu podílu byl roztok heparinu 7,5:°/oní a po dalším opakování této operace 5i%ní. Potom se k roztoku přidá NaCl do koncentrace 1,5% a heparin se izoluje běžným postupem.

Claims (1)

1. PŘEDMET

   Způsob stabilizace roztoků heparinu, zejména roztoků injekčních, vyrobených z heparinu čištěného oxidační, zejména permanganátovou metodou, vyznačující se tím, že se po čištění z roztoku heparinu odstraní oxalátové anionty, vzniklé jako nežádoucí zplodina oxidace heparinu.